|

2013-053-03-256

256. Odpovědi členů vlády na písemné interpelace

Date2016-12-01
Meeting2013/053
Agenda Item2013/053/256
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/053schuz/bqbs/b08825601.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu předsedovi. Pane premiére, prosím, máte slovo. Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka Děkuji. Vážený pane místopředsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, já bych především vzhledem k tomu závěru, který učinil pan místopředseda poslanec Filip, chtěl říci jasně, že je důležité rozlišovat mezi nacisty a sudetskými Němci. Byla řada sudetských Němců, kteří šli do koncentráků jako první. Když na základě mnichovské dohody, ostudné mnichovské dohody, která pošlapala mezinárodní právo, nacisté obsadili pohraničí, tak nejenom z tohoto pohraničí museli utéci českoslovenští občané, ale z tohoto pohraničí velmi často utíkali také sudetští Němci, kteří byli antifašisty. Byli to křesťanští demokraté, byli to sociální demokraté, byli to komunisté. Mezi sudetskými Němci byla řada lidí, kteří narukovali, když byla mobilizace v roce 1938, tak řada sudetských Němců narukovala v rámci této mobilizace. Byli připraveni bránit Československou republiku. Znovu zdůrazňuji, byli to antifašisté, komunisté, sociální demokraté, křesťanští demokraté. A když přišel Hitler v roce 1938 na podzim, tak tihle lidé, když neutekli, šli jako první do koncentráků, šli první do věznic. Když se pak vybírali lidé na východní frontu, tak tito lidé šli první na východní frontu. Prostě to byla realita toho, co se odehrávalo v pohraničí. Já bych skutečně chtěl požádat o to, abychom nedávali rovnítko mezi sudetskými Němci a fašisty. Za druhé, pokud šlo o odsun, tak samozřejmě v rámci odsunu někteří Němci mohli zůstat, ale řada z nich odešla, i když mohli zůstat, protože odcházely jejich rodiny, odcházeli jejich příbuzní, odcházeli lidé, které znali, a nedokázali si představit, že v tom vyhroceném prostředí po válce, kdy logicky lidé byli - po tom, co se tady odehrávalo, po těch tisícovkách mrtvých, kteří tady byli zavražděni, tak česko-německé vztahy na jaře 1945 byly úplně zničeny a projevovalo se to vzájemně tím nejhorším možným způsobem. Řada Němců si prostě nedokázala představit, že v té vyhrocené atmosféře v roce 1945 tady zůstanou, i když mohli zůstat, protože třeba patřili mezi ty Němce, kteří nemuseli odejít. Skutečně chci poprosit o to, abychom neuplatňovali princip kolektivní viny. Když byl uplatňován často proti nám, tak ho prosím neuplatňujme vůči jiným. V Německu je několik organizací, které sdružují sudetské Němce. Chci připomenout, že tam je organizace, která sdružuje vyhnané nebo odsunuté sociální demokraty, je tam organizace, která sdružuje křesťanské demokraty, a pak jsou tam samozřejmě radikálnější spolky sudetských Němců. Ale my se tady bavíme o Sudetoněmeckém krajanském sdružení a myslím si a jsem přesvědčen, že ten vývoj - a já teď vůbec nechci komentovat výroky Sudetoněmeckého krajanského sdružení někdy v sedmdesátých, osmdesátých, devadesátých letech, ale bavme se o tom, co se tam děje dnes - je pozitivní, protože současné vedení Sudetoněmeckého krajanského sdružení už se napodruhé snaží změnit stanovy tak, aby to bylo v souladu s realitou poválečného uspořádání v Evropě. Oni prostě chtějí, aby ty stanovy respektovaly to, že dneska je po válce, že je tady nějaké uspořádání, že jsme součástí Evropské unie, a dvakrát už navrhli, aby vypustili cíle organizace, které hovoří o nároku na návrat do vlasti. Čili chtějí vypustit nárok na návrat do vlasti ze stanov a chtějí vypustit právo na navracení majetku či plnohodnotnou náhradu či odškodnění za zkonfiskovaný majetek. To znamená, že chtějí vypustit i tuto část stanov. To je přece pozitivní ve vztahu k respektování poválečné reality a ve vztahu k tomu postoji, který má česká vláda, Česká republika, k nenarušitelnosti poměrů, které přinesly Benešovy dekrety, a k tomu, že Benešovy dekrety jsou součástí našeho právního řádu. Čili tohle je pozitivní proces a návštěva ministra Hermana ve funkci ministra na tomto setkání byla oceněním tohoto pozitivního procesu a byla podporou tohoto pozitivního procesu. Jak jsem byl informován panem Hermanem, pan Herman se účastnil těchto akcí už v minulosti. Tentokrát to bylo poprvé ve funkci člena vlády a bylo to s mým souhlasem. Můj souhlas byl dán, protože jsem chtěl podpořit pozitivní trendy, které dnes představuje vedení této organizace ve vztahu k České republice. Je pravda, že zatím ta změna stanov schválena nebyla, protože v rámci Sudetoněmeckého krajanského sdružení je samozřejmě i konzervativní část, která žije v minulosti, má nereálné nároky, nepřijatelné nároky a snaží se tuto změnu stanov zablokovat. To znamená, že uvnitř této organizace je spor mezi novou generací, která už se nechce vracet k majetkovým nárokům, a těmi, kteří prostě mají jinou utkvělou představu a snaží se změnám zabránit. To je důvodem toho, proč ta věc je znovu u soudu. A bude o tom zřejmě muset rozhodnout soud, ale vzhledem k tomu, že už podruhé ta změna byla navržena, tak já to přece jenom vnímám jako signál, který je potřeba číst. A rozhodně bych si vyprosil, rozhodně bych si vyprosil, že tato vláda udělala cokoliv - cokoliv -, co by zpochybňovalo památku obětí nacismu. Já sám jsem se v loňském roce účastnil celé řady událostí, které připomínaly 70. výročí porážky nacismu v Evropě. A když jsem byl na návštěvě v Mnichově, tak jsem se nesetkal jenom s bavorským předsedou vlády, ale také jsem vyznamenal antifašistku Olgu Sippl. A také jsem se poklonil památce představitelů německého protinacistického odboje ze studentské organizace Bílá růže. A také jsem v Mnichově navštívil místo, kde byla podepsána ostudná Mnichovská dohoda a kde poprvé v historii byla umístěna a je umístěna pamětní deska, která tuto ostudnou událost připomíná, a připomíná ji jak v češtině, tak ji připomíná ve slovenštině. Takže snažím se o to, abychom nezapomínali. Je potřeba vnímat dějiny tak, jak se odehrály. Je potřeba vnímat to, že tady byla nějaká příčina a že pak byl nějaký následek. A že to bylo nacistické Německo, které tehdy vystupovalo agresivně proti Československu, až ho zničilo. Za přihlížení velmocí tehdy nacistické Německo Československo zničilo. A byli to nacisté, kteří okupovali ten zbytek, a byli to nacisté, kteří tady řadu let, řadu let se snažili o likvidaci českého národa. Teprve potom přišel odsun. Nebylo to obráceně. Napřed byla okupace, rozbití Československa, nacistický teror, holokaust, pronásledování českých vlastenců, a teprve potom byl odsun a Benešovy dekrety jako reakce na hrůzy druhé světové války a jako reakce na nacistickou okupaci. Takhle to prostě bylo. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name