| s-1
|
Nejsou
jen
popel
a
dým
|
| s-2
|
Jaromír
Hořec,
Předseda
Společnosti
přátel
Podkarpatské
Rusi
|
| s-3
|
Před
půlstoletím,
v
létě
1944,
začalo
poslední
dějství
největší
genocidy
československých
občanů.
|
| s-4
|
Zapomnělo
se
na
ně,
jejich
těla
se
proměnila
v
popel
a
dým
nad
krematorii
nacistických
koncentračních
táborů.
|
| s-5
|
Ví
se
o
Babím
Jaru,
o
Katynu,
o
likvidaci
varšavského
ghetta,
avšak
to,
co
se
stalo
na
Podkarpatské
Rusi,
jaksi
uniklo
pozornosti.
|
| s-6
|
Přes
sto
tisíc
našich
spoluobčanů
-
Židů
a
asi
přes
čtyřicet
tisíc
Romů
(jejich
počet
zatím
nikdo
neupřesnil)
nahnali
tehdy
maďarští
fašisté
z
příkazu
nacistů
do
dobytčích
vagonů
a
odvezli
do
několika
koncentračních
táborů,
především
do
Osvětimi.
|
| s-7
|
Zachránili
se
jen
jedinci,
kteří
přežili
svou
smrt
náhodou
nebo
zázrakem.
|
| s-8
|
Rozhodný
podíl
na
genocidě
měl
Adolf
Eichmann.
|
| s-9
|
19.
března
1944
vstoupily
německé
oddíly
do
Maďarska,
o
tři
dny
později
byla
nastolena
ultrapravicová
loutková
vláda
a
hned
poté
přijel
do
Budapešti
Eichmann
se
svým
štábem:
realizovat
židovskou
otázku.
|
| s-10
|
Das
rote
Kreuz
kam
zu
spät
-
významná
dokumentární
kniha
Arieha
Ben-Tova
z
roku
1988
podává
přesná
svědectví
o
tomto
zločinu
a
uvádí
i
doklady
o
aktivitě
Mezinárodního
červeného
kříže,
jehož
činnost
byla
bohužel
málo
účinná.
|
| s-11
|
Maďarským
vládním
místům
kolem
M.
Horthyho
se
zřejmě
podařilo
nabídnout
Eichmannovi
vlastní
způsob
řešení
židovské
otázky.
|
| s-12
|
Navrhli
začít
s
likvidací
Židů
na
Podkarpatské
Rusi,
kterou
Maďaři
obsadili
v
březnu
1939.
|
| s-13
|
Tím
se
mělo
odsunout
rozhodnutí
o
osudu
Židů
v
dolní
zemi,
protože
se
počítalo
jak
s
mezinárodním
nátlakem,
tak
s
válečným
vývojem
v
neprospěch
Německa.
|
| s-14
|
Je
to
kruté,
nikoli
však
nepravdivé:
aby
zachránili
své
Židy,
obětovali
Maďaři
ty
podkarpatské.
|
| s-15
|
O
genocidě
byla
Evropa
informována.
|
| s-16
|
Několika
vězňům
z
Osvětimi
se
podařilo
uprchnout
na
Slovensko,
kde
vypracovali
obsáhlé
a
otřesné
memorandum
určené
Vatikánu
a
protihitlerovským
spojencům.
|
| s-17
|
Zoufalý
osud
sto
čtyřiceti
tisíc
československých
občanů
-
Židů
a
Romů
-
se
tím
však
neodvrátil.
|
| s-18
|
Dodnes
se
nedočkali
ani
památkové
tryzny.
|
| s-19
|
Z
paměti
nelze
jistě
vymazat
ani
tragédii
podkarpatských
Romů,
jejichž
život
se
za
předmnichovské
republiky
neuvěřitelně
zlepšil
(v
Užhorodě
měli
základní
školu,
užívali
sociální
podpory,
dostávalo
se
jim
lékařské
péče).
|
| s-20
|
Z
ponížených
kočovníků
se
alespoň
někteří
stali
občany
vážícími
si
dosud
nepoznané
demokracie
i
svobody,
poskytnuté
novým
státem,
který
převzal
tíživé
dědictví
po
Maďarsku,
které
ovládalo
Podkarpatsko
přes
šest
set
let.
|
| s-21
|
Byli
to
českoslovenští
občané,
kteří
před
padesáti
lety
hynuli
hromadně
v
koncentračních
táborech.
|
| s-22
|
Jsou
součástí
naší
historie,
nemůžeme
se
tvářit,
jako
by
nebyli,
jen
proto,
že
téměř
beze
zbytku
zmizeli
a
s
nimi,
především
se
Židy,
i
jejich
osobitá
kultura,
písemnictví,
umění,
písně,
zvyky,
náboženské
obřady.
|
| s-23
|
Ohlížíme-li
se
nyní
a
vracíme
do
krutého
nelidského
léta
1944,
je
to
jen
pohled
do
minulosti?
|