|

2013-059-05-064

64. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s ratifikací Komplexní hospodářská a obchodní dohoda mezi Kanadou na jedné straně a Evropskou unií a jejími členskými státy na straně druhé /sněmovní tisk 1000/ - prvé čtení

Date2017-07-11
Meeting2013/059
Agenda Item2013/059/064
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/059schuz/bqbs/b14106401.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Předseda PSP Jan Hamáček Děkuji, pane poslanče. Ještě než dám slovo panu ministrovi, tak přečtu omluvy. Omlouvá se pan poslanec Benešík od 17 do 18 z pracovních důvodů, pan poslanec Pražák od 18 hodin ze zdravotních důvodů a pan místopředseda Bartošek od 17. hodiny z pracovních důvodů. A nyní tedy faktická poznámka pana ministra financí. Ministr financí ČR Ivan Pilný Děkuji za slovo, pane předsedo. Vážené kolegyně a kolegové, já nebudu apelovat na levici a na pravici, budu apelovat jenom na zdravý rozum. Nebudu se odvolávat na volby, protože zpolitizovat se dá každý bod, stejně tak jako smlouva mezi EU a Kanadou. Mému předřečníkovi se nás podařilo spíš uspat než to zpolitizovat. Nicméně bych chtěl zdůraznit dva důležité body, které tato smlouva přináší. Za prvé. Umožňuje právě malým a středním firmám přístup na trh kanadských veřejných zakázek. To je velký rozdíl od smlouvy, která zatím je u ledu, a to je smlouva tzv. TTIP mezi EU a Spojenými státy, kde ta regulace není na federální úrovni, je na úrovni jednotlivých států, dokonce municipalit. Takže naše malé a střední firmy mohou vstoupit na trh veřejných zakázek. To je velmi důležité. Druhá velmi důležitá věc je diverzifikace. Česká ekonomika, která závisí velmi na EU, speciálně na Německu a na automobilovém průmyslu, potřebuje nutně diverzifikaci a Kanada je velký trh, který se nám pomocí této smlouvy otevírá. To je důležité a z toho důvodu je pro českou ekonomiku tahle smlouva první vlaštovkou, která je velmi důležitá, a myslím si, že bychom ji měli bez váhání přijmout. Klišé o zájmech nadnárodních koncernů nebudu komentovat, to je spíš vlastnost mého předřečníka. Děkuji za slovo. Předseda PSP Jan Hamáček Pokud fakticky pan poslanec Luzar? Prosím, máte dvě minuty. Poslanec Leo Luzar Děkuji, pane předsedo, za slovo. Vaším prostřednictvím k panu ministrovi Pilnému. Jsem rád, že se díky mému projevu mohl vyspat. Z druhé strany věřím, že podnikatelé, kterých se smlouva CETA týká, si moc dobře vzpomenou na to, až tato smlouva bude platit, a on předpokládá, že platit bude na rozdíl ode mě, začnou se střetávat s praktickou realizací a dopady této smlouvy. A ta čísla já jsem tady ze začátku zmiňoval. Možná pan ministr opravdu tvrdě spal. Jedná se o řády 0,004, 0,002 procentního bodu, čili marginální obchodní zájmy, které v rámci obchodu České republiky jsou opravdu skoro nulové. (Potlesk poslanců KSČM.) Předseda PSP Jan Hamáček Další vystoupí pan poslanec Klán, který je řádně přihlášen, a připraví se paní poslankyně Aulická. Poslanec Jan Klán Děkuji za slovo. Hezký podvečer, vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové. Můj kolega zde mluvil hodinu a něco. Nebojte, hodinu a něco mluvit nebudu, možná déle. To si dělám legraci, ale byl jsem požádán, abych mluvil minimálně půl hodiny na téma CETA. Já to vezmu nicméně z jiného konce. Nebudu tady říkat přesná čísla, přesné dopady, ale vezmu to ze sociologického hlediska. Teorie, kterou zde představím, je, jak nadnárodní kapitalistická elita skrze nadnárodní kapitalistické soukromé korporace si utváří různé zóny volného obchodu, různé dohody, které ustavují zóny volného obchodu. Když se na to podíváme z historického hlediska, tak pojem nadnárodní korporace je poměrně starý, to už pochází někdy ze 13. století, ale to pojetí korporace je až z 20. století. Zejména vliv korporací začal růst až koncem 80. let za vlády Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana, kdy nastartovaly úplnou deregulaci veškerého trhu, to znamená, ten koncept, laissez-faire se to dneska jmenuje, volné ruky trhu, prostě ať si trh dělá, co chce, a trh podle této logiky vyřeší, co chce. Proto smlouva CETA. CETA je, když to převedeme do této logiky, smlouva nadnárodních korporací, konkrétně právě té kapitalistické elity, která chce ovládat celý svět. Tuto teorii tady samozřejmě rozvineme. Já vám ji rozvinu v té půlhodině alespoň stručně, jaké věci číhají v té CETA. Ale na úvod si řekněme některé věci, například těch prvních deset nadnárodních kapitalistických korporací, které mají často obrat vyšší než národní státy. Proto mají právě ještě větší vliv a ten vliv získávají stále více. A smlouvy typu TTIP, i když jakoby je u ledu trošičku, lehce, nebo TTP, nebo právě viz smlouva CETA. Můžeme tam zařadit samozřejmě i severoamerickou zónu volného obchodu NAFTA. Z ní budu čerpat a budu ukazovat na ty problémy, které nastaly v době, když se tyto smlouvy utvářely a uváděly v život. Budu čerpat z publikace Noreeny Hertzové, která napsala knihu Plíživý převrat. Ta kniha je z roku 2000, kdy se právě utvářely tyto teorie globálního kapitalismu, a lze je dobře aplikovat na současnou dobu a právě i na tuhletu dohodu, v hospodářské a obchodní dohodě mezi Kanadou a EU. Pokud se podíváme na seznam nadnárodních korporací, na první příčce, někoho to možná udiví, někoho ne, nacházíme společnost Walmart. Tato společnost má roční obrat 400 miliard dolarů. To bylo už ale před nějakými sedmi lety. Takže dneska ten zisk ještě neúměrně narostl. Když se podíváme na to, jak se společnost Walmart vyšplhala do těchto výšin, tak to bylo právě deregulací těch trhů, deregulací trhů ve Spojených státech. Tam dokonce účelově likvidovala svoji konkurenci tím, že po určitou dobu prodávala věci pod cenou, tak aby dokázala konkurenci zničit, a poté ceny zvedla. Proto dodnes je Walmart jako společnost, která má ohromné rozpětí, na první příčce, pořád je stále v roce 2017 na první příčce. Poté se tam samozřejmě vyskytují například čínské společnosti, energetické společnosti, ale dost často se na těch příčkách objevují těžební společnosti, například Epson Mobil, Shell, British Petroleum. Ale vyskytují se tam i společnosti, které vyrábějí například automobily, například Volkswagen. Právě i Volkswagen kolem roku 1999, když Německo chtělo zavádět regulace, chtělo zavádět daně tak, aby Volkswagen odváděl daně co nejvíce v Německu a neodváděl je někam jinam do daňových rájů, tak Volkswagen tehdy řekl, že prostě buďto se nebude regulovat a zůstanou v Německu, anebo přijde regulace, přijdou daně a oni svoji pobočku přemístí někam úplně jinam ve světě, protože nastává deregulace toho trhu v té době. A tehdejší ministr financí Lafontaine bohužel rezignoval, když chtěl dělat tuto regulaci, ale Volkswagenu sice zůstaly další korporace v Německu. Ale to se posléze poté mění už někdy v roce 2001, kdy ten příklad můžeme mít například ze Švédska, kdy tehdy Ericsson jako jeden z největších podniků ve Švédsku částečně odešel pryč ze Švédska. Samozřejmě v těch korporacích najdeme zejména finanční korporace, které ovládají právě svět. Můžeme tam dávat Deutsche Bank, můžeme tam dát například ING, můžeme tam samozřejmě dát i různé pojišťovny. To jsou všechno finanční služby. Ty pak právě vedly k velké finanční krizi v roce 2007 a 2008, když došlo k tomu velkému krachu. Tolik stručně na úvod. Nyní se podíváme na první teorii neoliberálního plíživého převratu a smrti demokracie, kterou spatřuje právě Hertzová, Noreena Hertzová ve své knize z roku 2000. A budete se divit, ale je to pořád aplikovatelné na současnou dobu. Podle Hertzové dnes již totiž padly mýty, které ve studené válce posilovaly pozici západního světa. Ukázalo se totiž, že bohatství nestéká dolů jako po fontáně, že růst má své meze a že společnost založená na volném trhu je nejen nedokonalá, ale i nespravedlivá. To je celkem logické, protože zastánci volného trhu, i když to stále opakují a říkají, že bohatství je tady pro všechny, tak se najednou zjišťuje, že není jenom pro všechny a že najednou vzniká poměrně velká nerovnost. A už v roce 2000 se zjišťuje, že například necelých 14 % Američanů žije v chudobě. Týká se to, dámy a pánové, tehdy i zaměstnaných Američanů. A 45 (?)Američanů nemá zdravotní pojištění. To se později mění právě s nástupem Baracka Obamy a jeho Obamacare, což se posléze dnes za vlády Donalda Trumpa poměrně zase ruší právě další deregulací. To abychom si to všechno ujasnili. Ale na druhé straně v roce 2000 40 % majetku je v USA v rukou jednoho procenta obyvatelstva. To je poměrně zarážející a poměrně alarmující. A od té doby do současnosti to ještě více narostlo. Dokonce to jedno procento už se snížilo ještě na nějaké jedno procento z toho jednoho procenta, které má astronomické zisky a ovládá celou společnost na naší planetě právě skrze nadnárodní korporace. Ono se to samozřejmě může někomu zdát, že tady vytvářím nějakou divnou teorii, ale budete se divit, dneska tyto teorie jsou poměrně časté a jsou k tomu pádné důkazy. Já potom budu vycházet z teorie Leslieho Sklaira, který zase v roce 2000 napsal právě tu teorii o transnational capitalist class, transnacionální kapitalistické třídě a nadnárodních korporací a utváření tehdy smlouvy NAFTA v devadesátých letech a dneska je to tedy smlouva CETA. Když se na to podíváme dál, tak když se uvolnila stavidla regulovaného trhu v osmdesátých letech, tak korporace tohoto typu, jak jsem už tady říkal, získaly neomezenou moc. A tu svoji neomezenou moc prokládají právě do různých smluv. A když tady vystupoval pan ministr financí, tehdejší šéf jedné nadnárodní korporace, společnosti Microsoft, tak se ani nedivím, že jaksi lobbuje za tu smlouvu CETA. Nicméně mám obavu, a oprávněnou obavu, že smlouva CETA bude mít ve velké většině negativní dopady nejenom na českou společnost, ale na evropskou společnost. Vede mě k tomu jeden jediný příklad, který jsem si tady napsal, když jsem tady poslouchal svého předřečníka kolegu Luzara. Jde o to, že přece jenom Spojeným státům, které jsou provázány právě NAFTA s Kanadou a Mexikem, jde o další deregulaci zahraničních trhů. Jde o to, aby se výrobky rychleji uváděly na trh, a tím pádem rostla jejich spotřeba. Je tady ta ideologie konzumu, kde je prostě potřeba, aby svět více konzumoval, ještě více a ty výrobky se chrlily na ten trh. Takže ve Spojených státech amerických existuje takzvaný koncept následné zodpovědnosti. To znamená, že když daná společnost ten výrobek chce uvést na trh, projde nějakým jednoduchým testem a hned ho uvrhne na trh. Nicméně i když se zjistí v průběhu právě uvádění toho výrobku na trh, že ten výrobek je zdraví škodlivý, tak dojde k tomu, že vy, i když vám to zdraví poškodí, máte takzvanou následnou zodpovědnost. Vám to zdraví poškodilo a vy se budete soudit s nadnárodní korporací, že vám ten život nějakým způsobem trochu poničila nebo zničila úplně. Jenže vy nemáte proti nim žádnou páku. Právě o to tady celou dobu jde, o tu deregulaci obchodního trhu. To znamená rychlejší uvádění výrobků na trh. To znamená, bude tam zavedena i v našich podmínkách, když se CETA bude aplikovat, následná zodpovědnost. To znamená, že dneska, když v Evropě máme takzvanou předběžnou opatrnost, to znamená, my než nějaký výrobek pustíme na trh, nebo nejenom my, ale například řetězce v Evropě, tak to prochází řadou testů, nějakých klinických studií a trvá třeba i několik let, než ten výrobek je vpuštěn sám na trh, aby mohl nějakým způsobem být normálně uvedený na trh. Takže toto CETA převede do logiky volného trhu, tedy co nejrychlejšího uvádění výrobků na trh. Pokud se zjistí, že škodí zdraví, tak člověk se bude pouze moci soudit s nadnárodní korporací. Vám nezbude nic jiného než se soudit, ale ten soud už dopředu prohrajete ve velké většině. Samozřejmě existují různé výjimky, samozřejmě se už také potvrdily, nicméně je to běh na dlouhou trať. A proto tady apeluji na to, aby určitý typ regulace byl v té CETA zachován. Nicméně on tam není zachován, proto tu CETA já osobně nemohu přijmout. Další věcí, kterou způsobuje CETA, je vyvedení pracovních míst mimo území třeba celé Evropy. Opět vycházím ze zkušeností smlouvy NAFTA, zóny severoamerického volného obchodu, kdy došlo k tzv. outsourcingu, to znamená, společnosti právě soukromé korporace nadnárodního typu vyvedly určitá pracovní místa nebo některé pozice do míst s levnější pracovní silou. A ve Spojených státech nastalo to, že některé třeba telefonní korporace udělaly to, že svoje ústředny přemístily do Indie, takže například když jste volali patřičného toho jednoho operátora, tak se vám ozvala samozřejmě operátorka v Dillí. To je ten outsourcing, tedy vyvedení pracovních míst mimo území národních států. Na to je potřeba také upozornit. Nyní se dostanu k té teorii nadnárodní kapitalistické třídy. Transnacionální kapitalistická třída může být analyticky rozdělená do čtyř hlavních frakcí. Za prvé majitelé a správci transnacionálních kapitalistických korporací a jejich dceřiných společností, protože jakákoliv matka má své dcery ve světě. Typické je to například u mcdonaldizace společnosti. To tady máme také jasné. Za druhé se jedná o globalizaci byrokratů a politiků. Za třetí je to globalizace odborníků a za čtvrté globalizace spotřebitelské elity, obchodníků a médií, která jsou často v rukou právě transnacionální kapitalistické elity. A můžeme to převést i do naší logiky, do našeho pojetí českých podmínek, kdy víte, že někteří politici nebo miliardáři vlastní určitá média. To je úplně jasné. Když se podíváme na to, co nadnárodní kapitalistická elita je, tak je nadnárodní nebo globalizující, chcete-li, v následujících ohledech. a) Hospodářské zájmy svých členů jsou spíše globálně spjaty právě v té velké globální úrovni než výhradně místní anebo národní původ. To znamená, jakýmkoliv smlouvám, které jsou nadnárodního charakteru, nejde o národní ekonomiky. Vždycky jde o nadnárodní zájem, nadnárodní zájem soukromých korporací. Můžeme se podívat, že v té globalizující společnosti díky bezprecedentní mobilitě kapitálu, kterou vytvořily nové technologie a nová globální ekonomická politika, dochází k tomu, že od dcer veškerý kapitál odchází k matce, aniž by byl nějakým způsobem progresivně daněn na území národního státu, kde ten kapitál vznikl. Jako vedoucí pracovníci globalizující korporace podle čtyř kritérií se v podstatě globalizují. Je to zahraniční investice, o čemž už tady mluvil kolega Leo Luzar, je to dále firemní občanství, tedy příslušnost k dané firmě. Tedy ti pracovníci pracují jenom pro tu firmu a nehledí na nějaký národní zájem, to jde o to, že se to globalizuje a nikoliv lokalizuje. A dále je to globální vize, tedy zavedeme nekonečný růst na konečné planetě s konečnými zdroji. Budu o tom mluvit ještě v pařížské klimatické dohodě, kdy poukážu na tento jev. Tento jev totiž spěje k tomu, že naše společnost, a nejenom - podotýkám, dámy a pánové, nejenom naše společnost, a berme to globálně, tak začíná vznikat poměrně chudá třída veprostřed, kde byla dříve střední třída. Dneska se to nazývá prekariát, kdy ti lidé jsou nuceni pracovat v prekérních situacích. A smlouva CETA povede k tomu, že ještě více budou očesávána práva právě zaměstnanců. Bude omezován ještě víc vliv odborů. To samé bylo ve smlouvě TTIP, takže smlouva CETA je pouze trojským koněm smlouvy TTIP. Analýza toho, jak nadnárodní kapitalistická elita vybudovala níže uvedený globalizační diskurs, se bude zaměřovat na tato kritéria - ta, co jsem tady právě před chvilkou zmínil. Nadnárodní kapitalistická elita se snaží vykonávat ekonomickou kontrolu. Z toho je zjevné, proč ty smlouvy vznikají. Oni chtějí mít ekonomickou kontrolu nad jednotlivými národními státy. To si také musíme říci na rovinu tyto věci. Když se vrátím k tomu, tak vlády se dostaly pod tlak korporací zejména v daňové oblasti. Já jsem to naznačil, že daňová oblast je poměrně problematická. To, že národní státy těžce dokážou regulovat tyto korporace, resp. korporace posléze lidově řečeno drží pod krkem národní státy, národní politiky, s tím, že nadnárodní korporace si mohou vybírat, kolik na daních zaplatí a kde je budou platit. Zde vyvstává problém daňových rájů, že často tyto nadnárodní korporace vyvádějí svoje zisky do daňových rájů. A co na to Evropská unie? Evropská unie o tom furt jenom mluví, ale pak mě vysloveně zaráží, že právě například pan Juncker byl jeden z těch, který vytvářel daňový ráj ve své zemí. A tito politici a jiní chtějí, aby se zavedla smlouva CETA. Jak tristní. Takže nadnárodní korporace si tedy mohou vybrat, kolik na daních zaplatí. To mimo jiné brzdí harmonizaci daní právě v rámci Evropské unie. Hlavně však to podlamuje schopnost vlád zajistit žádoucí financování veřejného sektoru. Korporace svou činnost přesouvají do zemí s nižší daňovou zátěží, na druhé straně však požadují od států dotace. V USA se ročně odpustí například korporacím až 75 miliard na daních. Zájmy korporací diktují rovněž zahraniční politiku. A je to patrné například ve Spojených státech, kde například hospodářské sankce se uvalují podle toho, zda budou, či nebudou postiženy zájmy korporací. To samé se vyskytovalo v Německu ještě před velkou finanční krizí. Ale dodnes se to vyskytuje prostě, když se uvalují nějaké sankce někam, tak se to dělá velice opatrně, aby se nepoškodily nějaké zájmy určité korporace. Obchodním zájmům ustupují i lidská práva. USA podporují liberální přístup k lidským právům jen potud, pokud je to spojeno s rozvojem tržní ekonomiky, uvádí Noreena Hertzová. Vládu Spojených států zajímá hlavně vláda zákona, ochrana veřejného sektoru, rozvoj tržní ekonomiky a ne už tolik participovanost, aktivní občanská společnost a regulérní volby. Často si tak pleteme demokracii s kapitalismem. To je dost častý jev. Dnešní politika je podle Noreeny Hertzové drahá a kapitálově náročná. Politické strany nabízejí v podstatě stejné řešení - systém založený na laissez-faire v ekonomice, o tom jsem tady také mluvil, kultuře konzumu, moci kapitálu a volném trhu. A právě volný trh, který tady ustavuje smlouva CETA a navazuje na smlouvu NAFTA - ono se to právě zdá, že jako budeme jen tak jako navazovat jakýsi přátelský pakt nebo přátelskou smlouvu s Kanadou, ale ve finále jaksi navazujeme přátelské styky, ve finále by se dalo říct nepřátelské styky, s NAFTA, protože NAFTA bude potřebovat někam kapitál dále vyvážet, vyvážet své výrobky. To je logika volného trhu - prostě vyrábět a spotřebovávat, co to nejvíc jde a co nejrychleji, tak aby se ty korporace ještě více rozrůstaly a pohlcovaly samozřejmě náš svět. To je alfa a omega nadnárodních korporací. Jde o to, aby ovládly celý svět, a utváří si tyto obchodní dohody. A samozřejmě řada politiků jim hrdě kýve. Já mezi ně nepatřím, já jsem jejich neustálý kritik a vždycky budu kritik z marxistických pozic, protože opravdu se ukazuje, že kapitalistická globalizace má velké vady. Ukazuje se nám to například nedávno v Hamburku, kde protestovalo mnoho lidí proti zasedání G20. Paradoxem je, že když se zeptáte obyčejných lidí, co to je G20, tak na vás koukají, protože ani nevědí, co to je. Že to jsou ti nejmocnější, řekněme třeba ministři financí rozvinutých zemí, kde se dohadují o tom, jak ty dohody budou vypadat a v zájmu jakých korporací budou lobbovat. A mnoho lidí to přestalo bavit. Proto se vynoří další tendence o, řekněme, odstranění ať kapitalismu, nebo nějakým systémem regulací globálních dopadů. Já to své vystoupení pomaličku poženu do finále, jak jsem slíbil, budu mluvit pouze půl hodiny. Ten čas samozřejmě rychle letí. Proto chci na vás apelovat, abyste se zamysleli nad tím, co ta smlouva CETA skutečně obsahuje. O co tady jde. Co je jejím pravým zájmem. Pravý zájem není o tom, že umožní vstup malých a středních podniků na globální trh, na globální tržiště, to je pouze utopie, protože vždycky alespoň v současné době, dokud nezačnou platit nějaké regulatorní prvky, budou vládnout soukromé kapitalistické korporace a nadnárodní kapitalistická elita. Děkuji za pozornost. (Potlesk komunistických poslanců.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name