2013-049-01-060
60. Vládní návrh zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek /sněmovní tisk 828/ - prvé čtení podle § 90 odst. 2
View options
Text: - Show: - Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová
Děkuji a nyní s přednostním právem místopředsedkyně klubu ODS Jana Černochová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Jana Černochová
Děkuji, paní místopředsedkyně. Hezké odpoledne, kolegyně a kolegové. Asi nikoho nepřekvapím, když zde vznesu veto dvou poslaneckých klubů, a to klubu ODS a TOP 09.
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová
Ano. Nyní již prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro prvé čtení pan poslanec Jaroslav Krákora. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jaroslav Krákora
Vážená paní místopředsedkyně, vážené kolegyně, kolegové, budu dneska neobyčejně krátce mluvit, protože 25. května jsem tady mluvil 40 minut a myslím, že jsem všechno důležité o kouření, jak škodí zdraví, jaké jsou statistické údaje, řekl. Pozměňovací návrhy shrnul pan ministr Němeček, takže nebudu se opakovat, nebudu zdržovat. Na závěr krátké zpravodajské zprávy chci říct, že kouření prokazatelně škodí zdraví a normální není kouřit, ale normální je nekouřit. Děkuji za pozornost. (Potlesk části poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Jaroslava Pokorná Jermanová
Děkuji a v tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které eviduji dvě přihlášky. S první prosím k mikrofonu pana poslance Klána, připraví se pan poslanec Heger. Prosím, máte slovo.
Poslanec Jan Klán
Děkuji za slovo. Hezký podvečer, vážená paní místopředsedkyně, vládo, dámy a pánové. Opět zde máme médii nazývaný protikuřácký zákon, i když ten zákon je samozřejmě o ochraně veřejného zdraví. Musím říct, že tento návrh, který sem nyní doputoval po minulém ztroskotání, je už lépe propracován, kde jsou zapracovány i jednotlivé pozměňovací návrhy, které tady byly touto Poslaneckou sněmovnou přijaty. Nicméně já pro ten zákon stejně asi nebudu moci hlasovat, pokud neprojde nějaký pozměňovací návrh, který bude upravovat regulaci zákazu kouření v restauracích. Neumím si představit, že by jednak v našich podmínkách existovala úplná regulace zákazu kouření v restauracích, barech, hospodách, v těchto různých zařízeních. Co mě k tomu vede? Jednak mě k tomu vedou zahraniční zkušenosti. Já jsem se byl přes letní měsíce, červenec a srpen, podívat na Slovensku, v Rakousku a v Německu, jakým způsobem to tam upravují oni. Mám to tady před sebou. Samozřejmě hned dostanu tu první výtku určitě z Rakouska, protože Rakousko má od roku 1995 zákonnou úpravu, federální zákon č. 431, o výrobě, prodeji a reklamě tabákových produktů a ochraně nekuřáků, tzv. tabákový zákon, ve znění pozdějších změn. V něm se praví, že v barech a restauracích platí obecný zákaz kouření s následujícími výjimkami. Za prvé, v provozovnách větších než 50 m2 mohou existovat oddělené a izolované kuřárny. Nesmějí ovšem zabírat více než 50 % plochy určené pro nekuřáky. Za druhé, v provozovnách představujících jednu místnost mezi 50 a 80 m2 je možné povolit kouření, pokud majitel prokáže, že vytvoření oddělené a izolované kuřárny není z důvodu stavebních předpisů možné. Za třetí, provozovny menší než 50 m2 se mohou rozhodnout, zda budou plně kuřácké, či nekuřácké. Poté jsou tam další ustanovení, jako že těhotné ženy a osoby mladší 18 let nesmějí pracovat v prostorách, ve kterých mohou přijít do styku s tabákovým kouřem. Zaměstnanci mohou požadovat výplatu odstupného, pokud ukončí pracovní poměr z důvodu vystavení tabákovému kouři. Vím, že tady někteří lékaři řeknou, že Rakousko bude mít od května 2018 úplný zákaz kouření. Ale dámy a pánové, trvalo to Rakousku více než 20 let, než došli k úplnému zákazu kouření. A já si neumím představit, že když my tady zavedeme naprostý zákaz kouření, že by se opravdu plošně dodržoval. Podle mého názoru se stejně nebude dodržovat a ten zákaz bude jenom formální. Protože mně to přijde jako plošné regulace z Evropské unie. Je to něco na podobném principu. Proto bych se nějakým způsobem přimlouval za rakouský model. Přece jenom máme s nimi historické konsekvence, i kulturní. Poté vám ukážu, že i na příkladu Slovenska, Polska, Německa máme spolu historické a kulturní vazby, takže by bylo asi podle mého názoru jednodušší zavést nějakou takovou regulaci. A poté udělat třeba nějaký průzkum, jakým způsobem to mělo dopady na provozovatele, majitele, ale i na samotné návštěvníky těchto různých zařízení. A i když si Rakousko zavedlo od května 2018 úplný zákaz kouření, tak stejně bude existovat jedna výjimka, a to že hotely si budou moci zřídit 30 % kuřáckých pokojů, samozřejmě bez obsluhy, tak stejně tam bude existovat určitá výjimka. Ale u nás od roku 2005 existuje určitá benevolence, kdy si majitelé mohou dělat v podstatě, co chtějí, a ani nemusejí mít úplně označeno před vstupem do zařízení, o jaké zařízení se jedná. Zda je kouření povoleno, nebo kouření zakázáno, nebo že existuje stavebně oddělený prostor pro kuřáky a nekuřáky. Existuje benevolence. A já jsem jasně řekl už v médiích někdy v létě, že mně vadí, že jdeme od jednoho extrému k druhému extrému. To znamená, nyní máme naprostou benevolenci, a teď půjdeme ke druhému extrému, úplnému zákazu. Mně to přijde právě proto, že by se ten úplný zákaz, i když já s tím nemám osobně problém, protože jsem nekuřák a kouření samozřejmě škodí zdraví, tak si neumím představit, že by toto bylo dodržováno. Respektive kdo by to kontroloval? A já tady uvedu pak ještě nějaký příklad. Například jedna vesnice, máte tam jednu hospodu, nebudu říkat jaké cenové kategorie, třeba páté, a ve vesnici je řekněme sto lidí, z toho 90 kuřáků. My budeme nařizovat majiteli nebo provozovateli, jaké má mít zařízení? Nevím, je to také možné. Nebráním se tomu, ale zkusme se i nad touto variantou zamyslet. Vím, že je to poměrně extrémní příklad, ale je i reálný. Poté, když zavedeme úplný zákaz, tak samozřejmě bude nějaká snaha to trošičku obejít. A z hospod se třeba stanou kluby. Můžu říct zkušenost ze své vlastní vesnice, kde se z hospody stal klub. Každý dostal čipovou kartu, dostal klubovou kartu a chodilo se do uzavřené společnosti, kde se stejně kouřilo jak na běžícím páse. A já jsem tam šel s vědomím stejně, že načichnu a stejně si tam budu kazit zdraví, že jdu za těmi přáteli, které chci vidět, a jsou to kuřáci. Takže podle mého názoru z hospod vzniknou kluby. Ale pojďme se třeba podívat na Slovensko. Já jsem byl také na Slovensku v létě a tam existuje zákonná úprava, zákon č. 377/2004 Sb., o ochraně nekuřáků, ve znění pozdějších předpisů. Slovenská úprava rozlišuje režim pro restaurace, zařízení veřejného stravování a pro bary. Kouření v restauracích je možné v oddělených místnostech, které nesmějí zabírat více než 50 % plochy restaurace a musí být izolované od zbytku provozovny. V zařízeních, ve kterých není servírováno jídlo - bary - kouření zakázáno není. Mohou se ovšem rozhodnout, že budou nekuřáckým zařízením. Můžu říct, že když jsem se tam ptal v jedné restauraci, jak to tady je se zákazem kouření, tak mi řekli, že zakázáno je tady kouřit do 21 hodin, poté se uzavře kuchyň, uzavře se ta část té restaurace a vznikne z toho bar a už se tam kouřit normálně může. Takže další varianta, jakým způsobem to upravují naši sousedé. Přes léto jsem si ještě nechal vypracovat analýzu Parlamentního institutu, kdy jsem je požádal, aby mi vypracovali, jak to vypadá v Německu, Dánsku, Polsku, Švédsku a Švýcarsku. Abychom se podívali i samozřejmě směrem na západ, abych tady nebyl osočen, že jsme se zase obrátili někam na východ, protože tahle diskuse už se tady taky vedla, když se ten zákon tady poprvé projednával. Když se podíváme na Dánsko, tak Dánsko opět rozlišuje restaurace - bary. Restaurace, zákaz kouření s výjimkou kuřáren nebo kuřáckých kabin. Kouření je zakázáno v provozovnách větších než 40 m2. Kouření může být v těchto prostorách umožněno pouze v kuřárnách nebo kuřáckých kabinách. V kuřárnách nebo kuřáckých kabinách se nesmí servírovat jídlo. Provozovny do 40 m2 mohou kouření povolit dle svého uvážení. Pokud se podíváme na Německo, tak úprava je vydávána na úrovni spolkových zemí, které obvykle umožňují kouření v oddělených místnostech a vyjímají ze zákazu kouření malé provozovny. Absolutní zákaz kouření v barech a restauracích platí v Sársku, Severním Porýní-Vestfálsku a Bavorsku. Pokud se podíváme na Polsko, tak kouření je zakázáno s výjimkou kuřáren sloužících exkluzivně pro kouření. V zařízeních, která mají nejméně dvě místnosti, může být jedna z nich určena pro kuřáky, pokud je vybavena ventilací zajišťující, že tabákový kouř neproniká do ostatních místností. V těchto prostorách se může servírovat jídlo. Pokud se podíváme na Švédsko, které je vyhlášeno svým sociálním modelem sociálního státu, tak kouření je zakázáno ve všech zařízeních, kde se podává jídlo nebo pití. Kouření je povoleno pouze ve venkovních prostorách nebo ve zvláštních místnostech, které jsou opatřeny ventilací a jsou určeny ke kouření. Do těchto prostor není možné vnášet jídlo a pití. Pokud se podíváme na Švýcarsko, abychom měli i jiný model, tak je to zde upraveno na úrovni kantonů, některé kantony umožňují kouření v malých barech a místnostech, které neslouží pro servírování jídla a pití a které jsou opatřeny potřebnou ventilací. Když se tady zákon projednával už před půl rokem, tak tady někdo argumentoval tím, že pro úplný zákaz kouření je v našich podmínkách 70 % obyvatel. Já jsem po tomto sociologickém výzkumu pátral. Já jsem ho nikde, dámy a pánové, nedohledal. Ona to totiž byla anketa jednoho serveru, iDNES.cz, a anketa není sociologický výzkum. Jediný sociologický výzkum, který byl uskutečněn, byl přesně před rokem a udělalo ho Centrum pro výzkum veřejného mínění. Já jsem si ho tady vytiskl a seznámím vás s tím. Samozřejmě se jedná o rok staré věci, které už nemusí být dneska tolik relevantní, ale určitě se to za rok nezměnilo tolik, jako by se to změnilo v průběhu pěti let. Výzkum byl ze září 2015. Realizovalo to Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav, což si myslím, že je relevantní sociologická agentura, které můžeme věřit, a datu také můžeme věřit. V září 2015 byly v rámci pravidelného šetření CVVM Naše společnost zkoumány názory občanů na zákaz kouření v restauračních zařízeních. Znění otázky: Jste pro, anebo proti zavedení úplného zákazu kouření v restauračních zařízeních? Varianty odpovědí: rozhodně pro, spíše pro, spíše proti, rozhodně proti. Téměř tři pětiny české veřejnosti před rokem, tedy 58 %, by souhlasily s tím, aby se kouření v restauracích zakázalo, přičemž více než třetina občanů starších patnácti let, 35 %, je rozhodně pro zavedení tohoto zákazu. Necelé dvě pětiny, 38 %, se naopak postavily proti takovému zákazu, přičemž necelá pětina, 18 %, je dokonce rozhodně proti schválení úplného zákazu kouření v restauracích. Tady vidíte na příkladu tohoto průzkumu, že je to stále padesát na padesát. Kdybyste otázku položili jinak, například zda jste pro to, aby v restauracích existovaly stavebně oddělené kuřárny, tak by vám také odpověděli úplně jinak a ten výzkum by byl opět jiný. Samozřejmě nemám problém s úplným zákazem kouření, ale podle mého názoru je naše společnost stále ještě rozdělena. Proto se tady přikláním k částečné regulaci po vzoru Rakouska. Já do druhého čtení připravím asi čtyři pozměňovací návrhy, které budou tyto modely reflektovat. Budou reflektovat jak rakouský model, tak slovenský model, tak i model třeba Německa, kde se říká, že například nekuřácká část musí být první u vstupu do zařízení společného stravování a pak musí být teprve stavebně oddělená místnost pro kuřáky, která musí být samozřejmě odvětrávána. Když jsem se byl podívat po naší zemi, jak u nás v uvozovkách funguje protikuřácký zákon z roku 2005, kdy vlastně skončila časová regulace, kdy v době podávání obědů platil zákaz kouření, a když jsem některé restaurace projel, tak jsem zjistil, že mnoho provozovatelů nebo majitelů už si samo upravilo, zda chtějí mít kuřácké, nebo nekuřácké zařízení. Mají to u vstupu do zařízení a dokážou si to tím pádem určitým způsobem regulovat sami. Zaměřují se na klientelu, která jim vyhovuje. Samozřejmě u částí, které jsou pro kuřáky, jsem zjistil, a kolega Vondrášek mi dá za pravdu, když jsme se byli také podívat v jedné restauraci, tam ani nepoznáte, že sedíte v kuřácké části, protože je to dneska tak odvětráváno, že ani téměř nenačichnete. I klimatizace dneska doznala hodně velkých změn, než tomu bylo před deseti, patnácti lety. Jasně tady říkám, že jsem pro regulaci, jsem pro to, aby se reguloval zákaz kouření, protože je to špatný zlozvyk, ale pokud pan předkladatel jde touhou, že se snad sníží konzumace nebo nějakým způsobem kouření tabákových výrobků, tak to není pravda. A sociologická data ze západní Evropy to jasně říkají. Když tam všichni šli snahou o ochranu veřejného zdraví, že se sníží konzumace cigaret, tak se nakonec nestalo vůbec nic. Zůstalo to na stejné výši. Všichni kouřili doma nebo někde venku. Takže samozřejmě chápu úmysl Ministerstva zdravotnictví ochránit zdraví nekuřáků, ale musíme se také na to podívat z hlediska dalších dotčených aktérů, kteří mají co do činění se zákazem kouření v restauracích, a to jsou právě provozovatelé nebo majitelé. Jelikož se tato problematika bude týkat právě hodně i malých zařízení, malých hospod, stálo by za zvážení, zda tento tisk nepřikázat také výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kde jsme také tento problém řešili. Když si vzpomínám na to, že mi nebyli schopni zástupci předkladatele odpovědět na to, zda se zákon bude vztahovat na kluby, a řekli, že se na to vztahovat nebude, tak mně přijde, že tady zavádíme opravdu něco, plošnou regulaci zákazu kouření, co se stejně ve finále nebude dodržovat. A když už, tak by mě strašně zajímalo, kdo to bude na obcích kontrolovat. Bude tam jedna, dvě hospody. Kdo bude kontrolovat, zda si tam někdo zapálil? Ještě jedna taková otázka na úplný závěr. Budu mít po zavírací době. Povolím si tam zapálit návštěvníkům, co tam budou, zamknu a budou si tam kouřit. Přijde kontrola. Stane se mi něco? Odpovězte si, dámy a pánové, sami. To je ode mě vše a děkuji za pozornost.
Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
