ps2013-030-02-001-001.tt
Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji za dodržení času. Nyní pokračujeme v rozpravě řádnými přihláškami. Nyní pan poslanec René Číp, připraví se pan Leo Luzar. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec René Číp
Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, řešíme zde dnes závažný problém, problém, který dřív či později může způsobit velké obtíže jak České republice, tak celé Evropě. Příliš dlouho se toto riziko odsouvalo do pozadí, až se objevilo s razancí, která nám všem může výrazně změnit životy. Vzpomínám si, když v roce 2009 probíhala u nás volební kampaň do Evropského parlamentu, už tehdy to byla jedna ze zásadních otázek. Co se od té doby udělalo? Dost málo. V té době se prohlubovala ekonomická krize a ekonomiky téměř všech zemí světa zažívaly propad. Už tehdy mnozí varovali. Jejich obavy byly spojeny převážně s tezí, že ekonomiky zemí třetího světa budou padat více než těch vyspělejších a už tak nevysoká životní úroveň obyvatel tam bude proto klesat rychleji. Politika Evropské unie se v té době především zaobírala nikoliv počty, ale zdůrazňovala integrační potenciál imigrantů. Kvóty, které popírají základní pilíře výstavby integrující se Evropy, tehdy na stole ještě nebyly. Nebyl k tomu vlastně ani důvod. Ne že by žádný imigranti tehdy neexistovali, ale bylo jich jen takové množství, které byla Evropa schopná zvládnout. Proč? Protože se jich tolik do Evropy nepokoušelo dostat. A z jakého důvodu? Je to docela prosté. Ostrahu vnějších hranic Evropské unie včetně těch námořních nezajišťovala jen Evropská unie, ale i severoafrické státy, které za to byly od Evropské unie dobře placeny či měly jiné výhody s tím spojené. Evropské unii tím významným způsobem ulehčovaly situaci. V Sýrii, Iráku a dalších zemích Blízkého východu byla v té době naším pohledem možná jen relativní stabilita, avšak ještě neexistoval Islámský stát.
Bohužel pro Evropu však došlo k velkým změnám. Nebyly zdaleka způsobeny jen vnitřním pnutím v těchto zemích, ale sama Evropská unie za vydatné pomoci Spojených států se na nich velmi podepsala. Nepotřebovala k tomu ani mandát Rady bezpečnosti OSN a jednala na vlastní pěst. To, co se tehdy zaselo, se dnes musí sklízet. Je tedy nanejvýš potřebné a je očividně nejvyšší čas vrátit se k politice míru a diplomacie. A nejde přitom jen o imigraci z jiných kontinentů. Máme zde i spousty běženců, kteří opouštějí chudší evropské země a jdou za vidinou lepšího života do bohatších. Do Německa v letošním roce od ledna do května přesídlilo i 40 000 Kosovanů. Jsem z tohoto čísla překvapen a nebojím se říci, že i ohromen. Mnozí nám přece tvrdili, že Kosované mají touhu žít ve vlastním státě, a k tomu jim Evropská unie pomohla. O tom, že by jej chtěli hromadně opouštět, se přece nikdy nemluvilo.
Vraťme se ale k běžencům z Blízkého východu a Afriky. Jak všichni víme, je jen část imigrantů emigrujících z důvodů politických, víry či jiného útlaku spojeného s nedodržováním lidských práv. Utečenci prchající před rozpínavostí samozvaného Islámského státu se k nim jistě počítat dají. Bohužel, k nim se přidává větší skupina, která prchá z důvodů ekonomických. Očekávají, že v Evropě se jejich situace zlepší. Ano, jejich očekávání jsou pravdivá, reálná. Evropa do dnešní doby byla skutečně ekonomicky schopna jim zajistit vyšší životní úroveň než země jejich původu, neboť doma měli mnohdy velmi málo. I když v Evropě na tom byli mnohdy evropským pohledem špatně, pro uprchlíky samotné jejich očima by to mohl být luxus. Neumírá se zde tolik hladem. I když nemáte žádné zdravotní pojištění a jste na tom špatně, postarají se o vás. Nemáte-li kde bydlet, existují charity, tam se můžete obrátit. Pokud tam neuspějete, je zde spousta ghett a prázdných objektů, kde se dá tak nějak žít, a pokud je vás hodně a stát nemá jinou alternativu, nechá vás tam. Nehrozí vám zde každodenní boj o naprosto holý život. Ano, to všechno jsou pro mnohé Mimoevropany jistě krásné vyhlídky. Ale my zde jsme v první řadě povinováni dbát na zájmy občanů České republiky.
Pokud nebude Evropská unie rychle jednat jinak než tím, že kvalifikovanou většinou prosadí kvóty přes odpor některých zemí, a nezačne řešit příčiny migrace v místě jejich vzniku, nezajistí urychlené zničení Islámského státu a ochranu vnějších hranic EU, budeme muset jednat my. Naše země sama není schopna tento problém vyřešit, je však při maximální snaze v nějakém rozumném časovém horizontu schopna zajistit ochranu vlastních hranic. Pokud nebude jiná možnost, nemáme tedy volbu. Volný pohyb osob v Evropské unii tím dotčen nebude, neboť tuto výhradu mají všichni, kdo v ní pobývají legálně.
Teď je tedy zřejmé, že naše vláda nebyla připravena na možnost, že nám Evropská unie vnutí kvóty, a nyní neví, co si s tím počít. Mnozí tvrdí, že určitý počet uprchlíků bychom přijmout mohli. Ano, mohli. Uprchlíci nám v některých letech zajistili, že se počet obyvatel České republiky nesnížil kvůli malé porodnosti. Problém je v tom, že ti, co jsme mnohdy přijímali, jsou právě ti, kteří ve své zemi původu tvořili když ne vyšší, tak často minimálně střední třídu. Po jejich odchodu ovšem pak ona země ztrácí ty, na kterých by měla stavět právě nové základy, a to je špatně. Také lze položit logický dotaz, zda se nových uprchlíků, kterým poskytneme azyl, budeme ptát na to, zda mají zájem žít v České republice a akceptovat její ústavu a zákony.
Otázkou však je, zda všechny možné návrhy na řešení těchto problémů, o kterých mluvíme či budeme mluvit, mohou globálně vyřešit problémy lidské společnosti na dlouhá desetiletí, či dokonce staletí. Domnívám se, že nikoliv. Problémy této planety jsou v první řadě způsobeny nespravedlivým přerozdělováním světového bohatství. Není možné, aby 10 % lidí vlastnilo 90 % světového bohatství. Ti nejbohatší mnohdy nejsou ochotni se podílet na řešení problémů s tím, že oni se o svůj život a svou ochranu postarají sami. To je důvod, který rovněž způsobuje migraci. Při spravedlivějším poměru rozděleného světového bohatství bychom dnes nemuseli o tomto snad vůbec jednat. Uvědomme si, že v krátkém časovém horizontu hrozí další přesuny ne stovek nebo tisíců lidí, ale stovek tisíců až milionů.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji panu poslanci René Čípovi. Slova se ujme pan poslanec Leo Luzar, připraví se paní poslankyně Olga Havlová. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Leo Luzar
Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi v řádném přihlášení v rozpravě zatím trošku k tomu, co tady zaznělo dneska. My, co jsme se řádně přihlásili a vyčkali tu nelehkou dobu od minulého projednávání materiálu, se teď cítíme trošku znevýhodněni oproti faktickým připomínkám, které nahrazovaly diskusi. Vyčkal jsem v klidu, ale prosím všechny, kteří najednou po vyčerpání svých vlastních faktických připomínek cítí snahu po urychlení a konečně něco dělat, aby vzali taky v potaz, že nás přihlášených a čekajících je dostatečně dost, a také trošku vychladli z toho časového pohledu a dopřáli nám hovořit.
Download XML • Download text
