|

2013-050-09-034

34. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 903/ - prvé čtení

Date2016-11-09
Meeting2013/050
Agenda Item2013/050/034
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/bqbs/b33903401.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová Já děkuji, paní poslankyně. A chci se jenom utvrdit. Já mám podle stenozáznamu, že pan poslanec Opálka má faktickou poznámku. (Poslanec Opálka blížící se k řečništi mimo mikrofon: Ta už je zrušená.)Dobře, ale v tom případě má přednost pan poslanec Grospič, který měl písemnou přihlášku. (Poslanec Opálka mimo mikrofon: Ten se odhlásil.)Takže ten ji stahuje. Dobře. V pořádku. Já jenom čtu, co mám v prezidiálce, která postupuje podle stenozáznamu. Já beru teď, že pan poslanec Grospič svoji přihlášku stahuje, a tudíž máte slovo, pane poslanče Opálko. Poslanec Miroslav Opálka Děkuji, paní místopředsedkyně. Já se omlouvám, že jsme v tom udělali možná trochu zmatek, ale doba pokročila a vypadá to, že ani dneska nedokončíme toto první čtení. Já bych chtěl, vážené kolegyně, kolegové, členové vlády, se taky zamyslet v několika tezích nad tím, zda sněmovní tisk 903 je opravdu potřebný, co v něm je nadbytečné, příp. co je v něm nedostatečné nebo chybí. Možná bylo vhodné tento tisk otevřít před rozpravou, uzavřít, rozjednat i tisk další o zaměstnanosti a pak vést společnou rozpravu, neboť vazba mezi těmi dvěma zákony je zásadní, jeden bez druhého by nemohl být přijat a musí být přijatý ve stejné době účinnosti. Takže nyní k těm tezím. Návrh předlohy, kterou máme projednat, je součástí plánu legislativních prací vlády, což znamená, že když to bylo naplánováno, je zapotřebí plán naplnit a splnit. V každém volebním období se uskuteční alespoň dvě rozsáhlejší změny zákoníku práce a více menších změn vyvolaných změnami v jiných zákonech. Stálé změny přinášejí nemálo stresu těm, kteří musí zákon dodržovat. A možná, že jste to poznali v minulosti i sami. Určujícím pro rozhodnutí ministerstva, zda návrh předložit, by však mělo být ustanovení § 24 zákona č. 2/1969 Sb., tzv. kompetenční zákon, podle kterého mj. platí, že ministerstva pečují o náležitou právní úpravu věcí patřících do působnosti České republiky, tzn. že se k provedení změn navrhují zákony, které jsou potřebné a nutné, protože je třeba dbát i na stabilitu právního prostředí. Pokud jde o cíl návrhu, který máme předložen - cituji: "Hlavním cílem návrhu zákona je provedení věcných změn v zákoníku práce směřujících k prohloubení flexibility základních pracovněprávních vztahů za současného posílení ochrany postavení zaměstnance v těchto právních vztazích, a to v reakci na požadavky praxe, především sociálních partnerů, a s ohledem na vývoj českého právního řádu, judikatury, českých soudů i Soudního dvora Evropské unie. Zároveň je přihlédnuto k možnosti přiměřeného snížení administrativní náročnosti kladené na zaměstnavatele v souvislosti s aplikací pracovního kodexu." Konec citátu. Nejsem si jist, že všechno je tak, jak je v tomto cíli stanoveno, možná díky tomu, že se obsah postupně upravoval, ale toto znění zůstalo celé. Má se jednat tedy o šestou podstatnou věcnou novelizaci zákoníku práce, když ta pátá proběhla v roce 2015 a nabyla účinnosti od 1. října minulého roku, tedy před rokem. Je otázkou, proč změny navržené v této předloze nemohly být provedeny již v tomto zákoně č. 205/2015 Sb. Ona postupná salámová metoda moc promyšlená není. Pro naše projednávání je předložená změna zákoníku práce uváděná jako tzv. koncepční, ale z jejího obsahu, jak dále uvedu, je patrné, že celá koncepční v žádném případě není. Za koncepční lze považovat jen právní úpravy změn pracovního poměru, ve kterém se odstupuje od jednostranného práva zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci, a druhou koncepční změnou je právní úprava čerpání dovolené nikoliv podle pracovních dnů, nýbrž podle hodin. V současné době se postupuje tak, že se týdny dovolené, na které má zaměstnanec právo, převedou na pracovní dny. Nově to má být tak, že se týdny dovolené, na které má zaměstnanec právo, převedou na počet pracovních hodin podle stanoveného rozvržení pracovní doby zaměstnance. Myslím, že obě tyto koncepční změny nejsou takového rázu, že by nestrpěly odklad. Předkladatel zdůrazňuje, že metodou pro jeho postup je tzv. flexicurity či počeštěně flexikurita. Asi jde o určitý pokus o kulatý čtverec, což je, vycházeje z povahy věci, vyloučeno. Předkladatel flexikurity vysvětluje, že jde o to vytvořit v zákoníku práce určitý prostor, ve kterém se subjekty pracovněprávních vztahů mohou pohybovat a jej využívat, tedy v pracovním a sociálním prostředí. Toto je ale metoda, která je vlastní tvorbě soukromého práva, viz např. občanský zákoník, a bez toho, že by se muselo zdůrazňovat, že jde o flexikuritu, si myslím, že je to nadbytečné. Podnikatelským prostředím požadované zvýšení flexibility v pracovněprávních vztazích předloha v zásadě neobsahuje. Už o tom hovořila kolegyně Adamová. Ne že bych po tom zrovna volal já, ale je to tak. K posílení či zvýšení ochrany zaměstnance dochází jen v minimálním rozsahu prostřednictvím norem, u kterých však chybí vymáhací sankce. Jde tedy spíše o deklarace. Soustavným tlakem na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, kam patří dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti, se tato forma zaměstnávání stane pro zaměstnavatele asi méně atraktivní. S tím problém nemám, pokračuje se však v tendenci, kterou nastolil již tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas, když si asi spletl v dohodě o provedení práce 150 hodin s uvažovanými 200 hodinami a tvrdil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, že se půjde na 300 hodin, což se také stalo. Na svém názoru setrval i po opakovaném dotazu redaktorky. Zkrátka, vytvářejí se stále další překážky, viz např. evidence pracovní doby v případě, kdy zaměstnanec pracuje doma. Přitom právní povinnost evidovat odpracovanou pracovní dobu má podle zákoníku práce stále zaměstnavatel, nikoli zaměstnanec. Nakonec to v budoucnu snad skončí zrušením právní úpravy dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, což bych osobně neblokoval a přivítal. Administrativní náročnost kladenou na zaměstnavatele předloha snižuje nepatrně, a to v potvrzení o zaměstnání. Taky zde již o tom bylo hovořeno. Důvod, že se zavádí institut vrcholových vedoucích zaměstnanců, spočívá v tom, že jeho úpravu požaduje Svaz průmyslu a dopravy, se jeví jako přesvědčivý a zdá se, že předkladatel nemá však tuto úpravu ve všech souvislostech ještě domyšlenu. Právní úpravu postavil nikoli na věcném řešení, nýbrž na možnostech, které dává směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/88/ES ze dne 4. listopadu 2003 o některých aspektech úpravy pracovní doby, která mezi zdařilé předpisy Evropské unie rozhodně nepatří. Ale jak to tak bývá, je námi respektována. Pokud jde o evropské právo a jeho promítnutí do zákona, odehrávají se změny zejména ve vztahu k úpravě pracovní doby a doby odpočinku, a to v souvislosti se směrnicí o některých aspektech úpravy pracovní doby a v záležitostech přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů a přechodu výkonu práv a povinností z pracovněprávních vztahů. Změny v § 338 zákoníku práce nepovažuji po pojmové stránce za legislativně zdařilé, zejména pokud jde o použitý a otrocky přeložený pojem organizovaná skupina zaměstnanců, viz § 338 odst. 3 písm. c). Není totiž patrné, jak bude aplikační praxe takovému pojmu rozumět. A navíc to vyvolává asociaci s trestním zákoníkem, kde známe - cituji: organizovaná skupina pachatelů. Změna spočívající ve změně pojmu "nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami" na nově "nepřetržitý denní odpočinek" nevyznívá přesvědčivě. Jestliže pojem nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami vyhovoval v právním řádu České republiky od účinnosti zákona o osmihodinové době pracovní z tzv. první republiky, nevidím důvod ke změně. Jde tedy spíše o snahu o prosazení jinakosti či o zavděčení se Evropské unii. V této souvislosti si dovolím řečnickou otázku: Když tato evropská směrnice o pracovní době je oním zaklínadlem, proč se nemá zavést podle uvedené směrnice také pojem týdenní odpočinek? V kontextu navržených změn je nelogické, že judikatura českých soudů nebyla do předlohy promítnuta. Má snad menší sílu? Ale jestli si vzpomenete, tak citát k cíli k předložení toho zákona s tím počítal. Přesto předloha obsahuje i některé méně podstatné právní úpravy vycházející z aplikační praxe. Například pokud jde o cestovní náhrady, ponechává bez povšimnutí vyjasnění právní povahy časových úseků, tedy lhůt k uplatnění práva, přestože v zákoníku práce z roku 1965 byla právní úprava zcela jednoznačná a bez pochybností. Bylo tedy z čeho přebírat. A na závěr. Jsem toho názoru, že předložená novela zákoníku práce z hlediska aplikační praxe není v zásadě zapotřebí, což předkladatel nepopírá. Aplikace zákoníku práce totiž není ani po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku znesnadněna. Ale nechci mařit práci řady úředníků, a proto jsem připraven na výboru pro sociální politiku předložit některé pozměňovací návrhy. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z lavic KSČM.)

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name