| s-1
|
Mysterium
a
eros
poezie
|
| s-2
|
Jiří
Trávníček
|
| s-3
|
Autor
(nar.
1960)
je
literární
kritik
a
historik,
působí
na
Masarykově
univerzitě
|
| s-4
|
Porteét
Ivana
Jelínka
|
| s-5
|
Život
jako
z
dobrodružného
románu:
střídání
míst,
zaměstnání,
jazyků,
náhlé
obraty,
útěky
nejdříve
před
morem
hnědým,
posléze
před
rudým.
|
| s-6
|
A
právě
těmito
dvěma
útěky
bere
na
sebe
osud
Ivana
Jelínka
mnoho
typického
z
údělu
středoevropského
intelektuála
dvacátého
století,
člověka
ocitnuvšího
se
bez
vlastního
přičinění
ve
velké
epice
dějin,
a
přinuceného
tak
hrát
často
zcela
jiný
příběh,
než
na
jaký
je
svým
nejvlastnějším
ustrojením
uzpůsoben.
|
| s-7
|
Člověk
na
útěku
před
historií,
dobrodruh
proti
své
vůli.
|
| s-8
|
Vše
tohle
-
navíc
s
velice
jemným
citem
pro
reliéf
doby
a
prostředí
-
Ivan
Jelínek
zachycuje
v
obsáhlých
memoárech
Jablko
se
kouše,
které
příští
týden
vycházejí
v
nakladatelství
TORST.
|
| s-9
|
Jelínkovy
vzpomínky,
jakkoli
bohaté
ve
své
faktografičnosti
osobní
i
dějinné,
však
současně
představují
především
velkou
obhajobu
psanou
básníkem,
neumlčitelným
hlasem
jeho
touhy
po
poezii.
|
| s-10
|
Je
to
ona,
pro
Jelínka
Múza
z
milosti
i
údělu,
modlitba
i
erotické
rozechvění,
jež
se
tu
stává
ústředním
principem,
a
tedy
i
nervem
básníkova
života.
|
| s-11
|
Ivan
Jelínek
se
narodil
6.
června
1909
v
Kyjově
(Já
jsem
pořád
Moravan,
pochopitelně,
protože
to
mě
těší,
to
je
můj
původ
a
všechno...);
|
| s-12
|
maturoval
na
Klasickém
gymnáziu
v
Brně
(zde
má
zřejmě
původ
jeho
celoživotní
láska
k
antice);
|
| s-13
|
poté
vystudoval
Právnickou
fakultu
v
Brně
a
Štýrském
Hradci
(doktorát
1932).
|
| s-14
|
V
letech
1935-38
byl
redaktorem
brněnské
redakce
Lidových
novin,
od
roku
1938
působil
krátkou
dobu
v
Praze
jako
redaktor
stanice
OLR,
Radiojournal.
|
| s-15
|
Válečná
odysea
mu
začíná
už
v
roce
1939
(Mnichov
pro
mě
byla
veliká
rána.),
kdy
prchá
přes
Jugoslávii
do
Francie
a
vstupuje
jako
dobrovolník
do
československé
legie.
|
| s-16
|
Po
pádu
Francie
se
dostává
do
Anglie,
kde
se
v
BBC
podílí
na
rozhlasovém
vysílání
pro
Československo.
|
| s-17
|
V
roce
1944
je
na
vlastní
žádost
odvelen
na
východní
frontu
a
účastní
se
osvobozování
Slovenska.
|
| s-18
|
Po
roce
1945
pracuje
na
ministerstvu
informací.
|
| s-19
|
V
roce
1947
odjíždí
do
Anglie
(Byl
jsem
přesvědčen,
že
komunisté
udělají
puč,
čemuž
nechtěli
věřit
ani
na
anglickém
ministerstvu
zahraničí...)
a
krátkou
dobu
zde
působí
jako
volný
novinář.
|
| s-20
|
Roku
1950
se
stěhuje
s
rodinou
do
Kanady;
|
| s-21
|
pracuje
jako
přístavní
dělník,
kovodělník
a
jako
novinář.
|
| s-22
|
V
letech
1952-1956
učí
češtině
na
US
Army
Language
School
v
Kalifornii,
krátkou
dobu
také
farmaří.
|
| s-23
|
Poté,
co
se
roku
1956
vrací
do
BBC,
pracuje
jako
redaktor
československé
sekce
až
do
roku
1989.
|
| s-24
|
Svůj
další
život
dělí
střídavě
mezi
Londýn,
Řím
a
příležitostné
cesty
-
od
roku
1990
už
i
domů.
|
| s-25
|
Básník
Jelínek,
autor
jednadvaceti
sbírek,
se
rodí
české
poezii
nadvakrát
či
přesněji
natřikrát.
|
| s-26
|
Poprvé
v
roce
svého
debutu
(Perletě,
1933),
podruhé
v
roce
1956,
po
návratu
z
USA,
kdy
-
jak
říká
-
obnovil
vlastní
psaní.
|
| s-27
|
A
potřetí
v
roce
1991
(sbírka
Světlo
a
tma),
kdy
se
opět
dostává
legální
cestou
k
českému
čtenáři;
|
| s-28
|
milostivé
mezipřistání
v
šedesátých
letech
už
totiž
doba
nestihla
(výbor
Letohrad
i
autobiografická
próza
Potapěči
byly
na
počátku
sedmdesátých
let
zakázány).
|
| s-29
|
Zejména
od
roku
1956,
od
svého
druhého
zrození,
nasazuje
Jelínkova
poezie
ke
kolmému
ataku
všech
prvních-posledních
met,
vůči
nimž
je
orientováno
naše
bytí:
boha,
nicoty,
prahu
mezi
bytím
a
nebytím
a
hranice
slova.
|
| s-30
|
Přičemž
tak
básník
činí
zároveň
soustředěným
odstřeďováním
všeho,
co
k
básnickému
slovu
nepatří,
co
je
jen
jeho
případek,
jehož
je
nutno
se
zbavit,
a
tím
slovo
očistit
od
všech
nepatřičných
příměsí
a
položit
ho
na
oltář
už
jako
slovo
čisté,
vyjmuté
z
řádu
jakéhokoli
účelu,
prvorodivé.
|
| s-31
|
Ivan
Jelínek
se
stává
básníkem
posedlým
a
strmým.
|
| s-32
|
Posedlým
stále
dalšími
a
dalšími
krystalizacemi
svého
básnění,
které
je
potřeba
přinutit
k
tomu,
aby
se
vydalo
ve
svých
nejzazších
významových
možnostech.
|
| s-33
|
A
strmým
pak
vůči
tomu,
co
si
jeho
poezie
předsevzala:
jít
stále
výše.
|
| s-34
|
Jelínkova
poezie
-
zejména
ve
svých
metafyzických
polohách
-
je
poezií
uchváceného
osamocení
a
zároveň
nejvlastnějších
principů
poezie.
|
| s-35
|
Ke
svému
osamocení
však
básník
přichází
i
vnějšími
osudy:
v
okamžiku,
kdy
není
vázán
na
konkrétního,
společensky
situovaného
čtenáře,
jakož
ani
na
nakladatelskou
poptávku
(několik
svých
sbírek
si
vydal
vlastním
nákladem),
nezbývá
než
psaní
z
nutnosti
psaní,
poezie,
která
si
je
vlastním
důvodem
a
příčinou,
cílem
i
účelem.
|
| s-36
|
Básník
dospívá
tam,
kde
už
se
nelze
dělit
o
žádnou
zkušenost,
vyjma
té,
která
neviditelně
dřímá
v
nás
samotných:
prazkušenost
archetypu,
oné
první
ontologické
žízně
každého
z
nás.
|
| s-37
|
Proto
Jelínka
nelze
obmyslet
ani
žádným
velkým
okolím
časovým
a
kontextovým.
|
| s-38
|
Jisto
je,
že
v
české
poezii
pokračuje
v
linii
Josefa
Palivce,
tedy
v
poezii
nazývané
absolutní,
rozumějme:
sebestředné
svým
zrcadlovým
přivrácením
k
sobě.
|
| s-39
|
Potíž
už
nastává,
když
má
být
Jelínek
pojednán
v
rámci
okruhu
katolického,
jak
činí
například
Zdeněk
Rotrekl
a
Antonín
Kratochvil.
|
| s-40
|
Středobodem
Jelínkovy
poezie
není
totiž
bůh
jako
skutečnost
fixně
a
předem
definovaná.
|
| s-41
|
Bůh
ano,
ale
jako
tajemství,
které
si
je
nutno
vydobýt
vždy
nanovo,
v
nových
a
nových
přetlacích
slova,
tedy
bůh
stojící
na
chvějivém
podloží
slova
permanentně
zmarňovaného
svým
zánikem.
|
| s-42
|
Neboť
jen
to
slovo
buďsi
hodno
svého
místa
v
básni,
které
chce
být
slovem
krajní
možnosti
a
stálého
risku
-
ze
ztráty
tématu,
čtenáře,
kontextu
i
kontroly
nad
svým
vznikáním.
|
| s-43
|
I
v
tomto
je
Jelínek
spíše
metafyzikem
lyriky
absolutní
než
jakékoli
jiné.
|
| s-44
|
V
delších
Jelínkových
kompozicích
lze
nalézt
ozvuky
barokních
mariánských
pobožností
(spodní
hlas
dětství?),
čemuž
odpovídá
i
bohatý
přívlastek
a
jeho
významové
přepínání
(další
barokní
souvislost:
góngorismus).
|
| s-45
|
Odmítáním
obrazné
pěknosti
-
to
zase
míníme
Jelínkovy
úsporné
verše,
krátká
enigmata
-,
jakož
i
etymologickým
pokušitelstvím
(Co
hlavní
/
vše
je
zhlavováno.
/
V
hlavolam
hlavní
scupováno.)
a
velkou
citlivostí
pro
zvukový
plán
verše
(zejména
pro
šumění
a
svisty:
hlásky
s
a
š
jsou
u
Jelínka
z
těch
nejexponovanějších)
se
blíží
Halasovi
a
Weinerovi.
|
| s-46
|
Z
myšlenkových
souvislostí
vzpomeňme
presokratiky
a
jejich
apeiron,
tvar,
který
ještě
nenabyl
své
tvarovosti,
plné
nic.
|
| s-47
|
Tedy
slovo--mýtus,
v
němž
bytí
a
znamenání
stále
ještě
jedno
jsou.
|
| s-48
|
Pojetí
slova
jako
významově
rozptýleného
jsoucna
uvádí
Jelínka
v
souvislosti
s
hinduismem.
|
| s-49
|
A
n,
nicota,
klíčový
básníkův
motiv,
který
představuje
vyrušení
všech
protikladů
a
dobrání
se
celku
a
konce
-,
toť
Bůh
židovské
kabaly.
|
| s-50
|
Při
básníkově
posedlosti
slovem,
které
si
už
jakoby
básní
samo,
objektivně,
mimo
volní
kontrolu,
si
nelze
nevybavit
C.
G.
Junga
a
jeho
pojetí
kolektivního
nevědoma
ztvárněného
v
archetypech.
|
| s-51
|
Jelínek
patří
-
společně
s
již
vzpomenutým
Palivcem,
Jaroslavem
Vrchlickým,
Oldřichem
Mikuláškem
a
Vladimírem
Holanem
třicátých
let
-
do
rodu
českých
básnických
knížat,
a
to
nejenom
položením
své
poetiky,
ale
i
pojetím
tvorby.
|
| s-52
|
Poezie
pro
něj
představuje
nikoli
páčidlo
něčeho
jiného,
nástroj
či
boj
za
to
či
ono,
ale
právěže
jen
poezii
-
hrdě
osamocenou
a
strmící.
|
| s-53
|
A
teprve
tato
poloha
-
ano,
výlučná,
protože
krajní
-
činí
obraznými
a
zvukovými
skutky
to,
co
dlí
v
nejtajnějších
zákoutích
jazyka;
|
| s-54
|
co
potencialitu
tušeného
a
sněného
uskutečňuje
jakožto
básnický
fakt.
|