|

2013-007-05-017b

17. Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Petra Adama, Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Davida Kádnera, Martina Lanka, Karla Pražáka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky /sněmovní tisk 114/ - prvé čtení

Date2014-03-25
Meeting2013/007
Agenda Item2013/007/017
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/007schuz/bqbs/b15701701.htm#r0

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.


index Page 001 > 002

Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová 17. Návrh poslanců Tomia Okamury, Radima Fialy, Petra Adama, Augustina Karla Andrleho Sylora, Marka Černocha, Karla Fiedlera, Olgy Havlové, Jany Hnykové, Jaroslava Holíka, Davida Kádnera, Martina Lanka, Karla Pražáka, Milana Šarapatky a Jiřího Štětiny na vydání ústavního zákona o celostátním referendu a o změně Ústavy České republiky /sněmovní tisk 114/ - prvé čtení Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk číslo 114/1. Prosím, aby u stolku zpravodajů zaujali svá místa zástupce navrhovatelů pan poslanec Tomio Okamura a zároveň o totéž žádám zpravodaje pro prvé čtení pana poslance Vlastimila Vozku. (V sále je silný hluk.)Nyní žádám pana poslance Tomia Okamuru, aby uvedl tento návrh ústavního zákona. vás chápu, pane poslanče, ještě tedy požádám kolegy a kolegyně o klid a případně pana ministra s panem poslancem, aby diskusi přenesli na jiné místo, než je... Pana ministra zahraničních věcí a pana poslance Jaroslava Zavadila žádám, aby svou diskusi, která se jistě netýká ústavního zákona o referendu - týká - tak aby ale nechali pult pro navrhovatele volný, aby mohl pan poslanec Tomio Okamura přednést svůj návrh a odůvodnit ho. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Tomio Okamura Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsme před prvním projednáváním zákona o celostátním obecném referendu v této Sněmovně od loňských podzimních voleb. Tento náš návrh konečně zavádí do České republiky skutečnou demokracii a v plném znění naplňuje článek 2 Ústavy, kde je napsáno, že ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. Dovolte mi tady zopakovat několik základních argumentů pro přímou demokracii, k níž nedílně patří právo občanů hlasovat o zákonech a jiných důležitých věcech jejich života. V šetření eurobarometru se respondenti z 15 států Evropské unie poměrem 71,5 % ku 8,5 % shodli, že švýcarský systém přímé demokracie funguje dobře a měl by být zaveden i v jejich domovských zemích. Také většina obyvatel USA požaduje přímou demokracii. Mezi lety 1999 a 2000 se konal nejrozsáhlejší průzkum o přímé demokracii, který se kdy uskutečnil ve Spojených státech amerických. Pouhých 13,2 % respondentů bylo proti přímé demokracii a 68 % Američanů bylo pro její zavedení. Žádný stát USA, v němž byly instituty přímé demokracie na státní úrovni jednou schváleny, se jich nevzdal a další státy tyto instituty zavádějí. Pokud jde o poměr hlasů pro a proti v jednotlivých státech jak v USA, tak v Evropské unii, je v podstatě závislý jen na informovanosti občanů. Tam, kde nějaká referenda v poslední době proběhla, tam, kde nějaké prvky přímé demokracie fungují, je procento hlasů pro přímou demokracii vyšší. Zkušenost a praxe ukazují, že přímá demokracie funguje dobře. Proto občané žádají její posílení. Pokud se někdo rozhoduje proti, je to ze znalosti mýtů a nepravd, které o přímé demokracii panují. Kdo tyto mýty a nepravdy šíří? Přece politici a na napojené ekonomické elity. K nim patří řada intelektuálů, pro které je občan hloupá ovce, která se do vlády země nesmí plést. Podívejme se do historie. Francouzský prezident Charles de Gaulle po zkušenostech s elitami dospěl k opačnému názoru, když prohlásil: "Došel jsem k závěru, že politika je příliš vážná věc, než aby mohla být přenechána jen politikům." Dovolte mi tedy parafrázovat Charlese de Gaulla: "Demokracie je pro mnohé politiky natolik závažná, že občanům nedovolí o demokraticky rozhodovat." Ekonomické důkazy, průzkumy a statistiky ukazují, že tam, kde je více prvků přímé demokracie, se daří ekonomice a občanům daleko lépe. Konkrétně například ve Spojených státech v roce 2004 dělala na toto téma výzkum agentura Bloomberg a zjistila, že ve státech USA, kde nefungují referenda, je promrháno v průměru o 20 % více veřejných výdajů. Stejně tak ekonomové ve Švýcarsku porovnávali kantony, tedy samosprávné celky v rámci Švýcarska, a zjistili zcela jasné statistické údaje, které říkají, že kde mají občané větší práva v oblasti přímé demokracie, tak mají lepší ekonomické výsledky, nižší daňové úniky, nižší zadlužení, nižší daně, nižší veřejné výdaje, ale paradoxně levnější a kvalitnější veřejné služby. Zastupitelé mají tendenci rozhazovat veřejné peníze a ukázalo se, že referenda jsou efektivní nástroje, jak toto neodpovědné chování korigovat. Pravda je ta, že tam, kde občané hlasují o zákonech, a mohou dokonce přehlasovat či odvolat poslance, mají často přebytkové rozpočty, a světe div se!, stát sice méně utrácí za veřejné výdaje, ale veřejné služby jsou tam kvalitnější než ve státech, kde o rozpočtech a utrácení monopolně rozhodují politici bez odpovědnosti k voličům. Takže je nejen hloupost tvrdit, že přímá demokracie je drahá a nemůžeme si ji dovolit. Ne, milí kolegové, současná pseudodemokracie je drahá a si ji nemůžeme dovolit. Nebo si myslíte, že by občané dovolili rozkrást republiku jako naši kolegové politici v minulých letech? Že by občané dovolili privatizovat bohaté státní firmy za symbolické drobné, a naopak, že by občané dovolili, aby stát hradil škody a dluhy za zloděje a podvodníky? Že by dovolili zrušit stíhání stovek podvodníků jako prezident Klaus? Ani největší škarohlíd nemůže tvrdit, že by občané byli natolik hloupí a tohle připustili. Ten, kdo tohle ale připustil, nebyli občané. Byly to společenské, politické a ekonomické elity. Zastánci čistě zastupitelského systému tvrdí, že občané odevzdali dobrovolně mandát svým zastupitelům, a ti proto mají právo rozhodovat. Ignorují ovšem skutečnost, že tento druh mandátu vytváří vnitřní rozpor. Legitimní mandát je jako legitimní dar. Je možné ho darovat pouze dobrovolně. Dobrovolnost znamená, že občan musí mít možnost mandát nedarovat, ale zvolit si možnost přímo rozhodnout prostřednictvím referenda. Mandát vynucený je falešným ukradeným mandátem. V této souvislosti píše Friedrich Nietzsche, že parlamentarismus, to znamená oficiální povolení mít možnost zvolit si z pěti politických hledisek, je populární mezi mnoha těmi, kteří by chtěli vypadat nezávisle a individualisticky v boji za prosazování svých názorů. Nakonec však není rozdíl mezi tím, zda se stádu vnutí jeden názor, nebo se mu povolí zastávat názorů pět. Naše současná zastupitelská demokracie je taková forma polodemokracie. Je to ústupek mocných tlaků zdola, ale takový ústupek, který zachovává moc pro elity jako privilegium. Jednou z výtek proti našemu návrhu je, že politici nechtějí, aby občané hlasovali o daních. Ale sakra - promiňte mi tento hrubší výraz -, kdo jiný by měl mít možnost rozhodnout o daních než ten, kdo je platí? Taková svévole, kdy politici proti vůli občanů zadlužují zemi, je nejhrubším pohrdáním občany této země. Politici tím říkají, že občané nejsou dostatečně svéprávní, aby mohli určit, jaké budou platit daně. Ve vyspělých demokraciích je to samozřejmě naopak. Ve Švýcarsku například vláda nemůže svévolně určit výši daní, ale musí například při jakémkoliv zvyšování daní žádat o souhlas své občany. Občané samozřejmě v této souvislosti nedovolí rozkrádání a plýtvání veřejnými penězi. Také v mnoha státech USA, vzoru naší pravice, se hlasuje o daních. Voliči si kupodivu daně nezrušili, jak se nám snaží podsunout odpůrci referenda, ale pravda, v mnoha případech je snížili. K čemu to vedlo? Ke krachu států? Ale kdepak. Stalo se jen jediné, co se dalo čekat. Státní administrativa byla a jenom se šetřit a být efektivnější. Celkem logické. Protože na jedné straně je sice velký tlak po co nejnižších daních a výdajích a na straně druhé je tlak, aby stát odváděl co nejlepší služby. Ovšem za co nejméně peněz. Myslím, že tohle je trend a cíl, ke kterému bychom měli směřovat i my - nízké daně a zároveň efektivní stát se špičkovými službami. Dalším argumentem proti našemu návrhu zákona o referendu je, že politici odmítají, aby lidé hlasovali o odvolávání politiků nebo o zrušení Senátu, ale i to je princip, který je v souladu se skutečnou demokracií. Každý politik je zaměstnancem svých voličů. A pokud svoje voliče zklame, podvede je, stane se nepotřebným nebo nepracuje tak, jak , pak občan musí mít jako každý jiný zaměstnavatel právo svého zaměstnance odvolat. I tady nehrozí nějaké masivní zneužívání. Ve všech zemích, kde je odvolatelnost politiků uzákoněná, jde spíš o preventivní opatření, které se v praxi uplatňuje jen zcela výjimečně. Institut odvolatelnosti totiž slouží jako filtr, který od politiky odrazuje bezpáteřní kariéristy nebo podvodníky. Je zcela absurdní, když máme poslance ve vězení a není možnost jej jakkoliv odvolat. Samozřejmě poslanec či prezident může také upadnout do kómatu, zbláznit se a ani v těchto případech není možné poslance, senátora či prezidenta odvolat. To je přece absurdní nesmyslnost. Jedno je jisté. dnes Sněmovna rozhodne jakkoliv, tak skutečnou demokracii, si vážení přátelé, občané stejně jednou prosadí. Je jen na nás, zda se k tomu my jako politici postavíme čelem a přijmeme fakt, že občané jsou ti, kteří mají v této zemi hlavní slovo, že oni tu jsou páni a my politici je tu pouze zastupujeme a zastupujeme zájem občana. Prosím proto ty z vás, aby alespoň ti politici, kteří zastupují občany, hlasovali pro zákony o referendu a propustili je do druhého čtení. Tam je potom můžeme upravit tak, abychom našli společný konsensus, protože v hnutí Úsvit jsme si vědomi toho, že máme pouze 14 hlasů, a můžeme je tedy společně upravit a co nejrychleji naplníme článek 2 Ústavy České republiky. Věřím, že vás bude v případě hlasování většina. Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců Úsvitu.)

Download XMLDownload textWaveform viewCreate Person name