Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

This is where the footnotes go.

View options

Text: Transcription Written form - Show: Colors - Tags: PoS Tag Features Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

(17.10 hodin) Přesto bych rád připomněl, že u armády je to trošičku jinak, ale to nepochybně pan poslanec ví, že služební poměr vojáka z povolání je služební poměr na dobu určitou, čili na rozdíl třeba od policistů nejde o celoživotní povolání. To má umožňovat nejen zřízení kariérního postupu vojáků, ale také průběžné doplňování zálohy, kterou armáda potřebuje pro své rozvinutí v případě války. Domnívám se, že vláda se snaží od počátku - ale nejenom snaží, ale dosahuje v tom i určitých výsledků - věnovat ozbrojeným silám výrazně větší pozornost. A pozornost věnujeme samozřejmě i narovnání systémů v řízení kariér vojáků z povolání. Ale konkrétně to, co skutečně nemohu přijmout, je, že by o bytí či nebytí vojáků rozhodoval v rámci ozbrojených sil nebo ministerstva někdo. Nikdo. Neexistuje člověk jediný, který by měl nějaký monopol na to, že by palcem nahoru nebo palcem dolu rozhodoval o kariérách vojáků z povolání. Tazatel měl patrně na mysli rozhodování o prodloužení trvání služebního poměru konkrétních vojáků. A v tom navážu na to, co jsem řekl před několika vteřinami. Prodloužení trvání doby služebního poměru není automatické. Služební orgány, které o prodloužení rozhodují, si k vojákovi vyžadují řadu stanovisek, což si myslím, že je správné, a ta jim umožní posoudit potřebu ozbrojených sil na pokračování trvání služebního poměru vojáka. Ta stanoviska poskytují jednak nadřízení vojáka, to znamená ti, kteří ho znají z každodenního kontaktu a z jeho bezprostředního výkonu, a pak orgány odpovídající za jednotlivé vojenské odbornosti, ale i další součásti ministerstva, které k vojákům mohou mít důležité poznatky. Mezi těmi, kdo se vyjadřují, je i státní tajemník v Ministerstvu obrany. To je prosím přirozené, protože jde fakticky o personálního náměstka, tedy osobu, u které se soustřeďují veškeré informace personálního charakteru nejen o vojácích v armádě české, ale o všech vojácích, to znamená o vojácích od vojenské policie, hradní stráže, ve vojenských školách, na ministerstvu, ale i třeba z vojenských nemocnic. Tyto informace skutečně náčelník Generálního štábu ani jeho personální orgány prostě nemají. A pak bych ještě, protože přece jenom ta problematika je relativně komplexní a vyžaduje určitý detail, ale omezím se na to, že pokud jde o domněnku, že bychom snad po deseti nebo čtrnácti letech propouštěli, aby ti vojáci neměli nárok na výsluhu, tak to bych tedy s dovolením považoval téměř za šíření poplašné zprávy nebo za pomluvu. Skutečně nevím, kdo něco takového šíří. Realita je totiž zcela jiná. Nárok na výsluhové náležitosti totiž existují už od druhého roku a kontinuálně se postupně zvyšují. Při dosažení patnácti let služby sice vznikne nárok na nové dávky, na výsluhový příspěvek a odchodné, ale jejich výše je v tomto bodě poměrně malá a většina vojáků proto raději volí i tak odbytné. Při posuzování, zda má dojít k prodloužení trvání doby služebního poměru, není délka celkové služby a nárok na výsluhové náležitosti vůbec posuzována. Tomu odpovídají ostatně i statistické údaje. Na závěr jenom upřesnění, že ze 46 vojáků, kterým uplynul služební poměr mezi 12 a 15 lety služby, bylo pouze 13, kterým chyběly jen měsíce do dovršení patnácti let služby, a z nich si dobu služby 8 zkrátilo svou žádostí a další 4 nesouhlasili s prodloužením doby čerpání rodičovské dovolené. Tolik tedy k upřesnění. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu ministrovi. Pan poslanec má doplňující otázku. Prosím, pane poslanče. Poslanec Antonín Seďa Děkuji. Vážený pane ministře, zřejmě máme každý trošku jiné informace. Já musím říct, že jak v dopisech, které mi chodí v e-mailech, i při rozhovorech s vojáky, ale taky na rozličných serverech se tyto případy opakují. Ano, možná se jedná o jedince. Ale trvám na tom, že dochází k plýtvání lidskými zdroji. Já jsem se ptal na to, proč o tom rozhoduje státní tajemník, proč o tom nerozhodují velitelé, kteří přímo znají ty vojáky. Ale doplním otázku. Jaký je tedy konkrétní postup státního tajemníka při rozhodování o dalším osudu vojáků? A opravdu jste, pane ministře, přesvědčen, že původní záměr zákona nastavit nový kariérní postup odpovídá dnešní realitě? Proč, když armáda deklaruje, že chce na řadové pozice dávat nováčky a zkušené vzdělané vojáky zařazovat výše, takto nečiní? Děkuji za vaši odpověď. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu poslanci. Prosím, pane ministře, o odpověď. Ministr obrany ČR Martin Stropnický Děkuji, pane předsedající. Pokud pan poslanec na svých názorech nebo číslech trvá, tak já nemohu odpovědět jinak, než já taky trvám. A můžeme si tady říkat tvrzení proti tvrzení. Ale jestli nás to posune, tak já si to nemyslím. Já mám ale prostě oficiální údaje. Nemám žádné údaje ze serverů, nemám žádné údaje od někoho, komu se třeba šláplo na kuří oko. Nenajít mezi dvaadvaceti tisíci vojáky nikoho, kdo by neměl pocit, že s ním třeba není nakládáno úplně perfektně a především podle jeho vlastních představ, tak to bychom asi nebyli na tomto světě, ale v nějaké Atlantidě. To, že si třeba někdo stěžuje, a někdo i halasně, a někdo argumentuje a fabuluje, to ještě neznamená, že tomu tak skutečně je. A především to neznamená, že celý ten systém je špatně nastavený. Ostatně jsme o něm mnohokrát i společně jednali a mluvili, různě jsme ho cizelovali a precizovali. Myslím, že jsme pro něj i společně hlasovali. Jinak nevím úplně přesně, jestli se vnímáme, protože státní tajemník, musím zřejmě zopakovat, není tím monopolním hodnotitelem, tím jediným člověkem, který by rozhodoval o osudech lidí. Jako prvního, kdo o tom rozhoduje a má na to zásadní vliv, jsem uvedl nadřízeného toho vojáka - nadřízeného, opakuji potřetí nadřízeného. Takže nikoli státní tajemník. Dál bych se snad o tom už nějak nerozšiřoval. Ale přiznám se, že mě docela mrzí, že dílčí případ patrně, možná dva, možná tři, leckdy nepřesně prezentovány, jsou generalizovány a interpretovány málem jako jakási zvůle. S tím nemohu souhlasit. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu ministrovi. Šestnáctou interpelaci přednese paní poslankyně Jana Hnyková, která bude interpelovat pana ministra kultury Daniela Hermana ve věci zákona o veřejných kulturních institucích. Prosím, paní poslankyně. Poslankyně Jana Hnyková Děkuji, pane předsedající. Vážené dámy a pánové, přeji krásné odpoledne. Pane ministře, v pondělí mě v mé poslanecké kanceláři navštívila ředitelka Šaldova divadla v Liberci a ředitel Naivního divadla a žádali mě o podporu sněmovního tisku 797, senátní návrh zákona o veřejných kulturních institucích a o změně některých zákonů neboli zákon o veřejných kulturních institucích, který byl do Poslanecké sněmovny doručen 26. dubna 2016. Při našem rozhovoru jsem se dozvěděla, že i vaše Ministerstvo připravuje tento návrh zákona. Nechci tady rozebírat financování regionálních kulturních institucí. Víme oba, jak regionální kulturní instituce přežívají a bojují o své místo na slunci. Ale velmi by jim tento zákon pomohl. Moje otázka zní, v jaké podobě se návrh zákona nachází a kdy bude dopracován a kdy přijde do Poslanecké sněmovny. Děkuji vám za odpověď. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji paní poslankyni. Prosím, pane ministře. Máte slovo. Ministr kultury ČR Daniel Herman Děkuji. Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, téma nové právní úpravy pro subjekty působící v oblasti kultury je střídavě více či méně aktuální dlouhou dobu. První úvahy byly vedeny již ve druhé polovině 90. let. Tak jak se mění prostředí v této oblasti, mění se také očekávání, která jsou s tímto institutem spojována. Společné ovšem zůstává jedno, a to předpoklad garance finančních prostředků.