Person name

Místopředseda PSP Petr Gazdík 36. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 92/ - prvé čtení Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova. Poprosím ctěné kolegy a kolegyně o klid a o vyslechnutí pana ministra. Děkuji. (Značný hluk v sále.) Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, vážená paní zapisovatelko. Dovolte mi, abych v krátkosti představil vládní návrh zákona, který řeší problematiku jmenování profesorů. Jak jistě víte, jedná se o problém, který se řeší již delší dobu. Chtěl bych konstatovat, že to je záležitost, kterou jsem ani nezapříčinil, ani nenastartoval, ale ctím nějaký proces, který již byl dohodnutý v době minulé. Tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů tím způsobem, že přechází na jiného ústavního činitele. Vzhledem k tomu, ale že tento návrh je legislativně naprosto nedostatečný - Místopředseda PSP Petr Gazdík Milé kolegyně - pardon, pane ministře - milé kolegyně, milí kolegové, prosím o ztišení. Zato vám řeknu dobrou zprávu - když se ztišíte. Předsedové klubů se dohodli, že dnešní jednání bude ukončeno v 17 hodin. Takže když přestanete hlučet, tak opravdu v 17 hodin skončíme. Děkuji. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů, tak jak jsem řekl v předešlé řeči, s tím, že tento návrh se musí upravit. Jsou dvě možné varianty. Jedna možná varianta je propustit tento návrh do dalšího čtení, kde bychom měli možnost upravit a specifikovat návrh tak, aby odborná záležitost zůstala na vysokých školách, proces by hodnotilo Ministerstvo školství a na předsedovi Senátu, eventuálně ministrovi školství - záleží potom, jak se dohodneme na výboru - bude pouze ten jmenovací proces. Bude tam také specifikován nejenom způsob jmenování, ale i důvody možného odmítnutí tak, aby předseda Senátu nemohl odmítnout z jakéhokoliv důvodu, ale pouze kdyby byl tento proces obejit. Pokud se slovutná Sněmovna rozhodne, že tento návrh zamítne, nezbývá mi nic jiného, než to také respektovat a podřídit se tomu s tím, že pak bude na mně jako ministrovi školství, abych vešel v další jednání s vysokými školami a s panem prezidentem a abychom celou problematiku vyřídili. Děkuji za vaši pozornost, za vaši oduševnělost a pevně věřím, že tento problém společnými silami vyřešíme. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Poslanec Jiří Zlatuška Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tady tato navrhovaná novela je zbytečná a že si zasluhuje zamítnutí v prvním čtení. Vychází z předpokladu, že je možné respektovat nedodržování stávajícího právního stavu, a vychází z celé řady mylných předpokladů o tom, jaké jsou vlastně reálné problémy vysokých škol, resp. problémy, které souvisí se jmenováním profesorů. Z jednoho pohledu by se dalo říci, že je téměř jedno, jakým způsobem bude ke jmenování profesorů docházet. Často se argumentuje tím, že je to, ten stav, který máme u nás, tradiční pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který vychází z dávných dob - někdy se uvádí Rakousko-Uhersko. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že je to akt, který vychází z tradičního pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který stvrzuje společenskou vážnost reprezentantů nejvyšších vzdělávacích institucí, a že tím fakticky český stát projevuje úctu vzdělanosti, rozvoji, předávání vědění dalším generacím. Z tohoto pohledu to není otázka, kde bychom s těmi symboly měli zacházet lehkovážně. V okamžiku, kdy se zamýšlíme nad tím, jestli respektovat tradice, které někomu mohou připadat vyčpělé, tak je dobré si uvědomit, že debata o tom, že by se mělo měnit postavení profesorů na vysokých školách, že by se měl měnit způsob, kterým jsou ustavováni, vyšla v kontextu těch takzvaných reforem vysokých škol, které začaly s takzvanou Bílou knihou, a razilo to několik poslední vlád, zejména někteří ministři. Že cílem tady těchto změn byla především komoditizace vysokoškolského vzdělání, změna pohledu na zejména veřejné vysoké školy jako na vzdělávací instituce a jejich tlačení směrem k víceméně téměř komerčně působícím institucím, prokazujícím jenom jakousi tuctovou službu. Elitní a společensky respektované postavení vysokoškolských profesorů tady v tomto mělo ustupovat do pozadí. Značná část z toho, s čím pracovala takzvaná Bílá kniha, byla v důsledku tlaku akademické i obecné veřejnosti odsunuta do pozadí, nicméně snaha prosadit aspoň části z takzvaných reformních novel zbyla. Snahu to udělat je dobré vidět v souvislosti i se snahou změnit způsob jmenování profesorů na vysokých školách. Co se týká právního ukotvení jmenování profesorů, tak jak vypadá v současné době, často se říká, že vysokým školám se nelíbí změna postavení profesorů prostě proto, že si profesoři nebo docenti chtějí psát to prof. nebo doc. před jméno jako titul. Tady bych upozornil na to, že v českém právním řádu neexistuje na rozdíl od akademických titulů, se kterými se ukončuje vzdělávání, to jsou takové ty JUDr., Mgr. apod., tak u profesorů, docentů, u těch zkratek prof. a doc., neexistuje žádné vymezení těchto titulů, které by jejich používání regulovalo. Jinými slovy, pokud se na to podíváme z ústavního hlediska, občanům není zakázáno nic, co zákon výslovně nezakazuje. Psát si prof. nebo doc. před jméno může kterýkoliv občan a nenajdete zákon, který by tady tohle to omezoval. Je to zvláštní stav, kde pouze upozorňuji na to, že v této oblasti existuje nejen to pozitivní právní vymezení, ale i řada tradic, která je fakticky tím prostředím respektována. Do části těch tradic se návrh snaží vlamovat, nicméně část z nich nechává zcela mimo. Stávající zákon o vysokých školách obsahuje 57 výskytů slova profesor, ale pokud si přečtete, jak se s tímto termínem v zákoně zachází, tak pouze v jednom jediném případě, a to v databázi, která se vede pro účely akreditačního řízení, se jedná o pracovní místo. V okamžiku tedy, kdy se spojuje třeba způsob jmenování profesorů s těmi tzv. funkčními místy, je to neexistující problém. Jmenování profesorem je uznání kvalifikace, která byla dosažena na základě velmi přesně stanovené procedury, která je v zákoně o vysokých školách obsažena v paragrafech 73, 74 a 75. Je to převážně záležitost, která se týká kvalifikačního ocenění těchto osobností. Co se týká označování pracovních míst, ta jsou označována stejným termínem, přesto se jedná fakticky o termín, který je jiný. Na vysokých školách v minulosti bylo zcela běžné, v tuto chvíli to není tak běžné, ale nic tomu nebrání, aby pracovní místa byla označována tímto stejným termínem bez ohledu na to, aby tam byla nějaká přímá kauzální vazba. Tato dvojakost používání slova profesor byla obsažena v jednom z návrhů, které byly projednávány touto Poslaneckou sněmovnou, a bylo to v období, které končilo pádem vlády, pokud si dobře vzpomínám, ODS a ustavením úřednické vlády. Tehdy 30. dubna 1997 byl předložen tisk 189, který podepsalo 56 sociálně demokratických poslanců. Jedním z nich byl tehdejší poslanec Miloš Zeman, dnešní prezident České republiky. V tomto návrhu bylo obsaženo jak jmenování profesorů prezidentem republiky, čili současný prezident tento návrh svého času sám podepsal, ale kromě toho tam byla zakotvena i normativně praxe, kterou důvodová zpráva tohoto legislativního návrhu označovala za stávající praxi. Bylo tam doslova napsáno "zachovávají se dosavadní tituly, navrhuje se je označovat jako akademické hodnosti docent a profesor, jejich právní význam". A je tam poznámka "nejde o označení pracovního zařazení na určité vysoké škole". Čili to, že se tato věc spojuje s procesem debaty o tom, jaká má být povaha akademických pracovníků na vysokých školách, to je spojení, které je z podstaty věci mylné. Vysokým školám dnes nebrání nic tohoto rozdělení používat. Vysoké školy mají dostatečné kompetence pracovat s pracovními místy profesor, respektive docent, aby to odpovídalo jejich vnitřním mzdovým předpisům nebo aby to odpovídalo mezinárodním závazkům, které například prostřednictvím Evropské univerzitní asociace přijímají pro otevírání míst zahraniční konkurenci, kde by bylo mnohem užitečnější od Ministerstva školství, kdyby se postaralo o dodržování třeba deklarací Evropské komise a Evropské univerzitní asociace o povinném zveřejňování všech výběrových řízeních na vědecká místa na příslušném serveru Evropské komise, nikoliv měnilo tímhle tím způsobem stávající právní stav, na kterém není žádný podstatný problém. V rámci studia toho, co vláda předložila ještě za minulého ne příliš legitimního působení a teď to zopakovala, jsem se věnoval několika aspektům, které mi na tom návrhu připadaly formálně problematické. Ptal jsem se ministra na to, jak vypadal konkrétně podnět, který podle důvodové zprávy předložil prezident republiky 22. května 2013. V důvodové zprávě je konkrétně psáno: "Vládní návrh zákona je předkládán na základě podnětu prezidenta republiky ze dne 22. května 2013, kterým prezident republiky doporučil úpravu působnosti v oblasti jmenování profesorů podle zákona o vysokých školách." Zde je problém, že prezident republiky nemá zákonodárnou iniciativu, takže formálně vzato je tento krok zvláštní. Ještě zvláštnější je nicméně odpověď, protože ta konstatuje, že podnět byl vznesen pouze ústně prezidentem republiky na jednání s dřívějším ministrem školstvím. Dostal jsem odkaz na veřejnou prezentaci z 22. května na tiskovém brífinku. Rozhodně z hlediska veškerých náležitostí toho, jak se připravuje legislativa, je to postup, který je krajně nestandardní. Návrh na změnu toho, kdo jmenuje profesory, byl schválen v podobě jmenování předsedou Senátu na vládou bez důvěry a v demisi premiéra Rusnoka na svém jednání 8. ledna. Ptal jsem se, kdy a kým byl vznesen návrh na to, aby tam byl uveden předseda Senátu, nikoliv tak jak se předtím v debatách s předchozími ministry jednalo o ministru školství. Tento návrh podle informace ministra školství byl vznesen na opět zřejmě ústním jednání s prezidentem republiky dne 7. ledna 2014. Čili 7. ledna je ústně vznesen návrh, 8. ledna tento návrh projednává vláda. Z toho si lze udělat obrázek o tom, jakým způsobem probíhá proces, který upravuje něco, co má poměrně velké důsledky potom jak pro činnost vysokých škol, tak třeba pro naše postavení z hlediska mezinárodních smluv o vzájemném uznávání jmenování profesorů, třeba se Slovenskem. Návrh neprošel standardním legislativním řízením podle legislativních pravidel vlády. Díky tomu ani nebyla provedena příslušná analýza právního a skutkového stavu a zhodnocení nezbytnosti změn právního stavu, tak jak legislativní pravidla vlády pro legislativu předkládanou vládou předpokládají. Dostal jsem na dotaz, jak tady tohle probíhalo, obecnou odpověď, že pro takovéto věci zřejmě legislativní pravidla vlády neplatí a není potřeba zpracovávat příslušné přípravné kroky. To, co je na současném stavu dále do značné míry alarmující, je skutečnost, že je zde několik desítek učitelů vysokých škol, kteří úspěšně prošli jmenovacím řízením a jejichž návrhy z toho jmenovacího řízení na jmenování profesorem byly v období od 1. dubna 2013 do 31. prosince 2013 předloženy prostřednictvím, nebo měly být předloženy prostřednictvím Ministerstva školství prezidentu republiky. Celkem se jedná o 85 návrhů na jmenování. Těchto 85 návrhů bylo ministrem Štysem, tedy ministrem bez důvěry a v demisi, víceméně tak, jak tomu rozumím, svévolně zadrženo na Ministerstvu školství a nebylo postoupeno dále prezidentu republiky k tomu formálnímu jmenování. Pokud si vzpomínáte, v gesci Ministerstva obrany z Univerzity obrany jeden návrh, který šel touto cestou, předán dál byl a bez problémů bylo příslušné jmenování provedeno. Tady se domnívám, že ministr Štys prostě zneužil své pravomoci, kterou měl, a poškodil těchto 85 kandidátů na jmenování. Na druhou stranu, i kdybychom vycházeli z hypotézy, která se mi nezdá být ničím podložená, že chce prezident republiky snad postupovat nějakým svévolným způsobem, uznávám, že mediální zprávy vypadají tak, že prezident republiky odmítá dodržovat zákon a odmítá provádět tady to jmenování. Ale pokud mu nebyly ty návrhy zaslány, pak si myslím, že je korektnější říci, že chyba je na straně předchozího ministra školství, nikoli prezidenta republiky. Ale i kdybychom přijali jako východisko hypotézu, že je to svévole prezidenta republiky a že nechce pokračovat ve jmenování, pak upozorňuji na to, že z hlediska mzdových nároků například těch lidí, kteří projdou jmenovacím řízením, je plně v kompetenci vysokých škol začlenit mzdové nároky do vnitřních mzdových předpisů vysokých škol takovým způsobem, že ten, kdo projde úspěšně jmenovacím řízením, má všechny nároky mzdové tak, jako by byl formálně jmenován. Není problém v působení Akreditační komise, aby zohlednila osoby, které projdou úspěšně jmenovacím řízením a pouze jsou ministrem školství nebo prezidentem zdržovány od toho, aby byly jmenovány, a je možné těch pár let počkat, než se situace změní a přijde jiná hlava státu, která příslušné jmenovací dekrety podepíše. Zdůraznil bych ještě, že se zde nejedná o sám akt předávání jmenovacích dekretů. Řada předchozích ministrů tyto jmenovací dekrety v Karolinu profesorům předávala, protože tam prezident z nějakého důvodu, buď vědomě jako téměř výraz toho, kam chodí, nebo jen z časové nebo jiné zaneprázdněnosti, nepřišel. Já jsem třeba dostal svůj prezidentský dekret od ministra Pilipa za působení prezidenta Havla. Jmenování samozřejmě proběhlo prezidentem, protože ten je podepsán na tom prezidentském dekretu, a je tam kontrasignace předsedou vlády, tak jak to zákony předpokládají. Ale všechno to, co se dál objevuje o tom, jestli má, nebo nemá prezident republiky chodit do Karolina, tohle jsou všechno podružné záležitosti. Vzhledem tady k těmto aspektům budu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji panu zpravodaji a otevírám tímto obecnou rozpravu, do které mám s přednostním právem přihlášeného pana poslance Kalouska, pana poslance Petra Fialu, potom pana poslance Schwarzenberga, řádně jsou přihlášeni pan poslanec Grebeníček a paní poslankyně Putnová. Ale ještě dříve, než jim dám slovo, mám tady faktickou pana poslance Raise. (Hlásí se někteří poslanci). Já jsem to neviděla, já to nemůžu vědět, omlouvám se. Prosím, pane poslanče, vaše dvě minuty. Poslanec Karel Rais Přeji dobrý den. Já budu rychlý. Pánové, já bych se chtěl pozastavit nad tím legislativním procesem, protože existuje něco jako pojem akademické svobody univerzit a domnívám se, že v tom procesu, který probíhal pod vedením bývalé vlády, tento proces nebyl plně akceptován, protože tyto materiály nebyly projednány s Konferencí rektorů a s Radou vysokých škol. To si myslím, že byla jako chyba předcházejícího vedení. Potom, co se týká... Takže si myslím, že ten proces nebyl úplně košer, lidově řečeno. Co se týká obsahu, domnívám se, že každý u nás musí plnit své povinnosti tak jak prezident. Čili když panu prezidentu jsou dány materiály, tak by měl podepisovat. Ale tam taky musí Ministerstvo školství ty materiály dodat na tu kancelář prezidenta. Takže tohle by bylo dobré, aby si z hlediska formy vyřídili. Proto si myslím, že nemá cenu měnit zákon a vyměňovat jednu osobu za druhou, protože nikde není naprosto jasný... ani funkce předsedy Senátu není doživotní a může se tam objevit zas člověk, který s ní bude mít nějaké problémy. A proto měnit zákony si myslím, že není v pořádku. Děkuju. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuju pane poslanče, a prosím pana poslance Schwarzenberga. Prosím, pane poslanče. Poslanec Karel Schwarzenberg Paní předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, domnívám se, že bychom si měli uvědomit první úkol parlamentu coby zástupce lidu, a to jest připomenout hlavě státu, že i ona je vázaná Ústavou a zákony a že především musí poslouchat a naplnit zákon, splnit svou povinnost, a pak můžeme teprve diskutovat o návrzích o budoucí formě jmenování profesorů. Nejdříve by ale měl prezident splnit svou povinnost do posledního puntíku. Je-li parlament ale tak ovlivněn, že diskutuje návrh, aniž by splnil svůj první úkol, totiž zastoupení lidu vůči hlavě státu, tak bych rád věděl, proč tady vlastně sedíme. Pak se můžeme přímo jenom říditi příkazy. Prosím opravdu připomenout, nejdříve ať naplní zákon, ať se naplní Ústava, a pak teprve můžeme o něčem jiném diskutovat. Nehodí se, aby poslanci Parlamentu České republiky jednali v předklonu před hlavou státu. Děkuju mnohokrát. (Hlasitý potlesk zprava.) Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane poslanče. A s další faktickou pan ministr Chládek. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji a pouze na faktickou poznámku, která se týká toho procesu. Ano je pravda, že předchozí ministr školství porušil tento proces. A já jsem již říkal při tom projednávání předtím, že minulý týden jsem již poslal dopisem tento návrh zákona jak České konferenci rektorů, tak Radě vysokých škol. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy s přednostním právem je pan poslanec Kalousek. Prosím, pane poslanče. Poslanec Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedající. Vážení členové vlády, dámy a pánové, bývá takovým ustáleným zvykem, že když opoziční klub nesouhlasí s předlohou a připojuje se k návrhu na zamítnutí, tak při té příležitosti také velmi zkritizuje předkladatele. Já bych se chtěl v tomto případě chovat opačně. Já se naopak domnívám, že bychom jako Poslanecká sněmovna měli pana ministra Chládka jako ministra vlády, která se zodpovídá Poslanecké sněmovně, vzít tak trochu pod ochranu, protože ten problém, který on se snaží řešit v rámci svých možností, není problém na spor ministr školství - prezident republiky, ale je to otázka důstojnosti a kompetencí Parlamentu České republiky a odpovědnosti a povinností a kompetencí pana prezidenta. To, co tady máme předloženo, je zoufalá snaha nějakým způsobem zprůchodnit téměř stovku dosud nejmenovaných profesorů, kteří budou stále dále přibývat, protože jedna ústavní instituce - v tomto případě pan prezident republiky - dostala individuální vrtoch a říká ne, prostě některé své kompetence já jsem připraven napínat až na samou hranici ústavních zvyklostí a na jiné své povinnosti já vám, milý parlamente, milá veřejnosti, kašlu, neboť jsem byl zvolen přímo a jenom já mám právo rozhodovat o tom, které povinnosti vykonávat budu a které nebudu. Kdyby Parlament České republiky na tento přístup reagoval tak, že řekne zajisté, ovšem, jistě, pane prezidente, v takovém případě my změníme zákon, přesuneme to na toho druhého nejvyššího ústavního činitele, kdybyste se nedejbože někdy v budoucnosti třeba vy zase stal předsedou Senátu, tak to posuneme zase někam jinam, tak bychom zcela principiálně ztratili veškerou svoji důstojnost. My jsme sice kolektivní orgán, ale jsme instituce ústavního systému úplně stejně jako individuální instituce prezident republiky. A tak jako z nás nikdo nesejme naše ústavní povinnosti, tak je ze sebe nemůže sejmou jiná instituce, byť je z božího dopuštění prezidentem republiky. Prostě jsou to jeho povinnosti z Ústavy a my mu nemáme usnadnit, aby bylo vyhověno jeho vrtochům. My mu máme jeho povinnosti připomenout. Proto velmi prosím, nikoliv v zájmu teď vysokoškolského zákona, předpokládám, že někdy v budoucnu se bude novelou vysokoškolského zákona - mnohem komplexnější, nikoliv účelovou, nikoliv napsanou pro jednoho jediného člověka - parlament zabývat, ale aby teď v tuto chvíli Poslanecká sněmovna tento návrh zamítla - což je můj návrh v rámci rozpravy -, velmi zdvořile řekla panu prezidentovi: pane prezidente, buď konejte své povinnosti, a pokud se vám je konat nechce, jste svobodný člověk, rezignujte na svou funkci, jedno nebo druhé, žádná třetí možnost neexistuje, a abychom v tomto přístupu vzali pod ochranu pana ministra školství, neboť je to problém rozhovoru nás, Poslanecké sněmovny, s prezidentem republiky - nikoliv problém ministra školství a jeho komunikace s prezidentem. Děkuji za pozornost. (Potlesk z pravé části sálu.) Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane poslanče, a dříve než pozvu k mikrofonu pana poslance Petra Fialu, prosím s faktickou pana poslance Fiedlera. Prosím, pane poslanče. Poslanec Karel Fiedler Dobrý den ještě jednou, vážení kolegové a kolegyně. Já bych chtěl jenom krátce zareagovat na slova, která tady zazněla. Také budu hlasovat pro zamítnutí tohoto návrhu, ale chtěl bych zareagovat hlavně na slova poslance Karla Schwarzenberga, která tady zazněla, že zde v Poslanecké sněmovně zastupujeme zájmy lidu. Bylo to součástí nebo obsahem poslaneckého slibu nás poslanců zde v parlamentu a já doufám, že poslanec Karel Schwarzenberg bude stejně konzistentní názor zastávat, až dojde na sněmovní tisk 28, referendum o majetkovém vyrovnání s církvemi, a že bude zastávat stejný názor a opět při tomto hlasování zastávat názor občanů této země. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.) Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Já děkuji a prosím vás, pane poslanče, abyste se příště na své kolegy obracel mým prostřednictvím. Děkuji. Dalším s přednostním právem přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Petr Fiala. Prosím, pane poslanče. Poslanec Petr Fiala Vážená paní předsedající, dámy a pánové, několik slov na vysvětlenou, protože u počátku toho případu, na základě kterého dnes tady rozhodujeme, jsem v roli ministra školství stál já. Já jsem byl na jaře minulého roku konfrontován se situací, která neměla v České republice žádnou tradici, totiž že prezident republiky se rozhodl nerespektovat proces, který vede k ustavení jmenování profesorem na jednotlivých vysokých školách, a řekl, že některé kandidáty jemu navržené vědeckými radami vysokých škol nebude jmenovat. Nakonec se toto jeho stanovisko omezilo na jedno vám všem známé jméno - pana profesora Martina Putny. Já jsem se snažil najít z této situace řešení, protože jak už jsem řekl, všechny předcházející hlavy státu respektovaly vždy rozhodnutí vysoké školy a to, že proces jmenování profesora je vlastně věcí vysokých škol a přesně popsaného postupu v zákoně o vysokých školách a že to jmenování, které realizuje prezident republiky, je jmenováním symbolickým, ceremoniálním, které dodává tomu všemu jakousi společenskou váhu. Ve chvíli, kdy se prezident Zeman rozhodl vytvořit novou tradici, bylo na ni potřeba nějak reagovat. Mým klíčovým cílem a podle mě i odpovědností ministra školství bylo, aby nevznikl precedentní případ, že kandidát, který je schválen vědeckou radou vysoké školy, není z vůle prezidenta republiky jmenován. Tohoto cíle jsem dosáhl, prezident Zeman jmenoval všechny navržené kandidáty, ale tohoto cíle jsem dosáhl na základě slibu, že připravím návrh zákona, kterým bude pravomoc jmenování přesunuta z prezidenta republiky na ministra školství. Já jsem s tímto slibem a návrhem neměl žádný problém, protože dlouhodobě i jako reprezentant vysokých škol jsem zastával názor, že způsob, kterým je u nás profesor jmenován prezidentem republiky, je archaický, neodpovídá potřebám vysokého školství ani zvyklostem ve většině vysokoškolských systémů v zahraničí a že je potřeba směřovat k tomu, aby se celé jmenování přesunulo do gesce vysokých škol, a k tomu cesta přes Ministerstvo školství mi připadala vhodná. Navíc pro to existují příklady ze zahraničí, například v Německu na základě návrhu vysokých škol jmenuje profesory příslušný zemský ministr. Já jsem nicméně neměl možnost vzhledem k pádu vlády Petra Nečase tento návrh připravit a také jsem nemohl předpokládat to, co nastane v dalším období. A to, co nastalo v dalším období, pokládám za naprosto, naprosto nepřijatelné. Stalo se to, že Ministerstvo školství nepředložilo prezidentu republiky návrhy na jmenování lidí, kteří prošli jmenovacím řízením, a že tedy prezident republiky nejmenoval kolegyně a kolegy, kteří se po léta připravovali na to, aby se stali profesory, a kteří splnili všechny podmínky pro to, aby profesory na našich vysokých školách mohli být. Takže se tu více než 80 kandidátů na profesorku a profesora stalo rukojmím politiky, rukojmím vůle či nevůle prezidenta republiky realizovat povinnost, kterou mu ukládá právo. Povinnost, kterou mu ukládá zákon o vysokých školách. To je podle mne neakceptovatelné a tato situace musí být co nejrychleji napravena. A já vůbec nemám problém o tom, diskutovat změnu způsobu jmenování, a jsem dokonce jeden z těch, jak už jsem říkal, kteří jsou dlouhodobě pro. Ale co je nemožné, je, aby pan prezident podmiňoval to, že něco udělá, tím, že Sněmovna přijme nějaký zákon. To prostě není možné, protože je to absolutně neodpovědné vůči těm lidem, kteří čekají na jmenování profesorkou nebo profesorem. Chápu, že pan ministr Chládek je v tom nevinně, řekl bych zcela nevinně. Snaží se najít řešení. Ale to řešení, které je zde dnes předloženo k našemu rozhodnutí, je řešení, které nemůžeme akceptovat. A já všechny z vás, kteří se třeba tolik nevyznáte v problematice jmenování profesorů a otázkách vysokých škol, prosím, abyste dali na slova těch, bez ohledu na politický tábor, kteří tu zkušenost mají a kteří říkají, že tímto způsobem tento návrh schválen být nemůže. Dámy a pánové, jsou tři možnosti, které jsou seriózní, rozumné a dobré a o kterých můžeme diskutovat. To je ponechat celý proces tak, jak je, a nechat jmenování na prezidentu republiky. Je to v některých zemích, většinou zemích bývalého Sovětského bloku, praxe, která existuje. Druhá možnost je, aby proces ustanovování byl tedy ještě doplněn tím, že jmenuje, to samotné jmenování provede ministr školství. Je to praxe v zahraničí méně obvyklá, ale jak jsem říkal, například v sousedním Německu je realizována. A třetí možnost je, že profesory na základě přesně stanovených kritérií jmenuje sama vysoká škola. Dámy a pánové, to je praxe nejobvyklejší, je používaná prakticky ve všech rozvinutých vysokoškolských systémech a je to věc, kterou bych já byl připraven podpořit. Ale co je naprosto neobvyklé, nesystémové a nenajdete to pravděpodobně nikde na světě, je to, že by profesory jmenoval předseda horní komory parlamentu. A nejenom, že to je neobvyklé z hlediska jmenování profesorů, ale nemá to ani logiku v našem ústavním systému, protože to neodpovídá pravomocem, které jinak předseda horní komory má. Takže dámy a pánové, já vás velice prosím, abyste pod tlakem situace nepodlehli snaze ji příliš překotně řešit a neudělali velkou chybu, která vysokoškolský titul nebo hodnost profesora jenom dehonestuje a vnese do celého systému ještě větší zmatek než tam je. Proto je potřeba tento návrh zamítnout. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji, pane poslanče. S faktickou prosím pana poslance ministra školství Marcela Chládka. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, paní předsedající. S malou opravou - senátora, ne poslance. (Předsedající: Omlouvám se.)Nic se nestalo. Já jenom v krátkosti reakci na pana exministra školství. Já jsem ve svém vystoupení jednoznačně řekl, že tento návrh není použitelný a že ho musíme upravit v dalším čtení. A řekl jsem také dvě varianty, které si dovedu připustit. To znamená, jedna varianta je jmenování předsedou Senátu. Na rozdíl od pana Fialy tam vidím logiku. To znamená, prezident jmenuje rektory, druhý nejvyšší ústavní činitel profesory. Co se týká druhého návrhu, i ten si dovolím osobně připouštět, a to je ministr školství. Podotýkám ale, že proti tomu byla velká nevole ze stran vysokých škol samotných. Já proto, aby se ten proces nezdržoval, protože ovlivňuje celou řadu věcí včetně akreditací některých programů na vysokých školách, proto jsem právě přistoupil k tomu, abychom tuto možnost měli ve druhém čtení na výboru. Chtěl bych ale jednu faktickou poznámku. Proces nezdržoval prezident republiky. Proces zdržoval exministr školství Štys. Je zapotřebí to tady říci veřejně, protože on poslal návrhy profesorů až 21. či 22. ledna tohoto roku. Profesury ležely kolem půl roku na Ministerstvu školství. A je pravdou, tak jak řekl pan zpravodaj, že pan prezident v době, kdy mu jiná profesura byla předložena ministrem obrany, bez problému tento profesor byl jmenován. Takže není pravdou, že nedodržuje tento proces prezident republiky, ale tento proces nebyl dodržen ze strany exministra Štyse. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji a s další faktickou mám přihlášeného pana poslance Stanjuru. Poslanec Zbyněk Stanjura Já si myslím, že to takhle prostě dělat nemůžeme, pane ministře. Vy říkáte, tento návrh je k ničemu, ale postupme ho dál a tam ho přepíšeme. To přece není standardní legislativní proces. Ty varianty tady popsal pan předseda Fiala. Můžeme o nich debatovat, můžeme o nich debatovat s akademickou obcí, ale nemůžeme o nich debatovat tím, že máme nějakou lhůtu. Ta debata ještě nezačala a my do 60 dnů máme hlasovat ve druhém čtení o tom, zda tento návrh přijmeme, nebo nepřijmeme. Je to ostuda bývalé vlády a bývalého ministra školství, že to nechal někde v šuplíku. Nevím, čeho se obával. Dobře, tak to nakonec ze šuplíku vyndal a v lednu to poslal na Pražský hrad. Dobře, tak teď uvidíme, jak rychle bude pan prezident konat. Ale není žádný důvod to pouštět do druhého čtení. Žádný. Kromě toho, že se bojíme, že pan prezident konat nebude a tohle dopadne na ty, kteří opravdu všechno splnili a teď čekají a vlastně nevědí, proč čekají. Protože přece nemůžeme podmiňovat změnu zákona tím, že připravujeme jinou. Tak dobře, dohodneme se, že budou nižší daně. A do té doby je nebudeme platit? To je úplně stejná logika. A mohl bych přidat i jiné příklady. Takže - a potom v té logice, že rektory jmenuje prezident, druhý nejvyšší ústavní činitel, předseda Senátu či předsedkyně Senátu, jmenuje profesory. No to by taky předseda Sněmovny mohl jmenovat děkany. To prostě žádnou logiku nemá, to si jenom vymýšlíme, abychom to nějakým způsobem zdůvodnili, proč ten světový unikát, že předseda horní komory jmenuje profesory, vůbec projednáváme. Myslím, že nejlepší přístup je zamítnout to. Pokud bude mít nový ministr školství a nová vláda potřebu měnit způsob jmenování, ať vede řádnou debatu s akademickou obcí, ať proběhne řádný legislativní proces, a pak se k tomu můžeme vrátit, až tady bude vládní návrh zákona. Tohle opravdu patří jednoznačně zamítnout a ne že teď během tří, čtyř, pěti týdnů se budeme rychle domlouvat, co s tím vlastně uděláme. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji a s faktickou pan poslanec Zlatuška. Poslanec Jiří Zlatuška Já bych chtěl jen zdůraznit, že debata o větší změně toho, jak budou jmenováni profesoři a co znamenají, musí být vedena v kontextu celého vyvážení vysokoškolského zákona. Dnes zákon dovoluje jmenovací řízení provádět na jedné škole s působností přes všechny školy. Uznáváme na základě mezistátní smlouvy profesory, kteří jsou jmenováni na Slovensku slovenským prezidentem. Ocitly se i takové názory, že bychom mohli v rámci mezistátních vztahů požádat Slovensko, že by tam mohlo ministerstvo naše návrhy poslat, aby je jmenoval slovenský prezident. To je extrémní záležitost, ale vyhovovalo by to těm smlouvám. A příklady ze zahraničí jsou velice ošidné. V Německu vysoké školy spadají pod jednotlivé země. Není to federální uspořádání a jsou to systémy, kde Ministerstvo přímo má dokonce občas i pravomoc přímo ustanovovat pracovní pozice na jednotlivých vysokých školách. To není přenositelné. Jediné, k čemu bychom mohli sáhnout z těch velkých změn, by bylo úplné zrušení profesorských titulů jako takových. Toto by byla fakticky situace, která by odpovídala anglosaskému světu. Ale to je krok, který se nedá udělat takovým způsobem, že se někdo špatně vyspí a řekne: mám potíže s tím, jestli prezident podepíše, nebo nepodepíše jmenování, tak se musíme pustit do takových změn. Místopředsedkyně PSP Jaroslava Jermanová Děkuji. Na základě dohody předsedů poslaneckých klubů končí dnešní jednání Poslanecké sněmovny v 17 hodin. Proto přerušuji projednávání tohoto bodu v obecné rozpravě. Je to bod 36, senátní tisk 92 v prvním čtení. Zároveň končím dnešní jednací den. Sejdeme se zde zítra v 9 hodin, kdy budeme pokračovat dle schváleného programu. (Jednání skončilo v 17.00 hodin.)