|

2013-008-06-051

51. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii /sněmovní tisk 170/ - prvé čtení

Date2014-05-14
Meeting2013/008
Agenda Item2013/008/051
Authorizedyes
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/008schuz/bqbs/b17605106.htm#r0
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
index Page 001 > 002
Místopředseda PSP Petr Gazdík 51. Vládní návrh, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení souhlasu s přístupem Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii /sněmovní tisk 170/ - prvé čtení Prosím, aby úvodní slovo postupně přednesli místopředseda vlády a ministr financí Andrej Babiš a ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek. Prosím, aby se pánové dohodli na pořadí. Takže nejprve prosím pana ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka. Prosím, pane ministře, máte slovo. Ministr zahraničních věcí ČR Lubomír Zaorálek Dobrý den dámy a pánové. Dovolte, abych tedy poprvé řekl ten titul přesně, tak jak má být, a to je Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii, tedy smlouva, které se jednodušeji říká fiskální smlouva, fiskální dohoda nebo fiskální kompakt. Budu říkat třeba fiskální dohoda. To je tedy název dokumentu, o kterém by měla začít Sněmovna jednat. Vy jste asi už zaregistrovali, že česká vláda se jím zabývala 24. března s tím, že navrhla, aby Česká republika přistoupila k této fiskální dohodě s tím, že převážná většina ustanovení, která z ní vyplývají, by se aplikovala až v okamžiku přijetí společné evropské měny. A pravděpodobně už jste slyšeli celou řadu argumentů. Já bych nechtěl opakovat tady nějak stereotypně to, co už možná znáte, ale přece jenom bych chtěl zmínit některé věci, které mi připadají důležité a možná nejsou z té debaty tak úplně zřejmé. Možná připomenu pro začátek to, že celá fiskální dohoda byla Evropskou unií přijata právě kvůli tomu, že bylo nutné reagovat na průběh ekonomické a finanční krize, která vedla k zadlužení některých zemí Evropy, ať už ty důvody byly nejrůznější, a samozřejmě to ohrozilo kredibilitu Evropské unie, států eurozóny a byla to vlastně docela vážná dramatická situace pro Evropskou unii. Fiskální pakt nebyla jediná odpověď - zdůrazňuji - ta odpověď byla vlastně v čase, těch reakcí byla řada a zdaleka není možné fiskální pakt pokládat za jediný nástroj, kterým Evropská unie reagovala na krizi. Nicméně dohoda byla poměrně velmi široká. Pakt podepsalo a přihlásilo se k němu 25 zemí. Připomínám, že jediné země, které zůstaly stranou, byly Česká republika a Velká Británie. To znamená, my se k tomu vracíme jako k dohodě, která z důvodů, které tady možná není důvodů se k nim vracet. Česká republika vlastně odmítla se k tomuto paktu přidat. Domnívám se, to snad ještě řeknu, že to nebylo dobré a šťastné rozhodnutí, především proto, že si dovolím tvrdit, že přijetí fiskálního paktu byl jeden z nástrojů, který skutečně pomohl Evropu a Evropskou unii a eurozónu stabilizovat. Jestli dnes čteme texty, které říkají, že EU už dnes nečelí podobné dramatické situaci, jako byla před časem, jestli dnes už se nemluví o kolapsu společné evropské měny, tak si dovolím říci, že fiskální pakt je jeden z těch nástrojů, který má zásluhu na tom, že se podařilo negativnímu vývoji čelit a že se Evropská unie víceméně stabilizovala. Jeden, podle mě významný, fakt je, že fiskální pak skutečně sehrál významnou úlohu při zvládnutí situace. Proto si myslím také, že je to jeden z důvodů, proč vidím rozhodnutí ČR nepřidat se, jako chybu. Protože se víceméně ukázalo, že to rozhodnutí bylo správné. A my jsme tím samozřejmě v rámci Evropy nedali dobré znamení, pokud jsme tak zůstali stranou projektu, který se ukázal být efektivní. Je třeba zdůraznit, že fiskální pakt nespadl z nebe. Když si vezmete nástroje, které obsahuje, tak my ty nástroje vlastně už v Evropské unii známe. Když si vezmete maastrichtská kritéria, která byla právě jako nástroj, jakým garantovat určité chování zemí, ponechávám stranou, že nebyla zcela respektována a že jsme dokonce zažili to, že to klíčové země eurozóny nerespektovaly, a to byla samozřejmě chyba. Nicméně maastrichtská kritéria obsahovala podobné mechanismy. Nebo daleko čerstvější six-pack, tzn. balíček opatření, který byl přijat právě jako reakce na krizi, také vlastně už měl v sobě mantinely a brzdy, limity pro hospodaření s finančními prostředky členských států Unie. Fiskální pakt vlastně shrnuje tyto pokusy EU, které byly do té doby už činěny, vytvořit určitá pravidla, určitá kritéria pro zacházení s veřejnými penězi v jednotlivých státech a čelit té situaci, že se jednotlivé země EU ocitají v dluhových potížích, které se pak stanou vlastně problémem všech států aliance. Takže zdůrazňuji, fiskální dohoda je výsledek určitého procesu, a je to shrnutí určitých mechanismů a vytvoření určité definitivní podoby něčeho, ke které se přihlásilo 25 zemí. V případě České republiky to, co je v něčem také na pováženou, že se nepřihlásila k projektu, který vlastně významně stabilizoval eurozónu země, která předtím deklarovala, že se chce stát částí eurozóny, a chtěla se stát součástí eurozóny. V případě Velké Británie, jak víte, je situace jiná. Velká Británie nikdy netvrdila, že chce být součástí eurozóny. Její pozice i vůči Evropě je odlišná. Ale tady jsme byli svědky, bohužel, toho, že Česká republika, která dávala jasně najevo, že chce spojit svůj osud s eurozónou, a dokonce to de facto jasně deklarovala ve smlouvě z roku 2004, tak takováto země se neúčastnila, nebo řekla, že se nebude účastnit toho procesu, který se spustil fiskální dohodou. Samozřejmě tím, že jsme s tím nesouhlasili, tak jak asi všichni dobře víte, jsme přišli o určitou možnost účastnit se summitů eurozóny, summitů o konkurenceschopnosti, změnách celkového uspořádání eurozóny a základních pravidlech eurozóny. My jsme se zbavili možnosti účastnit se procesu, který, jak víte, je v současné době jeden z úplně nejdůležitějších, které se v Evropě dějí. Vy dobře tušíte, že právě díky ekonomické a finanční krizi se právě tyto otázky staly při debatách, setkáních v evropských radách úplně klíčovými. Otázky bankovní unie, finanční stabilizace eurozóny se vlastně staly stěžejními otázkami, které byly vlastně dlouhodobě na tabuli a na stole při jednáních členských států. Chyba podle mě, které jsme se dopustili, že právě u těchto klíčových rozhovorů, které rozhodují o budoucí podobě eurozóny, potažmo Evropské unie celé, my jsme vlastně řekli, že u těchto rozhovorů nebudeme. Tady je jeden důležitý argument, pro který já tvrdím, že to bylo špatně a je třeba to napravit. Domnívám se, že chceme-li a máme-li vážný zájem o budoucí podobu Evropské unie, tak se musíme zabývat tím, co se děje v eurozóně, a měli bychom u toho být bezprostředně přítomni. Tohle by prostě nemělo být bez nás. A já tady prostě volám po tom, abychom přijetím a přihlášením se k fiskálnímu paktu zároveň řekli Evropě jasně, že se chceme účastnit toho, co se zítra s eurozónou stane. Zajímá nás to a uvědomujeme si, že je to pro nás klíčové. To, myslím, ze zahraničněpolitického hlediska je nesmírně důležité, abychom toto dali jasně najevo. Jinak si myslím, že postoj České republiky příliš srozumitelný není. Myslím si ale, nejenom že to není srozumitelné, ale že to neodpovídá logice věci. Když si vezmete Česko, a nemyslím jeho ekonomiku, skoro bych řekl, celý náš život, tak všichni dobře víte, jakým způsobem jsme se svým okolím, se svými sousedy, s Evropskou unií a s eurozónou samozřejmě zásadně spojeni. V takovéto situaci nemít zájem účastnit se toho, co se dnes děje v jádru, mi připadá jako chyba. A můžeme mít různé názory, můžeme se lišit v názoru na bankovní unii, můžeme se lišit v některých dílčích postojích, ale připadá mi nerozumné nebýt u toho, neúčastnit se toho, a řekněme, neprodat to, co si myslíme, že je dnes, nebo neprosadit to, co si dnes myslíme, že je pro Českou republiku v těchto debatách důležité. Přihlášení se k fiskálnímu paktu je pro nás i symbolicko-psychologicky významné, že tím dáváme najevo, že nás to prostě zajímat bude a že chápeme, jaký to má pro nás význam. A fakticky podle mě by nám to mělo umožnit návrat k summitům eurozóny, jejichž důležitost je, myslím, pro nás klíčová. To je to zahraničněpolitické. Já se domnívám, že v něčem jsou i docela dobré argumenty, proč přijmout fiskální pakt v České republice právě dnes, protože když se podíváme na dosavadní vývoj České republiky v ekonomické oblasti, tak by někdo mohl říci, že Česká republika nepatří mezi ty nejvíce zadlužené země Evropské unie, a je to určitě pravda. A nemyslím si, že by dnes byl a priori dluh to jediné, co musíme řešit, protože všichni tušíme, že tahle země má taky obrovský problém s výkonem, ekonomickým výkonem, a potýká se s ekonomickou stagnací. A tady není jediné řešení jenom otázka dluhu. Na druhé straně si myslím, proč ten fiskální pakt je i z ekonomického hlediska důležitý - že to je proto, že když se podíváme na vývoj posledních let, vidím tam přece jenom určitou poměrně hrozivou tendenci. A domnívám se, že otázka strukturálního deficitu, která je jednou z klíčových, co vlastně otevírá fiskální pakt - protože já jenom upozorním na to, že jedním z významných opatření fiskálního paktu je právě to, že by mělo pro nás platit pravidlo vyrovnaných nebo přebytkových veřejných rozpočtů, které se považuje za splněné, nepřesahuje-li strukturální schodek 0,5 % HDP, za určitých podmínek 1 % HDP. Přátelé, já jenom pro pořádek řeknu, že strukturální schodek znamená schodek, který je očištěný od cyklických vlivů a od mimořádných finančních operací. To znamená, je to schodek, který je zbaven těch výkyvů, ke kterým dochází díky tomu, že se nacházíme v určité fázi ekonomického cyklu, a česká ekonomika a české Ministerstvo financí, pokud vím, se strukturálním deficitem jako termínem běžně pracuje, takže je to něco, co, myslím, umíme dělat, jakkoli asi v teorii je to složitá diskuse, jak přesně strukturální deficit počítat, a jsou na to různé výpočty. Tak si myslím, že v zásadě my v Česku umíme pracovat se strukturálním deficitem, takže si myslím, že je to něco, k čemu se můžeme přihlásit. Když se podíváme na vývoj toho dluhu v České republice, tak mi připadá, že je poměrně velice varovná skutečnost, že když porovnáme situaci české ekonomiky od roku 2006, 2007 až po rok 2012, tak zjistíme, že během těch několika let se stalo to, že dluh České republiky stoupl z nějakých 28,5 % veřejného dluhu až na úroveň 46 %. Takže v téhle době, opakuji, od těch let 2006-2007, dluh veřejných rozpočtů z 28,5 vzrostl na 46 %. A někdo může říci, že je to samozřejmě číslo, které nekalkuluje průběh ekonomické krize, ale jak víte, k tomu právě máme strukturální deficit, který vlastně očišťuje i ten deficit právě od toho cyklického. A já vám řeknu čísla strukturálních deficitů, kterých jsme dosahovali v těch letech. Strukturální deficit, to znamená očištěný opět od cyklických vlivů, byl v roce 2007 1,8 %. V roce 2008 strukturální deficit byl 3,4 % a v roce 2009 strukturální deficit byl 4,8 %. Opakuji, je to očištěné od cyklických vlivů, to znamená, že to přece ukazuje, že tehdy ta ekonomika byla úplně nezvládnutá, protože bez ohledu na to, co způsobil cyklus, deficit dramaticky rostl. Je to prostě příklad toho, že ekonomické řízení země skutečně tu situaci nezvládlo. A teď si představte, že něco podobného by se opakovalo znovu. My nemůžeme vyloučit návrat ekonomické krize. To bych ani neměl říci, ale bohužel všichni tušíte, že to je něco, co se nedá vyloučit. A představte si, že by se tato situace opakovala znovu. Tady došlo, opakuji, během šesti sedmi let ke zvýšení veřejného dluhu z 28,5 na 46 %. A teď si představte další krizi, podobně špatně zvládnutou, jako to bylo v případě této krize, a ten deficit, to dlouhodobé veřejné zadlužení by narostlo podobným způsobem. To bychom se dostali dokonce už přes těch 60 %, která byla mezi pravidly Maastrichtu. Takže já vám prostě říkám, že tohle je něco, co já vám říkám jako argument, proč fiskální pakt má smysl, protože při podobném zvládání krize, jako tady bylo předvedeno v těch posledních šesti sedmi letech, bychom se dostali do daleko složitější situace. My si prostě už nemůžeme dovolit podobným způsobem zacházet s rozpočtem, jako to bylo v minulosti. Proto si myslím, že je účelné mluvit o fiskálním paktu i v České republice, přestože nejsme země, která by patřila, jak jsem řekl, k těm nejzadluženějším. Pro nás je sledovat podobné kritérium do budoucna velice užitečné. Já vám toto říkám jako jeden z příkladů, proč se domnívám, že je to téma, které nezhaslo. To není tak, že fiskální pakt už dnes není téma v Evropě. Je to stále téma, je to něco, co se osvědčilo, protože si myslím, že se dá prokázat, že fiskální pakt pomohl stabilizovat situaci. Já jsem tady jednou řekl, že to není jediný nástroj. Pokládám za velice důležité, že v Evropě tento nástroj byl doplněn také např. Paktem pro růst a zaměstnanost. To znamená, že stabilizace ekonomiky se neděje jenom politikou nějakých dluhových brzd, ale zároveň se děje i aktivní politikou růstu a zaměstnanosti. Říkám, je to tedy jenom jeden z nástrojů, ale myslím si, že má svou roli, a dokonce bych si dovolil říci, že on má i svou růstovou roli, protože ve chvíli, kdy Česká republika přijme fiskální pakt, tak tím dává investorům najevo, že země se hodlá vyvíjet stabilně, předvídatelně, a tím pádem investice, které sem půjdou, mohou čekat, že to je předvídatelné prostředí, které nebude vykazovat nějaké dramatické výkyvy. Takže si dovolím tvrdit, že fiskální pakt má takto nepřímo i určitou jakoby prorůstovou roli, protože vytváří příznivé prostředí pro eventuální investice ze zahraničí. A asi se shodneme na tom, že když chceme nastartovat ekonomiku, tak podle mě potřebujeme investice zahraniční i investovat v domácí oblasti. To jsou známé metody. A dokonce si myslím, že to znamená i držet spotřebu, protože ta se myslím v minulých letech podceňovala. Takže i ten fiskální pakt se spolupodílí na vytváření prostředí, které je příznivé pro ekonomické startování ekonomiky. Takto si myslím, že to tedy není pouze v tomto smyslu pasivní brzdový nástroj, ale je to vlastně i něco, co vytváří podmínky pro ekonomický růst. To jsou z mého pohledu důvody, proč stojí za to se v této Sněmovně bavit o fiskálním paktu a proč podle mě bychom měli napravit tu situaci, která vznikla, když jsme vypadali jako země, kterou moc zřejmě nezajímá osud eurozóny, moc nezajímá to řešení, které vzniklo v Evropě a které se, myslím, jak už jsem se tady snažil ukázat, víceméně osvědčilo. Jsem přesvědčen, že fiskální pakt se ukázal smysluplný, a domnívám se, že je dobré, abychom se vrátili k tomu stolu, kde se o budoucnosti eurozóny mluví. Zároveň víte, že my navrhujeme, abychom toto přijali, aniž bychom přijali všechny články. Víte, že vláda dala najevo, že nevidí důvod se v této chvíli vázat také k plnění článků 3 a 4, zřejmě tady o tom bude debata. Já bych chtěl k tomu říci jen tolik, že jsem přesvědčen, že se tady chováme stejně jako jiné země, které bych mohl vyjmenovat, které učinily podobnou věc, že se sice přihlásily k fiskálnímu paktu, ale v této chvíli se nevážou těmi konkrétními ustanoveními, která by pro nás měla platit až poté, co vstoupíme do eurozóny. A ten důvod je podle mě dobrý. Já se domnívám, že se musíme na celou věc připravit. Česká ekonomika potřebuje určitý čas i strukturálně se připravit na vstup do eurozóny a součástí toho by měl být určitý prostor, který budeme mít na start ekonomiky. Proto si myslím, a tahle vláda dala jasně najevo, že chce dodržovat určitá základní kritéria zacházení s dluhem. Neměl by se nikdo obávat toho, že v této zemi by někdo se choval rozmařile, protože si myslím, že nám to nedovoluje jakási, skoro bych řekl, národní mentalita. Takže my jsme samozřejmě připraveni se chovat jako hospodáři, nicméně ponechat si ještě po určitou dobu určitý prostor pro to, abychom mohli stimulovat ekonomiku, je to podle mě rozumné, učinily to i jiné země, které v této chvíli také nejsou členy eurozóny, a není důvod se zavazovat k těm článkům 3 a 4, které by znamenaly, že bychom na sebe vzali i všechny důsledky a dopady. Takže proto si myslím, že i tohle je rozumný návrh a odpovídá to opět tomu, jak to vyhodnotili naši partneři, kteří jsou v Evropské unii v podobné situaci jako my, že se hlásí do eurozóny a nejsou ještě přímo jejími členy. Tolik je mé úvodní slovo, doufám, že jsem vás zaujal. Děkuji.

Download XML • Download text • Waveform view • Create Person name