|

2013-048-02-011

11. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 564/ - druhé čtení

Date2016-06-29
Meeting2013/048
Agenda Item2013/048/011
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/bqbs/b07601101.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index   001 < Page 002 > 003
Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu zpravodaji. Nyní prosím zpravodajku výboru nebo zpravodaje výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Pan poslanec Klán. Prosím, pan poslanec je evidentně zpravodaj, nikoliv zpravodajka. (Pobavení.)Prosím, pane poslanče. Poslanec Jan Klán Děkuji za slovo. Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, dovolte, abych vás seznámil s usnesením výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj. Výbor pro veřejnou správu a regionální rozvoj na své 36. schůzi po odůvodnění Jiřím Dienstbierem, ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu, po zpravodajské zprávě poslankyně Ing. Věry Kovářové a po rozpravě přijal usnesení, kterým přerušuje projednávání sněmovního tisku 564. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu zpravodaji. Prosím nyní zpravodaje mandátového a imunitního výboru pana poslance Martina Plíška, aby nás taktéž informoval o projednání návrhu ve výboru a odůvodnil pozměňovací návrhy. Prosím, pane poslanče. Poslanec Martin Plíšek Vážený pane předsedající, milé kolegyně, vážení kolegové, mandátový a imunitní výbor se tímto tiskem zabýval opakovaně a na své 36. schůzi dne 30. března 2016 přijal usnesení, že mandátový a imunitní výbor po odůvodnění návrhu a zpravodajské zprávě doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby vyslovila souhlas s vládním návrhem zákona, kterým se mění zákon o střetu zájmů, sněmovní tisk 564, se schválenými změnami a doplňky, které jsou uvedeny v příslušném sněmovním tisku, takže je nebudu číst dopodrobna, jenom na ně odkazuji. Za druhé mandátový a imunitní výbor pověřuje předsedkyni výboru, aby toto usnesení předložila předsedovi Poslanecké sněmovny Parlamentu, a za třetí zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu. Tolik usnesení mandátového a imunitního výboru. Děkuji. Místopředseda PSP Petr Gazdík Děkuji panu zpravodaji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první s přednostním právem přihlásil pan předseda poslaneckého klubu ANO Jaroslav Faltýnek. Prosím, pane předsedo, máte slovo. Poslanec Jaroslav Faltýnek Hezké odpoledne, kolegyně, kolegové. Vzhledem k tomu, jak velká mediální pozornost je věnovaná tomuto zákonu, tak nás tady moc není. Ale to nevadí. Na začátku svého vystoupení bych chtěl poprosit všechny kolegy, o kterých eventuálně budu hovořit, aby to nebrali nijak osobně. Čerpal jsem ve svém vystoupení pouze z veřejně dostupných zdrojů, takže prosím přijměte tuto moji prosbu. Nicméně někteří zde ani v sále nejsou, možná to nebudou ani slyšet. Zákon o střetu zájmů platí, pokud se nepletu, od roku 2006. Naše koaliční vláda se shodla, že je po těch dlouhých letech potřeba tento zákon změnit. Už o tom hovořil pan ministr Dienstbier. Zpřesnit tento zákon, zejména tak, aby politici transparentně přiznávali svůj majetek před vstupem do politiky, a nikoli jak je to nyní, až po ročním působení. Tento zákon je jednou z hlavních priorit naší vlády a přináší ztransparentnění majetkových přiznání politiků a dalších veřejných funkcionářů, která budou podávána elektronicky, budou k dispozici občanům na centrálně vedené adrese před nástupem politika do funkce včetně sankcí za porušení tohoto zákona. Jen pro připomenutí chci říct, že naši poslanci, mám tím na mysli poslanci hnutí ANO, po svém zvolení zveřejnili svůj majetek, aniž by je k tomu jakýkoli zákon vybízel. Z našeho pohledu zákon, tak jak jej předložila vláda, je dobrým zákonem. Byly však podány některé pozměňovací návrhy jak opozičními, tak koaličními poslanci, zde kupodivu ve vzácné shodě kolegů Plíška a Chvojky, a tyto pozměňovací návrhy mají jednoho společného jmenovatele, a to zabránit účasti na veřejném životě a v politice lidem, kteří v životě něčeho dosáhli, vybudovali úspěšné firmy, které zaměstnávají lidi a platí daně. Tyto návrhy, které říkají, že člen vlády nesmí vlastnit firmu, resp. podíl ve firmě, dávají jasný signál do naší veřejnosti. Říkají, že si tradiční politické strany prostě nepřejí úspěšné podnikatele v politice. Jasně tyto strany říkají: Chceš jít do politiky? Zbav se firmy. Prodej ji, převeď na manželku, na děti, pak se můžeš stát ministrem. Chtěl bych se zeptat kolegů z ODS a TOP 09 prostřednictvím pana předsedajícího, proč tento problém neřešili, když byli dvě volební období ve vládě. Proč neřešili ve svých vládách ministry, podnikatele, kteří, ne všichni, někteří z nich naoko své firmy převedli na rodinné příslušníky, kamarády a přátele? Jen pro oživení paměti uvedu pár jmen. Například pan Bárta nebo pan Hřebíček. Ale i pan bývalý předseda TOP 09 Schwarzenberg. Pan Kuba, pan Drobil a mnoho dalších podnikatelů. Tehdy nikomu nevadilo, že firmy některých z nich - některých z nich, a neberte to prosím osobně - po vstupu do politiky zázračně zvýšily své tržby a zisky. Tehdy to nikdo neřešil a zákon porušen nebyl. Pro ilustraci, vážené kolegyně a kolegové, uvedu jeden příklad ze života, k čemu tyto pozměňovací návrhy kolegů Plíška a Chvojky povedou nebo v podstatě navádějí... Omlouvám se, mám těch papírů tady hodně... Možná víte, že v roce 1992 byla založena firma, mám pocit, že to bylo v Opavě, firma ESKON, nejdříve jako společnost s ručením omezením a v roce 1996 se změnila na akciovou společnost a jeden z našich kolegů se stal jejím ředitelem a majitelem. Informace o hospodaření a finančních tocích tato firma zveřejnila pouze v roce 1996. Od té doby nebyly informace v obchodním rejstříku k dispozici až do roku 2011, kdy k tomu firmu vyzval soud. Dnes již jsou výkazy doplněny. V roce 2000 tato firma získává zakázku od opavského magistrátu, která trvala minimálně do roku 2011. V roce 2002 je náš kolega zvolen primátorem a firmu oficiálně opouští. Až do roku 2007 však tehdejší primátor drží třetinový podíl v této firmě a účastní se valných hromad atd. Obchodními partnery této firmy byly např. ČEZ, DALKIA, OKD, Karlovarská Becherovka, PARAMO, pojišťovna, AERO Vodochody, Ospap - to jsou všechno soukromé firmy, ale také Magistrát města Opavy, Ministerstvo obrany, DIAMO, SŽDC, Dopravní podnik města Ostravy, města Chodov, Klatovy, Jičín, Jihlava, Vyškov a mnoho dalších. Já tady mám spoustu tehdy z roku 2006, 2007, 2008 aktuálních článků z novin. Já si osobně myslím, že toto není ta správná cesta. Já to nějak nekritizuji. Pouze to konstatuji jako fakt, že se samozřejmě tyto konkrétní návrhy dají touto cestou obcházet. Když se vrátím do současnosti a pominu, že pozměňovací návrh kolegy Chvojky nebyl projednán s koaličními partnery, a když pominu, že je namířen přímo proti Andreji Babišovi, je to lex Babiš, tak se domnívám, že je - nebo byl, nebo je, to je k diskusi - na hraně ústavnosti, protože podle článku 11 Listiny základních práv a svobod má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Někdo může namítnout, že Ústava také říká, že vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu. Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců. Občané mají za rovných podmínek přístup k voleným a jiným veřejným funkcím. Článek 3 stanoví, že nikdo nesmí být diskriminován z důvodu výkonu některého z těchto práv. Návrhy poslance Chvojky i Plíška podle mého názoru jsou s těmito principy v přímém rozporu, když osoba, která vlastní určitý majetek, je diskriminována omezením v právu zastávat veřejnou funkci člena vlády, nebo naopak osobě zastávající tuto funkci je upřeno vlastnit majetek v podobě obchodního podílu. Nepovšimnout si nelze ani naprosté nekoncepčnosti a nepřiměřenosti návrhu. Jednak je při obecném pohledu na věc nejasné, proč byl selektivně zvolen právě majetek spočívající v podílu, a nikoliv jiné typy majetku, např. závod podnikatele - fyzické osoby, proč byla stanovena právě hranice 40 % podílu a proč se má toto omezení týkat členů vlády, a nikoliv jiných veřejných funkcionářů. Zřejmě se presumuje, že vlastnictví 40 % a většího podílu v jakékoli obchodní korporaci má a priori vliv na výkon funkce člena vlády, což je však extrémní paušalizace různorodých situací, která musí nutně vést ke stanovení takových mezí práv, které nejsou přiměřené příslušnému veřejnému zájmu a diskriminují některé jednotlivce. Právě uvedené potvrzuje i rozhodovací praxe Ústavního soudu, podle něhož ochrana vlastnictví a respekt k němu bez ohledu na druh a povahu subjektu, jemuž vlastnické právo svědčí, jsou jedním ze základních postulátů, nebo řekněme znaků demokratického a právního státu. Ústavně konformní omezení vlastnického práva je možné pouze ve veřejném zájmu na základě zákona a za náhradu, přičemž míra a rozsah omezení musí být proporcionální ve vztahu k cíli, který omezení sleduje, a prostředkům, jimiž je omezení dosahováno. Tam, kde jedna z těchto podmínek nuceného omezení vlastnického práva absentuje, např. zákon nepředkládá poskytnutí kompenzace za jeho omezení, jedná se o neústavní porušení vlastnického práva. V takových případech lze ústavně konformně omezit vlastnické právo pouze se souhlasem vlastníka. Proto existuje-li v zákoně veřejnoprávní institut omezující vlastnické právo, aniž by s tímto omezením spojoval poskytnutí náhrady, je nezbytnou podmínkou jeho ústavní konformity souhlas vyjádřený vlastníkem. Stávající koncepce ochrany vlastnického práva dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva vychází z toho, že ačkoliv protokol č. 1 k úmluvě neobsahuje definici obsahu vlastnického práva, zaručuje každému právo vlastnit majetek a přiznává vlastnickému právu všech účastníků stejný zákonný obsah a ochranu, současně však zdůrazňuje, že vlastnické právo není absolutně neomezené. Naopak připouští omezení vlastnického práva zákonem z důvodu ochrany práv druhých a ochrany veřejného zájmu, kterým je ochrana lidského zdraví, přírody a životního prostředí. S ohledem na povinnost šetřit podstatu a smysl vlastnického práva, článek 4 odst. 4 Listiny, nesmí být vlastnické právo takto omezeno ve větší než přiměřené míře a pouze tehdy, když je to nezbytné. Je třeba vždy posuzovat, zda omezení užívání majetku vlastnického práva sleduje legitimní cíl, zda je v souladu s vnitrostátním právem a zda je přiměřené ke sledovanému cíli. V této souvislosti si kladu otázku, když chceme diskriminovat člena vlády, jaký je potom rozdíl mezi ministrem a hejtmanem, poslancem, senátorem, primátorkou, primátorem a dalšími uvolněnými politiky. Já za sebe říkám, že žádný. Každý z nich, pokud vlastní firmu nebo podíl, pokud bude chtít, tak zneužije své funkce ve prospěch své firmy - a těch případů z minulosti máme bohužel mnoho. Proto jsem tento pozměňovací návrh, o kterém jsem hovořil, nepodal, a to proto, že omezovat vlastnické právo mně připadá absurdní pro kohokoli, ať je to člen vlády, poslanec, senátor, či starosta. Zkusme se ještě na závěr mého vystoupení podívat, jaká jsou omezení pro členy vlády v ostatních evropských zemích. Mám k dispozici dva materiály. Jeden z nich je materiál, který zpracoval Parlamentní institut, který se jmenuje Omezení členů vlády vykonávat určité činnosti po dobu výkonu vládní funkce a deklarace členů vlády bránící střetu zájmů z dubna 2015. A pak mám ještě jeden materiál zpracovaný z externích zdrojů, který popisuje v podstatě totéž, ale v menším počtu států. Existují ve světě dva systémy upravující předcházení střetu zájmů v exekutivě. První z nich je založen na transparentnosti a uveřejňování aktiv veřejných činitelů. Spočívá v podrobném a zveřejněném registru aktiv darů a činnosti veřejných činitelů. Tento systém má třeba Velká Británie a byl založen primárně pro poslance. Vztahoval se a vztahuje se i na členy vlády, protože v Británii jsou vždy členy parlamentu. Druhý systém spočívá v zákazu činnosti při výkonu člena vlády a v zákazu přijímání jakýchkoliv darů. Tento systém se uplatňuje například ve Spojených státech amerických. Řada evropských států aplikuje pro členy vlády a další exekutivní činitele kombinaci obou systémů, jak deklaraci aktiv, tak některé zákazy činností a přijímání darů. Prvním nástrojem zajišťujícím regulaci střetu zájmů členů vlády jsou prohlášení o majetku, aktivech, činnostech, příjmech a darech a jejich změnách. Počátek právních úprav podávání prohlášení, která by měla zabránit střetu zájmů, můžeme u většiny evropských států najít na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. V některých státech jsou upravena prohlášení o majetkových poměrech, popřípadě darech, pouze pro členy parlamentu, protože oni byli těmi činiteli, kteří nejsou podřízeni vládě, a nebylo možno jejich chování regulovat mimoprávními interními vládními nástroji. V některých státech se povinnost odevzdávat prohlášení vztáhla zákonem i na prezidenta státu, členy vlády a jiné vysoké státní funkcionáře. V některých zemích je okruh osob povinných podat prohlášení za účelem zabránění střetu zájmů rozšiřován i na jiné činitele než vedoucí centrálních orgánů, zejména v nově vznikajících úpravách zemí střední a východní Evropy, například na činitele regionů, obcí, popřípadě zastupitele. Hodnoticí zpráva GRECO, z níž poslední byla přijata v roce 2010, zároveň konstatuje, že míra zneužívání veřejných funkcí v jednotlivých státech nemá přímou spojitost s obsahem a rozsahem právní úpravy. Prohlášení musí ve většině států podat osoba písemně na počátku svého funkčního období. Často bývá stanovena povinnost obnovovat prohlášení v průběhu výkonu funkce pravidelně nebo při podstatné změně. V právních úpravách není výjimkou povinnost opětovného podání prohlášení po skončení funkce. Takřka ve všech zemích, kde je podávání prohlášení formalizováno, existuje registr prohlášení. K tomu také směřujeme. Prohlášení se podává ze strany členů vlády k různým osobám a institucím, jako je předseda sněmovny, určitě parlamentní výbor, specializovaná instituce, předseda vlády a tak dále. Já to nebudu celé číst, ten materiál je velmi obsáhlý. Já bych se jenom zaměřil, jak je omezena činnost člena vlády v souvislosti s jeho možností vlastnit majetek. Pokud se týká Velké Británie, tak ve Velké Británii neexistuje výslovný zákaz souběhu funkce ministra ve vládě s vlastnictvím obchodního podílu. Konfliktu zájmu ministrů se věnuje takzvaný ministerský kodex, který v bodě 7 upravuje vztah mezi výkonem funkce ministra ve vládě a jeho soukromými zájmy, avšak to jen ve velmi obecné rovině. V té Velké Británii je to spíše o morálce než o zákonu nebo něčím, co je napsáno na papíře. Pokud se týká Francie, ve francouzském právním řádu tuto problematiku upravuje zákon číslo 2013-907 z 11. 11. 2013. Nicméně ani v tomto případě citovaný předpis neřeší přímou otázku neslučitelnosti výkonu funkce ministra a vlastnictví podílu v obchodní společnosti. Předmětem úpravy je obecný střet zájmů vymezený jako situace, která zakládá překážku mezi veřejným zájmem a veřejnými nebo soukromými zájmy, jež by mohla ovlivnit nezávislý, nestranný a objektivní výkon veřejné funkce. Každý člen vlády musí sestavit kompletní, přesné a pravdivé prohlášení o svém majetku a finanční situaci a předat je prezidentovi. Člen vlády, který se domnívá, že je ve střetu zájmů, je povinen toto písemně sdělit předsedovi vlády, který rozhoduje o vhodném řešení konkrétního střetu. Tím je například zveřejnění osobních zájmů ministra, ministrovo zdržení se při projednávání a rozhodnutí věci týkající se daného zájmu a v krajním případě také odvolání ministra. Rakousko. Rakousko tady bylo několikrát zmiňováno a je pravda, že Rakousko patří spolu s Polskem ke dvěma zemím v Evropě, kde je tento problém řešen konkrétněji. V Rakousku upravuje danou problematiku spolkový zákon o střetu zájmů na nejvyšších úřadech a dalších veřejných činitelů z roku 1983. Obecný zákaz předmětného souběhu funkce člena spolkové vlády s vlastnictvím podílu v obchodní korporaci tento zákon nestanoví. Nicméně abych to nečetl celé, je pravda, že v Rakousku, pokud člen vlády vlastní více než 25 % ve společnosti, tak tato společnost se nemůže ucházet o veřejné zakázky. Takto řeší situaci Rakousko. Pokud se týká Německa, tak německý právní řád neobsahuje výslovný zákaz souběhu výkonu funkcí člena vlády a vlastnictví podílů obchodní společnosti. Existuje nicméně etický kodex, kodex chování členů Německého spolkového sněmu, a ten to ukládá členům sněmu, aby o veškerých svých zájmech a aktivitách v soukromých společnostech informovali předsedu sněmu, lze-li takový zájem, aktivitu považovat za významnou vzhledem k hospodaření takové společnosti. Pokud se týká Itálie, tak střet zájmů upravuje zákon číslo 215 z 20. 7. 2004. Podle něj členství ve vládě samo o sobě neomezuje vlastnická práva osob k podílům v soukromých společnostech. Členové vlády se nicméně nemohou účastnit legislativního procesu, jsou-li ve střetu zájmů. O střet zájmů se jedná mimo jiné, pokud člen vlády vykonává úřad nebo jinou funkci odlišnou od funkce vládní nebo jinou odbornou či samostatně výdělečnou činnost, jestliže tyto jsou v jakémkoli vztahu k výkonu funkce člena vlády. Pokud se týká Belgie, tak belgický právní řád rovněž nezná normu, která by zakazovala členům vlády vlastnit podíl v obchodní společnosti. Opět je ale potřeba upozornit na určitá omezení, která se k této problematice vztahují. Ministři například nesmějí uvádět svou funkci ministra v dokumentech a publikacích obchodních společností. Po dobu pěti let po uplynutí funkčního období se bývalý ministr nemůže stát členem vedení společnosti, které za doby jeho funkce bylo vládou uděleno koncesní oprávnění, a ministr se nemůže podílet na zadávání nebo uzavírání smlouvy se společností, v níž má obchodní podíl. Pokud se týká Nizozemska, stejně jako ve všech zmiňovaných případech není zákonem výslovně zakázán souběh vlastnictví podílu v soukromé společnosti a výkonu funkce člena vlády. Konkrétní pravidla pro členy vlády stanovuje etický kodex, který vyžaduje, aby se tito vzdali vedlejších funkcí a vyhnuli se tak zjevnému konfliktu zájmů. Oficiální vládní dokument ministrům ukládá, aby rezignovali na všechny další svoje funkce vedle vládní funkce, a to z důvodů prevence proti nařčení z neobjektivního rozhodování. Pokud se týká Švédska, tak švédská legislativa nezná obecný zákaz souběhu členství ve vládě a vlastnictví podílu obchodní společnosti. Předseda vlády a ministři jsou však obdobně jako ve výše uvedených případech povinni činit prohlášení o svém majetku včetně vlastnictví obchodních podílů a o jeho případných změnách. (Řečník se odmlčel a pije.)Omlouvám se. Norsko. Není výjimkou, když norský právní řád nezakazuje ministrům vlastnit obchodní podíly. Já už to zkrátím, omlouvám se za tu délku. Švýcarsko. Švýcarský právní řád rovněž nenutí ministry, členy spolkové rady, zbavovat se a priori obchodních podílů, které vlastní. S ohledem na případný střet zájmů však opět existuje několik výjimek, jež upravuje zákon o organizaci vlády a státní správy. Členové spolkové rady tak musí sami sebe vyloučit z projednávání a rozhodování určité věci, pokud k ní mají osobní vztah. Čili tolik stručně z prvního materiálu. Pokud se týká materiálu Parlamentního institutu, tak v podstatě většinu států jsem řekl. Ještě je tady Estonsko - není zákaz vlastnit majetek. Finsko - není zákaz vlastnit majetek. Francii, Itálii jsem říkal. Kanada, ta je daleko. Litva - není zákaz vlastnit majetek. Maďarsko - není zákaz vlastnit majetek. Polsko. Polsko je jeden ze států, kde je zákaz vlastnit majetek pro členy vlády. Členové vlády a další veřejní funkcionáři na celostátní regionální úrovni jsou povinni předložit souhrnné oznámení o majetku na začátku i na konci výkonu funkce. Ústřední protikorupční úřad je zodpovědný za ověřování těchto oznámení. Na základě návrhu veřejného ochránce práv z dubna 2014 se nyní plánuje zefektivnit celý systém a přijmout novelu. Členové vlády musí oznamovat veškeré činnosti a veškeré příjmy, ať byly získány v soukromé nebo veřejné funkci, či zaměstnání nebo živnosti. Musí uvádět dary, jejichž hodnota... Zákaz podnikatelských aktivit... Zákaz podnikatelských aktivit upravuje zákon o omezení výkonu ekonomické činnosti osobami plnící veřejné funkce, tzv. antikorupční zákon, a to pro řadu výkonných funkcí centrálních regionálních i místních orgánů v Polsku. Článek 4 zákona stanoví, že je zakázáno být členy správních rad, dozorčích rad, mít zaměstnání nebo jiný pracovní poměr v obchodních společnostech, být členy správní a rozhodčí rady a kontrolní komise družstva, být členem správní rady nadace, která provádí hospodářskou činnost, vlastnit v obchodních společnostech více než desetiprocentní podíl akcií nebo ovládat více než deset procent základního kapitálu v každé z těchto společností, podnikat na vlastní účet nebo společně s jinými si nechat spravovat tyto činnosti nebo být mandatář nebo správcem těchto činností. A ostatní státy ještě. Slovensko - není zákaz vlastnit. Spojené království jsem říkal. Německo jsem říkal. Španělsko - není zákaz vlastnit. Švédsko jsem říkal. Takže v podstatě pokud se týká nějaké rekapitulace, tak můžeme konstatovat, že z dostupných zdrojů je známo, že omezení funkci člena vlády vlastnit majetek je v Polsku a v Rakousku. Pokud vlastní člen vlády více než dvacet pět procent, tak se nemůžou účastnit tyto firmy obchodů se státem. Takže tolik jenom velmi stručně z mé strany. Nějaký komentář k zákonu. Na závěr znovu opakuji, zákon, tak jak odešel z vlády, je dobrý. Myslím si, že je potřeba ho zpřesnit, tak jak je navrženo vládou. Pozměňovací návrhy kolegů Plíška a Chvojky podle mého názoru jdou nebo jsou v rozporu, nebo můžou být v rozporu s Ústavou a se základní listinou práv a svobod. Ale to je samozřejmě na nějakou delší debatu. Omlouvám se za delší čas i kolegům, které jsem tady citoval. Nicméně hovořil jsem pouze z dostupných zdrojů. Děkuji za pozornost.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name