| s-1
|
Marné
cesty
k
českému
počítači
|
| s-2
|
Petr
Koubský
|
| s-3
|
Nedávná
výstava
Historie
výpočetní
techniky
v
České
republice,
která
byla
počátkem
léta
instalována
v
Severočeském
muzeu
v
Liberci,
znamenala
užitečné
připomenutí
obětavé
a
navzdory
podmínkám
docela
úspěšné
práce
několika
generací
techniků.
|
| s-4
|
Jasně
ukázala
i
příčiny
našeho
zaostávání
za
světem
-
zaostávání,
jehož
důsledky
poneseme
ještě
dlouho.
|
| s-5
|
Poválečné
Československo
mělo
dobrou
příležitost
přidat
se
ke
špičce
vývoje
světové
výpočetní
techniky
-
díky
celkové
vyspělosti
ekonomiky,
díky
tradici
přesného
strojírenství
a
elektrotechnického
průmyslu
a
v
neposlední
řadě
i
díky
výjimečné
osobnosti
profesora
Antonína
Svobody.
|
| s-6
|
Před
druhou
světovou
válkou
pracoval
pro
československou
armádu
na
zdokonalení
zaměřovačů
protiletecké
obrany,
po
okupaci
výsledky
své
práce
vyvezl
do
Francie
a
později
do
USA.
|
| s-7
|
Tam
působil
rovněž
v
armádních
službách
na
vývoji
radaru
na
MIT
v
Bostonu,
kde
se
také
seznámil
s
pracemi
von
Neumanna
a
dalších
vědců
konstruujících
první
číslicové
počítače.
|
| s-8
|
Po
válce
se
Svoboda
vrátil
na
ČVUT,
kde
kolem
sebe
shromáždil
studenty
a
mladé
vědecké
pracovníky
-
první
generaci
našeho
počítačového
výzkumu.
|
| s-9
|
Vedl
i
výzkumnou
laboratoř
pozdějšího
podniku
Aritma,
kde
stál
u
vzniku
sériově
vyráběných
děrnoštítkových
strojů.
|
| s-10
|
Oddělení
matematických
strojů,
které
dr.
Svoboda
řídil,
se
postupně
rozrůstalo,
až
nakonec
vznikl
Výzkumný
ústav
matematických
strojů
-
známý
VÚMS.
|
| s-11
|
První
stěžejní
prací
dr.
Svobody
a
jeho
spolupracovníků
byl
reléový
počítač
SAPO.
|
| s-12
|
Pracovali
na
něm
od
roku
1950,
do
zkušebního
provozu
byl
však
SAPO
uveden
-
vzhledem
k
obtížím
při
získávání
součástek
i
k
informační
bariéře
-
až
roku
1957.
|
| s-13
|
SAPO
byl
silně
zastaralý
ještě
před
svým
dokončením;
|
| s-14
|
hlavní
zájem
VÚMS
se
tou
dobou
soustředil
již
na
další
projekt,
elektronkový
počítač
1.
generace
EPOS
1.
|
| s-15
|
Ten
bohužel
dopadl
obdobně;
|
| s-16
|
byl
opuštěn
ve
stadiu
nedokončeného
funkčního
modelu
roku
1962,
tedy
v
době,
kdy
ve
světě
byly
již
zcela
běžné
počítače
2.
generace
(tranzistorové)
a
na
dveře
klepala
generace
třetí.
|
| s-17
|
V
té
době
dosahovalo
naše
technologické
zpoždění
za
vyspělým
světem
hodnoty
asi
deseti
let,
což
se
s
nevelkými
odchylkami
nemělo
změnit
až
do
roku
1989.
|
| s-18
|
Profesor
Svoboda
roku
1964
emigroval
do
USA,
unaven
žabomyšími
válkami
a
ideologickým
šikanováním,
někteří
jeho
spolupracovníci
ho
následovali.
|
| s-19
|
Tím
se
vývoj
dále
zbrzdil.
|
| s-20
|
Posledním
významným
dílem
původního
Svobodova
kolektivu
zůstal
snímač
děrné
pásky
FS
1500
vyráběný
sériově
v
ZPA
Košíře,
svého
času
nejlepší
produkt
toho
druhu
na
světě
a
jeden
z
opravdu
mála
úspěšných
československých
exportních
artiklů
v
oboru
výpočetní
techniky.
|
| s-21
|
Vzhledem
k
rostoucímu
významu
využití
počítačů
nebylo
únosné
spoléhat
nadále
jen
na
domácí
vývoj,
a
proto
nezbylo
než
přistoupit
k
dovozu
počítačů
ze
SSSR
(URAL
1,
MINSK
2)
a
později
i
ze
Západu
(Univac,
Bull,
CDC,
IBM).
|
| s-22
|
Z
domácích
projektů
nutno
ještě
jmenovat
počítač
téměř
třetí
generace
Tesla
200,
vyráběný
v
licenci
společnosti
Bull-GE
od
roku
1969
v
Tesle
Pardubice.
|
| s-23
|
Nastaly
časy
Uralů,
Minsků
a
příručních
průbojníčků
na
děrnou
pásku;
|
| s-24
|
díky
většímu
rozšíření
počítačů
začala
ovšem
vyrůstat
další
generace
odborníků.
|
| s-25
|
K
ní
patřila
i
další
významná
osobnost
české
výpočetní
techniky:
nedávno
předčasně
zesnulý
konstruktér
ing.
Eduard
Smutný.
|
| s-26
|
Prvním
jeho
rozsáhlým
dílem
byl
návrh
minipočítače
JPR-12,
vyráběného
od
roku
1974
Teslou
Strašnice.
|
| s-27
|
Ta
byla
jedním
ze
tří
center
produkce
československých
minipočítačů:
druhé
bylo
ve
VÚVT
v
Žilině
(SM
50/40
podle
vzoru
PDP
společnosti
Digital),
třetí
ve
VÚMS
(ADT
podle
minipočítačů
firmy
Hewlett-Packard).
|
| s-28
|
Podle
vzoru
znamená,
že
se
využívaly
absolutně
všechny
metody
zpětného
inženýrství,
které
si
lze
i
nelze
představit,
od
rozebírání
originálních
výrobků
do
posledního
šroubku
až
po
krádeže
dokumentace
sovětskou
či
východoněmeckou
rozvědkou.
|
| s-29
|
V
těchto
místech
komické
i
chmurné
stránky
počítačové
historie
splývají.
|
| s-30
|
Na
principech
kopírování
nepůvodní
a
zastaralé
technologie
byly
postaveny
i
počítačové
řady
JSEP
a
SMEP,
společné
projekty
zemí
RVHP.
|
| s-31
|
Eduard
Smutný
byl
v
osmdesátých
letech
nejen
průkopníkem
domácích
mikropočítačů,
zoufale
usilujícím
o
snížení
bariéry
naší
zaostalosti
-
neboť
jako
jeden
z
mála
už
tehdy
jasně
viděl,
jak
malé
počítače
změní
svět
a
jak
tragické
by
bylo
nebýt
při
tom
-
ale
též
donkichotem
předem
ztracené
bitvy
o
dodržování
morálních
a
právních
norem.
|
| s-32
|
V
podmínkách,
které
sám
nazýval
partyzánskou
válkou,
navrhl
a
zkonstruoval
mikropočítačovou
stavebnici
JPR-1,
navazující
systém
SAPI-1,
počítač
pro
mládež
nazvaný
Ondra...
|
| s-33
|
Na
dynamiku
oboru,
který
v
normálně
fungujícím
světě
právě
tou
dobou
ještě
nabíral
obrátky,
už
však
nemohl
stačit
v
podmínkách
izolované
ekonomiky
sebegeniálnější
konstruktér.
|
| s-34
|
Rokem
1989
historie
československé
či
české
výpočetní
techniky
de
facto
končí
a
současně
začíná
historie
našeho
příspěvku
k
celosvětovému
vývoji
oboru.
|
| s-35
|
Na
otevřeném
trhu,
v
podmínkách
rovnosti
šancí
a
rizik,
teď
současná
generace
odborníků
musí
předvést,
že
dokáže
tolik,
co
dříve
zvládli
lidé
formátu
Svobody
nebo
Smutného.
|
| s-36
|
Pokud
se
k
takovým
výsledkům
dopracuje,
nebude
se
mít
za
co
stydět.
|