ps2013-030-02-001-001.tt
Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
V bodě číslo 6 v únoru říkáme, že podporujeme volný pohyb osob v rámci schengenského prostoru a odmítáme návrhy na jeho omezení, zároveň podporujeme společný postup zemí Evropské unie k vyšší ochraně vnější hranice schengenského prostoru.
I o tomto bodě se dá říci, že to je nesplněno, protože se děje pravý opak. Vnitřní prostor Schengenu se v podstatě uzavírá a je to reakce části zemí Evropské unie na nezvladatelný příliv migrantů. Nejprve tak postupovala Francie na hranicích s Itálií, ten přechod ve Ventimiglii, ovšem tento krok se obešel bez výrazné kritiky evropských institucí, evropských byrokratů, evropských politiků, ale ve chvíli, kdy k podobnému kroku přistoupilo Maďarsko, tak se na jeho bedra snesla závažná kritika o tom, že takto postupovat nelze. Podobná opatření přijímá Německo, Rakousko a mohla bych pokračovat. Zatímco vnější hranice Schengenu zůstává dále jako děravé síto, je naprosto nechráněná, prostupná a o plánech na její zabezpečení se jenom mluví, právě tak jako do ní tečou jako do onoho děravého síta nesčetné miliardy z rozpočtu Evropské unie.
Shrnuto a podtrženo... Pardon, ještě bych zapomněla na bod 7 usnesení a tím je, že žádáme vládu o posílení bezpečnostních prvků migračního procesu. Zaznamenala jsem spíše z médií, že vláda nějaké kroky připravuje, týkají se spíše nějakého režimu na hranicích. Chtěla bych zde zdůraznit ještě to, co už také říkal pan předseda poslaneckého klubu ODS Petr Fiala, že ODS předkládá návrh na zpřísnění sankcí za převaděčství, což je naším jedním z drobných příspěvků k řešení problému na legislativní úrovni.
Podívám-li se tedy na ono sedmibodové usnesení z února letošního roku, tak musím říci, že vláda ve většině bodů toto usnesení nesplnila. Mandát pro jednání na odmítnutí kvót měla jasný, tomuto mandátu nedostála, přestože rozumím tomu, že bylo rozhodováno kvalifikovanou většinou na oné schůze ministrů vnitra, ale v té další části, kdy vláda mohla alespoň držet slovo, které dala občanům, když už se k němu nezavázala zde ve Sněmovně, protože neumožnila řádné pokračování této schůze, která byla započata v červnu, tak alespoň mohla dostát svému slovu v tom slova smyslu, že tu věc dotáhne do konce a že se připojí dnes tedy ke Slovensku a uvažujícímu Maďarsku k oné soudní žalobě. Toto vláda avizovala a z mně neznámých důvodů od tohoto stanoviska s velkou lehkostí a nepochopitelnou lehkostí ustoupila.
Mám zde také usnesení onoho evropského výboru z 11. června 2015, o kterém mluvil pan poslanec Benešík, navazuje na usnesení Sněmovny, mám zde návrh usnesení, které bylo připraveno již onoho 18. června, kde Sněmovna chtěla dát vládě mandát, ale z rozhodnutí předsedy Poslanecké sněmovny a také kvůli tomu, že pan předseda vlády toleroval to, že se poslanci vládní koalice vypínali tak, aby nebylo dosaženo příslušného kvora, tak k tomuto usnesení nemohlo dojít.
Ještě několik poznámek ke kvótám. Je to jenom malý přehled, co se v této oblasti mezitím stalo. V dubnu roku 2015 lídři evropských zemí na své mimořádné schůzce k migraci zdůraznili potřebu dobrovolnosti. Přesto později Evropská komise navrhla mechanismus povinného přerozdělování. 29. dubna 2015 se stal první takový už nevratný krok, kdy Evropský parlament přijal rezoluci ve věci uprchlické krize, kde v bodě 8, který zní takto, říká: Evropský parlament vyzývá Evropskou komisi, aby zavedla závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy. Přeloženo ještě do jednodušší jazyka, znamená to toto: Evropská komise si usmyslila, že budou povinné kvóty, a lídři jí řekli, že si nemyslí, že by měly být povinné kvóty, proto nalezla cestu tím, že si předběžný souhlas zajistí schválením Evropského parlamentu s rezolucí, která sice není úplně závazná, ale v případě potřeby se velmi dobře hodí. 29. dubna 2015 tedy tato past sklapla a Evropský parlament na to kývl - nebudu tady říkat, který evropský poslanec z České republiky jak hlasoval, to je věcí jednotlivých politických stran. Za nás chci říci, že jak proti bodu 8, tak proti celkové rezoluci náš zástupce Jan Zahradil hlasoval. 16. 6. Rada ministrů vnitra v Lucemburku říká: Nedošlo ke shodě ve věci povinných kvót, pro by muselo být 55 % států, v nichž je alespoň 65 % procent v Unii, tedy onen kvalifikovaný počet, a takové počty tedy v červnu letošního roku ještě k dispozici nebyly. Potom si Evropská komise a všichni zodpovědní udělali prázdniny a asi se během těch prázdnin dívali na to, jak lodě připlouvají k evropské pevnině nadále, a nedělali vůbec nic. V září 2015 Rada ministrů vnitra v Bruselu - povinné kvóty přijaty, proti hlasovala Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko, Finsko se zdrželo. Na tomto místě je potřeba říci, že pan ministr Chovanec hájil ono usnesení Poslanecké sněmovny k odmítnutí povinných kvót, problémem je, že jej potom nepodržel předseda vlády, když den nebo dva dny poté zasedali předsedové vlád v Bruselu, který tam měl alespoň toto téma zvednout, měl oznámit, jaká je pozice české vlády vymezená mandátem Poslanecké sněmovny, a to bohužel neudělal.
Jsme tedy u té žaloby, která visí ve vzduchu, protože v tom Slovensko zůstalo samo. Vzpomínám si dobře na ten večer, kdy jsme se dozvěděli, že jsme v otázce kvót byli přehlasováni, a na postoj Polska. Každý se snažil si vyložit tento postoj nějak po svém. Já osobně jsem hlavní motiv pro jednání Polska viděla v tom, že Donald Tusk je předseda Evropské rady, že jako takový nemůže připustit, aby jeho země, tedy Polsko, byla hlavním oponentem vůči tomu, co tyto evropské byrokraticko-politické struktury nabízejí, a že na něj byl vyvinut dostatečný tlak. A teď nechci říkat, jestli nějaké přísliby, protože o tom nic nevím a nedávalo by to žádný smysl v této diskusi. Nicméně Polsko se zachovalo způsobem, který se nám nelíbil, a stejným způsobem se nyní chová česká vláda, když opouští loď ve smyslu toho ujednání V4, která chtěla zprvu být zajedno, chtěla zprvu odmítat povinné kvóty en bloc a také mluvila o tom, že bude spolu držet až do konce, tedy do oné žaloby. Je jasné, že technicky vzato bylo postupováno podle kvalifikované většiny na té poradě ministrů vnitra, ale je také jasné, že zde je důvod k oné žalobě, a ten důvod spatřuji v tom, že byla ohrožena národní bezpečnost a suverenita, a o tom by měl rozhodnout soud, protože povinné kvóty nejsou nic jiného než porušení suverenity ve chvíli, kdy stát nemůže rozhodnout o tom, koho, za jakých podmínek a v jakém počtu na své území přijme.
Download XML • Download text
