| s-1
|
Umírající
vesničky
|
| s-2
|
Sluníčko
svítí,
nebe
je
bez
mráčku,
stromy
se
chvějí
ve
větru
něžnou
touhou
a
nádherně
se
vzpínají
svou
sytou
zelení
proti
modré
obloze.
|
| s-3
|
Všude
je
mír,
všude
kypí
život.
|
| s-4
|
Pouze
tato
šumavská
vesnice
umírá.
|
| s-5
|
Kdy
se
rozpadne
úplně,
zmučené
stěny
se
zbortí,
trámy
stropů
zpuchří,
spadnou?
|
| s-6
|
Také
lidé
neznají
slitování.
|
| s-7
|
V
honbě
za
životem,
mnohdy
plném
chamtivosti,
jsou
nelítostní.
|
| s-8
|
Vesnice
už
nežije,
my
ano,
vemte
si
taky,
co
potřebujete!
|
| s-9
|
Vše
je
zde
k
dostání:
cihly
a
dveře,
okenice
a
trámy,
kachličky,
lavice,
obrazy,
vše
zmizelo.
|
| s-10
|
Jenom
kostel,
kostel
zůstal.
|
| s-11
|
Ten
se
nezbortí.
|
| s-12
|
Nikdy
se
nezboří,
navždy
v
něm
bude
stát
dřevěný
kříž
s
ostnatým
drátem
zavěšeným
na
růženci.
|
| s-13
|
Se
svíčkami
okolo
a
uschlou
větví
položenou
tak,
jako
pokládají
pozůstalí
růže
na
hroby
svých
blízkých.
|
| s-14
|
Vejdeš-li
dovnitř,
naplní
tě
úcta,
skloníš
hlavu
před
něčím,
co
je
nad
námi,
něčím,
co
je
víc
než
my,
nebem
a
peklem,
Bohem.
|
| s-15
|
Proto
chrám
Boží
zde
bude
navždy,
jako
němá
socha
bude
připomínat
zašlou
slávu
Pohoří
na
Šumavě,
jeho
smrt.
|
| s-16
|
Z
dopisu
Halky
Duží,
16
let,
Praha
|