|

Named Entity View

Český parlamentní korpus, Poslanecká sněmovna, 2016-07-13 ps2013-048-06-008-225 [ParCzech.ana]

Agenda Item Title

225. Návrh na udělování Pamětní medaile Za zásluhy o parlamentní demokracii, vyznamenání Poslanecké sněmovny PČR

Date2016-07-13
Meetingps2013/048
Agenda Itemps2013/048/225
Sourcehttps://www.psp.cz/eknih/2013ps/stenprot/048schuz/s048235.htm
Page 1 > 2
Místopředseda PSP Petr Gazdík225. Návrh na udělování Pamětní medaile Za zásluhy o parlamentní demokracii, vyznamenání Poslanecké sněmovny PČR Je to sněmovní dokument 4667. Budeme pokračovat v přerušené všeobecné rozpravě. Dalším na řadě byl s přednostním právem pan předseda Miroslav Kalousek. Prosím, pane předsedo. Poslanec Miroslav KalousekDěkuji za slovo, pane předsedající. Dámy a pánové, já se v podstatě chci omluvit panu místopředsedovi Bartoškovi, protože nepochybuji o tom, že to myslel a myslí dobře. Já jsem skutečně na první signální byl připraven tento návrh podpořit a už jsem to veřejně říkal, že na rozdíl od pana předsedy Schwarzenberga se neobávám devalvace. Já si myslím, že slušných poděkování slušným lidem není nikdy dost. A tak jsem v té první naivní úvaze uvažoval. Na druhou stranu, když si představím politické rozhodování v této Sněmovně nejenom v tomto období, ale i v příštích, tak jsem si uvědomil, že bych se opravdu, byť jako vetchý kmet už mimo tuto Sněmovnu, nerad dočkal situace, kdy budou dostávat ocenění Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR například členové Klubu českého pohraničí za postřílené lidi na hranicích, čímž prospěli parlamentní demokracii v této zemi. To a řada jiných podobných rizik mi zabraňuje pro to zvednout ruku a prosím pana předsedu o pochopení. Děkuji. Místopředseda PSP Petr GazdíkDěkuji panu předsedovi Kalouskovi. S přednostním právem pan předseda Kováčik. Prosím, pane předsedo. Poslanec Pavel KováčikDěkuji za slovo. Diskuse, která se tady, kolegyně a kolegové, vede, právě i bezprostředního předřečníka se týkající, je krystalickým pohledem, nebo krystalickým obrazem toho, jak by Sněmovna neměla vypadat a jednat. Vojtěch Filip to tady v dopolední části tohoto bodu řekl poměrně jasně. Poslanecká sněmovna jako jedna z nejvyšších institucí, instituce, která může přehlasovat prezidenta, může přehlasovat Senát, měla by - aspoň to má ve svém základu - kontrolovat vládu, to jsou všechno vážné pravomoci, vážné kompetence, se nechá vláčet různými vášněmi, jejichž společným jmenovatelem je "ulov si svého poslance" nebo "zastřel si svého poslance nebo si ho aspoň pomluv, prostě udělej cokoliv, co znehodnotí a zneváží", a někdy se možná o to také někteří přičiňujeme, že nahráváme některým těmto tendencím. Ale ve skutečnosti obecně platí to, že to se netýká byť úplně stejně... stejných občanů České republiky, akorát tedy jiných jedinců, složených jiných institucí, ústavních či jiných... Že prostě Poslanecká sněmovna jakožto rozhodující i ústavní instituce je poslední léta terčem určitého soustředěného - řekněme jemně působení, které má vzbudit v občanstvu vášně - zase jemně řečeno - proti Poslanecké sněmovně jako instituci. Já si pamatuji, a mnozí kolegové a kolegyně z poslaneckého klubu KSČM často vzpomínají, jak v dobách před 10, 15, 20 lety když někam přijel poslanec nebo poslankyně, tak s posvátnou úctou byl vyslechnut, bylo s ním diskutováno, besedováno, cokoliv moudrého řekl, bylo bráno jako rozumná věc, někdy to ani rozumné věci nebyly, pamatujeme to, Slávku, že? - prostřednictvím paní předsedající - pana předsedajícího. Ale to, co se děje teď, začasté i za pomoci některých z nás, je prostě věc, která podle mého soudu hraničí s útokem na parlamentní demokracii. Já vím, že z úst komunisty to zní divně, možná, vím také, že budu možná kritizován, že tady hájím buržoazní demokracii. Nechť si každý myslí, co chce. Skutečností ovšem je, že jakákoliv diktatura, která by hrozila, jakákoliv monokracie, která by hrozila, jakákoliv jiná forma účasti občanů na správě svých věcí, tedy relativně demokratické, alespoň relativně svobodné, dané pouze obsahem stranické pokladny či pokladny sponzorů stranických, že prostě ta soutěž je přece jenom soutěž názorů, soutěž přístupů, soutěž občanských pohledů, je přece jenom nejširší možná, je přece jenom nejobjektivnější, a všechno ostatní občanská práva velmi, velmi omezuje a snižuje. Rád bych požádal, abychom se znovu vrátili na začátek projednávání tohoto bodu, zamysleli se nad tím i z tohoto pohledu, který spolu s předsedou ÚV KSČM a místopředsedou Sněmovny Filipem tady moc často nezní, pojďme zklidnit ty vášně a pojďme z toho vybrat to, které by mohlo být pozitivní. Je třeba přece jasně říci, že to nebude, že se poslanci a poslankyně budou odměňovat sami mezi sebou. Nebo že někdo bude vystaven potupnému posuzování ostatními lidmi, ústavními činiteli tedy, poslanci a poslankyněmi. Pojďme se zamyslet nad tím, jestli přece jenom by nebylo dobré tu materii pustit dál, v příslušném výboru a podvýborech posoudit, jestli je to úplná hloupost, jak tady někteří říkají, a tvrdím, že mnozí ještě chvíli předtím, než to říkali, než začal tento bod, tak byli odhodláni věc podpořit. Já si myslím, že takoví tady taky vystoupili, nechci nikomu sahat do svědomí, to má každý sám, nechť si to sám vyzkouší. Ale protože ta atmosféra začátkem projednávání tohoto bodu prostě vypadá, jak vypadá, tak jako jsme se přiklonili k tomu, co se líbí médiím. Že?
Text view • Dependencies • Wavesurfer • List names