Dependency Tree

vesm9301_044

ProjectPDT

Select a sentence

s-1 Štíři - obyvatelé dávných moří
s-2 JIŘÍ KRÁL
s-3 FRANTIŠEK KOVAŘÍK
s-4 Většina z nás zná štíry jako nebezpečné a jedovaté tvory, kterým je lépe se vyhnout.
s-5 Přesto se dnes stávají objektem zkoumání některých fyziologických a biochemických procesů, tedy takřka laboratorními zvířaty.
s-6 Navíc jde o skupinu značně starobylou, jejíž studium by nám možná mohlo říci ledacos o evoluci členovců vůbec.
s-7 Ilustrace připojené k textu ukazují základní morfologii štírů, která se příliš neměnila během jejich dlouhé evoluce.
s-8 Nejstarší zkameněliny štírů byly nalezeny již ve vrstvách spodního siluru a skutečně se velmi podobají dnešním zástupcům.
s-9 Proto se pro tyto druhy dříve předpokládal suchozemský způsob života.
s-10 Důkladným studiem pomocí rentgenových paprsků bylo však zjištěno, že břišní strana zadečku nesla několik párů rozvětvených žaber, krytých zvláštními destičkami.
s-11 O životě v pobřežních mořských vodách, a později i vodách sladkých, svědčí i typy usazenin, ve kterých se fosilie nalézají, přizpůsobení končetin k pohybu po dně a značné rozměry některých zástupců.
s-12 Zatímco skotský Gigantoscorpio willsi , žijící před 250 milióny let, dorůstal délky 44 cm a Brontoscorpio anglicus dokonce až jednoho metru, dnešní štíři dosahují délky jen 21 cm.
s-13 Z paleontologického hlediska hraje významnou roli naše republika, kde bylo ze sladkovodního permokarbonu popsáno několik rodů a druhů.
s-14 Jak vyplývá z novějších prací, přežívali prvotní vodní štíři do karbonu, ne-li až do druhohor.
s-15 První praví suchozemští štíři byli popsáni až z mladších prvohor (svrchního karbonu).
s-16 Vzhledem k tomu, že dnes známe ze starších prvohor (siluru, devonu) suchozemské zástupce jiných skupin členovců, jako například různé příbuzné pavouků, roztoče, stonožky a primitivní hmyz, je zřejmé, že štíři nepatří mezi první skupiny suchozemských živočichů, jak se donedávna tradovalo.
s-17 Na druhé straně vystupuje nyní do popředí podobnost prvotních štírů s vymřelými různorepy skupiny Eurypterida , kteří byli zřejmě jejich předky.
s-18 Tito velcí členovci dosahovali délky až dva metry a žili do konce prvohor hlavně v brakických vodách.
s-19 Shodu nalezneme nejen v podobném členění těla, ale i v detailní stavbě žaber, existenci plochých lupenitých končetin na zadečku a přítomnosti složených očí na hlavohrudi.
s-20 Některé rody různorepů, jako například Carcinosoma , byly vybaveny telsonem s trnem na konci, do kterého mohly ústit jedové žlázy.
s-21 Na základě těchto podobností považují někteří badatelé štíry dokonce za moderní, dnes suchozemskou vývojovou větev prvohorních různorepů.
s-22 Již zmiňovaná morfologická uniformita štírů vede k otázce, proč toto "nepřizpůsobování se" nevedlo k jejich ústupu.
s-23 Odpověď by se mohla skrývat v množství a plasticitě fyziologických, biochemických a dále ekologických a etologických adaptací.
s-24 Štíři pronikli do mnoha prostředí tropického až mírného pásma včetně přílivové oblasti, stromového patra, pouští, velehor a některých jeskynních systémů.
s-25 Zřejmé jsou adaptace k extrémním podmínkám prostředí.
s-26 Mnohé druhy, včetně tropických, vydrží několikatýdenní zmrznutí či ponoření do vody na několik dní.
s-27 Zvláštní struktura chromozomů, postrádajících centromeru, napomáhá odolávat vysokým dávkám rentgenového záření a dalším vlivům.
s-28 Pozoruhodné vysoká hodnota konverze biomasy kořisti do vlastní biomasy, extrémně nízká rychlost katabolismu a malá aktivita (někteří tráví až 97 % života v norách) přispívají k tomu, že přežívají i více než rok bez potravy.
s-29 Řadu přizpůsobení k nepříznivým životním podmínkám nalezneme u pouštních druhů.
s-30 Některé tolerují teploty letální pro ostatní pouštní členovce.
s-31 Termoregulaci zajišťuje do značné míry pozměněné chování - noční aktivita a pohyb v norách v kritické době.
s-32 Důsledkem zvláštní stavby tělních pokryvů a výdeje nerozpustných exkretů je minimalizace ztrát vody, doprovázená využitím vody z potravy.
s-33 Většina štírů není schopna regulovat osmotický tlak a složení tělních tekutin v závislosti na zmenšeních jejich objemu během dehydratace, ale dalekosáhle snáší odchylky od normy.
s-34 U druhu Parucnotus utahensis přežívali pokusní jedinci i ztrátu vody, činící 50 % jejich původní váhy.
s-35 Fyziologická přizpůsobení přispívají bezesporu k tomu, že v některých pouštních oblastech patří štíři k důležitým predátorům.
s-36 Určit polohu kořisti, jakož i obecně orientaci v prostředí umožňují jemné senzorické systémy, z nichž některé mají neobvyklou strukturu a funkci.
s-37 To je ve zdánlivém kontrastu s poměrně jednoduchou morfologií nervového systému, který ale prodělal významné "renovace", spojené např. s existencí obřích nervových vláken.
s-38 Ta napomáhají rychlému vedení a předávání vzruchů na velké vzdálenosti.
s-39 Značně různorodý je příjem a využití světelných podnětů.
s-40 Dva typy očí (střední a okrajové) se liší stavbou a funkcí.
s-41 U obou tvoří vždy několik buněk sítnice samostatnou funkční jednotku, což zřejmě odráží původní složenou stavbu očí.
s-42 Zatímco střední oči dovolují poměrně dobré prostorové vidění, okrajové se vyznačují vysokou citlivostí a účastní se zřejmě vidění v noci.
s-43 Elektroretinogramy snímané z okrajových očí naznačují, že tyto oči rovněž plní úlohu detektoru světelných stimulů pro synchronizaci cirkadiálních rytmů a zachycují fluorescenční signály.
s-44 Při sledování noční aktivity byla totiž u mnoha štírů zaznamenána po ozáření ultrafialovým světlem fluorescence povrchu jejich těla.
s-45 Fluoreskující materiál je soustředěn ve svrchní vrstvě kutikuly (v epikutikule).
s-46 Fotosenzitivní buňky byly objeveny i v metasomatu a na telsonu.
s-47 Hmatové chlupy, soustředěné na makadlech, mohou registrovat také zvuky.
s-48 Tzv. lyrové orgány tvoří skupiny štěrbinek, rozptýlené na povrchu těla, nejvíce na kloubních spojeních a plochách namáhaných tahem.
s-49 Pracují jako mechanický filtr, tzn. zatížení, tah či dokonce zvuk vyvolají deformaci štěrbiny, která je registrována přilehlými recepčními buňkami.
s-50 Spolu se specializovanými chlupy se lyrové orgány účastní také stavby složitého tarzálního orgánu na posledních dvou článcích všech kráčivých končetin.
s-51 U druhu Paruroctonus mesaensis z čeledi Vejovidae prokázal Brownell, že tarzální orgán deteguje dva typy chvění podkladu: nízkofrekvenční, povrchové a vysokofrekvenční vlnění.
s-52 Pro určení polohy zdroje vlnění (kořisti) je nutná integrace informace ze všech končetin.
s-53 Smyslové funkce, jmenovitě mechanorecepce a chemorecepce, se předpokládají také pro břišní hřebínky na spodní straně třetího článku zadečku, které vznikly zřejmě zakrněním jednoho páru zadečkových nohou.
s-54 Rozmnožování štírů se vyznačuje mnohými zvláštnostmi, z nichž některé jsou překvapivými paralelami k dějům známých z rozmnožování pokročilých obratlovců.
s-55 Rozmnožování začíná složitými svatebními rituály, které se u všech čeledí značně podobají a jsou tak důkazem pro společný původ všech recentních štírů.
s-56 Pro všechny druhy je typické značné množství času a energie investované samičkou do potomstva.
s-57 Samičky jsou živorodé, zárodek se vyvíjí ve speciálně uzpůsobených vývodech pohlavních cest buď z vlastních zásob nebo pomocí orgánů analogických placentě savců.
s-58 Březost je různě dlouhá, pohybuje se v rozmezí od 60 do 540 dnů.
s-59 U "placentálních" druhů s více vrhy dochází po každém vrhu k destrukci tkání, které zabezpečovaly výživu tkání embryí.
s-60 U některých pralesních druhů byla popsána také partenogeneze, tj. rozmnožování neoplozené samice.
s-61 Po narození vyšplhají mláďata samičce na záda a tam bez příjmu potravy vytrvávají do prvního svlékání.
s-62 Radioaktivně značeným tritiem bylo prokázáno, že samice předává larvám přes svůj pokryv těla vodu a možná i další látky.
s-63 Pokud není larvám umožněno setrvat v tomto období na hřbetě matky, hynou.
s-64 U některých druhů zůstávají mláďata se samicí i později.
s-65 Pomáhají jí při hloubení nor a při lovu přesto, že je jinak u štírů značně rozšířený kanibalismus.
s-66 Konečně nelze nevzpomenout štíří jedy, kterým vděčí štíři za velkou část své "popularity".
s-67 Nebezpečné jedy čeledi Buthidae ovlivňují přechod sodných a draselných iontů přes buněčné membrány, u jedů ostatních skupin převažují lokální hemolytické účinky.
s-68 Jed je používán jak k lovu, tak i k obraně, takže selekční tlak zvýhodňuje výskyt několika toxických proteinů v jedové žláze.
s-69 Jde tedy o směs různých jednořetězcových bazických proteinů.
s-70 Molekuly jsou kompaktovány četnými disulfidickými můstky, kterým vděčí za mimořádnou stabilitu a odolnost vůči vnějším vlivům.
s-71 Zbývá jen dodat, že dnes probíhá intenzívní studium primárních sekvencí jedových proteinů, na které navazují srovnání sekvencí homologických proteinů různých skupin štírů.

Text view • Download CoNNL-U