| s-1
|
Životní
prostředí
a
společenský
systém
|
| s-2
|
Václav
Klaus,
Premier
české
vlády
|
| s-3
|
Otázky
životního
prostředí
a
s
ním
do
jisté
míry
související
kvality
samotného
lidského
života
jsou
právě
v
dnešní
době
zcela
oprávněně
v
centru
naší
pozornosti.
|
| s-4
|
Je
to
jak
z
toho
důvodu,
že
nám
odstranění
totalitního
režimu
umožňuje
nahlas
o
tom
všem
mluvit,
tak
z
toho
důvodu,
že
konečně
máme
šanci
něco
změnit.
|
| s-5
|
Stále
více
si
uvědomujeme,
že
člověk
dvacátého
století
má
daleko
mocnější
(a
tudíž
i
nebezpečnější)
technické
prostředky
k
zasahování
do
okolní
přírody
než
kdykoli
v
minulosti
a
že
s
nimi
proto
musí
zacházet
mimořádně
opatrně
a
zodpovědně.
|
| s-6
|
Ne
náhodou
diskutovala
česká
vláda
v
polovině
srpna
koncepci
státní
politiky
ochrany
životního
prostředí,
ne
náhodou
se
v
Praze
koncem
srpna
sešel
kongres
Mezinárodní
unie
geografů
zhruba
nad
stejným
tématem.
|
| s-7
|
Ne
všechno
je
však
jasné
a
všeobecně
přijímané.
|
| s-8
|
Při
obou
těchto
příležitostech
jsem
se
proto
pokoušel
tento
problém
posouvat
z
dimenze
technické
či
přírodovědecké
či
aprioristicky
fundamentalistické
(zjevená
pravda)
do
sféry,
kam
skutečně
patří,
do
sféry
lidského
rozhodování
a
lidského
chování.
|
| s-9
|
Jedině
tehdy,
mluvíme-li
o
rozhodování
a
chování
lidí,
a
ne
o
poučkách
fyziky
či
biologie,
jsme
v
reálném
světě,
v
existujícím
společenském
systému,
a
to
je
bohužel
právě
to,
na
co
bývá
odborníky
té
či
oné
profese
často
zapomínáno.
|
| s-10
|
Ve
svém
projevu
na
pražské
konferenci
geografů
a
ekologů
jsem
proto
vyšel
-
podle
mého
názoru
-
z
klíčové
teze:
kvalita
života
(jakkoli
je
tento
termín
nesmírně
vágní
a
jakkoli
nemůže
být
úzce
spojován
jen
s
životním
prostředím)
je
logickým
důsledkem
fungování
společenského
uspořádání,
ve
kterém
žijeme;
|
| s-11
|
je
výsledkem
milionů
rozhodování
milionů
jednotlivců,
kteří
v
něm
žijí;
|
| s-12
|
je
výsledkem
jejich
spontánního
chování.
|
| s-13
|
To
je
sice
myšlenka
pro
většinu
z
nás
na
první
pohled
nesporná
a
naprosto
triviální,
ale
v
konkrétních
případech
to
bývá
chápáno
úplně
jinak.
|
| s-14
|
Spíše
se
vychází
z
toho,
že
kvalita
životního
prostředí
je
důsledkem
chování
nikoli
nás
všech,
ale
chování
jen
někoho
z
nás,
že
je
dokonce
důsledkem
chování
někoho
jiného
než
nás
samých
a
že
je
převážně
důsledkem
toho
či
onoho
chování
státu,
jeho
vědomé
politiky
přímo
v
oblasti
životního
prostředí.
|
| s-15
|
Musím
trvat
na
tom,
že
tento
postoj
představuje
zásadní
omyl.
|
| s-16
|
Fakt,
že
je
v
diskusi
o
životním
prostředí
úloha
explicitní
politiky
osvíceného
státu
vysoce
přeceňována
a
role
autonomního
chování
svobodných
jednotlivců
stejně
tak
podceňována,
je
-
metodologicky
chybný
jako
východisko
pro
popis
reality
existující
kolem
nás,
-
škodlivý
jako
návod
pro
politiku
státu,
-
ideologicky
zavádějící,
protože
odráží
nedůvěru
v
racionalitu
chování
každého
z
nás
a
protože
implikuje
falešnou
víru
ve
schopnosti
některých
z
nás
vytvořit
pro
nás
ostatní
lepší,
dokonalejší
svět.
|
| s-17
|
Tyto
tři
aspekty
problému
zřetelně
naznačují,
že
nejde
o
věci
okrajové,
ale
že
jde
o
samotnou
podstatu
našeho
světového
názoru.
|
| s-18
|
Jsem
hluboce
přesvědčen,
že
uskutečněná
likvidace
komunismu
v
oblasti
politické
i
ekonomické
a
probíhající
rychlé
vytváření
svobodné
společnosti
a
tržní
ekonomiky
jsou
těmi
nejvýznamnějšími
příspěvky
ke
zlepšování
kvality
života
a
životního
prostředí,
který
jsme
jako
země
vůbec
mohli
učinit.
|
| s-19
|
Tržní
systém,
založený
na
rozhodujícím
podílu
soukromého
vlastnictví
a
na
deregulovaném
cenovém
systému,
je
systémem
ve
své
prapodstatě
hospodárným,
je
systémem
přírodu
šetřícím,
a
jako
takový
nemá
žádnou
reálnou
alternativu.
|
| s-20
|
Jak
přesvědčivě
ukázala
zkušenost
našeho
minulého
období,
žádná,
jakkoli
dobře
míněná
aktivita
státu,
vědců
či
ekologických
iniciativ
nemůže
tento
systém
nahradit,
může
ho
jen
rozbít.
|
| s-21
|
Jedině
soukromé
vlastnictví
(a
nikoli
plamenná
hesla)
vytváří
zodpovědnost,
tolik
potřebnou
pro
citlivé
zacházení
s
přírodou.
|
| s-22
|
Jedině
ceny,
odrážející
skutečné
poměry
na
trhu
(poptávku
a
náklady)
nám
dávají
základní
informaci
o
vzácnosti
(a
chtěl
bych
připomenout,
že
bez
tohoto
termínu
nelze
životní
prostředí
a
jeho
případné
ohrožení
vůbec
definovat)
a
tím
nás
vysvobozují
ze
světa
tmy
a
naší
rozhodovací
slepoty
a
umožňují
racionální
rozhodování.
|
| s-23
|
Toto
individuální
rozhodování
z
různých
důvodů
-
které
jsme
vždy
velmi
pečlivě
studovali
a
specifikovali
-
nestačí
a
musí
být
ve
vhodné
míře
doplňováno
rozhodováním
státu.
|
| s-24
|
Vytvoření
svobodného,
demokratického
politického
systému
znamenalo
nejen
individuální
svobodu
a
zbavení
se
komunistické
diktatury,
ale
znamenalo
i
vytvoření
racionálního
mechanismu
pro
společenskou
volbu.
|
| s-25
|
Podstatné
je,
že
na
demokratickém
základě
utvářená
společenská
volba
představuje
jakýsi
vektorový
součet
názorů
nás
všech
(zapřisáhlých
ekologů
i
fanatiků
nejposlednějších
výdobytků
reklamou
podporovaných
zbytečností)
a
že
náš
dnešní
politický
systém
nepreferuje
-
naštěstí
-
ani
jedny,
ani
druhé.
|
| s-26
|
Spor
o
ekologii
a
kvalitu
života
není
výrazem
odlišného
názoru
na
nezbytnost
racionálního
udržování
kvalitního
životního
prostředí,
ale
je
sporem
o
to,
zda
respektovat
nutnost
podřízení
se
současným
ekonomickým
a
politickým
mechanismům
individuální
a
společenské
volby
nebo
zda
se
je
pokoušet
nahrazovat
mechanismem
jiným
-
rozhodováním
elity,
rozhodováním
více
vědoucích,
silněji
problém
cítících,
hlasitějších.
|
| s-27
|
Přijmout
tuto
alternativu
by
nás
vracelo
ke
společenskému
systému,
který
jsme
zde
už
měli
a
který
-
aspoň
někteří
z
nás
-
určitě
nechceme
znovu
vyvolávat
v
život.
|
| s-28
|
Chyba
(jakkoli
dobře
míněného
rozhodování),
učiněná
autoritativně
mimo
tyto
základní
demokratické
mechanismy,
je
totiž
daleko
osudovější
než
nejrůznější
dílčí
nedostatky
těchto
mechanismů
samotných.
|
| s-29
|
Právě
toto
vědomí
musí
být
východiskem
našeho
uvažování
i
v
oblasti
životního
prostředí
a
kvality
lidského
života.
|