|

2013-050-02-030

30. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 928/ - prvé čtení

Date2016-10-19
Meeting2013/050
Agenda Item2013/050/030
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/050schuz/bqbs/b06303001.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředseda PSP Jan Bartošek Já vám děkuji. Otevírám obecnou rozpravu a eviduji tři přihlášky. První vystoupí pan poslanec Klán, připraví se pan poslanec Pilný. Prosím. Poslanec Jan Klán Děkuji za slovo. Hezké odpoledne, vážený pane místopředsedo, vládo, dámy a pánové. Já své vystoupení rozdělím do dvou rovin. První vystoupení nabídne jiný pohled na zavádění elektronizace našeho života, jakož i celé společnosti, a druhá část se zaměří přímo na tento vládní návrh o občanských průkazech. První část svého vystoupení jsem nazval "kontrolovaná společnost". Na nádražích, na letištích, na silnicích atd., všude jste sledováni. Možná si toho někdy ani nevšimnete, ale pořád někde na vás kouká podobně jako tady nenápadné oko kamery, které monitoruje prostor před sebou. Od doby nárůstu teroristických útoků tedy podobných dohledů ve společnosti přibylo až neúměrně. Neustálý strach o bezpečnost lidí vede mnohé státy k tomu, že nenápadně kontrolují celý svůj prostor. Používají k tomu různé nástroje, od používání průmyslových kamer, monitorování hovorů, uchovávání dat, anebo i elektronizaci různých fází našeho života. Vše jen proto, aby byla pokud možno celá společnost pod dohledem. Sociolog Zygmunt Bauman tento fenomén nazval tekutým dohledem. Jenže jak v rychle se měnícím světě, kdy máme otevřené hranice a volný pohyb lidí, zboží, kapitálu, zachovat pocit bezpečí pro občana? Jedná se o nelehký úkol. Vláda České republiky nedávno do Poslanecké sněmovny předložila dva návrhy zákonů, které se přímo dotýkají právě kontrolované společnosti. Je jím jednak zákon o kybernetické bezpečnosti a zákon o elektronických občanských průkazech. K tomu samozřejmě můžeme přičíst i směrnici nebo nařízení eIDAS. První, tedy kybernetická bezpečnost, má upravovat chování a kontrolu na kybernetické síti, či chcete-li, třeba v internetu nebo v kyberprostoru. Je tam plno nesrovnalostí, plno chyb a my to budeme řešit v podvýboru pro eGovernment a potom na výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Druhý zákon, jak se tady o něm bavíme, jsou elektronické občanské průkazy. Zde se ukazují, dámy a pánové, dva faktory. Jednak stát chce lidem ulehčit v rámci digitalizace života komunikaci s úřady. Jejich zavedením se má odstranit byrokratická zátěž, kdy místo občanů budou úřady obíhat doklady a data. Jedná se o opodstatněný argument. Koho by dnes bavilo pořád běhat po úřadech? Raději bych si vše přece vyřídil z pohodlí domova a pěkně u počítače. Jenže není vše jednoduché, jak se zdá. Elektronický občanský průkaz totiž může být využit i jako nástroj vaší kontroly. V tomto případě se narušuje vaše soukromí. Díky tomuto průkazu bude mít někdo další dodatečnou kontrolu o osobě, která průkaz vlastní. Bude mít přehled o jejím pohybu, s kým se daná osoba setkává atd. Vše je technicky, dámy a pánové, možné. Na jedné straně je to pozitivum ve společnosti plné nebezpečí, protože se tím snižují bezpečnostní rizika. Na straně druhé to ovšem omezuje osobní svobodu. Za další může být takový průkaz i nástrojem sdílené informace, o které občan často ani neví, a netuší, že něco takového existuje. Výše uvedená rizika bude nutné řádně probrat v příslušných výborech Sněmovny, abychom nedávali všanc naše soukromí. Já si vždycky vzpomenu v tomto případě na dvě knihy, jsou to dva romány. Prvním románem je román 1984 George Orwella, kdy tam mluví o velkém bratrovi, který nás bude sledovat. Je možné, že k této společnosti také spějeme tímto zaváděním občanských průkazů. Já to netvrdím a ani nepopírám. Tento román byl poměrně nadčasový a ono se to i ukazuje například v případě sledování americké NSA, Národní bezpečnostní agentury. Ale tam je to trošičku jiný příběh, než je to tady u nás. To je jeden román, který mám na mysli. Tím druhým románem je román Konec civilizace Aldouse Huxleyho, který jej napsal ve třicátých letech - podobně jak George Orwell - minulého století. A ten tam říká, že budeme nakonec žít v takové společnosti, kde bude změť tolika informací, že se v nich nebudeme moci vyznat. Možná že k této společnosti také spějeme. I tyto věci je třeba brát v potaz. Na závěr této části si dovolím menší glosu. Mnoho lidí již dnes vlastní například svůj profil na sociálních sítích, kam vlastně vkládáme své zážitky a soukromé věci. Podotýkám, sami dáváme všanc své soukromí, a to jen proto, abychom se mohli podělit o zážitky s někým jiným. Vůbec nám to nevadí. Je to naprosto běžný jev. Ba naopak, jsme navíc často ještě rádi. Protože se mnohdy cítíme přece jenom osaměle v naší dnešní kybernetické společnosti. Elektronické občanské průkazy mají svůj rub i líc. Ostatně jako vše, co je elektronické a vyskytuje se na síti. Je otázkou, zda jsme ochotni pro ulehčení si života, snížení bezpečnostních rizik odevzdat část svého soukromí ke kontrole. To je věcí diskuse, ale a priori proti elektronickým občanským průkazům nejsem. Pokud se totiž nastaví pravidla fungování, komunikace a bezpečnosti tak, aby nedocházelo ke zneužití dat jinými stranami, budou nám elektronické občanské průkazy k užitku a nikoli ke škodě. Nyní se ale vrátím úplně přesně k této materii, která je zde předložena. Já jsem si ji pozorně přečetl a budu mít opět několik, tentokrát přesných, otázek. Strana 15 odst. 2. Otevírá se možnost zápisu dalších osobních údajů. Jaké údaje se v tomto případě myslí? Do čipu se dá nahrát de facto téměř cokoliv, co budeme chtít. Takže si umím představit, že do čipu se např. nahraje moje krevní skupina, jestli mám děti, manželku, zda jsem nějakým způsobem nemocný, např. diabetik. Prostě jestli se to tam bude moci dát. To tam není uvedeno. Je tam pouze uvedeno, že se otevírá možnost jistého zápisu bez uvedení konkrétní věci, například to tam není. Takže já se ptám, co se tím přesně myslí. Strana 16, 9.2. Efektivita. Na tuto právní úpravu by měla navazovat i osvěta. Já říkám, ne že by měla navazovat osvěta, ale ona musí být poměrně velká kampaň pro zavedení občanských průkazů, jaké nám z toho plynou výhody. Protože, jak jsem říkal, jedná se o nástroj informační společnosti. Ne všichni občané jsou zběhlí v různé digitalizaci nebo obsluze počítačů. Některým věcem nerozumějí, a dokonce mají třeba i strach např. z různého čipování atd. To je potřeba si zde říci, i když se třeba často jedná někdy o spekulace, ale je dobré to také připomenout. V návrhu není uvedeno, kolik bude stát čtečka onoho čipu. Uvedeno to tam není, nikde jsem to tam nenašel. Protože pokud občan bude chtít komunikovat přes internet z domova s nějakými úřady, bude si muset pořídit čtečku čipu, který je na tom občanském průkaze. Samozřejmě je potřeba připomenout, že už dneska máme občanské průkazy s čipem, ale jsou vydávány za poplatek 500 korun a můžete mít na nich akorát elektronický podpis, případně certifikát elektronického bankovnictví, jak jsem se dozvěděl z tohoto návrhu, jak to tam je. To já samozřejmě schvaluji, ale položme si otázku, zda čipová koncepce není už zastaralá. Samozřejmě chápu, že ji využívají samozřejmě banky, že čip máte na kreditních kartách nebo debetních kartách, takže je to pouze otázka diskuse. Ale o tom tady, předpokládám, bude mluvit pan poslanec Pilný, který je v této problematice více zběhlý. Mám tady ale zásadní otázku. Zásadní otázkou je vztah platnosti občanského průkazu a čipu. Vydáváme občanské průkazy s dobou platnosti pět, deset a 35 let. Já se chci zeptat, jak dlouho bude mít životnost ten čip. Já si neumím představit, že by měl životnost 35 let, tak jak je to vydáváno dneska, ten občanský průkaz lidem starším 70 let. Takže toto je zásadní otázka. Životnost čipu versus životnost občanského průkazu. Co znamená pojem bezpečné připojení? V návrhu zákona je tento pojem používán poměrně často. Co si pod tím mám já jako laik, jako občan, který prostě bude uživatelem tohoto připojení... Bezpečné připojení. Já tomu trošku nerozumím, i když jsem trošku zběhlý v informačních technologiích. Ale bezpečné připojení - jako že budu používat antivirus nebo nějakým způsobem další ochranné prvky na počítači. Mě by zajímalo, co tím přímo Ministerstvo vnitra myslí. To je zásadní otázka. Zase opět - ta RIA je poměrně zpracována docela zajímavě a dobře. Nicméně v RIA je bod 7 a to jsou konzultace. A já jsem se dočetl, že konzultace změn zákona o občanských průkazech proběhly v rámci Ministerstva vnitra. To jste to nekonzultovali s nikým jiným? Protože se jedná o poměrně závažnou věc. Já nevím, třeba s odborníky z oblasti IT. Nebudu tady jmenovat nějaké společnosti, které se tím zabývají, ale mně tohle přišlo docela úsměvné, že jste to dělali jenom uvnitř resortu. Je to potřeba dát také navenek, protože specialisté existují i třeba v té soukromé sféře, kde je potřeba se o tom pobavit. Možná by stálo za zvážení udělat nějaký výzkum, jestli vlastně lidé budou občanské průkazy s čipem vůbec používat. Protože se můžou podle toho zákona rozhodnout, jestli ten čip budou aktivovat, anebo neaktivovat. Samozřejmě, oni budou mít potom ještě možnost si to udělat později, klidně, když se rozhodnou někdy za nějaký čas. Ale to je potřeba si také položit tuto věc. A jestli jste vůbec zjišťovali jako ministerstvo, z čeho mají lidé obavy, když se zavede tento elektronický občanský průkaz. Zda převažují klady, to znamená, že jim to ušetří čas a práci a komunikaci s úřady, anebo jestli se bojí právě kontrolované společnosti, kterou jsem tady já nastiňoval ve své první části. To je potřeba si také vyjasnit. Myslím, že jsem zde vyčerpal všechny své připomínky. Spíš počkám na další řečníky, možná se ještě přihlásím do rozpravy s nějakými poznámkami. To je ode mne všechno a děkuji vám za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name