|

2013-053-01-001

1. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 564/12 - vrácený Senátem

Date2016-11-29
Meeting2013/053
Agenda Item2013/053/001
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/bqbs/b00600101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   003 < Page 004 > 005
Předseda PSP Jan Hamáček Pan poslanec Vondráček. Poslanec Radek Vondráček Děkuji za slovo, pane předsedající. Já tady svým poněkud nudnějším příspěvkem zasáhnu do svěží debaty, která tady probíhala. Já dokonce v rámci svého příspěvku zřejmě ani jednou nepoužiji slovo Babiš, ani jednou neřeknu Agrofert, já se pokusím držet se striktně právního textu. Na tabuli svítí novela o střetu zájmu, jsem tady opět již poněkolikáté a poněkolikáté se budu snažit jaksi upřít vaši pozornost k jednotlivým ustanovením zákona. Jako první bych se chtěl alespoň stručně vrátit k tomu, jak jsme ten zákon tady přijímali. Zachytil jsem různé názvy pro ten náš proces, že to bylo živelné, místy zmatečné, že po skončení hlasování někteří z nás ani netušili, o čem hlasovali. Já jsem samozřejmě přítomen byl. Je pravda, že hlasovací procedura byla mírně upravena, nicméně vzhledem k tomu, že to bylo na můj popud, tak se k tomu nebudu vyjadřovat, nebudu se toho dovolávat, myslím, že jsme věděli, o čem hlasujeme. Nicméně v této souvislosti lze citovat jeden ze stěžejních nálezů Ústavního sodu vztahující se k porušování procedurálních pravidel prostřednictvím živelného hlasování pozměňovacích návrhů Poslaneckou sněmovnou. Jedná se o ústavní nález 77 z roku 2006, z února 2007, který uvádí, že dodržování zásad srozumitelnosti, přehlednosti a jasnosti právního řádu patří mezi komponenty právního státu, jakož i respektování demokratických principů v legislativním procesu. Ještě krátce odbočím, proč se tak možná obšírněji vyjadřuji k tomuto návrhu. Ani já nechci obstruovat, nechci zdržovat to hlasování, které stejně proběhne, nicméně se svými ctěnými kolegy jsem se nedávno účastnil nějaké debaty na právnické fakultě, kde mi mj. řekli, jak to, že s těmi vašimi argumenty nejsme podrobně seznámeni předem. A vzhledem k tomu, že se jedná o vrácený návrh ze Senátu, kde už nelze předpokládat projednání ve výborech, tak jediné místo, které mi zbývá, je tady toto. Proto bych zde rád zrekapituloval všechny své námitky vůči tomuto textu. Mám tady několik listů, možná budu tady částečně trhaně přecházet, mohu ten příspěvek zkrátit, rozšířit, záleží na tom, jak se mi podaří vás zaujmout. Doufám, že vás všechny pobavím. Trvám tedy na tom, že proces přijetí novely byl natolik živelný a zmatený, že poslanci, alespoň někteří z nich, nebyli vždy zcela jisti v tom, v jaké podobě normu schvalují. O tom svědčí jednotlivá prohlášení, která se objevovala v médiích hned po schválení novely, kdy někteří poslanci prezentovali novelu tak, že nezasahuje do právního postavení veřejných funkcionářů, kteří svou funkci vykonávají, ačkoliv opak byl pravdou. Stejně zmatečná byla prohlášení v tom, na jaký okruh adresátů přijatá norma směřuje. Vzpomenou si ještě někteří z vás, kteří se tady mírně posměšně zmiňovali o tom, jak my za ANO můžeme vědět, že náš pan předseda bude ještě v té příští vládě? A proč za něj tak bojujeme, když se to týká až vlastně té další vlády? A ejhle, hned na druhý den se ukázalo, že § 4b a 4c nabývají účinnosti ihned se základním tělesem toho návrhu zákona, té novely. Nebyl jsem přítomen u hlasování v rámci Senátu, mám jen informace o tom, že i někteří senátoři na místě prohlásili, že novelu považují částečně za protiústavní, a přesto neváhali hlasovat, což je bezpochyby v rozporu se slibem, který jako senátoři složili. Veřejně pak byla deklarována snaha zakotvit přiměřená přechodná ustanovení, což se však ve vztahu k ustanovení § 4b a 4c nestalo. Opět se nabízí otázka, zda senátoři zcela přesně věděli, pro co hlasují. Pravda je, že v Senátu byla odpověď na problémy s účinností. Byl to pozměňovací návrh paní senátorky Hamousové, který ujednotil účinnosti zákona, která by se po přijetí toho pozměňovacího návrhu skutečně vztahovala až na příští členy vlády. Ale evidentně ani v Senátu nebyla politická vůle přijmout normu v nějakém, řekněme, koaličně přijatelném formátu, protože zadání bylo zcela jiné. Dalším bodem mého projevu je ten samozřejmě ten nejvíce diskutovaný § 4a. Zřejmě drtivá většina z vás už je seznámena např. s analýzou Parlamentního institutu. Dovolím si citovat pouze jeden odstavec, který shrnuje veškerou problematiku. Ustanovení § 4a se vztahuje i na poslance, senátory a další kategorie veřejných funkcionářů podle § 2 odst. 1 zákona. Možnost těchto kategorií využít postavení pro omezení svobodné soutěže politických sil je v demokratickém státě velmi omezená. Z tohoto důvodu se domníváme, že záměr zamezit ohrožení svobodné soutěže politických sil zákazem provozování médií se na tyto další činitele vztahovat nemůže, a to proto, že záměr, tedy účel, nemůže být omezením těchto činitelů splněn. Z tohoto důvodu je třeba považovat tuto část návrhu za ústavně neslučitelnou. Jsem tedy přesvědčen o tom, že naprostá většina, snad všichni, budou při hlasování o tomto návrhu vědět, pro co zvedají ruku, a budou vědět, že § 4a je s velice vysokou pravděpodobností v rozporu s Ústavou České republiky. Je tomu tak. Samozřejmě i já respektuji to, že jedinou autoritou v této zemi, která může vyslovit tento závěr o ústavnosti či neústavnosti, je Ústavní soud. Přátelé, my ale nejsme zbůhdarma poslanci a členové Poslanecké sněmovny. My bychom neměli činit z Ústavního soudu třetí komoru, my bychom neměli slepě odkazovat na to, nechť to tedy Ústavní soud. Kolikrát jsme tu slyšeli z různých úst, že Sněmovna je nejvyšším orgánem zákonodárným, že Sněmovna je suverénem. A my bychom na této půdě měli také rozhodnout s plným vědomím a svědomím o tom, že přijmeme text, který bude v souladu s Ústavou, a nikoli v rozporu. Podali jsme ruku v této věci a v rámci koaliční rady byl učiněn návrh, abychom společnými silami vytvořili nějaký návrh, který bude ústavně konformní, který bude přijatelný pro všechny zúčastněné a který bychom přijali v nějakém zrychleném režimu. Evidentně tu ale opět postrádám politickou vůli se něčím takovým vůbec zabývat. Tolik k bodu 4a. Dostávám se k bodu 4b a 4c. Ani u těchto bodů bohužel nemohu konstatovat, že zde neexistují rizika a že se jedná o kvalitní právní text. Já bych opět ocitoval jenom jeden odstavec, který nevytváří žádný závěr, ale který by vás měl zajímat a týká se veřejného zadávání. Z ustanovení § 4b vyplývá, že obchodní společnost nesmí podat nabídku. Dále z něj vyplývá, že pokud společnost podala nabídku, musí ji zadavatel vyloučit. Co se stane, pokud obchodní společnost podá nabídku, po jejím podání se změní vlastnické vztahy? Co se stane, pokud obchodní společnost podá nabídku v pořádku, smluvní vztah je uzavřen, a až při jeho uzavření se objektivně zjistí, že je zde zakázaná osoba? Rovněž není vyřešeno to, co se stane, pokud se vlastnictví změní až po uzavření smluvního vztahu, ale před dokončením veřejné zakázky. Je třeba od smluvního vztahu odstoupit? Pokud se změna vlastnictví stane v době mezi podáním nabídky zakázky a uzavřením smlouvy, je za zjištění, že je smlouva neplatná, odpovědný veřejný úřad? Není jasné, zda obchodní společnost bude mít povinnost změny v mezidobí hlásit. (V sále je velmi rušno.)Docházím tedy k závěru, že proporcionalita v užším smyslu, která byla nástrojem k posouzení účinku návrhu na dotčené obchodní společnosti, posudek dochází k tomu, že text návrhu vykazuje značné nedostatky, které omezují obchodní společnosti více, než by bylo nutné při perfektním legislativním provedení zákazu. Kromě toho text nakládá na veřejné orgány povinnosti, které by při perfektním provedení zákazu vůbec nevznikly. Zda dosahují uvedené nedostatky ústavní nekonformity, není možno s jistotou konstatovat. Domníváme se ale, že by při případném přezkumu Ústavní soud nedostatky v koncepci a legislativní technice vytknul. Tolik čistě po právní stránce k tomu § b a § c. Dále se... Vidím, že vás to zaujalo, tak budeme pokračovat, ještě krátce. Možná bude potom lépe poslouchat. A dostáváme se k bodu, který se týká legitimního očekávání. Já si nalistuju... Mezitím bude třeba více klidu v sále... (Stále velký hluk.)Dobře, budeme pokračovat i tak. Já jsem už na začátku říkal, že nebudu používat jméno našeho předsedy nebo jeho holdingu, ale chtěl bych jenom říct... V ustanovení § 4b a 4c nebyla schválena ani dostatečná legisvakanční lhůta, která by zabránila tomu, aby se jednalo o zásah do legitimního očekávání a práv nabytých v dobré víře. Obě ustanovení mají v případě přijetí senátní verze nabýt účinnosti patnáctým dnem od data vyhlášení. Teprve v okamžiku podpisu novely prezidentem bude jasno, zda a v jaké podobě byla novela schválena. Existující veřejní funkcionáři uvedení v § 2 odst. 1 písm. c) zákona o střetu zájmů mají, pokud by chtěli předejít vzniku újmy na straně obchodních společností, ve kterých vlastní oni sami či osoby jimi ovládané podíl odpovídající nejméně 25 % účasti, pouze několik dnů na to, aby se zbavili relevantních podílů v potenciálně dotčených společnostech. O tom, že takový postup je nerealizovatelný, a to zvláště u větších koncernů, o tom nemůže být pochyb. Jelikož je Česká republika demokratickým právním státem, veřejní funkcionáři, jichž se avizované změny zákona mají týkat, nastupovali do výkonu svých funkcí za určitého právního stavu a s důvěrou v něj. V průběhu jejich funkčního, resp. též volebního období nicméně dochází ke změně tohoto právního stavu. Změna v podobě novely staví dotčené funkcionáře do situace, v níž jsou nuceni se rozhodnout, zda se nejméně po zbytek výkonu své funkce vzdají části, v některých případech podstatné, svých majetkových práv v dané obchodní společnosti, či zda si tato práva i nadále ponechají a způsobí tím této společnosti škodu v podobě nemožnosti získat dotaci, investiční pobídku nebo veřejnou zakázku, příp. odstoupí ze své veřejné funkce. Novela tak působí de facto retroaktivně, když nyní sankcionuje výkon v minulosti nabytého vlastnického práva veřejného funkcionáře a souběžný výkon práva na účast na správě věcí veřejných, tedy výkonu veřejné funkce. Je dle mého názoru legitimní otázkou, zda by dotčení veřejní funkcionáři vůbec nastoupili do svých současných funkcí, kdyby v době jejich nástupu platila stejná pravidla předpokládaná touto novelou. Tolik k tomuto bodu. (Trvale velký hluk v sále.)Mám tam ještě šest bodů. Vidím, že jsem ještě úplně nevyčerpal některé kolegy (s úsměvem). Já bych se možná vrátil k rozporu s právem Evropské unie. Myslím si, že tuhle tu část jsme neprobírali dostatečně, v podstatě téměř žádným způsobem. Když budu faktický a budu vycházet jenom z konkrétních ustanovení, tak § 4b dle našeho názoru odporuje směrnicím č. 2004/24/EU a 2014/25/EU, které stanoví závazná pravidla pro zadávání veřejných zakázek v členských státech, a to zejména článkům 34, 56 a 63 Smlouvy o fungování Evropské unie zakazujícím členským státům zavádět opatření, která omezují volný pohyb zboží, služeb a kapitálu, a mají tak vliv na obchod mezi členskými státy. Novela totiž zakazuje účast též společnostem z jiných členských států, pokud v nich má český veřejný funkcionář či jím ovládaná osoba kvalifikovanou majetkovou účast. Tyto společnosti by ze zadávacího řízení měly být dle této novely taktéž vyloučeny. Rozporuje také skutečnost, že výčet důvodů pro vyloučení účastníků ze zadávacího řízení stanovený ve výše uvedených směrnicích je taxativní a členské státy nejsou oprávněny tyto důvody dále rozšiřovat. Otázka zamezení střetu zájmů při zadávání veřejných zakázek je ve směrnicích výslovně upravena a v souladu s judikaturou Soudního dvora EU je řešena tak, že se posuzuje na základě okolností konkrétní veřejné zakázky. Za střet zájmů tato směrnice považuje situaci, kdy zájmy osob, které se podílejí na průběhu zadávacího řízení nebo mají nebo by mohly mít vliv na výsledek zadávacího řízení, ohrožují jejich nestrannost nebo nezávislost v souvislosti se zadávacím řízením. Ovšem zákaz účasti v zadávacích řízeních obsažený v novele, konkrétně § 4c, však a priori předpokládá, že veřejný funkcionář se dostává do pozice střetu zájmů ve všech zadávacích řízeních, na jejichž průběhu se nijak neúčastní, resp. o nich ani neví, včetně zadávání zakázek soukromých zadavatelů, dotovaných a sektorových zadavatelů. Ustanovení v § 4c pak nedovoleným způsobem zasahuje do systému poskytování dotací z rozpočtu Evropské unie. Dotacemi podle právního předpisu upravujícího rozpočtová pravidla jsou totiž podle § 3 zákona 218/2000 o rozpočtových pravidlech v platném znění veškeré peněžní prostředky státního rozpočtu, státních finančních aktiv nebo národního fondu poskytnuté právnickým nebo fyzickým osobám na stanovený účel. Sem bohužel spadají i finanční prostředky, které Česká republika získává od Evropské unie na poskytování dotací do strukturálních fondů EU a dalších. Pravidla pro jejich vyplácení jsou přitom stanovena v právu Evropské unie a na něj navazujících dokumentech a Česká republika není oprávněna svévolně tato pravidla měnit. K veřejným zakázkám. Omezení možnosti společností vlastněných členem vlády účastnit se veřejných zakázek je v rozporu s evropským právem zadávání veřejných zakázek. To vyplývá z judikatury Soudního dvora, zejména nálezu Michaniki AE. Já bych konstatoval jenom tu závěrečnou větu: Soud konstatoval, že takové opatření je nepřiměřené, protože pak tyto společnosti nemají možnost prokázat, že neexistuje střet zájmů... Tady se předpokládá plošný potenciální střet zájmů, což je v rozporu s náhledem Evropské unie a v rozporu s ochranou svobodné soutěže, protože jestliže budeme chránit soutěž při veřejném zadávání, tak ta soutěž je definovaná tím, že musí mít šanci co nejvíc účastníků se té soutěže zúčastnit. A my tady vylučujeme část společností na základě kritérií, která nejsou dána právem Evropské unie a jsou naším národním vynálezem. Velice zásadním způsobem tedy riskujeme, že bude proti nám zahájeno řízení. Pokud by zákon o zadávání veřejných zakázek byl přijat a obsahoval ustanovení v rozporu s evropským právem, hrozí České republice řízení před Soudním dvorem EU a toto řízení může iniciovat jak Evropská komise ve formě infringementu, ale i přímo poškozený dodavatel. Pokud by v takovém řízení byl konstatován rozpor s právem EU, hrozí České republice udělení přímé peněžní sankce, omezení možnosti čerpat evropské dotace a dále nutnost odškodnit dodavatele, kteří byli takovýmto ustanovením poškozeni. Na závěr bych poprosil, kdybyste měli sílu se nad tím ještě jednou zamyslet, jestli opravdu jako zákonodárci nemůžeme tento bod vyřešit jiným způsobem než přijetím normy, která bude od začátku odsouzena k podání návrhu na zrušení části zákona u Ústavního soudu, příp. k okamžité novelizaci. A poslední věta. Jestli jste se už rozhodli pro ten zákon hlasovat, protože když se kácí Babiš, létají třísky, ústava neústava, tak bych byl rád, kdybyste aspoň zvedli ruce pro tu senátní verzi, která představuje menší potíž pro státní aparát a zejména pro Ministerstvo spravedlnosti. Dalších pět bodů jsem na základě očí některých poslanců nečetl (s úsměvem).

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name