Text view
172. Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony /sněmovní tisk 575/ - třetí čtení
View options
Text : Transcription Written form - Show : Colors - Tags : PoS Tag Features Lemma
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip
172 . Vládní návrh zákona , kterým se mění zákon č . 503 / 2012 Sb . , o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů , ve znění pozdějších předpisů , a další související zákony / sněmovní tisk 575 / - třetí čtení Prosím , aby u stolku zpravodajů zaujali svá místa za navrhovatele ministr zemědělství Marian Jurečka a za zpravodaje garančního výboru , tím je zemědělský výbor , pan poslanec Petr Kudela . Návrh na zamítnutí a pozměňovací návrhy jsou uvedeny ve sněmovním tisku 575 / 3 , který vám byl doručen 2 . března 2016 , lhůta k projednání tedy byla zachována . Usnesení garančního výboru bylo doručeno jako sněmovní tisk 575 / 4 . Ptám se pana ministra zemědělství Mariana Jurečky za navrhovatele , zda má zájem vystoupit před otevřením rozpravy . Není tomu tak . Pan zpravodaj také ne . Otevírám proto rozpravu , do které nemám žádnou písemnou přihlášku . Z místa se hlásí pan poslanec Petr Bendl a vidím pana poslance Herberta Paveru . Poznamenávám si vás . Pan kolega Petr Bendl je první přihlášený do rozpravy . Prosím , pane poslanče , máte slovo . Poslanec Petr Bendl
Děkuji za slovo , pane předsedající . Pane ministře , kolegyně , kolegové , vystupoval jsem v prvními ve druhém čtení k tomuto návrhu zákona , přičemž ve druhém jsem byl hodně stručný , neboť jsme byli pod časovým tlakem a nechtěl jsem komplikovat situaci v přijetí zákonů , které následovaly . Teď si dovolím zdůvodnit svůj návrh na zamítnutí tohoto zákona . Pomohu si technikou . Návrh zákona je na jednu stranu potřebný , na stranu druhou řeší řadu věcí nedobře . Ten návrh zákona přináší dvoukolejnost správy státního majetku , kde Státní pozemkový úřad bude k majetku státu přistupovat jinak než např . Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových , protože to není jediný majetek , který stát má . Přináší řadu diskutabilních bodů . U takto významných úřadů , jakým Státní pozemkový úřad je , by mělo stát vládě za to , aby fungovala jako například ZIF , kde je dozorčí rada . Protože jestli má Státní pozemkový úřad být orgánem nebo institucí , která má zajišťovat , a je to v důvodové zprávě napsáno , priority a podporovat prioritní projekty , o které vláda má zájem , pak by určitě stálo za to , aby minimálně nějaký dozorčí orgán , který by kontroloval tuto koncentraci majetku , ad 1 , a za druhé , ad 2 , aby minimálně Státní pozemkový úřad dával do Poslanecké sněmovny zprávu o své činnosti , jako to dělají ostatní významné instituce . To , co ale považuji do budoucna za komplikované , je , zjednodušeně řečeno , že když vláda bude mít nějaký prioritní zájem a bude k tomu potřebovat pozemky vyměnit s nějakou právnickou či fyzickou osobou , tak bude hledat pozemky všude po republice , bude tím docházet znovu ke spekulacím o tom , proč zrovna tyto pozemky a proč ne jiné . A v tom já vidím pokračování některých kauz , které ještě budou posvěceny mocí úředníka , který bude říkat pozemky u Karlových Varů tamty nebo tyto v rámci správního řízení . Ty pozemky už dneska jsou zablokovány , často to nejsou pozemky , které do budoucna by vláda využít mohla . Vím , že jsou to i pozemky pod komunikacemi , jsou to pozemky pod chodníky a tak dál . Spíš si myslím , že vládní priority tento návrh zákona zkomplikuje a oddálí jejich řešení , než aby té situaci šel vstříc . To ale není ještě to nejdůležitější . To nejdůležitější se nachází v té části zákona , která hovoří o restituční tečce , kdy se zásadně mění způsob řešení práva na náhradní pozemek podle § 11 zákona č . 229 / 1991 Sb . , a to tak , že oprávněná osoba bude mít nárok pouze na finanční náhradu . Vzhledem k tomu , že i po této novele je zachováno právo nabývat pozemky pro nájemce zemědělské půdy a v podstatě jsou zachovány mechanismy , které byly do zákona č . 503 / 2012 Sb . převzaty ze zákona č . 95 / 1991 Sb . , o prodeji státní půdy , je odstranění tohoto práva na vydání náhradního pozemku na hraně ústavnosti . Pokud není už za ní . Vzhledem k rozhodnutí Ústavního soudu č . 6 / 2005 , který v podstatě ustanovil , že ten , kdo získal nárok na převedení náhradního pozemku podle § 11 zákona 229 / 1991 Sb . koupí nebo jinou převodní smlouvou s výjimkou dědiců dle přímé posloupnosti , ztratil právo na převod náhradního pozemku , neboť toto právo je spojeno pouze s osobami , které byly minulým režimem skutečně poškozeny , a na jejich přímé dědice . Překvapuje mě , že tato námitka nebyla uplatněna ze strany Legislativní rady vlády , protože nález Ústavního soudu by jim měl být podle mého hlubokého přesvědčení znám a navíc byl vydán v případě velmi obdobně koncipované novelizace zákona č . 229 / 1991 Sb . , ve znění pozdějších předpisů . Navržená novela v podstatě nadřazuje právo nájemců státní půdy nad práva restituentů poškozených za minulého režimu odnětím pozemku a v podstatě zavádí nerovnost mezi restituenty jako takové . Zavádí restituenty odškodněné pozemkem a restituenty odškodněné finančně po uměle stanoveném datu a de facto je staví na úroveň spekulantů s pohledávkami , kterým bylo na základě novely zákona v roce 2005 vycházející z výše uvedeného usnesení Ústavního soudu odňato právo na náhradní pozemek a ponechán pouze nárok na finanční náhradu , stejně jako je tomu u navrhované novelizace , která se ale týká jenom přímých restituentů a jejich dědiců . Pro dokreslení vážnosti situace : Existují nyní tyto druhy , chcete - li , restituentů , kteří měli nárok na převod náhradního pozemku podle § 11 zákona č . 229 / 1991 Sb . Přímí restituenti , kterým byl náhradní pozemek vydán na základě veřejné nabídky , přímí restituenti , kteří za tento nárok přijali jiné plnění , peníze , směnky , akcie a tak dále . Přímí restituenti , kterým byl náhradní pozemek vydán na základě soudního rozhodnutí , obchodníci s nároky na převod náhradního pozemku , kteří obdrželi plnění od Pozemkového fondu ČR formou vybraného náhradního pozemku nebo mimo veřejnou nabídku , zejména do roku 1999 . Obchodníci s nároky , kteří úspěšně žalovali Pozemkový fond ČR nebo s ním uzavřeli dohodu o mimosoudním vyrovnání , obchodníci s nároky , kteří byli úspěšní ve veřejných nabídkách do roku 2005 . Obchodníci s nároky , kteří obdrželi pouze finanční plnění po roce 2005 . Přímí restituenti , kterým stát dal na základě této novely nebo poskytne finanční náhradu bez valorizace její hodnoty , tedy stejnou náhradu jako spekulantům po roce 2005 . Jde o velmi vážnou nerovnost před zákonem . Jedná se i o poškození restituentů ekonomické , neboť finanční náhrada je stanovena podle předpisu platného ke dni vstoupení v platnost zákona č . 29 / 1991 Sb . Zde je především značná nerovnost vzhledem ke způsobu oceňování restitučních nároků pro církve a náboženské společnosti podle zákona č . 428 / 2012 Sb . Nezanedbatelná je i ztráta hodnoty těchto nároků působením času , inflace a růstu cen nemovitostí , které fakticky reprezentují výši tohoto nároku . Cena za metr stavebního pozemku se od roku 1991 podstatně zvýšila , zatímco nominální hodnota nároku nebyla žádným způsobem upravována . Možnost naturální restituce pozemkem tak měla určitý protiinflační efekt . Z tohoto důvodu by bylo potřebné do zákona promítnout možnost nového ocenění restitučních nároků buď podle stávajících oceňovacích předpisů , nebo alespoň stejným způsobem , jak byla stanovena cena u nároku církví , kde právě z důvodu více než dvacetiletého prodlení bylo použito jiné ocenění majetku než u ostatních restituentů . Lze si představit , že v případě této valorizace by mohla projít i okamžitě restituční tečka bez zbytečných soudů a mediální odezvy , kterou lze v případě přijetí takto navrženého zákona očekávat . Navíc lze uvést jako důvod i rovnost subjektů před zákonem . Je nutno poznamenat , že se v tomto případě jedná o omezení práv přímých restituentů a jejich dědiců , nikoli překupníků a obchodníků s restitučními náhradami , jak tomu bylo při první , možná , restituci v roce 2006 . Pokud vycházíme z nálezu Ústavního soudu č . 6 / 2005 , pak tento nález jednoznačně rozhodl , že právo na převod náhradního pozemku podle § 11 zákona 229 / 1991 Sb . , ve znění pozdějších předpisů , je přiznán pouze takzvaným přímým restituentům a jejich dědicům , nikoli nabyvatelům těchto nároků za úplatu . Tím dle mého názoru zcela jasně sděluje , že vzdání se tohoto práva a přijetí finanční náhrady může být pouze výsledkem dobrovolného rozhodnutí oprávněné osoby , a nikoli nařízení zákonem . Jsou zásadně poškozeni ti restituenti , o jejichž nárocích nebylo do dnešního dne rozhodnuto a kteří čekají na ukončení správního nebo soudního řízení . Navíc se z hlediska nároků na fyzické vydání jedná o bagatelní záležitost . Zbývá totiž vyrovnat za cca 550 nebo kolik milionů korun náhrad , což představuje maximálně 9 až 10 tisíc hektarů . Dle kvalifikovaného odhadu mohou dosud neuzavřené restituční případy znamenat ještě maximálně dalších 300 milionů korun , což je dalších cca 5 tisíc hektarů . Dle mého názoru nestojí takto pojatá restituční tečka za komplikace , negativní mediální odezvu , která bude velmi pravděpodobně následovat . Obávám se , že i ta ústavní stížnost se nakonec objeví . Pokud chce Státní pozemkový úřad tímto ustanovením omezit především takzvané žaloby na nahrazení projevu vůle , kdy se restituenti domáhají vydání odpovídajících náhradních pozemků zejména proto , že kvalitní pozemky se nabízejí především ve veřejných nabídkách pro nájemce státní zemědělské půdy , dříve podle zákona č . 95 / 1999 Sb . , kam je přístup restituentů omezen , navíc v těchto nabídkách jsou pozemky nabízeny podle jiných cen , než restituentům náleží , a tím je dále poškozují , pak zpochybňuje i ústavní právo jednotlivce obrátit se na soud , domnívá - li se , že je krácen na svých právech . Na dokreslení tohoto faktu ještě několik čísel , která jsou obsažena v historickém exkurzu předkladatele materiálu . Na restituenty bylo převedeno za celou dobu přibližně 81 tis . hektarů zemědělských pozemků v průměrné hodnotě cca 61 tis . korun za hektar , zatímco nájemcům a aktivním zemědělcům bylo prodáno 581 tis . hektarů za průměrnou cenu přibližně 50 tis . korun za hektar . Ve většině případů za zvýhodněné třicetileté splátky , tedy s diskontem přibližně 60 % , tedy velmi výhodně pro nabyvatele . Okruh potenciálních nabyvatelů pak byl navíc zákonem omezen a z možnosti nabývat státní zemědělskou půdu byla vyloučena valná většina občanů tohoto státu s výjimkou těch , kteří byli aktivními zemědělci . Samotné ustanovení zákona č . 95 / 1999 Sb . , o tom , že z prodeje státního majetku byla vyloučena většina obyvatel České republiky , a možnost nabývat tento majetek úzkou a zákonem omezenou skupinou je na samé hraně ústavnosti . To , co novela zákona neřeší , a to už jsem tady říkal , je ta zmíněná dvojkolejnost , kdy se ke státnímu majetku v případě , že je ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , bude přistupovat jinak než k majetku , který bude spravovat Státní pozemkový úřad . To si myslím , že také dlouhodobě nemůže vést k ničemu pozitivnímu . Proto navrhuji zamítnutí tohoto zákona ve třetím čtení . Download XML • Download text
• Waveform view • Create Person name
