| s-1
|
V
osmi
letech
poslala
matka
Josephinu
Bakerovou
do
domu
bílé
ženy,
aby
tam
dělala
domácí
práce
za
jídlo
a
místo
na
spaní
-
místo
ve
sklepě
s
uhlím.
|
| s-2
|
V
19
letech
byla
pařížskou
senzací,
když
uplynulo
deset
let
a
kousek
a
dívka
se
proměnila
z
nechtěného
dítěte
na
mezinárodní
sexuální
symbol.
|
| s-3
|
Tahle
látka
je
utkaná
ze
snů,
ale
i
traumat.
|
| s-4
|
Takovou
jízdu
po
horské
dráze
přežijí
jen
ti
nejodvážnější.
|
| s-5
|
A
pro
Bakerovou
jízda
ještě
zdaleka
neskončila.
|
| s-6
|
Její
obnažená
ňadra,
její
tanec,
její
hlas,
její
krása
a
asi
to
nejslavnější,
její
pozadí,
byly
sice
nápadnými
atrakcemi,
ale
nevšední
život
jí
umožnila
výjimečná
odvaha.
|
| s-7
|
Bricktopová,
další
americká
černoška,
která
našla
v
Paříži
kousek
slávy,
řekla:
"Myslím,
že
jsem
nikdy
nepotkala
nikoho
s
méně
komplikovaným
pohledem
na
život
a
někoho
s
komplikovanějším
životem,
než
je
ten
Josephinin."
|
| s-8
|
Stálou
komplikací
byli
muži.
|
| s-9
|
Bakerová
jich
měla
spousty.
|
| s-10
|
Ale
nevěřila
jim
a
důvěru
neopětovala.
|
| s-11
|
Jeden
ze
svých
klíčových
milostných
románků
vnímala
tak,
že
problémem
nebyla
její
nevěra,
ale
jeho
žárlivost.
|
| s-12
|
Velmi
také
toužila
po
dětech.
|
| s-13
|
Adoptovala
jich
12
z
různých
ras,
pojmenovala
je
Duhový
kmen
a
svého
manžela
dohnala
nejprve
k
zoufalství
a
pak
vyhnala
do
Argentiny.
|
| s-14
|
Peníze
vydělala,
ale
více
jich
utratila.
|
| s-15
|
Vložili
se
do
toho
přátelé.
|
| s-16
|
Nakonec
ji
zachránili
princ
Rainier
a
princezna
Grace
nabídkou
domu
v
Monaku.
|
| s-17
|
Další
celoživotní
komplikací,
jak
vysvětluje
Phyllis
Roseová
v
knize
"Jazz
Cleopatra:
Josephine
Baker
in
Her
Time
(Jazzová
Kleopatra:
Josephine
Bakerová
ve
své
době"
(nakladatelství
Doubleday,
321
stran,
22,50
dolaru),
byl
rasismus.
|
| s-18
|
Bakerová
měla
štěstí,
že
přijela
v
roce
1925
do
Paříže,
kde
se
černoši
stali
exotickou
atrakcí.
|
| s-19
|
Africké
umění
bylo
v
módě
a
někteří
intelektuálové
v
rozrušení
psali
o
počátku
věku,
který
bude
inspirován
černými.
|
| s-20
|
Být
exotický
znamenalo
být
chráněn
a
také
ceněn,
avšak
hlavně
byla
Paříž
přátelským
ostrovem
v
rasistickém
světě.
|
| s-21
|
Bakerová
měla
trpkou
zkušenost
s
úzkoprsostí,
kterou
zažila
v
St.
Louis
v
dětství,
a
když
působila
v
divadle
v
New
Yorku,
kde
ji
považovali
za
příliš
tmavou
i
pro
muzikálový
sbor,
kde
byli
černí
všichni
(účinkovali
samozřejmě
pouze
pro
bílé
obecenstvo).
|
| s-22
|
Paříž
si
ji
zamilovala
na
první
pohled.
|
| s-23
|
"Prostě
zavrtěla
zadkem
a
všichni
Francouzi
se
do
ní
zamilovali,"
ohrnovala
nos
Maria
Jolasová
z
literárního
světa,
nikoliv
zcela
mylně.
|
| s-24
|
"To,
jak
důležité
bylo
její
pozadí,
nelze
nikdy
přehnat,"
píše
Roseová.
|
| s-25
|
Roseová,
která
vyučuje
literaturu
na
Wesleyanské
univerzitě,
začíná
sama
rychle
přehánět,
když
tvrdí,
že
tanec
v
podání
Bakerové
"odkryl
novou
oblast
pro
touhu",
čímž
ignoruje
staletí
uctívání
krásně
tvarovaných
hýždí.
|
| s-26
|
"Jazz
Kleopatra
(Jazzová
Kleopatra)"
obsahuje
jiné
a
důležitější
nepravdivé
poznámky,
které
podkopávají
to,
co
je
z
velké
části
živým
obrazem
života
známého
již
z
dřívějších
prací.
|
| s-27
|
Je
snadné
pochopit,
proč
Bakerová,
svobodná
duše,
která
prolomila
mnoho
omezení
jež
na
ženy
klade
konvence,
přitahuje
Roseovou,
autorku
knihy
"Parallel
Lives
(Paralelní
životy)",
nádherné
studie
viktoriánského
manželství.
|
| s-28
|
Přesto
dokonce
i
název
vyvolává
otázky
o
autorčině
pohledu
na
její
námět.
|
| s-29
|
Umění
v
podání
Bakerové
bylo
jazzem
pouze
v
nejširším
slova
smyslu.
|
| s-30
|
Najít
s
Kleopatrou
jiné
paralely
než
sexappeal
vyžaduje
stejně
volný
výklad.
|
| s-31
|
Bakerová
zemřela
v
Paříži
v
68
letech,
dva
dny
po
vyprodané
premiéře
své
nejnovější
show:
filmu
podobné
zakončení
filmového
života.
|
| s-32
|
Bakerová
vlastně
v
Casablance
hrála
scény,
které
z
ní
udělaly
"Casablanku".
|
| s-33
|
Za
druhé
světové
války
ji
nekomplikovaný
pohled
na
život
dovedl
k
závěru,
že
nacisté
představují
zlo
a
musí
se
jim
vzdorovat,
což
bylo
rozhodnutí,
které
učinila
jen
asi
2
%
francouzských
občanů.
|
| s-34
|
Byla
oddána
kauze
Charlese
de
Gaulla,
podstoupila
velkou
finanční
oběť
a
značné
riziko,
aby
se
stala
nejprve
špiónkou
a
poté
podnikla
výpravu
jediné
ženy
v
rámci
organizace
USO
za
síly
Svobodné
Francie.
|
| s-35
|
V
nočním
klubu
Humphreyho
Bogarta
vede
Victor
Laszlo
sympatizanty
hnutí
Svobodných
Francouzů
ve
zpěvu
Marseillaisy,
aby
přehlušili
nacisty.
|
| s-36
|
V
noci,
kdy
Němci
zabrali
celou
Francii,
účinkovala
Bakerová
v
Casablance.
|
| s-37
|
Svobodní
Francouzi
měli
černé
pásky
na
rukou,
a
když
zpívala
píseň
"J'ai
deux
amours",
plakali.
|
| s-38
|
Roseová
je
nejlepší
v
pasážích
o
mládí
a
druhé
světové
válce.
|
| s-39
|
Ve
svém
úvodu
Roseová
píše,
že
cítí,
že
má
s
Bakerovou
mnoho
společného,
ale
jak
"Jazz
Kleopatra
(Jazzová
Kleopatra)"
pokračuje,
zdá
se
uspěchanější,
jako
by
zájem
autorky
upadal.
|
| s-40
|
Také
nepomáhá,
že
jazyk
Roseové
občas
nepřináší
efekt,
který
zřejmě
chtěla.
|
| s-41
|
Jedna
kapitola
začíná:
"Druhá
světová
válka
nepatřila
ke
slavným
okamžikům
Francie."
|
| s-42
|
Na
jiném
místě
při
pokusu
vysvětlit
a
neříci
přímo,
že
Bakerová
měla
později
ve
své
kariéře,
když
byla
spíše
příliš
nápadně
oblečenou
zpěvačkou
než
spoře
oděnou
tanečnicí,
mnoho
homosexuálních
fanoušků,
Roseová
píše:
"Byla
imitátorkou
ženy,
která
byla
náhodou
ženou."
|
| s-43
|
Jedním
z
oddaných
fanoušků,
který
podlehl
kouzlu
Bakerové
v
roce
1963
a
začal
sbírat
její
pamětihodnosti,
byl
Bryan
Hammond.
|
| s-44
|
V
knize
"Josephine
Baker
(Josephine
Bakerová)"
(nakladatelství
Jonathan
Cape,
304
stran,
35
dolarů),
publikované
loni
v
Británii
a
tento
měsíc
distribuované
v
USA,
použil
Hammond
svoji
sbírku
k
vytvoření
alba
fotografií
a
kreseb
této
hvězdy.
|
| s-45
|
Text
od
Patricka
O'Connora
je
obtížná
četba,
ale
přitažlivost
Bakerové
ozřejmují
obrázky,
které
pomáhají
vysvětlit,
proč
Ernest
Hemingway
nazýval
Bakerovou
"nejúžasnější
ženou,
kterou
kdo
kdy
viděl.
|
| s-46
|
Nebo
kdy
uvidí".
|
| s-47
|
Autor
Lescaze
je
zahraničním
redaktorem
deníku
Wall
Street
Journal.
|