|

ps2013-006-05-007-017.tt

Parliament of the Czech Republic, Chamber of Deputies

Agenda Item Title

17. Návrh poslanců Zuzky Bebarové-Rujbrové, Vojtěcha Filipa, Stanislava Grospiče, Miloslavy Vostré a Pavla Kováčika na vydání zákona, kterým se zrušují zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 279/1992 Sb., o některých dalších předpokladech pro výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním příslušníků Policie České republiky a příslušníků Sboru nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 21/ - prvé čtení

Date2014-02-11
Meetingps2013/006
Agenda Itemps2013/006/017
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/s006130.htm
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   3 < Page 4 > 5
Pan kolega Zaorálek tady mluvil o tom, že dneska možná ve společnosti jsou podstatně větší zla, větší problémy, se kterými se potýkáme, než v minulosti. Dokonce nějaký 70letý pán mi napsal na tohle téma úvahu. Já si myslím, že je docela zásadní rozdíl, jestli to zlo je systémové, tzn. přímo ten systém vybuduje stát, anebo jestli je to zlo nahodilé, se kterým se samozřejmě dá bojovat. V demokracii byla zločinnost, byly lapsy, jsou lapsy, je zločinnost a zřejmě tomu tak bude. Lidé a společnost jsou prostě takoví, jací jsou. A otázka je, jestli my to můžeme účinně - méně účinně regulovat, nějakým způsobem ten vývoj reflektovat. Ale to, co tady bylo před rokem 1989, je systémové zlo. Přece existovala vedoucí úloha strany. Takže jak to, že někdo, jedna strana, nějací nadlidé si tady nárokovali, že budou vládnout a řídit úplně všechno? Proč jenom jedna? Proč spoustě lidí, drtivé většině společnosti, neumožnili přístup k tomu, rozhodovat si o svých věcech, ať už rozhodnou potom voliči tak, jak rozhodnou? Můžu k tomu mít miliony výhrad a víte, že je mám. To znamená, že já v tomhle vidím naprosto chybnou úvahu pana Zaorálka. A mohl bych tady odcitovat např. jeden z příběhů, který se odehrál, když jeden člověk se snažil odsud dostat za hranice. A když se mu to po šílených peripetiích, kriminálech a střelbě na hranici povedlo, tak nakonec ho zavraždil nějaký lupič kdesi v San Franciscu v parku. Když už se konečně ke svobodě dostal. To znamená, je výrazný rozdíl mezi individuálním zločinem a organizovaným násilím. Pan kolega Kalousek tady říkal a myslím, že i další, že důvodem přijetí zákonů po roce 1989, lustračního a dalších, bylo prostě ochránit společnost před tou nejhorší složkou společnosti před rokem 1989. Myslím si, že vývoj a život ukazuje, že se nám to katastrofálně nepodařilo. A jestli se někdo dneska odvolává na Václava Havla a na další lidi, kteří řídili společnost a udávali směr po roce 1989, myslím si, že jestli se v něčem mýlili, tak to bylo zrovna toto. Myslím si, že za to, co se tady dělo mezi lety 1948 a 1989, měly přijít výrazně tvrdší tresty. Minimálně v podobě, že tito lidé měli definitivně a navždy zmizet z veřejného života. Ne že bude jenom úzká skupina funkcí a postů, kde bude vyžadováno lustrační osvědčení. A myslím, že se to nemělo týkat jenom estébáků. Pan kolega Farský tady říkal, že už při projednávání zákona o státní službě jsme se k tomu dostali, protože pan prezident Zeman postavil naprosto nesmyslnou podmínku. Šlo o to první čtení zákona o veřejné službě. Já chci říct, že to asi až tak nesmyslná podmínka býti nemohla. Jestliže měl jinou představu o tom, jak má vypadat vládnoucí koalice, byl bezmocný, samozřejmě se znalostí toho, co říká o účasti např. komunistů ve vládě nebo o podpoře nějaké koalice nebo sociální demokracie... On v podstatě vystavil morální známku této koalici více, než si myslíte. A samozřejmě je to možná interpretace málo pravděpodobná, ale není to interpretace zcela nulová. A pokud snad, protože naše společnost, přiznám, zapomíná... Ještě možná před pěti deseti lety, při jakémkoli pokusu o zrušení lustračních zákonů nebo prolamování toho, jestli estébák může, nebo nemůže být na tom či onom postu, by tady demonstrovali lidé. Dneska je to nezajímá. Takže to možná vytváří i tu atmosféru, že ta situace je překonaná. No, možná se valíme ke společnosti, kde si budeme muset některé prvky předlistopadového vývoje zopakovat, protože jsme se nepoučili. A pokud někdo snad zapomíná na to, jaká že to byla doba, tak vám tady řeknu příběh z vlastní rodiny. Když poslali mého dědečka do Jáchymova, tak moje matka šla žádat o povolení, aby ho mohla navštívit po nějakých měsících. A byla svědkem toho, jak estébák v jihlavském kriminále nebo zádržné stanici zmlátil mladou matku s dítětem, které sebrali otce, jenom proto, že se ptala, jaký je jeho osud a jestli je ještě vůbec živý. Tak jestli vám tohle nevadí, tak je mně to líto. Je mně líto, že pro část sociálních demokratů, jak říkal jejich předseda Sobotka, to není důležité téma. Je mně líto, jestli chce být hnutí ANO novou silou v téhle zemi, že část lidí odejde. A je mně líto, že se jenom dokazuje to, čemu jsem přece jen nechtěl věřit. Na tom KSČM ukazuje a projev paní kolegyně Semelové to jasně prokázal, že oni nelitují toho, co tady bylo před rokem 1989, že se nedistancovali od své minulosti. Snad ještě čistší a průzračnější projev tady říci nemohla. Děkuji vám za pozornost. (Rázný potlesk poslanců TOP 09.) Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane poslanče. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Grebeníček. Připraví se pan poslanec Štětina. Prosím, pane poslanče. Poslanec Miroslav Grebeníček Vážená paní předsedající, dámy a pánové, řešení vztahu k minulosti vždy bylo a je součástí převratných změn. Bourání starých pomníků a budování nových, přejmenování názvů ulic a přepisování učebnic je toho názorným důkazem. Jde především o odmítnutí bezprostřední minulosti s poukazem na její údajnou nebo skutečnou nemravnost. A nový či vhodný pohled na minulost se pak stává především tím, co dává oprávnění a zdůvodnění určitému politickému projektu. Odmítáním bezprostřední minulosti se však mnohdy pouze nahrazují nedostatečně formulované programy k moci se deroucích spasitelů. Docela chápu, že minulost byla nutným tématem i prvních polistopadových volebních klání. Pokud však zůstává hlavním tématem různých kampaní i téměř čtvrtstoletí po pádu předlistopadového režimu, o něčem to svědčí. Zejména pak o neschopnosti nastolovat ty otázky, kterými společnost opravdu žije. Ano, pod záminkou kádrování minulosti fakticky jisté politické kruhy bojují s přítomností. Často si pak vystačí s kombinací polopravd, lží a nenávistných výpadů, někdy jdoucích do polohy historicky nechvalně známého boje s údajným židobolševickým nebezpečím. O to víc rozumím pozoruhodnému výroku jednoho ze signatářů Charty 77 Miroslava Jodla z roku 1993: Živočišný antikomunismus je schopen, jak mě v děsivé ironii napadá, poslat Hitlerovi do pekla bleskový telegram: Adolfe, vrať se, vše odpuštěno.

Download XML • Download text