Dependency Tree

ln94207_76

ProjectPDT
Genreother

Select a sentence

Showing 1 - 100 of 139 • previous • next

s-1 Sic transit gloria mundi...
s-2 Z pamětí Ladislava Fukse (+ 21. 8. 1994)
s-3 Rusko
s-4 Hřbitov Novoděvičí je památný.
s-5 Jsou tu pohřbeny významné osobnosti zvláště z 19. století.
s-6 A právě zde na tomto hřbitově jsme byli svědky něčeho nečekaného, co se zapsalo do našeho vědomí.
s-7 Průvodkyně nás zavedla k hrobu Nikity Sergejeviče Chruščova, který vystřídal Stalina a přispěl k odeznění jeho kultu a oddechu země.
s-8 Chruščov nebyl pohřben u kremelské zdi, ale zde, a jeho hrob se hrobem skoro ani nedal nazvat.
s-9 Byla to holá zem bez kousku trávy, skoro blátivá a zároveň vyprahlá, obehnaná neohoblovanými zednickými prkny, a místo desky a pomníku tam visel na kusu dřeva ručně psaný nápis N. S. Chruščov, rok smrti 1971 a na něm kus promoklého celofánu.
s-10 Tohle tedy bylo v roce 1972.
s-11 Průvodkyně to omlouvala tím, že je to jen provizorium, že se řádný hrob připravuje, ale nebožtík tu v tomto příkopě ležel už dva roky a lepší hrob nebyl pořízen dosud.
s-12 Sic transit gloria mundi.
s-13 Tak pomíjí sláva světa...
s-14 To ostatně platilo stejně i o Stalinovi.
s-15 Rušná léta 1968/9
s-16 Připomenu, že po vstupu vojsk SSSR 21. srpna 1968 na naše území jsem se zdržel (vraceje se z jugoslávských prázdnin) ve Vídni.
s-17 Ale ani odtud jsem se přímo nevracel do Prahy, nýbrž jsem jel do Mnichova.
s-18 Cestování se značně uvolnilo až do podzimu 1969, kdy začal být omezen výjezd našich občanů do zahraničí.
s-19 V roce 1968 po sovětské okupaci dávaly zahraniční orgány do našich pasů vstupní víza automaticky bez písemných žádostí.
s-20 Stačilo jen razítko na hranicích, celní kontroly jejich orgány nedělaly, náš pas - tedy to, že jsme z Československa, byla sama o sobě průkazná vizitka a vstup na jejich území (a stejně tak i na další) byl hladký.
s-21 Vzpomínám na takzvané zelené hranice zcela bezbariérové a na dosud nevídanou blahovůli zahraničních a našich celních a policejních orgánů už na jaře 1968, tedy ještě chvíli před záborem, kdy jsme jeli autem na výlet do Západního Německa s Hankou Bělohradskou a Dušanem Hamšíkem.
s-22 V nějakém městečku za Schirndingem, snad v Marktredwitzu, jsem si koupil vynikající umělé květiny, jaké se u nás neviděly, také pětatřiceticentimetrovou opici, huňatou, milou a pár podobných i komických drobností jiných.
s-23 Naši celníci už nás čekali, viděli nás, jak vyjíždíme od Němců, zastavili jsme, dali štempl a měli jsme jet dál.
s-24 Ale tu H. Bělohradská vystoupila a podněcovala celníka (stál tam ještě se svým kolegou), aby otevřeli kufr.
s-25 Že to, co vezeme, musí vidět.
s-26 A tak celník chtě nechtě si dal kufr otevřít.
s-27 Na vrchu ležely ony květiny, různé hračkovité hlouposti a ona opice.
s-28 Byla z toho velká psina a smích.
s-29 Celník mi řekl: Ať vám ty květiny nikdy nezvadnou... a opice ať se u vás furt usmívá...
s-30 V podvečer jsme v pořádku dojeli do Plzně a tam jsme se stavěli na večeři v dobré pohostinné restauraci naproti městskému muzeu a výtečně se tam najedli...
s-31 Nuže tedy, po srpnovém příchodu sovětských vojsk jsem jel do Mnichova.
s-32 Před čtyřmi lety mi tam vyšla má první kniha Pan Theodor Mundstock a v roce 1967 třetí, román Variace pro temnou strunu v nakladatelství Biederstein či tamtéž s názvem C. H. Beck Verlag.
s-33 V tomto nakladatelství prominentním jsem získal velmi dobré přátele.
s-34 Mimoto už ve Vídni těsně po okupaci vznikla snaha pomoci mi ze strany barona Aventina, s nímž jsem se osobně neznal, ale on mě ano, právě z mnichovských vydání mých knih, a obdobně se přihlásil známý švýcarský spisovatel a dramatik Friedrich Dürrenmatt, který mi dal vědět, že mi poskytne asyl ve své švýcarské vile.
s-35 Ani s ním jsem se osobně neznal, byť jsem o něm jako autorovi dobře věděl.
s-36 Byly to krásné a upřímně míněné nabídky, ne pouhá gesta, za což jsem byl jistě vděčen, ale nikdy jsem jich nevyužil.
s-37 Má cesta do Mnichova směřovala k Leonhardu Reinischovi, čelnému pracovníku bavorského rozhlasu.
s-38 Seznámili jsme se na Slovensku v roce 1967, kdy tam jel na spisovatelské sympozium z Bayrischer Rundfunk.
s-39 Pocházel ze Sudet, po válce byl v odsunu Němců a uměl i víceméně česky.
s-40 Bydlil u Mnichova v Ottobrunnu, z obvodu to bylo dvanáct kilometrů a jezdil tam autobus.
s-41 Na posezení a debatu s Leonhardem býval čas večer, když se vrátil z mnichovského rozhlasu, děti se odebraly k spánku a v domě byl klid.
s-42 Na stůl přinášel kuchyni studenou, chlebíčky, uzeniny, šunku a západoněmecké sýry mnoha druhů a zde jsem žasl nad jejich kvalitou, kterou jsem z domova nepředpokládal.
s-43 Ale přitom hostitel otevíral láhve alkoholu.
s-44 Byla to vína a německé alkoholy tvrdé.
s-45 Měl je rád.
s-46 Při tlumeném světle přicházela na přetřes politická situace u nás doma.
s-47 Byl vzdělaný politolog a viděl ji pesimisticky.
s-48 Sovětům z hloubky duše nevěřil.
s-49 *** V Mnichově jsou muzea a galerie se vzácnými obrazy, částečně (podle času) jsem je navštívil a zhlédl překrásný královský zámek Nymphenburg.
s-50 A tady jsem si nemohl nevzpomenout na Ludvíka II.
s-51 Král Ludvík II. Bavorský se zapsal do dějin druhé polovice minulého století způsobem neobvykle zvláštním.
s-52 Byl romantik, velký ctitel Richarda Wagnera, který si dal postavit velmi nákladný zámek Neuschwanstein neméně romantický na vrchu a skále s věžemi a zařídil jej s největším přepychem a s patinou tajemnosti.
s-53 Rád se tam uchyloval, byl tam častěji než u trůnu v Mnichově, přijímal tam své vyvolené hosty a osobní důvěrné přátele a oblažoval se Wagnerovou hudbou.
s-54 Stýkal se v přestrojení nebo bez něho s mladými venkovskými synky a dcerkami včetně čeledínů a děveček a při víně a pití s nimi do noci hýřil, aniž se viditelně opil.
s-55 Byl v tomto lidu oblíbený, a také i proto, že vynikal krásou.
s-56 Pouštění žilou královské pokladně, tyto jeho téměř či dost prostopášné styky a sklony k neběžnému chování nemohly být ovšem královské rodině wittelsbašské lhostejné a po chuti.
s-57 Mimoto rod se promítl ve Vídni v rodině habsburské.
s-58 Ludvíkovou tetou se stala choť císaře Františka Josefa, císařovna Alžběta, vynikající krásou stejně jako její bavorský synovec, avšak ta měla Ludvíka upřímně ráda.
s-59 Životní styl Ludvíkův nepřestával a královská rodina začala o něm uvažovat z hlediska zdravotního.
s-60 Dvorní lékař ho důkladně vyšetřil po interní stránce, neshledal žádné závady, tělesný organismus byl v pořádku.
s-61 Nadhodil však jeho stav duševní.
s-62 Netýkal se královy inteligence, která byla mimořádně vysoká.
s-63 A tak byl do Mnichova pozván znamenitý profesor psychiatrie z berlínské univerzity.
s-64 Pobyl na dvoře určitou dobu, aby mohl Ludvíka pozorovat a zvažovat jeho diagnózu.
s-65 Obdiv Richarda Wagnera a jeho děl z německé mytologie uznal u Ludvíka za normální projev jeho vkusu.
s-66 Horší to bylo s jinými složkami jeho chování a jednání.
s-67 Předepsal mu uklidňující a tlumivé léky.
s-68 Údajně to nakonec dopadlo tak, že se stal jeho osobním ošetřovatelem a zároveň i nenápadným dohližitelem.
s-69 Ludvík ho zřejmě dobře snášel, spřátelil se s ním a chodili na procházky.
s-70 Jednou se koupali ve Starnberském jezeře, jehož část patřila k oboře, a v něm se roku 1886 i se svým opatrovníkem Ludvík II. Bavorský utopil.
s-71 Bylo mu 41 let.
s-72 Na trůn nastoupil jako mladík.
s-73 Jeho záhadná a tragická smrt zůstávala neobjasněna.
s-74 Na břehu Starnberského jezera u místa utonutí byla postavena kaplička s královými daty narození, vlády a smrti, s křížem a mramorovou pamětní deskou.
s-75 Kapličku jsem jednou navštívil a v zahloubání tam poseděl...
s-76 Jindy jsem se sešel u L. Reinische v Ottobrunnu s naším spisovatelem Otou Filipem, který emigroval do Spolkové republiky.
s-77 Prožili jsme krásný den s bohatou večeří ve vile.
s-78 Ale tu jsem se dozvěděl, že Otova velmi stará matka na Moravě zemřela.
s-79 Nejenže ji nikdy nesměl navštívit, ani ona jeho, ale naši ho nepustili ani na její pohřeb.
s-80 Musím zakončit něčím radostným.
s-81 Kdykoliv jsem navštívil Mnichov nebo jím projížděl, neopomněl jsem zajít do pověstné mnichovské pivnice Bierbräukeller.
s-82 Její obrovská hala, kde se sedělo u dubových stolů a bavorské pivo se nalévalo do litrových korbelů s příklopkami.
s-83 Jídelní list byl bohatý na zabíjačkové pochoutky a masa, dal se objednat talíř, kde bylo ode všeho něco, jitrnička, jelítko, klobása a plátek ovaru nebo větší porce zvlášť, ke všemu byl čerstvý rohlík nebo chléb a křen a hořčice.
s-84 S pivem to bylo výtečné.
s-85 Ale měli tam i vepřové a hovězí guláše, pečeně a uzeniny.
s-86 Vše mělo povahu domácích jídel včetně bramborových nebo houskových knedlíků.
s-87 Jídla tam byla ještě jiná, například smažený kapr, smažené brambory s vejcem, nadívané papriky, ptáčky, zadělávané skopové, huspenina (sulc), a hlavně se tam dostalo Alpelrösti, jídlo pro chudé, původně jak se říkalo, protože je laciné a dost prosté, ale výtečně chutná i bohatým.
s-88 Původně pochází (aspoň co vím) ze Švýcar.
s-89 Když jsem objevil starý matčin recept z Vídně, začal jsem si Alpelrösti dělat doma a někdy nabídl i hostům, kteří nešetřili chválou.
s-90 Nakrájejí se dva rohlíky, připraví se vývar z kostí (u nás to bylo z Masoxu), ale je možno dát pár kapek Maggi, hodí se do horkého mléka, promíchá, a když se mléko kratičce povaří, vše se odstaví a nechá se to patnáct minut.
s-91 Dělá se to v kastrolu.
s-92 Pak se rozšlehají tři menší vejce, rozdrtí se sýr (já užíval Hermelínu, ve Švýcarech nějaký podobný anebo snad strouhaný ementál), trochu se to okoření pepřem, osolí jen střídmě, a dává se i muškátový květ.
s-93 Na pánvi, nejlíp kulaté, se rozehřeje kousek másla, a všechno dohromady na pánev vylejeme a pečeme, až to nebude tekuté a dá se to krájet.
s-94 Povrch můžeme přetřít ještě kapkou rozpuštěného másla.
s-95 Rösti je pečený do zlatova, vypadá krásně a voní.
s-96 Dá se pozorně přemístit na mísu.
s-97 Může se jíst mírně teplý anebo studený.
s-98 Něco k němu přikusovat, například salát nebo nějakou jinou ingredienci (zeleninu, okurku, hořčici a podobně) se nedoporučuje.
s-99 Bere to chuť vlastní pochoutce.
s-100 Kdykoliv jsem do této obří pivnice vešel, měl jsem nešťastný pocit.

Text view • Download CoNNL-U