ln95045_037

Kytarových škol přibývá

Hudba Josef Kotík, Štěpán Urban, Jiří Jirmal - k těmto tradičním autorům škol hry na kytaru přibyla za poslední léta mnohá další jména. Pohlédneme-li na překvapivě široké spektrum publikací domácích kytarových škol, vidíme, že jsou většinou zaměřeny na výuku klasické kytary pod vedením učitele nebo obsahují vyhraněnou stylovou aplikaci "neklasickou". Nadšenci pro akustické brnkání v přírodě se mohou pohroužit například do brožury Folk-bluesová kytara & harmonika od Vladimíra Merty, do Toulavé country kytary Jiřího Macka nebo do Trampské kytary Petra Jánského. Podtituly jako Učebnice pro začátečníky nebo Praktická škola hry napovídají obtížnost a zaměření. Zájemci o rockové a jazzové zvládnutí vibrapáky, hammeringu a dalších tajů elektrické kytary zase mohou sáhnout po Sólové hře na kytaru Tomáše Valáška, Rockové kytaře Vítězslava Štefla nebo po skriptech Kytara, jazz, rock blues Luboše Andršta.

Ke školám s univerzální ambicí se řadí nová publikace Stanislava Barka. Za prostým názvem Kytara se skrývá několik podtitulů: Škola hry na kytaru - základní kurz, Určeno též pro samouky a Více než 100 písní a cvičení. Škola tedy není stylově specializována a vychází z klasického pojetí. Písňový materiál, na němž je látka probírána, však pochází jak z pramenů lidových (včetně vánočních koled), tak z evergreenů populární hudby (americké tradicionály, Suchý a Šlitr) a rocku (zejména Beatles). Škola vznikla jako podstatně rozšířená verze starší Kytary pro samouky, kterou stejný autor vydal před třemi lety. První díl se týká hry bez not, druhý díl pak postupně zapojuje hudební teorii, různé formy doprovodu, hru trsátkem, blues atd. Látka je vzápětí vysvětlena na příkladech. Nabídku domácích kytarových škol doplňují i publikace z dovozu: ze Slovenska (Martin Marko: Rocková gitarová škola) i ze Západu. Na své si v nich mohou přijít zastánci klasiky i specializovaných směrů populární hudby.