jg_984.03
jg_984.03
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
To
byli
pak
moji
ještě
teď
velmi
oddaní
přátelé
a
opravdu
si
jich
velice
cením
.
To
jsou
dělníci
,
ale
kultura
srdce
,
víte
?
To
je
víc
než
veškeré
doktoráty
a
diplomy
,
protože
to
jsem
si
na
mnohých
případech
ověřila
.
V
Tesle
to
bylo
blbé
,
protože
jsem
kontrolovala
spirály
přes
drobnohled
.
To
bylo
hrozně
úmorné
na
oči
,
div
jsem
neoslepla
.
Lékařka
řekla
,
abych
si
našla
něco
jiného
,
protože
bych
tam
asi
opravdu
oslepla
.
Tak
jsem
se
dostala
do
Mototechny
do
dopravního
oddělení
,
mohla
jsem
pracovat
v
kanceláři
.
Vypisovala
jsem
pro
šoféry
příkazy
a
vyúčtování
jsem
pro
ně
dělala
.
Byla
jsem
tam
asi
měsíc
a
pak
mě
zavolali
na
kádrovku
a
řekli
mi
,
abych
dala
výpověď
.
Říkám
:
"
Proč
?
"
"
Neptejte
se
.
Když
nedáte
výpověď
,
tak
vám
ji
musíme
dát
my
a
to
bude
pro
vás
horší
.
"
Tak
jsem
dala
výpověď
a
hledala
jsem
dál
.
Naskytlo
se
místo
v
laboratorních
potřebách
jako
řidička
.
Pracovala
jsem
tam
jako
řidička
nějakou
dobu
.
Pak
už
jsem
měla
známost
se
svým
kolegou
,
doktorem
Munkem
,
z
ministerstva
,
kterého
taky
všude
vyhazovali
,
protože
byl
taky
v
západní
armádě
.
Otěhotněla
jsem
a
už
jsem
řidičku
nemohla
dělat
.
Sice
mi
chtěli
dát
výpověď
,
ale
věděla
jsem
,
že
těhotnou
ženu
soudruzi
(
vše
pro
dítě
)
nemůžou
vyhodit
.
Přeřadili
mě
ale
do
skladu
,
kde
jsem
myla
kádinky
.
To
bylo
ještě
na
Smíchově
.
Pak
byly
laboratorní
potřeby
v
Dejvicích
a
tam
byli
foukači
skla
,
tam
jsem
zas
měla
kádinky
balit
.
Jenže
to
bylo
ve
sklepě
,
plyn
tam
sežral
veškerý
kyslík
,
málem
jsem
se
tam
zadusila
.
Musela
jsem
už
zas
předčasně
přerušit
práci
a
dala
jsem
výpověď
.
Vlastně
nedala
jsem
,
nastoupila
jsem
na
mateřskou
dovolenou
.
Tehdy
byla
pro
dělnice
kratší
,
asi
o
měsíc
,
než
pro
úřednice
.
Zase
jsem
byla
bita
,
že
jsem
měla
jen
krátkou
mateřskou
dovolenou
,
čili
měsíc
před
a
měsíc
po
,
a
pak
jsem
dala
výpověď
.
Sehnala
jste
posléze
nějaké
,
řekněme
,
slušnejší
zaměstnání
?
Dlouho
ne
.
Munka
zavřeli
.
Tehdy
měl
zase
on
na
svém
pracovišti
potíže
.
On
byl
v
kriminále
a
já
tady
s
děckem
,
s
kojencem
,
bez
zaměstnání
.
To
bylo
ubohé
.
Nebýt
dobrých
přátel
,
nevím
,
jak
bych
to
byla
v
tu
dobu
překlenula
.
Ale
pak
se
to
pomalounku
zlepšovalo
,
Munka
pustili
z
kriminálu
.
Mohl
pracovat
,
sice
už
ne
v
té
advokátní
poradně
,
ale
uchytil
se
tam
přece
jenom
jako
arbitr
.
Pak
mně
mohl
platit
aspoň
.
.
.
Alimenty
.
.
.
.
alimenty
.
Z
toho
jsem
žila
nějakou
dobu
a
hledala
zaměstnání
.
To
už
byl
rok
1955
,
politická
situace
se
už
trošku
mírnila
.
Nejhorší
léta
1952
,
1953
už
pominula
,
dokonce
některé
vězně
propouštěli
a
rehabilitovali
a
tak
dále
.
Měla
jsem
známého
taky
v
Motokovu
,
taky
hledali
lidi
.
Vždycky
je
dobrá
věc
,
když
člověk
umí
jazyky
.
Hledali
cizojazyčné
korespondentky
a
přijali
mě
tam
.
Pak
se
to
ještě
víc
uvolnilo
,
nejkrásnější
v
té
době
bylo
jaro
roku
1968
,
to
jsem
úplně
pookřála
.
Nejenom
já
!
Tehdy
jsem
už
byla
referentka
v
Motokovu
a
zpracovávala
jsem
Jugoslávii
,
DDR
.
.
.
Co
ještě
?
Taky
Moskvu
,
Rusko
,
tam
jsme
dodávali
náhradní
díly
.
Konečně
jsem
se
zapojila
i
do
nějakých
prací
,
i
veřejně
,
protože
jsem
se
stranila
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View