|

2013-006-06-036

36. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 92/ - prvé čtení

Date2014-02-12
Meeting2013/006
Agenda Item2013/006/036
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/006schuz/bqbs/b19003601.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Petr Gazdík 36. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění pozdějších předpisů /sněmovní tisk 92/ - prvé čtení Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr školství, mládeže a tělovýchovy Marcel Chládek. Prosím, pane ministře, ujměte se slova. Poprosím ctěné kolegy a kolegyně o klid a o vyslechnutí pana ministra. Děkuji. (Značný hluk v sále.) Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji, pane předsedající. Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, vážená paní zapisovatelko. Dovolte mi, abych v krátkosti představil vládní návrh zákona, který řeší problematiku jmenování profesorů. Jak jistě víte, jedná se o problém, který se řeší již delší dobu. Chtěl bych konstatovat, že to je záležitost, kterou jsem ani nezapříčinil, ani nenastartoval, ale ctím nějaký proces, který již byl dohodnutý v době minulé. Tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů tím způsobem, že přechází na jiného ústavního činitele. Vzhledem k tomu, ale že tento návrh je legislativně naprosto nedostatečný - Místopředseda PSP Petr Gazdík Milé kolegyně - pardon, pane ministře - milé kolegyně, milí kolegové, prosím o ztišení. Zato vám řeknu dobrou zprávu - když se ztišíte. Předsedové klubů se dohodli, že dnešní jednání bude ukončeno v 17 hodin. Takže když přestanete hlučet, tak opravdu v 17 hodin skončíme. Děkuji. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Marcel Chládek Děkuji za slovo, pane předsedající. Takže tato novela řeší nový způsob jmenování profesorů, tak jak jsem řekl v předešlé řeči, s tím, že tento návrh se musí upravit. Jsou dvě možné varianty. Jedna možná varianta je propustit tento návrh do dalšího čtení, kde bychom měli možnost upravit a specifikovat návrh tak, aby odborná záležitost zůstala na vysokých školách, proces by hodnotilo Ministerstvo školství a na předsedovi Senátu, eventuálně ministrovi školství - záleží potom, jak se dohodneme na výboru - bude pouze ten jmenovací proces. Bude tam také specifikován nejenom způsob jmenování, ale i důvody možného odmítnutí tak, aby předseda Senátu nemohl odmítnout z jakéhokoliv důvodu, ale pouze kdyby byl tento proces obejit. Pokud se slovutná Sněmovna rozhodne, že tento návrh zamítne, nezbývá mi nic jiného, než to také respektovat a podřídit se tomu s tím, že pak bude na mně jako ministrovi školství, abych vešel v další jednání s vysokými školami a s panem prezidentem a abychom celou problematiku vyřídili. Děkuji za vaši pozornost, za vaši oduševnělost a pevně věřím, že tento problém společnými silami vyřešíme. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu ministrovi. Nyní prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jiří Zlatuška. Prosím, pane zpravodaji, máte slovo. Poslanec Jiří Zlatuška Vážený pane předsedající, dámy a pánové, domnívám se, že tady tato navrhovaná novela je zbytečná a že si zasluhuje zamítnutí v prvním čtení. Vychází z předpokladu, že je možné respektovat nedodržování stávajícího právního stavu, a vychází z celé řady mylných předpokladů o tom, jaké jsou vlastně reálné problémy vysokých škol, resp. problémy, které souvisí se jmenováním profesorů. Z jednoho pohledu by se dalo říci, že je téměř jedno, jakým způsobem bude ke jmenování profesorů docházet. Často se argumentuje tím, že je to, ten stav, který máme u nás, tradiční pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který vychází z dávných dob - někdy se uvádí Rakousko-Uhersko. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že je to akt, který vychází z tradičního pojetí jmenování profesorů hlavou státu, který stvrzuje společenskou vážnost reprezentantů nejvyšších vzdělávacích institucí, a že tím fakticky český stát projevuje úctu vzdělanosti, rozvoji, předávání vědění dalším generacím. Z tohoto pohledu to není otázka, kde bychom s těmi symboly měli zacházet lehkovážně. V okamžiku, kdy se zamýšlíme nad tím, jestli respektovat tradice, které někomu mohou připadat vyčpělé, tak je dobré si uvědomit, že debata o tom, že by se mělo měnit postavení profesorů na vysokých školách, že by se měl měnit způsob, kterým jsou ustavováni, vyšla v kontextu těch takzvaných reforem vysokých škol, které začaly s takzvanou Bílou knihou, a razilo to několik poslední vlád, zejména někteří ministři. Že cílem tady těchto změn byla především komoditizace vysokoškolského vzdělání, změna pohledu na zejména veřejné vysoké školy jako na vzdělávací instituce a jejich tlačení směrem k víceméně téměř komerčně působícím institucím, prokazujícím jenom jakousi tuctovou službu. Elitní a společensky respektované postavení vysokoškolských profesorů tady v tomto mělo ustupovat do pozadí. Značná část z toho, s čím pracovala takzvaná Bílá kniha, byla v důsledku tlaku akademické i obecné veřejnosti odsunuta do pozadí, nicméně snaha prosadit aspoň části z takzvaných reformních novel zbyla. Snahu to udělat je dobré vidět v souvislosti i se snahou změnit způsob jmenování profesorů na vysokých školách. Co se týká právního ukotvení jmenování profesorů, tak jak vypadá v současné době, často se říká, že vysokým školám se nelíbí změna postavení profesorů prostě proto, že si profesoři nebo docenti chtějí psát to prof. nebo doc. před jméno jako titul. Tady bych upozornil na to, že v českém právním řádu neexistuje na rozdíl od akademických titulů, se kterými se ukončuje vzdělávání, to jsou takové ty JUDr., Mgr. apod., tak u profesorů, docentů, u těch zkratek prof. a doc., neexistuje žádné vymezení těchto titulů, které by jejich používání regulovalo. Jinými slovy, pokud se na to podíváme z ústavního hlediska, občanům není zakázáno nic, co zákon výslovně nezakazuje. Psát si prof. nebo doc. před jméno může kterýkoliv občan a nenajdete zákon, který by tady tohle to omezoval. Je to zvláštní stav, kde pouze upozorňuji na to, že v této oblasti existuje nejen to pozitivní právní vymezení, ale i řada tradic, která je fakticky tím prostředím respektována. Do části těch tradic se návrh snaží vlamovat, nicméně část z nich nechává zcela mimo. Stávající zákon o vysokých školách obsahuje 57 výskytů slova profesor, ale pokud si přečtete, jak se s tímto termínem v zákoně zachází, tak pouze v jednom jediném případě, a to v databázi, která se vede pro účely akreditačního řízení, se jedná o pracovní místo. V okamžiku tedy, kdy se spojuje třeba způsob jmenování profesorů s těmi tzv. funkčními místy, je to neexistující problém. Jmenování profesorem je uznání kvalifikace, která byla dosažena na základě velmi přesně stanovené procedury, která je v zákoně o vysokých školách obsažena v paragrafech 73, 74 a 75. Je to převážně záležitost, která se týká kvalifikačního ocenění těchto osobností. Co se týká označování pracovních míst, ta jsou označována stejným termínem, přesto se jedná fakticky o termín, který je jiný. Na vysokých školách v minulosti bylo zcela běžné, v tuto chvíli to není tak běžné, ale nic tomu nebrání, aby pracovní místa byla označována tímto stejným termínem bez ohledu na to, aby tam byla nějaká přímá kauzální vazba. Tato dvojakost používání slova profesor byla obsažena v jednom z návrhů, které byly projednávány touto Poslaneckou sněmovnou, a bylo to v období, které končilo pádem vlády, pokud si dobře vzpomínám, ODS a ustavením úřednické vlády. Tehdy 30. dubna 1997 byl předložen tisk 189, který podepsalo 56 sociálně demokratických poslanců. Jedním z nich byl tehdejší poslanec Miloš Zeman, dnešní prezident České republiky. V tomto návrhu bylo obsaženo jak jmenování profesorů prezidentem republiky, čili současný prezident tento návrh svého času sám podepsal, ale kromě toho tam byla zakotvena i normativně praxe, kterou důvodová zpráva tohoto legislativního návrhu označovala za stávající praxi. Bylo tam doslova napsáno "zachovávají se dosavadní tituly, navrhuje se je označovat jako akademické hodnosti docent a profesor, jejich právní význam". A je tam poznámka "nejde o označení pracovního zařazení na určité vysoké škole". Čili to, že se tato věc spojuje s procesem debaty o tom, jaká má být povaha akademických pracovníků na vysokých školách, to je spojení, které je z podstaty věci mylné. Vysokým školám dnes nebrání nic tohoto rozdělení používat. Vysoké školy mají dostatečné kompetence pracovat s pracovními místy profesor, respektive docent, aby to odpovídalo jejich vnitřním mzdovým předpisům nebo aby to odpovídalo mezinárodním závazkům, které například prostřednictvím Evropské univerzitní asociace přijímají pro otevírání míst zahraniční konkurenci, kde by bylo mnohem užitečnější od Ministerstva školství, kdyby se postaralo o dodržování třeba deklarací Evropské komise a Evropské univerzitní asociace o povinném zveřejňování všech výběrových řízeních na vědecká místa na příslušném serveru Evropské komise, nikoliv měnilo tímhle tím způsobem stávající právní stav, na kterém není žádný podstatný problém. V rámci studia toho, co vláda předložila ještě za minulého ne příliš legitimního působení a teď to zopakovala, jsem se věnoval několika aspektům, které mi na tom návrhu připadaly formálně problematické. Ptal jsem se ministra na to, jak vypadal konkrétně podnět, který podle důvodové zprávy předložil prezident republiky 22. května 2013. V důvodové zprávě je konkrétně psáno: "Vládní návrh zákona je předkládán na základě podnětu prezidenta republiky ze dne 22. května 2013, kterým prezident republiky doporučil úpravu působnosti v oblasti jmenování profesorů podle zákona o vysokých školách." Zde je problém, že prezident republiky nemá zákonodárnou iniciativu, takže formálně vzato je tento krok zvláštní. Ještě zvláštnější je nicméně odpověď, protože ta konstatuje, že podnět byl vznesen pouze ústně prezidentem republiky na jednání s dřívějším ministrem školstvím. Dostal jsem odkaz na veřejnou prezentaci z 22. května na tiskovém brífinku. Rozhodně z hlediska veškerých náležitostí toho, jak se připravuje legislativa, je to postup, který je krajně nestandardní. Návrh na změnu toho, kdo jmenuje profesory, byl schválen v podobě jmenování předsedou Senátu na vládou bez důvěry a v demisi premiéra Rusnoka na svém jednání 8. ledna. Ptal jsem se, kdy a kým byl vznesen návrh na to, aby tam byl uveden předseda Senátu, nikoliv tak jak se předtím v debatách s předchozími ministry jednalo o ministru školství. Tento návrh podle informace ministra školství byl vznesen na opět zřejmě ústním jednání s prezidentem republiky dne 7. ledna 2014. Čili 7. ledna je ústně vznesen návrh, 8. ledna tento návrh projednává vláda. Z toho si lze udělat obrázek o tom, jakým způsobem probíhá proces, který upravuje něco, co má poměrně velké důsledky potom jak pro činnost vysokých škol, tak třeba pro naše postavení z hlediska mezinárodních smluv o vzájemném uznávání jmenování profesorů, třeba se Slovenskem. Návrh neprošel standardním legislativním řízením podle legislativních pravidel vlády. Díky tomu ani nebyla provedena příslušná analýza právního a skutkového stavu a zhodnocení nezbytnosti změn právního stavu, tak jak legislativní pravidla vlády pro legislativu předkládanou vládou předpokládají. Dostal jsem na dotaz, jak tady tohle probíhalo, obecnou odpověď, že pro takovéto věci zřejmě legislativní pravidla vlády neplatí a není potřeba zpracovávat příslušné přípravné kroky. To, co je na současném stavu dále do značné míry alarmující, je skutečnost, že je zde několik desítek učitelů vysokých škol, kteří úspěšně prošli jmenovacím řízením a jejichž návrhy z toho jmenovacího řízení na jmenování profesorem byly v období od 1. dubna 2013 do 31. prosince 2013 předloženy prostřednictvím, nebo měly být předloženy prostřednictvím Ministerstva školství prezidentu republiky. Celkem se jedná o 85 návrhů na jmenování. Těchto 85 návrhů bylo ministrem Štysem, tedy ministrem bez důvěry a v demisi, víceméně tak, jak tomu rozumím, svévolně zadrženo na Ministerstvu školství a nebylo postoupeno dále prezidentu republiky k tomu formálnímu jmenování. Pokud si vzpomínáte, v gesci Ministerstva obrany z Univerzity obrany jeden návrh, který šel touto cestou, předán dál byl a bez problémů bylo příslušné jmenování provedeno. Tady se domnívám, že ministr Štys prostě zneužil své pravomoci, kterou měl, a poškodil těchto 85 kandidátů na jmenování. Na druhou stranu, i kdybychom vycházeli z hypotézy, která se mi nezdá být ničím podložená, že chce prezident republiky snad postupovat nějakým svévolným způsobem, uznávám, že mediální zprávy vypadají tak, že prezident republiky odmítá dodržovat zákon a odmítá provádět tady to jmenování. Ale pokud mu nebyly ty návrhy zaslány, pak si myslím, že je korektnější říci, že chyba je na straně předchozího ministra školství, nikoli prezidenta republiky. Ale i kdybychom přijali jako východisko hypotézu, že je to svévole prezidenta republiky a že nechce pokračovat ve jmenování, pak upozorňuji na to, že z hlediska mzdových nároků například těch lidí, kteří projdou jmenovacím řízením, je plně v kompetenci vysokých škol začlenit mzdové nároky do vnitřních mzdových předpisů vysokých škol takovým způsobem, že ten, kdo projde úspěšně jmenovacím řízením, má všechny nároky mzdové tak, jako by byl formálně jmenován. Není problém v působení Akreditační komise, aby zohlednila osoby, které projdou úspěšně jmenovacím řízením a pouze jsou ministrem školství nebo prezidentem zdržovány od toho, aby byly jmenovány, a je možné těch pár let počkat, než se situace změní a přijde jiná hlava státu, která příslušné jmenovací dekrety podepíše. Zdůraznil bych ještě, že se zde nejedná o sám akt předávání jmenovacích dekretů. Řada předchozích ministrů tyto jmenovací dekrety v Karolinu profesorům předávala, protože tam prezident z nějakého důvodu, buď vědomě jako téměř výraz toho, kam chodí, nebo jen z časové nebo jiné zaneprázdněnosti, nepřišel. Já jsem třeba dostal svůj prezidentský dekret od ministra Pilipa za působení prezidenta Havla. Jmenování samozřejmě proběhlo prezidentem, protože ten je podepsán na tom prezidentském dekretu, a je tam kontrasignace předsedou vlády, tak jak to zákony předpokládají. Ale všechno to, co se dál objevuje o tom, jestli má, nebo nemá prezident republiky chodit do Karolina, tohle jsou všechno podružné záležitosti. Vzhledem tady k těmto aspektům budu navrhovat zamítnutí tohoto návrhu v prvním čtení. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name