s-1
|
Z
kocourkovských
médyjí
|
s-2
|
Jiří
Franěk
|
s-3
|
Hned
po
svém
nástupu
na
radnici
dal
nový
kocourkovský
starosta
Mikulášek
najevo,
že
to
s
ním
místní
novináři
nebudou
mít
lehké.
|
s-4
|
Tou
dobou,
pravda,
vycházelo
v
Kocourkově
různých
listů
víc
než
zdrávo,
takže
starosta
ztrácel
každé
ráno
spoustu
času
vyhodnocováním
vlastních
fotografií.
|
s-5
|
Hlavně
však
novinářům
nemohl
odpustit,
že
ho
ještě
v
časech
federace
se
Zářečím,
kdy
spravoval
obecní
pokladnu,
přezdívali
Držgrešle.
|
s-6
|
První
konflikt
vypukl
při
povolební
tiskovce.
|
s-7
|
Starosta
nejprve
rozplakal
zkušenou
reportérku
Kocourkovských
rozhledů,
které
přede
všemi
řekl,
že
její
otázka
je
nejblbější
ze
všech,
co
kdy
dostal.
|
s-8
|
Poté
vytasil
zlaté
pero
značky
Pelikán
a
pohrozil
zkoprnělým
zpravodajům,
že
bude
všechny
dotazy
známkovat.
|
s-9
|
Někteří
staří
matadoři
v
předdůchodovém
věku
utekli,
aby
si
nepohoršili,
pár
statečných
posupně
mlčelo,
ostatní
se
horlivě
hlásili.
|
s-10
|
Moc
si
však
nepomohli,
starosta
sázel
čtyřky
a
pětky
jednu
za
druhou.
|
s-11
|
Jedničku
si
vysloužil
pouze
jediný
snaživec,
a
tím
se
kupodivu
stal
věčný
elév
Víťa
Švícko,
přezdívaný
vandrovník
nebo
též
blouma.
|
s-12
|
Říkalo
se
mu
tak
proto,
že
cestoval
od
redakce
k
redakci
a
odevšad
ho
vždy
vyhodili,
když
jim
následkem
jeho
pravopisu
vymřela
korektorna.
|
s-13
|
Víťa
si
však
svůj
úspěch
vysloužil
skutečně
skvělou
otázkou:
Pane
starosto,
kde
se
to
ve
vás
bere?!
|
s-14
|
Dá
rozum,
že
se
Víťa
stal
starostovým
oblíbencem.
|
s-15
|
Na
svém
novém
působišti
v
Hlasateli
dostal
na
starost
rubriku
Moudra
z
radnice,
u
starosty
byl
pečený
vařený,
dokonce
nosil
jeho
obnošené
kravaty.
|
s-16
|
Platově
si
polepšil
a
za
osobního
korektora
dostal
bývalého
češtináře
z
pomocné
školy,
který
ve
své
otrlosti
přežil
i
osobitý
Víťův
přepis
starostovy
věty:
Médyja
tu
mají
být
od
toho,
aby
nám
dělaly
imyž.
|
s-17
|
S
tím
byly
trochu
problémy,
protože
starosta
v
řeči
rád
zdůrazňoval
své
vzdělání
(však
studoval
až
v
Klatovech
a
v
Roudnici),
a
Víťa
tedy
občas
nutně
trochu
tápal.
|
s-18
|
Přesto
korektor
dostal
první
infarkt
až
nad
větou:
Jak
pravil
již
Žán
Žakrusó...
|
s-19
|
Nutno
podotknout,
že
Hlasatel
zdaleka
nepatřil
k
nejoblíbenějším
novinám,
jeho
náklad
se
omezoval
vlastně
jen
na
povinné
výtisky,
které
odebírali
členové
starostovy
Pragmatické
strany.
|
s-20
|
Nikdo
vlastně
netušil,
kde
se
berou
peníze
na
jeho
vydávání,
jen
někteří
závistivci
z
konkurenčních
listů
se
divili,
proč
se
za
obecní
peníze
stavěla
potrubní
pošta
z
radnice
do
kampeličky,
z
kampeličky
do
tiskárny
a
z
tiskárny
do
redakce.
|
s-21
|
Tyto
provokace
byly
ovšem
zjevně
motivovány
zlobou:
všechny
kocourkovské
noviny
si
totiž
do
starosty
s
chutí
rýply.
|
s-22
|
Samozřejmě
s
výjimkou
Hlasatele,
ten
proti
radnici
nikdy
ani
nešpitl.
|
s-23
|
Až
jednou...
|
s-24
|
Však
to
znáte,
i
mistr
tesař
se
někdy
utne.
|
s-25
|
Šéfredaktor
Hlasatele
Kofr
udělal
těžkou
chybu,
když
svým
podřízeným
omylem
dovolil
kritizovat
privatizační
projekt
benzinové
pumpy,
kterou
měl
dostat
bývalý
nepřátelský
špeh
z
časů
braniborské
okupace
Kocourkova.
|
s-26
|
Myslel
si,
chudák,
že
si
tím
odhalením
na
radnici
šplhne,
a
vůbec
si
přitom
neuvědomil,
že
dobrá
polovina
radních
už
dávno
v
hostinci
Pod
svícnem
hrává
taroky
se
samými
divnými
lidmi.
|
s-27
|
To
byl
samozřejmě
Kofrův
konec.
|
s-28
|
Starosta
mu
sice
do
telefonu
řekl,
ať
se
neplaší,
ale
mezitím
už
potrubní
poštou
svištěly
patrony.
|
s-29
|
Nikdo
se
nikdy
nedozvěděl,
co
posílali
z
radnice
do
kampeličky
a
co
z
kampeličky
do
tiskárny,
do
redakce
však
došlo
usnesení,
že
si
Kofr
má
balit
fidlátka.
|
s-30
|
Novým
šéfredaktorem
Hlasatele
se
stal
Víťa
Švícko.
|
s-31
|
A
jak
to
bylo
dál?
|
s-32
|
Všechno
se
nakonec
v
dobré
obrátilo.
|
s-33
|
Nejprve
se
sice
konkurence
radovala,
že
to
s
Hlasatelem
špatně
dopadne,
list
Mladý
Kocourkov
dokonce
ohlašoval
další
zvýšení
nákladu,
ale
kupodivu
to
byl
právě
Hlasatel,
kdo
šel
s
nákladem
rychle
nahoru.
|
s-34
|
On
totiž
Víťa
jako
šéfredaktor
už
neměl
čas
na
psaní,
a
tím
se
čtivost
Hlasatele
prudce
zlepšila.
|