Místopředseda PSP Vojtěch Filip
7. Vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (zákon o ochraně památkového fondu)
/sněmovní tisk 666/ - druhé čtení Vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím o klid! Rozumím tomu, že když... Pan místopředseda, úřadující předseda klubu KDU-ČSL. Prosím, pane poslanče, máte slovo. Poslanec Jaroslav Klaška
Ještě jednou hezký podvečer, dámy a pánové. Chtěl bych navrhnout jménem dvou klubů, KDU-ČSL a hnutí ANO, aby Sněmovna jednala i po 19. hodině do projednání tohoto bodu 7 a následného 53. Procedurálně i meritorně. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Rozumím tomuto návrhu, a protože jde o procedurální návrh, bez rozpravy ho dám hlasovat. A to tak, že vás nejdřív odhlásím. Požádám vás o novou registraci. Prosím, přihlaste se svými identifikačními kartami. O návrhu poslaneckých klubů KDU-ČSL a hnutí ANO rozhodneme, že budeme tento bod a bod 53 projednávat i po 19. hodině. Zahájil jsem hlasování číslo 294 a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám. Hlasování pořadové číslo 294, ze 107 přítomných pro 32, proti 39. Návrh nebyl přijat. Takže můžeme pokračovat. Děkuji panu ministru kultury Danielu Hermanovi a zpravodaji výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Romanu Procházkovi, který je zpravodajem garančního výboru, že jsou u stolku zpravodajů. Dovolte mi poznamenat, že jsme přerušili vystoupení paní poslankyně Chalánkové. Ta nechce už dokončit své původní vystoupení. Budeme tedy pokračovat dalšími přihlášenými v rozpravě, a to tak, že... Teď jsem odmazal paní kolegyni Strnadlovou a ptám se... Ne, dobře. V tom případě pokračujeme vystoupením paní poslankyně Niny Novákové, která ale není přítomna, takže propadá na konec přihlášených. A před námi je vystoupení v obecné rozpravě paní poslankyně Jany Lorencové, připraví se paní kolegyně Věra Kovářová. (Velký hluk v sále.)
Já ještě počkám, paní poslankyně, než vám dám slovo, abych uklidnil sněmovnu. Tak. Ještě, vážené paní kolegyně, páni kolegové, prosím o klid. Máte slovo. Poslankyně Jana Lorencová
Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, delší dobu sleduji snahu vlastníků kulturních památek odkazy našich předků zachraňovat a rekonstruovat a přitom vyhovět požadavkům památkové péče. Velmi často ale dochází ke kolizi mezi představami, či spíše požadavky památkářů a zájmy vlastníků, kteří sice v barokním domě bydlet chtějí, ale rozhodně ne ve stavu, v jakém byl barokní dům vybudován, tedy ve stavu ze 17. století. Všichni známe případy, kdy památková péče i stavební úřad povolí uprostřed historické zástavby supermoderní budovu, investor zaplatí v dobré víře statisíce za projekty, a když je zahájeno stavební řízení, objeví se aktivisté či jiní účastníci řízení, kteří proti stavbě začnou protestovat. V rámci různých odvolání pak skončí po několika letech projekt u ledu a investor může odečítat miliony, které pak požaduje po státu. Často se také stává, že odborní památkáři pracující v Národním památkovém ústavu vydají v rámci správního řízení odborné stanovisko, avšak výkonný úředník na odboru památkové péče místního úřadu, který však není památkář, na tato odborná stanoviska nebere vůbec zřetel a vydá rozhodnutí v naprostém rozporu se stanoviskem odborníků. Očekávala jsem, že vládní návrh zákona o ochraně památkového fondu, který je shodou okolností, náhod, veden jako sněmovní tisk se symbolickým číslem 666, tyto a mnohé další problémy odstraní, anebo se o jejich odstranění alespoň pokusí. Úředníci Ministerstva kultury připravují v různých intervalech památkový zákon téměř dvacet let. Předkládanou verzi zákona začali připravovat již za Nečasovy vlády. Myslím, že takto velký časový úsek by měl být pro státního úředníka dostatečný natolik, aby návrh zákona byl moderní právní úpravou. Česká komora architektů byla jednou z profesních organizací, které byly součástí vnějšího připomínkového řízení. Komora však v lednu minulého roku vydala prohlášení, ve kterém uvedla, že namísto definování hodnot a racionálního a efektivního způsobu jejich ochrany je návrh zákona značně obsáhlou a nepřehlednou normou soustřeďující se na detailní popis dílčích činností a obsáhlou regulaci některých profesí, že architektonická tvorba či projektování nejsou v návrhu zákona dostatečně formulovány, že zde chybí citlivá interpretace památek v souvislosti s nepotlačitelným vývojem současné civilizace a kultury, že se návrh zákona soustředí pouze na údržbu a konzervaci památkově chráněných objektů a opomíjí skutečnost, že nemovité kulturní památky jsou lidmi užívány a z tohoto hlediska jsou na ně kladeny nároky na jejich reálnou funkčnost. Tato profesní organizace navíc uvedla - a dovolte mi prosím doslova odcitovat z jejich prohlášení: Vůči návrhu zákona o ochraně památkového fondu jsme uplatnili připomínky v rámci připomínkového řízení. Jejich vypořádání však probíhalo vzhledem k významu zákona dle našeho názoru překotně a pod časovým tlakem. ČKA nakonec ve vnějším připomínkovém řízení podporu zákona stáhla. Další z odborných organizací, které dlouhodobě kritizují průběh přípravy i samotný vládní návrh zákona, je Asociace pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví České republiky. Krom přibližně 80 připomínek, které dle mých informací, možná není to číslo přesné, asociace předala Ministerstvu kultury s dostatečným předstihem ještě před jednáním Legislativní rady vlády, a poté dokonce i vedoucímu premiérových poradců Vladimíru Špidlovi, upozorňuje, že v návrhu zákona je opomíjen zcela památkový urbanismus, na což upozorňuje už zmíněná Česká komora architektů. Zákon totiž chrání pouze jednotlivé památky, jejich fyzickou podstatu, kvalitu jejich rekonstrukce zajišťuje stavebně historický průzkum. Nechrání ale jejich prostředí, jejich urbanistické postavení a kontakt s okolím. Návrh zákona opomíjí průzkum urbanistických hodnot území, bez kterého nelze zajistit plošnou ochranu města, postavení jeho dominant ani hodnotu jednotlivých památek. Výsledky urbanistického průzkumu jsou předpokladem pro funkční spojení památkového a stavebního zákona, zákona o územním zpracování, jsou podkladem pro regulační plán. Propojení obou zákonů by umožnilo podstatné zkrácení projednávání projektové dokumentace. V případě zpracování regulačních plánů, které by vycházely i z analýzy urbanistických hodnot, by odpadla podstatná část projednávání územního i stavebního řízení. Neúměrně dlouhé projednávání projektové dokumentace je důsledkem nedostatečné územněplánovací dokumentace. Regulační plány by poskytly jasné investiční podmínky pro investiční záměry a omezily by podstatně i případnou korupci. Návrh zákona nově nabízí dotace na údržbu i majitelům nechráněných objektů v památkovém území. Myšlenka v zásadě dobrá, může mít ale negativní dopady. Protože zákon neumí rozlišit kulturní hodnotu těchto domů, a ta je závislá na jejich působení v kompozici města, dojde tak k zakonzervování objektů, které městu škodí. Návrh památkového zákona nabízí plány ochrany, neupřesňuje ale jejich obsah. Protože nepožaduje zpracování plánů ochrany pro celé území, rozsah ponechává místní samosprávě, nemohou být plány ochrany součástí dokumentace podle stavebního zákona. Jak upozorňuje další odborná organizace, Sdružení pro stavebně historický průzkum, návrh zákona počítá s neúměrným navýšením počtu řízení uvedených na Ministerstvu kultury v prvním stupni z dosavadních osmi na devatenáct. Diskriminační je i úprava tzv. regulovaných činností, přičemž zejména na zpracovatele stavebně historických průzkumů jsou kladeny nesmyslně velké nároky a hrozí jim drakonické sankce. Naproti tomu návrh vůbec nebere v úvahu mimořádně závažnou problematiku rabování archeologického dědictví takzvanými detektoráři, jehož negativní důsledky jsou známy už řadu let a ve většině evropských zemí vyvolaly důraznou regulaci. Zákon o ochraně památkového fondu tedy nepřináší zlepšení ochrany kulturního dědictví, nepřináší ale ani posílení právních jistot vlastníků. Do systému památkové péče vnáší zmatek a znemožňuje racionální ochranu a obnovu památek. Obsáhlý, složitý a byrokraticky zbytnělý zákon dnešní situaci spíše zhoršuje a komplikuje. Zvyšuje také náklady vlastníků i společností. Nákladný je například plán ochrany, § 32 až 34, území s vyloučenými archeologickými nálezy, § 38 až 40, povinné zpracování stavebně historického průzkumu kulturních památek za všech okolností, § 48. Zákon snižuje právní jistotu vlastníků. Již řádně schválené úpravy památek může stát odstranit, pokud se mu to zlíbí, podle § 63 odst. 1 písm. e) a f). Orgány veřejné správy například v souladu se zákonem povolily půdní vestavbu s vikýři. Pokud si to však rozmyslí, mohou ji nařídit odstranit. Na čí náklady? Zákon také špatně popisuje různé odborné činnosti a dokumentace, které se při obnově památek vykonávají, takže tyto dokumentace nebude možné z velké části vůbec provádět, například podle § 47, 49 a 73. Přitom je bude správní řízení ale vyžadovat. Vznikne tak zmatek a chaos a prodlouží se i správní lhůty. To bude mít negativní vliv na všechny zúčastněné vlastníky, odborníky i úřední aparát a ztíží to obnovu památkového fondu. Opak by měl být cílem zákona. Zákon je diskriminační vůči odborným profesím. Některé reguluje, jiné nikoliv. K těm regulovaným patří například restaurátoři, stavební historici a archeologové. K těm se chová přímo šikanózně. Ministerstvo kultury se pokouší před Poslaneckou sněmovnou tvrdit, že zákon byl řádně připomínkován a projednán se zainteresovanými osobami. Není to pravda. Připomínky byly odbyté, s restaurátory, zpracovateli stavebně historických průzkumů ani s profesionálními pracovníky památkové péče například nikdo nejednal. Vážené kolegyně a kolegové, nyní se však dostávám z mého pohledu k nejproblematičtější části návrhu tohoto zákona. Ač většina z nás nejsme památkáři, jistě se shodneme, že pojem kulturní památka je základním kamenem památkové péče a jeho jednoznačná výkladovost musí být nezpochybnitelná. Podle znění zákona o kulturních památkách č. 22/1958 Sb. nebyly kulturními památkami pouze jednotlivé objekty, ale i památkové rezervace. Z tohoto pojetí kulturní památky vychází i současná Listina základních práv a svobod, dále jenom Listina, která v článku 35 říká, že při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Tedy v historickém pojetí nikdo nesmí poškozovat nejen jednotlivé objekty, ale ani celek, tedy památkové zóny a památkové rezervace. Celé historické území je tak podle Listiny chráněno. Podle § 2 odst. 4 návrhu zákona je památkovou rezervací území jako celek s mimořádným soustředěním vzájemně prostorově provázaných kulturních památek. Z toho vyplývá, že návrh zákona vnímá kulturní památky jako jednotlivé objekty, či soubory objektů, jako příklad uvádím, že když se jedná o statek, souborem je hlavní budova, špejchar a chlévy. Území, jako jsou například historická jádra měst vládou prohlášená památkovou rezervací, kulturní památkou tak nebudou. Vymezení kulturní památky základního pojmu oboru státní památkové péče je teď v návrhu zákona v rozporu s pojetím Listiny a je v rozporu i s jejím tradičním pojetím redukováno, nezahrnuje historická jádra města, jež byla vládou České republiky považována za památkové rezervace, nezahrnuje ani takzvané památkové zóny vyhlášené Ministerstvem kultury České republiky. (V sále je obrovský hluk a neklid.)
Znovu opakuji, podle současného výkladu jsou kulturními památkami zóny i rezervace, ale podle návrhu zákona památkové rezervace a zóny kulturními památkami už nebudou. Dokládám své tvrzení dalším ustanovením, které v § 19 odst. 1 návrhu zákona říká, že řízení o prohlášení za kulturní památku vede ministerstvo. Z toho vyplývá, že to, co dnes vyhlašuje vláda, jako jsou již zmíněné památkové rezervace, kulturní památky nejsou. Je nepřijatelné, aby nebyla sjednocena terminologie v tak základním pojmu, jako je pojem kulturní památka. Je nezbytné, aby terminologie návrhu zákona byla totožná s terminologií Listiny. Podle mého názoru, a v tomto případě by mě zajímal názor předsedy ústavněprávního výboru, terminologie návrhu zákona a terminologie Listiny by měly být shodné, neměly by se v ničem odlišovat. Jsem přesvědčena, a jistě se shodneme, že není možné zužovat pojem kulturní památka, který je pro památkovou péči naprosto klíčovým pojmem. Akceptujeme-li, že památkové rezervace a památkové zóny nejsou podle návrhu zákona kulturními památkami, pak v souvislosti s Listinou sice nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat kulturní památky, ovšem každý může ohrožovat a poškozovat památkové rezervace a památkové zóny. Toto ustanovení bude příčinou mnoha soudních sporů mezi investory a státem. Terminologie návrhu zákona o ochraně památkového fondu je proto v rozporu s Listinou základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku České republiky. Vím, že nás tlačí čas, a tak se pokusím svoje vystoupení zkrátit. Podle mého názoru bude schůdnější vrácení zákona k přepracování. Vážené kolegyně, vážení kolegové, právě jsem vám přednesla jen poměrně malý výčet nedostatků, které vládní návrh zákona má. Jsem si vědoma toho, že přijetí zákona je úkol daný vládou a předkládá jej náš koaliční partner. Jsem ale přesvědčena, že nemůžeme obětovat kulturní dědictví naší země jen proto, že máme nějaké koaliční dohody. Pan ministr by si měl uvědomit, že my, poslankyně a poslanci, nejsme státní úředníci a nemůžeme za jeho podřízené dávat návrh zákona do pořádku, do podoby, v jaké by měl být. My máme jen v rámci pozměňovacích návrhů zpracovat dílčí věci. Abychom tedy ze 140 paragrafů přeformulovali 80, je asi příliš velký výkon. Pokud bude stávající zákon z roku 1987 ještě další čtyři roky platný, určitě se památková péče nezhroutí. Navíc si myslím, že je lepší, aby i za cenu toho, že současná Sněmovna zákon do třetího čtení nepošle, dostal ministr Daniel Herman a jeho úředníci úkol zákon přepracovat tak, aby byl zákonem moderním, aby šlo o právní moderní úpravu, a to bez vad. Po seznámení s připomínkami odborných organizací konstatuji, že délka přípravy návrhu zákona neodpovídá jeho kvalitě. Vím, že nejsem jediný koaliční poslanec, který má s předkládaným návrhem zákona problém. Proto sděluji, že návrh zákona o ochraně památkového fondu nepodpořím, a doporučuji jej buď vrátit jako celek předkladateli k přepracování, nebo jej vrátit výboru pro kulturu a výboru pro regionální rozvoj k dopracování. Děkuji za trpělivost. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji paní poslankyni Janě Lorencové. Další přihlášenou v rozpravě je paní poslankyně Věra Kovářová. A upozorňuji, že po jejím vystoupení bod přeruším a vypořádáme se procedurálně s tím, co se může na této schůzi ještě odehrát. Prosím, paní poslankyně, máte slovo. Poslankyně Věra Kovářová
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych vám představila svůj pozměňovací návrh, jehož smyslem je, aby se do návrhu zákona zanesl pojem "archeologický nález tvořený materiálem vojenské povahy". Tyto specifické hmotné nálezy jsou po dlouhá léta předmětem kořistění amatérských hledačů, mnohdy velmi cenné historické předměty jsou shromažďovány v soukromých sbírkách bez znalosti či evidence. Stávají se rovněž předmětem obchodu. Mezi tyto nálezy náleží také zbraně, nebezpečné střelivo a munice dokládající především válečné události let 1939 až 1945 na našem území. Držení takovýchto předmětů může rovněž způsobit újmu bezpečnosti státu. Z téměř třicetileté zkušenosti vyplývá, že soukromé sbírky často končí po ukončení činnosti svých majitelů neznámo kde. Naše společnost tím přichází o doklady novodobých dějin, které poznamenávají naší společnost dodnes. Archeologické nálezy tvořené materiálem vojenské povahy vyrobeným po roce 1890 a jsou: a) zbraně střelné, bez ohledu na ráži, a to včetně střeliva, munice a příslušenství, b) zbraně chladné, včetně příslušenství, c) pozemní vozidla a tanky, včetně jejich součástí a vybavení, obrněná či neobrněná, ozbrojená či neozbrojená, vybavená či nevybavená k odpalování střeliva a munice, d) plavidla (hladinová i podhladinová)
, včetně příslušenství a vybavení, speciální výstroj a výzbroj, e) letadla, včetně leteckých motorů, výstroje, výzbroje, příslušenství a vybavení, f) zbraňové systémy, včetně příslušenství a vybavení, g) pancéřové nebo ochranné vybavení, h) výstroj, výstrojní součástky a věci každodenního použití příslušníků armády či ozbrojených sborů, i) zařízení sloužící k řízení palby, poplašná či varovná zařízení, směrovací zařízení a prostředky, zařízení pro protiopatření, a to včetně příslušenství, j) spojovací materiál a technika, včetně příslušenství a vybavení, k) navádění a navigační zařízení, včetně příslušenství a vybavení, l) zobrazovací, detekční a sledovací zařízení, včetně příslušenství a vybavení. Výběr hraničního roku 1890 pro definici materiálu vojenské povahy vychází z ustanovení přílohy zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních a střelivu, část první - Druhy zbraní, bod 22, Historická zbraň. Za historickou zbraň je považována zbraň vyrobená před 31. 12. 1890, a to včetně všech hlavních částí zbraní. Vnitřní organizační složkou Ministerstva obrany zřízenou pro uchování sbírky muzejní povahy je Vojenský historický ústav Praha. Soustavně a cílevědomě se zabývá shromažďováním písemných a hmotných památek k dějinám českého a československého vojenství, odborně o tyto fondy a sbírky pečuje, vědecky je zkoumá, zpracovává a zpřístupňuje veřejnosti. Vojenský historický ústav prezentuje výsledky práce v muzejní a výstavní činnosti, v knižních a časopiseckých publikacích, na vědeckých konferencích a seminářích, poskytuje historický servis vojenským útvarům, ústavům a zařízením ve službách veřejnosti. Vojenský historický ústav je jako vnitřní organizační složka Ministerstva obrany tou institucí, která se z podstaty věci archeologickým materiálem vojenské povahy zabývá. Děkuji za pozornost. Místopředseda PSP Vojtěch Filip
Děkuji paní poslankyni Věře Kovářové. A ptám se pana kolegy Uhlíka, jestli jeho vystoupení je kratší než pět minut, protože potřebujeme něco vypořádat. Pokud ne, tak mu slovo neudělím. Omlouvám se, Junka, moje chyba. (Poslanec Junek se blíží k řečništi.)
Tak dobře. Pokud je to - pane poslanče, já vás nechci potom přerušit, ale v 19 hodin to budu muset přerušit, tak jako tak. Takže jestli to máte delší... (Poslanec Junek se gestem vzdává vystoupení.)
Tak dobře. V tom případě paní kolegyně Kovářová byla poslední vystupující k tomuto bodu. Já přeruším bod 7, projednávání vládního návrhu zákona o ochraně památkového fondu, tisk 666. Poděkuji panu zpravodaji, poděkuji panu ministrovi a přerušuji tento bod v obecné rozpravě. Na základě našeho hlasování, že nebudeme jednat o zákonech po 19. hodině, které proběhlo před malou chvílí, se musíme vypořádat s programem naší schůze. Na základě návrhu poslaneckých klubů je tady procedurální návrh na vyřazení všech neprojednaných bodů z této schůze. Dobře. Já vás odhlásím a požádám vás o novou registraci... A už máme potřebné kvorum pro rozhodování o tomto procedurálním návrhu. Na základě tohoto návrhu poslaneckých klubů dám hlasovat v hlasování číslo 295 o vyřazení všech neprojednaných bodů této schůze. Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro. Kdo je proti? Děkuji vám. V hlasování pořadové číslo 295 z přítomných 77, pro 58, proti 12. Návrh byl přijat. V tom případě mohu ukončit tuto schůzi a sdělit vám, že se sejdeme na základě rozhodnutí organizačního výboru, který se sejde až 23. března. Dostanete pozvánku na další schůzi Poslanecké sněmovny. Přeji vám hezký večer, hezké následující dny a těším se s vámi na shledanou. (Schůze skončila v 18.58 hodin.)
| 