Cesta na sjezdovku

Cesta na sjezdovku

Když jsme přijeli na jarní prázdniny, vystoupili jsme u krásné bobové dráhy.

V duchu jsem si říkal, kde bude asi ta chata ve které se máme ubytovat. Pak naše vedoucí Eva řekla, že musíme vyšlapat do toho kopce. Když jsme byli skoro nahoře, objevila se před námi prudká cesta do kopce. Vyšli jsme nahoru a v tom jsme uviděli takou větší chatku. Ubytovali jsme se a šli jsme si prohlédnout sjezdovku.

Když jsme šli okolo velké horské chaty, něco jsme slyšely – byla to diskotéka. Chvíli jsme se koukaly a pak jsme šli zase dál. „Konečně sjezdovka“ řekl jsem si. Vyšli jsme na kopec, kde končila lanovka. Z druhé strany byly další tři sjezdovky. Když jsme si prohlídly všechny sjezdovky šli jsme zpátky.

U stánku kde se prodávaly pernamentky, byl blátivý kopec. Milan a Andrej seběhli dolů a já jsem se rozběhl po blátivém kopci, zakopl jsem o cihlu, udělal jsem kotrmelec a už jsem ležel v blátě. Bunda od bláta kalhoty od bláta, boty mokré, byl jsem prostě celý hnědý. Když jsme se vraceli řekla mi Renata ať se vyválím ve sněhu. Udělal jsem to ale moc to nepomohlo. „Ach jo, teď jsem celej od bláta a ještě k tomu mokrej od sněhu, to je den! Když jsme přišli zpátky dal jsem všechno usušit.