|

ps2013-048-04-011-161.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

161. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 750/ - třetí čtení

Date2016-07-01
Meetingps2013/048
Agenda Itemps2013/048/161
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/s048164.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 1 > 2
Místopředseda PSP Petr Gazdík 161. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 750/ - třetí čtení Místo u stolku zpravodajů si ponechá pan ministr financí Andrej Babiš a zpravodaj garančního rozpočtového výboru. Pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 750/3, který vám byl doručen dne 1. června 2016. Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 750/4. Nyní se táži navrhovatele, zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy. Pan ministr má zájem. Prosím, pane ministře, máte slovo. Místopředseda vlády ČR a ministr financí Andrej Babiš Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, předmětem mého vystoupení bude uvést na pravou míru dezinformace a polopravdy, které k tisku 750 zazněly ve druhém čtení návrhu zákona. Nejdříve bych zde chtěl reagovat na opakovaná tvrzení, že si Ministerstvo financí svévolně vykládá evropské právo a v rozporu s jeho obsahem hodlá předloženým návrhem zákona znemožnit pojišťovnám zprostředkovávat širokou škálu finančních služeb, či má dokonce vytvářet nerovnováhu v podnikatelském prostředí na finančním trhu. Sjednocení podoby povolení v rámci EU, nikoliv přelicencování. Opak je však pravdou. Změna provedená v definici pojišťovací činnosti je změnou, jejímž cílem je sjednotit podobu povolení k provozování pojišťovací činnosti mezi členskými státy EU, nikoliv zásadním způsobem měnit rozsah činností, které pojišťovny mohou vykonávat. Ministerstvo v žádném případě rozsah činností pojišťoven nezužuje, ale pouze podmiňuje jejich provozování prokázáním České národní bance jako dohledového orgánu, že tyto činnosti přímo vyplývají z povolené pojišťovací činnosti. Pojišťovací činnost spočívá primárně v uzavírání pojistných smluv týkajících se rizik spadajících do jednotlivých pojistných odvětví. Je pouze na České národní bance, aby u každé pojišťovny posoudila, zda jí vykonávaná činnost přímo vyplývá z povolené pojišťovací činnosti. Toto pojetí rozsahu činnosti pojišťoven bylo do návrhu zákona zapracováno po dohodě s ČNB a s ohledem na nově stanovené solventnostní kapitálové požadavky podle směrnice Solventnost II, a to již v roce 2012, a takto vám byl návrh zákona rozeslán 25. února 2015 jako tisk 414. Přitom k předmětné změně nebyl ani přes dlouhou dobu projednávání tohoto sněmovního tisku vznesen žádný pozměňovací návrh. Otázka rozsahu činností přímo vyplývajících z povolené pojišťovací činnosti byla otevřena v souvislosti s novým předložením návrhu zákona do Poslanecké sněmovny, a to bezesporu na základě ekonomických zájmů některých pojišťoven ve snaze ušetřit náklady na převod činností, které by těžko obhájily jako činnosti přímo vyplývající z pojišťovací činnosti, do dceřiné společnosti. Svědčí o tom mimo jiné i pozměňovací návrhy podané poslanci Zbyňkem Stanjurou a Zdeňkem Syblíkem, které jsou včetně gramatické chyby v odůvodnění zcela totožné a odpovídají návrhu, který byl konzultován s Českou asociací pojišťoven, s ministerstvem i Českou národní bankou. Změna definice pojišťovací činnosti byla mimo jiné posuzována i odborem kompatibility Úřadu vlády, jehož úkolem je posuzovat slučitelnost návrhu zákona s právem EU, a návrh zákona byl hodnocen jako plně slučitelný s právem EU. K podání předmětných pozměňovacích návrhů byl odbor kompatibility dotázán na jejich slučitelnost a předmětnost k směrnici EU. Podle jeho názoru může pojišťovna vyvíjet zprostředkovatelskou činnost pouze v odvětvích, pro která má udělené povolení k činnosti. V jiných odvětvích tuto činnost vyvíjet nesmí, jak výslovně uvádí směrnice. A ve vztahu k pojistným odvětvím je výklad tohoto pojmu dostatečně přesně uveden ve vládním návrhu, tj. nově upřesněným odkazem na činnosti přímo vyplývající z povolené pojišťovací činnosti. Položme si tedy otázku, co je skutečným důvodem této náhlé změny a hledání příkladů v jiných členských státech pro obhajobu navrhované změny. Odpověď je jednoduchá. Jde o to, aby ty činnosti, u kterých by pojišťovna mohla mít problém s jejich obhájením jako přímo vyplývající z jejich pojišťovací činnosti, byly přímo v zákoně uvedeny jako činnosti, které jsou vždy součástí povolené pojišťovací činnosti bez ohledu na charakter provozovaných pojistných odvětví. Tím se má zamezit ČNB jako dohledovému orgánu, aby provozování těchto činností zpochybnila. Přitom jde v podstatě jen o snahu zachovat některým zprostředkovatelským sítím možnost vystupovat na veřejnosti jménem velké pojišťovny. Malých pojišťoven nebo specializovaných zprostředkovatelských firem se tento problém netýká. Ke kritické poznámce poslance Stanjury ohledně gramatické nesprávnosti předjednávaného tisku uvádím, že pokud jde o text bodu 10 projednávaného vládního návrhu zákona, pak je text třeba číst počínaje návětím § 3 odst. 1 to je: pro účely tohoto zákona se rozumí. Pokud uvedené ustanovení čteme takto v souvislosti, zjišťujeme, že žádnou gramatickou nesprávnost neobsahuje. K argumentům pana poslance Stanjury, který polemizoval se stanovisky Ministerstva financí, pak uvádím následující. Za prvé k argumentaci ve vztahu k operacím přímo vyplývajícím z pojišťovací činnosti. Je pravdou, že neexistuje úplný výčet těchto operací. Ani takový existovat nemůže. Nesporné je, že podstatou pojišťovací činnosti uzavírání pojistných smluv, kterými na sebe pojišťovna přebírá pojistné riziko v rozsahu sjednaného pojistného krytí. Stejně tak se asi s předkladateli pozměňovacího návrhu shodneme na tom, že z těchto závazků přímo vyplývají činnosti jako správa pojištění, likvidace pojistných událostí, poskytování asistenčních služeb, investování, pasivní zajištění či preventivní činnost i činnosti, které jsou vlastní každému podnikání. Pokud by ministerstvo trvalo na takto vymezené pojišťovací činnosti, měli by předkladatelé pozměňovacích návrhů pravdu, že jde o neúměrně restriktivní výklad směrnice. Ale tak tomu přece není. Ministerstvo financí předkládá návrh, který nijak neuzavírá rozsah pojišťovací činnosti. Podstata problému spočívá v rozsahu činností, které je nutno posuzovat v kontextu povolených pojistných odvětví. Ty je však třeba posuzovat individuálně, což je předmětem činnosti České národní banky jako dohledového orgánu. Ministerstvo financí tak respektuje základní principy dané evropským právem a z něj vyplývající výsostné postavení dohledového orgánu, do jehož kompetence a odpovědnosti spadá udělování povolení k provozování pojišťovací činnosti. V žádném případě svůj postup neobhajuje alibistickým schováváním se za bruselskou úpravu, ale považuje za správnou implementaci evropského práva. Pokud jsem zmínil evropské právo, tak musím připomenout, že je rozdíl ve vymezení rozsahu povolené pojišťovací a zajišťovací činnosti. V případě zajištění lze činnost rozšířit na funkci holdingové společnosti a na činnosti ve finančním sektoru, což vymezení pojišťovací činnosti neobsahuje.

Download XML • Download text