| s-1
|
První
dáma
americké
diplomacie
|
| s-2
|
Z
Marie
Jany
Korbelové
je
dnes
Madeleine
Albrightová
|
| s-3
|
Jaroslav
Veis
|
| s-4
|
Je
odpoledne,
poslední
neděle
tohoto
srpna,
a
po
trávníku
před
venkovskou
chalupou
přechází
muž,
kterého
na
první
pohled
trápí
plotýnky.
|
| s-5
|
Je
to
český
prezident
Václav
Havel.
|
| s-6
|
Kolem
žluté
sochařské
konstrukce
Karla
Nepraše
se
houfují
novináři.
|
| s-7
|
Stejně
jako
prezident
čekají
na
Madeleine
Albrigtovou,
americkou
velvyslankyni
při
OSN.
|
| s-8
|
Paní
Havlová
zalévá
plechovou
konví
kytky.
|
| s-9
|
Na
protějším
svahu
se
rozhlíží
po
kraji
nenápadný
svalnatý
muž.
|
| s-10
|
Prezidentovo
venkovské
sídlo,
chalupa
v
zákrutu
silnice,
která
proslavila
ves
Hrádeček
po
světě
(žádný
z
cizích
novinářů,
píšících
o
Václavu
Havlovi,
neopomene
vysvětlit,
že
zatímco
úředním
sídlem
prezidentovým
je
tradičně
Pražský
hrad,
jeho
sídlem
venkovským
je
v
případě
Václava
Havla
Hrádeček
...),
bude
prvním
místem,
kde
se
Madeleine
Albrightová
na
této
návštěvě
České
republiky
zastaví,
navečeří
a
kde
přespí.
|
| s-11
|
Patnáct
minut
po
páté
konečně
Madeleine
Albrigtová
přijíždí.
|
| s-12
|
Manželé
Havlovi
ji
vítají
u
vrátek
objetím,
novináři
zprostřed
dvorku
otázkami.
|
| s-13
|
Paní
velvyslankyně
odpovídá
na
české
otázky
česky,
jen
hodně
zřídka
řekne
něco
anglicky,
když
chce
být
přesnější.
|
| s-14
|
Václav
Havel
stojí
vedle
ní
a
jen
se
usmívá.
|
| s-15
|
Poslední
otázku
jí
pokládá
Alexandr
Kramer
z
týdeníku
Týden,
který
teprve
začne
vycházet.
|
| s-16
|
Chce
vědět,
co
pro
ni
znamená
vztah
k
našemu
prezidentovi.
|
| s-17
|
Jsem
pyšná,
když
o
mně
někdo
řekne
-
She
is
an
advisor
to
president
Havel,
je
poradkyní
prezidenta
Havla.
|
| s-18
|
Je
to
opravdu
nejmorálnější
člověk
na
světě,
říká
paní
Albrigtová.
|
| s-19
|
Přeháníš,
říká
Václav
Havel.
|
| s-20
|
Je
to
poprvé,
co
nějak
její
odpovědi
komentuje.
|
| s-21
|
Nepřeháním,
směje
se
paní
Albrightová.
|
| s-22
|
Konečně
se
jim
podaří
zmizet
ve
dveřích
chalupy.
|
| s-23
|
Nenápadný
svalnatý
muž
se
přestává
kochat
krásami
poslední
srpnové
neděle
a
volným
krokem
se
vydává
kamsi.
|
| s-24
|
Ale
možná
se
jen
pletu
a
je
to
střídání
stráží.
|
| s-25
|
VÁCLAV
HAVEL:
|
| s-26
|
Myslím,
že
je
veliká
chyba
naší
politiky,
že
v
ní
je
tak
málo
žen.
|
| s-27
|
Zdá
se
mi,
že
ženský
element
vnáší
do
politiky
určité
prvky,
zabarvení
a
motivy,
které
tam
pánové
nejsou
schopni
vnést.
|
| s-28
|
Čím
jsme
severněji,
tím
víc
žen
je
v
politice,
a
Američané
jsou
mezi
těmi,
kdo
dbají,
aby
tam
byly.
|
| s-29
|
Když
si
uvědomíme,
jak
odpovědnou
funkci
zastává
Madeleine
Albrightová,
zjistíme,
že
je
možná
jednou
z
nejvlivnějších
žen
na
světě.
|
| s-30
|
***
DVA
KANDIDÁTI
PRO
BÍLÝ
DÚM,
zněl
titulek
první
strany
říjnového
čísla
samizdatových
Lidových
novin
v
roce
1988.
|
| s-31
|
Na
druhé
straně
byly
odpovědi
republikánského
kandidáta
George
Bushe
a
demokrata
Michaela
Dukakise
na
tři
otázky
LN.
|
| s-32
|
Bylo
to
rozhodně
poprvé,
kdy
v
poválečném
období
československé
noviny
tiskly
názory
amerických
prezidentských
kandidátů
určené
přímo
jejich
čtenářům,
nepřeložené
ze
zahraničních
novin,
neposkytnuté
v
rámci
kampaně
tiskovým
agenturám.
|
| s-33
|
A
bylo
víc
než
příznačné,
že
to
byly
noviny
vydávané
bez
požehnání
úřadů,
rozmnožované
xeroxem,
redigované
a
psané
novináři,
kteří
se
odmítali
podřídit
komunistickému
režimu,
čtené
lidmi,
kteří
o
rok
a
měsíc
později
komunismus
cinkáním
klíčů
vyhnali.
|
| s-34
|
Nikdo
než
nejužší
kruh
zasvěcených
tehdy
nevěděl,
že
rozhovor
s
Michaelem
Dukakisem
pro
Lidovky
připravila
Dukakisova
předvolební
poradkyně
pro
zahraniční
politiku,
profesorka
politických
věd
Georgetownské
univerzity
ve
Washingtonu,
D.C.,
Madeleine
Albrightová,
narozená
jako
Marie
Jana
Korbelová
v
Praze.
|
| s-35
|
Nikdo,
ani
nejužší
kruh
zasvěcených,
tehdy
nevěděl,
že
na
tom,
aby
xeroxovaný
měsíčník
o
24
stránkách
formátu
A
4
měl
dva
nevelké
rozhovory,
se
mezi
jinými
podílí
jeden
budoucí
prezident,
jeden
budoucí
ministr
zahraničí
a
jedna
budoucí
první
dáma
americké
zahraniční
politiky.
|
| s-36
|
JIŘÍ
DIENSTBIER:
|
| s-37
|
Někdo
[byla
to
paní
Olga
Králová]
nás
dal
dohromady
v
osmašedesátém
ve
Washingtonu,
potom
jsme
si
občas
napsali,
poslali
pohlednici.
|
| s-38
|
Když
začaly
vycházet
samizdatové
Lidovky,
obrátil
jsem
se
na
Madeleine,
zda
by
nám
pomáhala.
|
| s-39
|
Posílala
sem
zajímavé
lidi,
dávala
o
nás
vědět.
|
| s-40
|
Před
prezidentskými
volbami
jsem
ji
taky
požádal,
aby
nám
zprostředkovala
interview
s
Dukakisem
a
od
toho
se
odvinul
i
rozhovor
s
Bushem,
v
rámci
kampaně
se
obojí
vzájemně
podmiňovalo,
když
dal
rozhovor
demokratický
kandidát,
nemohl
ho
George
Bush
nedat
také.
|
| s-41
|
Ohromně
nám
pomáhala
i
později,
byla
poradkyní
prezidenta
Havla
při
jeho
prvních
cestách
do
Ameriky,
poskytovala
velvyslankyni
v
Americe
Ritě
Klímové
své
vynikající
kontakty.
|
| s-42
|
Vždycky
dávala
najevo,
že
pochází
z
Československa,
ale
nikdy
pro
nás
nelobbovala,
to
je
nemyslitelné.
|
| s-43
|
Brzezinski
taky
musel
být,
pokud
šlo
o
Polsko,
hodně
opatrný.
|
| s-44
|
Když
byl
prezident
Clinton
v
Praze,
řekl
sice,
že
Česká
republika
je
jediná
země,
která
má
dva
velvyslance
u
Spojených
národů,
ale
on
je
jediný,
kdo
to
může
v
žertu
říkat,
a
ona
musí
dávat
velice
pozor,
aby
to
tak
nebylo...
|
| s-45
|
***
Madeleine
Albrigtová
se
narodila
jako
první
ze
tří
dětí
v
rodině
československého
diplomata
Josefa
Korbela.
|
| s-46
|
Dostala
jméno
Marie
Jana.
|
| s-47
|
Jenomže,
jak
mi
to
maminka
vyprávěla
skoro
jako
pohádku,
v
sedmatřicátém,
kdy
jsem
se
narodila,
byla
v
Praze
ohromně
populární
hra,
(napsala
ji
Olga
Scheinpflugová,
ve
filmové
verzi
hrála
hlavní
roli
Lída
Baarová
-
pozn.
red.),
Madla
z
cihelny,
a
proto
mi
začali
říkat
Madlénka.
|
| s-48
|
Říkali
mi
tak
i
v
Anglii,
kde
jsme
byli
za
války,
a
když
jsem
se
v
devíti
letech
octla
potom
ve
škole
ve
Švýcarsku,
dozvěděla
jsem
se,
jak
to
jméno
taky
psát.
|
| s-49
|
Ale
já
se
svého
jména
nikdy
nevzdala,
já
se
pořád
jmenuju
Marie
Jana.
|
| s-50
|
On
to
jen
nikdo
neví,
a
tak
se
mi
říká
Madeleine.
|
| s-51
|
Poprvé
sehrála
Organizace
spojených
národů
důležitou
roli
v
životě
tehdy
ještě
Marie
Jany
Korbelové
v
roce
1948.
|
| s-52
|
Její
otec,
který
byl
od
konce
dvacátých
let
v
diplomatických
službách
a
po
válce
byl
mj.
velvyslancem
v
Jugoslávii,
pracoval
od
roku
1947
pro
mezinárodní
komisi
OSN,
pověřenou
dělením
Kašmíru
mezi
Indii
a
Pákistán.
|
| s-53
|
V
roce
1948
požádal
po
pražském
komunistickém
puči
o
politický
azyl
ve
Spojených
státech
pro
sebe
i
svou
rodinu.
|
| s-54
|
To,
že
byl
díky
OSN
v
New
Yorku,
bylo
samozřejmě
velkou
výhodou.
|
| s-55
|
Korbelovi
se
však
brzy
odtud
odstěhovali
na
západ
do
Colorada,
kde
se
Josef
Korbel
stal
profesorem
politologie
na
Denverské
univerzitě.
|
| s-56
|
V
roce
1957
dostali
americké
občanství.
|
| s-57
|
Kromě
toho,
že
učil,
napsal
Josef
Korbel
i
celou
řadu
politologických
děl
(mj.
Titův
komunismus
a
Československo
20.
století).
|
| s-58
|
Byl
to
on,
kdo
Madelaine
vedl
k
tomu,
aby
studovala
společenské
vědy
a
zahraniční
politiku
na
bostonské
Wellesley
College,
jedné
z
prestižních
amerických
ženských
univerzit,
a
kdo
ji
inspiroval
při
hledání
tématu
závěrečných
tézí
-
obdoby
naší
diplomní
práce.
|
| s-59
|
Práce
se
jmenovala
Portrait
of
the
Fellow
traveller
a
byla
o
Zdeňkovi
Fierlingerovi.
|
| s-60
|
(Sousloví
Fellow
traveller
-
spolucestující
-
označuje
v
americké
angličtině
člověka,
který
sice
není
členem
komunistické
strany,
avšak
s
komunisty
nejen
sympatizuje,
ale
prakticky
se
i
jako
komunista
chová.)
|
| s-61
|
Studovala
jsem
zahraniční
politiku
a
vůbec
se
mi
nechtělo
začít
pracovat
pro
ministerstvo
zahraničí.
|
| s-62
|
Mnohem
víc
mě
zajímalo,
jak
funguje
americký
politický
systém.
|
| s-63
|
A
taky
jsem
psala
do
novin,
nejdřív
do
univerzitních,
potom
jsem
byla
elévkou
v
Denver
Post.
|
| s-64
|
Tam
jsem
se
také
seznámila
se
svým
budoucím
manželem
Josephem
Albrightem,
který
je
novinář.
|
| s-65
|
Pár
dní
po
promoci
jsem
se
vdala
a
odešli
jsme
do
Chicaga,
kde
manžel
začal
pracovat
pro
Sun
Times
a
já,
přesně
podle
všech
dobrých
rad
pro
začínající
žurnalisty,
jsem
se
stala
reportérkou
jedněch
malých
místních
novin.
|
| s-66
|
A
tady
taky
moje
novinářská
kariéra
skončila.
|
| s-67
|
Jednou
jsme
byli
na
večeři
s
manželovým
šéfredaktorem
a
ten
se
mě
zeptal,
co
chci
dělat.
|
| s-68
|
Novinářku,
řekla
jsem
mu.
|
| s-69
|
Ale
to
bude
těžké,
řekl
on,
protože
v
našich
novinách
pracovat
nemůžete,
když
už
v
nich
pracuje
váš
manžel,
to
je
proti
smlouvě
s
odbory,
a
v
jiných
taky
ne,
protože
to
je
zase
konkurence
a
vy
byste
si
s
manželem
všecko
vzájemně
prozradili.
|
| s-70
|
Co
kdybyste
si
našla
nějakou
jinou
práci,
drahá?
|
| s-71
|
A
já
byla
tak
pitomá,
že
jsem
ho
poslechla
a
udělala
to.
|
| s-72
|
To
víte,
konec
padesátých
let,
čerstvě
vdaná,
v
době,
kdy
ženy
poslouchaly,
co
jim
muž
řekl,
že
mají
dělat.
|
| s-73
|
Našla
jsem
si
něco
jiného.
|
| s-74
|
Jsem
teď
jen
ráda,
že
v
tom,
co
dělám,
jsem
lepší,
než
kdybych
byla
novinářka.
|
| s-75
|
To
něco
jiného
byla
opět
zahraniční
politika.
|
| s-76
|
V
šedesátých
letech,
kdy
se
jí
narodily
nejprve
dvě
dcery
-
dvojčata
a
pak
ještě
třetí,
se
s
mužem,
který
začal
pracovat
pro
newyorský
deník
Newsday,
přestěhovali
na
východní
pobřeží,
nejprve
do
New
Yorku,
potom
do
Washingtonu.
|
| s-77
|
Na
Kolumbijské
universitě
u
Zbygniewa
Brzezinského
začala
studovat
politologii
se
zaměřením
na
Rusko.
|
| s-78
|
Doktorskou
práci
pak
psala
o
roli
československého
tisku
v
roce
1968.
|
| s-79
|
Dnes
říká,
že
doktorát
bylo
to
nejtěžší,
co
v
životě
dělala.
|
| s-80
|
Obhájila
ho
až
v
roce
1975.
|
| s-81
|
Každé
ráno
vstávala
o
půl
páté,
starala
se
o
tři
děti,
pak
trávila
hodiny
v
knihovně
Kongresu.
|
| s-82
|
Tenkrát
se
také
seznámila
se
zpravodajem
československého
rozhlasu
Jiřím
Dienstbierem,
který
jí
pomohl
orientovat
se
ve
spleti
jmen
a
událostí
Pražského
jara.
|
| s-83
|
Když
mi
Jirka
jednou
řekl,
že
se
vrací
do
Československa,
nechápala
jsem
to.
|
| s-84
|
Uměl
výborně
anglicky,
měl
by
všechny
dveře
otevřené.
|
| s-85
|
Pak
jsem
slyšela
jen
o
jeho
problémech,
a
když
jsem
byla
párkrát
v
Praze,
zkoušela
jsem
se
s
ním
sejít.
|
| s-86
|
Jednou
jsme
dokonce
měli
zprostředkovanou
schůzku
v
Savarinu,
ale
nikdy
se
to
nepodařilo.
|
| s-87
|
Až
v
březnu
1989
na
večeři
na
americkém
velvyslanectví.
|
| s-88
|
A
potom
jednou
ráno
otevřu
New
York
Times
a
čtu,
že
je
ve
vládě.
|
| s-89
|
Hned
jsem
volala
do
Prahy
a
zeptala
se,
jak
můžeme
pomoct,
a
on
povídal,
pomozte
nejdřív
studentům,
to
jsou
ti,
kteří
se
o
to
zasloužili.
|
| s-90
|
No
a
potom
jsme
se
sešli,
ale
to
už
je
docela
obyčejná
historie.
|
| s-91
|
Po
ukončení
doktorátu
se
paní
Albrightová
začala
věnovat
praktické
politice.
|
| s-92
|
Nejprve
pracovala
ve
volebním
štábu
neúspěšného
prezidentského
kandidáta
Edmunda
Muskieho,
potom
v
Bílém
domě,
kde
pomáhala
za
Carterovy
éry
svému
univerzitnímu
učiteli
Brzezinskému
v
Národní
bezpečnostní
radě.
|
| s-93
|
V
osmdesátém
roce
se
s
manželem
rozešli.
|
| s-94
|
Byl
to
pro
ni
šok,
řekla
o
mnoho
let
později
v
jednom
rozhovoru
pro
Washington
Post,
po
víc
než
dvacetiletém
manželství
se
rozvádět
nechtěla.
|
| s-95
|
Ten
rok
navíc
Carter
a
demokraté
ztratili
Bílý
dům.
|
| s-96
|
Značnou
část
své
energie
teď
Madeleine
Albrightová
soustředila
na
univerzitu
a
na
vedení
Centra
pro
národní
politiku
(Center
for
National
Politics).
|
| s-97
|
Univerzita
je
prostředí,
které
jí
nepochybně
svědčí,
získala
čtyřikrát
cenu
učitel
roku,
jíž
američtí
studenti
hodnotí
své
profesory.
|
| s-98
|
Sama
však
své
působení
na
univerzitě
hodnotí
trochu
paradoxně.
|
| s-99
|
Myslím,
že
nejsem
pravý
typ
do
akademického
světa.
|
| s-100
|
Studenti
mě
sice
měli
rádi,
ale
já
nejsem
dobrá
profesorka,
protože
hodně
ráda
učím
a
nerada
píšu
dlouhé
věci.
|