Zobrazit po větách
Slohová práce školní
| Název | Slohová práce školní |
|---|
Text: -
[2]
OSNOVA: 1) ÚVOD – TADY ŽIJI
[7]
3) ZÁVĚR – CO JSEM ZDE PROŽIL
[8]
RÁD BYCH VÁM PŘEDSTAVIL MÍSTO, na kterém trávím podstatnou část svého života. Toto pro mne veledůležité místo se jmenuje sportovní (baseballový) areál a nachází se kolem cyklostezky České Budějovice – Hluboká nad Vltavou. Schází se zde A-tým hlubockého baseballu, zhruba dvacetičlenná parta mužů ve věku 19 − 30 let, kteří tomuto krásnému sportu dávají všechno, co mohou. Jsem nesmírně rád, že se mi kombinací talentu a tvrdé práce podařilo stát se součástí tohoto stroje, mašiny, která patří k nejlepším v České republice.
[9]
Kdykoli je v mém denním plánu trénink, což je během pracovního týdne čtyřikrát, těším se na něj, těším se na to, jak sednu na kolo a po asi 15-ti kilometrech spatří mé oči tento přenádherný areál. Tento stánek sportu je výborně umístěn u mnohahektarového golfového greenu a z každého místa je vidět na dominantu hlubockého zámku. Stojím-li kdekoliv uprostřed této zelené plochy, mé srdce zaplesá. Vidím dvě baseballová hřiště absolutní kvality, tři beachvolejballové kurty a veliký dětský areál, vše citlivě umístěno mezi čistou řeku a obrovské množství zeleně.
[10]
Jakmile se převléknu do tréninkového dresu a postavím se do kruhu spoluhráčů, stává se ze mě jiný člověk. Mé osobní, školní či jiné problémy jdou stranou a má mysl podléhá kouzlu prostředí a atmosféry. Všude kolem mne je krásná posekaná tráva, zpívající ptáci a zurčení řeky, která tak krásně chladí po těžkých zápasech. Mám kolem sebe dobré přátele, které představují mí spoluhráči, lidé, kvůli kterým bych se šel prát a o kterých vím, že každý okamžik prožívají se mnou a šli by se se mnou prát také. Podmínky pro výkon jsou nastaveny na optimum, tak jdeme do práce…
[11]
Jsou dny, kdy prší tak, že nevidím na dvacet metrů, ovšem můj vztah k tomuto sportu a místu, kde se v něm vytrvale zlepšuji, je takový, že sednu na kolo a jedu trénovat, stejně jako moji spoluhráči. Nezáleží na tom, kolikátý kilometr na hřišti už běžím, kolikátý nadhoz v bulpenu už háži, ani kolikátý míč v pálkařské kleci buším. Dřu na tomto hřišti každý den na to, abych se jen o kousek posunul kupředu. Vím, že se mi to vrátí, když pomáhám mému (našemu) hřišti, když dělám cokoliv v jakémkoliv počasí. Věřím, že jednou za čas přijde den, kdy se mi to všechno „vrátí“ a já budu moci prožít úžasné momenty s lidmi, které mám opravdu rád, na místě, které mi dává sílu jít vždy o kus dál.
[12]
Když onen den přijde, jsem připraven. Týmy z celé republiky se do našeho areálu těší, protože je zde vždycky úžasná atmosféra. Díky lokaci nemáme nouzi o diváky. Když Američan řekne: „I live for this“, mám na mysli to samé a vidím v očích mých „bratrů“, že každý z nás je připraven nechat tu veškerou sílu a energii, co v sobě má. Mnohdy, např. po prohraném zápase, v ošklivém počasí, po velmi bolestivém zranění nebo po celé zimě strávené v přítmí hal a posiloven, si vzpomenu na ony krásné letní dny, kdy nechávám své srdce na antuce a trávě právě tohoto místa na světě, které mám nejradši.
[13]
Mohu říci, že v těchto asi pěti hektarech jsem prožil své dětství, dospěl jsem v partě chlapů, stal jsem se členem národního týmu a věřím, že zde budu moci pracovat a zlepšovat se i nadále. Tady je místo mého života a já ho z celého srdce miluji.
Edit as list • Zobrazení textu • Statistiky • Vytvořit stand-off anotaci