Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

This is where the footnotes go.

View options

Text: Transcription Written form - Show: Colors - Tags: PoS Tag Features Lemma

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

(15.30 hodin) Zaslechli jsme tady dnes v některých vystoupeních formulaci, že jsme přece nezažili nic jiného než demokratický mechanismus, v jehož rámci demokratickým rozhodnutím jsme byli přehlasováni, a že to je přece analogie něčeho, co zažíváme běžně na půdě parlamentu, a že by nás to nemělo vůbec nějak překvapovat. Myslím si, že tato úvaha je naprosto zásadním způsobem chybná, protože demokracie nemá jenom jednu stránku, tj. tu výslednou stránku rozhodovacího mechanismu, kdy reprezentanti v nějakém tělese, třeba parlamentu nebo na úrovni Rady či jakýchkoliv jiných evropských orgánů, rozhodují formou toho či onoho modelu většinového hlasování, ale od demokracie přece nelze žádným způsobem oddělit systém, v jehož rámci demokratická reprezentace vzniká a je generována. Na této úrovni zcela zjevně chybí ten systém, který zažíváme běžně, každodenně v tomto parlamentu. Co je jeho podstatou? To, že o těchto reprezentantech rozhodují hlasováním všichni občané této země a ve chvíli, kdy dojde k nějakému výsledku, tak každý z nás, včetně občanů naší země, cítí vnitřní loajalitu k výsledku, přestože jsme přehlasováni, jsme ochotni se s tím smířit, je to princip, který akceptujeme a je to hra, kterou jsme vnitřně ochotni a loajální každý z nás hrát, a takříkajíc všichni víme, že v této Sněmovně každý chvilku tahá pilku, jednou má majoritu ten, podruhé má majoritu někdo jiný, ale ve chvíli, kdy jsme v minoritě, tak to akceptujeme a čekáme na další příležitost, kdy se můžeme stát představiteli většinového názoru. Obávám se, že mechanismus rozhodování, který jsme teď zažili, tuto vlastnost nenaplňuje. Spousta vystoupení i vystoupení pana premiéra, který tady zmínil skutečnost, že koneckonců orgán Evropské rady pro něho nepředstavoval orgán, v jehož rámci bychom byli schopni na konsenzuálním principu prosadit svoji většinovou vůli, takto odhaluje daleko hlubší problémy polisabonského uspořádání. Chci připomenout, že v posledních dnech a týdnech, možná měsících, slyšíme z úst nejvyšších představitelů Evropské unie stále častěji vystoupení, která zdůrazňují myšlenku, že jakýmsi receptem na spoustu problémů Evropy je více Evropy, posilování většinového rozhodování. Naposledy to velmi silně zaznělo v důležitém vystoupení pana Junckera. Obávám se, že bychom si měli vzít z této situace příklad a být připraveni na to, že podobná témata nás mohou v budoucnosti čekat nejenom v případě imigrační krize. Dnes se otevírá téma unifikace standardů, dávek pro imigranty, stále častěji zaznívají z úst představitelů Evropské unie témata typu nutnosti harmonizace fiskálních systémů, harmonizace sociálních systémů. A to přece také budou ta témata, u kterých budou, na rozdíl od žárovek, harmonizace v oblasti cestovního ruchu nebo podpory podnikání, občané České republiky stále silněji chápat, že jsou to témata, která se jich bytostně týkají. Měli bychom to stále silněji chápat i my, představitelé českého parlamentu, protože tato témata se budou týkat toho, jestli tento zákonodárný sbor ještě bude mít nějaký prostor realizovat svoji vůli na území České republiky, nebo ne. Jako pro mne odstrašující příklad bych ocitoval výrok evropského komisaře pro imigraci z nedávných dní, který vyzval politické reprezentace evropských zemí, jednotlivé lokální, aby přestaly přihlížet k politickým důsledkům a politice politických cyklů svých zemí. A doslova řekl: Chtěl bych touto cestou vzkázat evropským politikům, aby přestali myslet na politické následky a dělali prostě to, co považují za správné. Pan komisař asi ví, co je správné v tomto směru. Jsem hluboce přesvědčen, že tohle zahrávání si s odjištěným granátem loajality veřejnosti evropských zemí, s evropskou integrací jako takovou je velice nebezpečné a že téma imigrační krize bylo jenom prvním balonkem, prvním příkladem, kdy se ukazuje nezodpovědnost této politiky. Řada lidí v České republice léta připomínala, že správnou metodou integrace je hledání toho nejmenšího skutečně společného jmenovatele těch zemí. Jiní lidé chtěli hledat ten nejvýše možný bez ohledu na to, jestli je to reálné. Na imigraci jsme si poprvé vyzkoušeli, jaké jsou důsledky. Poprvé jsme si zažili to, jaké to je být přehlasováni, a pevně věřím, že nejvyšší představitelé našeho státu si z toho vezmou nějaké poučení, až půjde o témata neméně důležitá, právě o ta témata, která se týkají třeba fiskální unie či unifikace sociálních systémů. Děkuji vám za pozornost. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji panu poslanci Martinu Novotnému. S faktickou poznámkou nejdříve pan poslanec Augustin Karel Andrle Sylor a potom s přednostním právem pan předseda klubu ODS. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Augustin Karel Andrle Sylor Dobrý den, dámy a pánové. Jako vy všichni poslouchám celý den různé návrhy na opatření, co všechno bychom mohli udělat. A došlo mi, že abychom mohli tyto cíle a opatření uskutečnit, potřebujeme velice silně posílit silová ministerstva, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra, myslím tím rozpočet. Domnívám se, nebo jsem o tom přesvědčen, že bez zvýšení částky na rozpočet Ministerstva financí a Ministerstva obrany nejsme schopni vůbec nic z toho, co jsme tady říkali, vykonat. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji za faktickou poznámku i za dodržení času. Nyní pan předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Zbyněk Stanjura Řekl bych, s řádnou přihláškou, protože i když mám přednostní právo, nikoho nepřeskakuji. Chtěl bych se obrátit s dotazem na pana premiéra. Když si vzpomenu na jeho dnešní vystoupení, tak v zásadě nám říkal, že on doporučuje, abychom nešli cestou Slovenska, abychom nepodali žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, přestože to říkal jeho vicepremiér, i pan ministr vnitra říkal, že máme rozbory, že tento postup není korektní podle legislativy. Ale říká, že tento důvod je proto, že bychom byli vyloučeni z další debaty. A já tomuto výroku nerozumím. Jak to, co svobodný suverénní stát může udělat, to znamená podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru, jak může někoho napadnout, že podání takové žaloby nás vyloučí z další debaty? Kdo vám to řekl? Nebo to je váš odhad? Nebo nám tím někdo hrozí v Evropě? Já bych to rád slyšel. Pokud máme nějaké legální legislativní prostředky opravné nebo soudní, tak je přece můžeme použít. A kdo nám tedy říká, že když dáme žalobu, že nás vyloučí z další debaty? Nebo si zase jenom vytváříte alibi? Kdybyste říkal "já si myslím, že je to špatně", ale zase říkáte "oni by nás vyloučili z debaty". Kdo to jsou oni? Na základě čeho by nás vyloučili z debaty? A co budeme dělat, až nás přehlasují příště a schválí trvalý přerozdělovací mechanismus? Co budeme dělat? A jedním z argumentů zastánců tohoto postupu může být: no když jsme udělali jednorázové, tak vy jste se přece nebránili, vy jste to akceptovali, tak když je to jednou, tak to může být podruhé nebo potřetí. Chtěl bych vysvětlit souvislost mezi podáním žaloby a vyloučením z další debaty. Děkuji. Místopředseda PSP Vojtěch Filip Děkuji. Ještě faktická poznámka pana poslance Černocha. Prosím, pane poslanče, máte slovo k faktické poznámce.