ml_976.04

ml_976.04

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Ruja ? Ruda . Tu vesnici dobývaly sovětské jednotky dva nebo tři dny a nemohly ji dobýt , tak ten úkol padl na nás . Bylo to v prosinci , dojeli jsme tam někdy ráno v pět hodin , my jsme došli a dělostřelci dojeli . Půda byla hluboce zamrzlá , takže minomety absolutně nešly zakopat . Musely se pouze nějakým způsobem pořádně přidržovat . Už ani nevím , jak jsme to dělali . Akorát jsme podle mapy viděli , kde asi ta vesnice je a kam máme střílet . Útok začal při rozednění , byl to útok pěchoty podporovaný dělostřelectvem , minomety a tankem , ale německá obrana byla úžasně vytrvalá a houževnatá . Když potom přeci jenom tanky vypudili , odřízli jim cestu a do posledního ty Němce vymlátili , nikdo z Němců to nepřežil . Šli jsme po té široké zasněžené zmrzlé pláni a tam některé naše roty ležely , tak jak byly organizované , mrtvé . Tak tam ležely . Od velitele až do posledního střelce . Těch devět lidí vedle sebe . To byl můj nejotřesnější zážitek , protože mezi nimi byli také lidi , které jsem znal . Neříkám , že tam padli všichni . Byly roty , které tam ležely skutečně jak nás pánbůh stvořil , o tom se taky moc nepíše . Potom přišla operace Bílá Cerkev , tam jsme přešli řeku Ros , utábořili se na nějakém předmostí . Udělal se útok a potom následoval noční německý protiútok v době , kdy tam ještě nebyli naše protitankové zbraně . Německý protiútok byl bohužel úspěšný a padl při něm můj bratranec Bedřich Samet . Potom se všechno dalo zase do pucu , Bílou Cerkev jsme dobyli a následovaly další menší boje . Svoji kariéru na tomto tažení jsem skončil někdy začátkem března , kdy jsem byl odvelen do Jefremova jako velitel výcvikové minometné roty - už jsem povýšil . Mezitím , abych tam nešel bez šarže , mě povýšili na rotmistra . Tuto hodnost jsem odmítl . Napsal jsem jim , že mám maturitu a že tedy nemůžu být rotmistrem , protože to je hodnost pro lidi , kteří maturitu nemají . Došlo to bleskem do Londýna , tam uznali chybu a udělali ze mě podporučíka . Jako podporučík jsem tedy jel do Moskvy a tam jsem zase prožil pět hezkých dní na našem vyslanectví . Byl jsem tam dokonce v Bolšom těatru na Labutím jezeře , protože Moskva už tehdy pochopitelně žila normálním životem . Pak jsem se odebral do Jefremova , který byl asi sto kilometrů jižně od Moskvy . Tam jsem získal velmi krásný podnájem s veškerým komfortem a jal jsem se cvičit nováčky s minomety . Byli to většinou mladí volyňští Češi - dobří kluci , ochotní kluci , talentovaní kluci , nemůžu si na ně stěžovat . Sám jsem si vycvičil svoji rotu , se kterou jsem potom šel na Duklu jako velitel roty třetí brigády . Až do tohoto momentu , než jste přišel do Jefremova , jste se stále účastnil nějakých bojů , že ano ? Ano , to bylo stále . Stále na frontě ? To bylo od listopadu až do začátku března pouze s výjimkou , že jsme v Kyjevě jeli . . . Bez škrábnutí ? Bez škrábnutí , zaplať pánbůh , tam to šlo bez škrábnutí . Škrábnutí teprve přišlo . To mě neminulo třikrát . To vím , ale kdy to . . . Tam to bylo bez škrábnutí , protože . . . Řeknu vám to takhle . Byla to náhoda nebo byli ostatní minometčíci taky někdy terčem ? Řekl bych to asi takhle - největší nebezpečí bylo právě u Rudy . Tam jsme byli terčem . Kulky nám fičely kolem hlavy , protože to byla rovina a nebylo se kde skrýt . Normálně má minometčík u minometu udělaný nějaký okop , ale tam to nebylo možné , ani okop pro minomet nebyl . Svoji rotu jsem si vycvičil sám . Musím říct , že jsem měl velmi dobré velitele čet .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View