ps2013-044-07-001-230.tt
Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Zpravodajská služba přímo řízená Komunistickou stranou Číny původně působila pod výstižným názvem Odbor práce proti nepříteli. Již v 30. letech minulého století disponovala rozsáhlou sítí agentů po celé Číně. Zaměřovala se především na ideologickou diverzi vůči nepříteli, jímž byl v uvedené době Kuomintang, na páchání politicky motivovaných atentátů namířených proti politickým oponentům komunistické strany, na sběr zpravodajských informací, penetraci do vojenských a politických struktur Kuomintangu atd.
Zpravodajská služba Číny - a zde se dostáváme k podstatnému bodu - se ve svých začátcích, tedy v době, kdy komunistická strana neovládala oficiální státní mocenské struktury, potýkala s chronickým nedostatkem finančních prostředků na zajištění své operativní činnosti. Čou En-lai a Jie Ťian-jing se tento problém rozhodli řešit tak, že v letech 1939 až 1943 zakládali po celé Číně řadu obchodních společností, které byly tajně řízeny samostatnou zpravodajskou službou, popř. přímo armádou nebo komunistickou stranou, a jejich podnikání sloužilo k zajištění financování činnosti této zpravodajské služby i armády. Podnikatelský záběr těchto firem byl značný. Zabývaly se obchodem s různými komoditami, provozovaly rafinérie ropy a továrny na výrobu průmyslových materiálů, hedvábí a látek z dalších materiálů, farmaceutických výrobků, zabývaly se obchodováním a spekulacemi se zahraničními měnami, zejména dolary, zlatem a diamanty, ba dokonce pěstováním, zpracováním a distribucí drog, zejména opia. Podnikání v této oblasti preferovali, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé z důvodu čistě finančního, neboť odvětví přinášelo zpravodajské službě velké výnosy, a za druhé z důvodu ideologicky diverzního, neboť byli přesvědčeni, že masové šíření opia mezi protivníky u nich způsobí drogovou závislost a bude mít následný destabilizační efekt.
Zde tedy, pane premiére, byl položen základní systém firem přímo propojených s armádou a zpravodajskou službou sloužící k zajištění financování jejich potřeb. A tento systém byl po roce 1949 mohutně rozvinut a trvá ve zcela nových kvalitativních i kvantitativních dimenzích do dnešní doby.
Zpravodajské působení departmentu proti vnitřnímu nepříteli bylo zaměřeno především na veškeré možné aktivity spojené s ideologickou diverzí vůči nepříteli, vymezenému oficiální doktrínou komunistické strany, a to jak vnitřnímu, tak vnějšímu. Tato instituce byla v roce 1955 transformována na Styčný odbor, jak jsem o tom mluvil, přičemž poslání Styčného odboru bylo základním způsobem vymezeno tak, že jde o zpravodajskou službu pro politicko-ideologický boj. Tato zpravodajská služba se odpovídá přímo Ústřední vojenské komisi, jejímž předsedou je generální tajemník - tak nadšeně přijímaný v České republice - a která je skrze některé své další členy propojena s výkonným výborem Politbyra coby vrcholným mocenským centrem. Styčný odbor působí pod krycím názvem, který je ovšem veřejně znám. Je to China Association for International Friendly Contacts, CAIFC, čili Čínská asociace pro mezinárodní přátelské vztahy. To je legrační název. CAIFC je v podstatě jednou z rezidentních agenturních organizací, skrze které Styčný odbor působí. Úzce s ní propojená, pane premiére, je China CEFC Energy Company, k čemuž se dostaneme níže.
Styčný odbor alias CAIFC je pověřen prováděním systematické špionáže v cizích zemích a v rámci své zpravodajské činnosti cílí zejména na politické, vojenské, ekonomické a intelektuální elity ze zemí, které jsou podle oficiální čínské zahraničněpolitické a vojenské doktríny považovány za státy nepřátelské, což jsou mimochodem, pane premiére, všechny země Evropské unie a země sdružené v NATO. Metodou penetrace do zmíněných kategorií elit nepřátelských zemí se je Styčný odbor snaží získat na svou stranu, resp. pro prosazování zájmů Čínské lidové republiky. Je tedy patrno, že kromě klasické zpravodajské činnosti se Styčný odbor zaměřuje i na provádění ideologické a politické diverze v nepřátelských zemích, a to především s důrazem na tamní mocenské elity, tedy např. též na přeběhlíky z čínských zpravodajských služeb a čínskou emigraci žijící v nepřátelských státech. Kromě uvedeného má Styčný odbor na starost také dohled nad agenty čínských zpravodajských služeb v zahraničí, čímž je vůči ostatním zpravodajským službám Číny jaksi nadřazený, jakož i nad politickou výchovou, indoktrinací a disciplínou armády s jejím vnitřním vězeňským systémem. Styčný odbor tedy představuje zpravodajskou službu s větším rozsahem činnosti a větší silou, než mají klasické zpravodajské služby demokratických států.
Do roku 1998 působil v čele Styčného odboru jako její ředitel Jie Suan-jing v hodnosti generálmajora armády, syn nám dobře známého Jie Ťian-jinga a otec Jie Ťien-minga, který v letech 2003 až 2005 působil na postu místopředsedy či zástupce generálního tajemníka CAIFC a od roku 2006 pak zastává funkci předsedy představenstva CEFC.
Jie Suan-jing stál za mohutným rozvojem vojenskoprůmyslového komplexu přímo ovládaného armádou a jejími zpravodajskými službami, které sloužily k financování činnosti a rozvoje mocenských složek. V této oblasti tak v podstatě navázal na svého otce, Jie Ťian-jinga, jenž byl jedním ze dvou architektů myšlenky autonomního komplexu firem řízených přímo armádou. Významně tak rozvinul koncept samostatného zdroje financování lidové armády existujícího paralelně vedle financování ze státního rozpočtu. S rozvojem armádního vojenskoprůmyslového komplexu došlo k zásadnímu posílení ekonomicko-mocenské pozice armády a garnitury jejího generálského vedení a toto privilegované postavení v rámci čínské ekonomiky dále posunulo armádu a její vedení do postavení státu ve státě. Spletitý firemní komplex kolem armády a jejích zpravodajských služeb se tak stal zdrojem bezbřehé korupce, která bují na všech úrovních čínského stranicko-oligarchického systému. Sám Jie Suan-jing stál po řadu let, kdy byl ředitelem Styčného odboru, zároveň coby její prezident v čele Carrie Group, jedné ze dvou hlavních obchodních společností v Čínské lidové republice spadajících pod armádu, která obchoduje se zbraněmi. Předmětem její činnosti byly i finanční služby a reality. Jie Suan-jing, jenž byl rezidován v Hongkongu již před jeho předáním zpět Čínské lidové republice v roce 1997 a odtud řídil zpravodajské aktivity Styčného odboru, taktéž rozvinul mechanismus praní špinavých peněz, jež byly generovány z hospodářské činnosti firem napojených na lidovou armádu, a to prostřednictvím kasin v Macau.
Download XML • Download text
