ml_976.02

ml_976.02

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
To byl úkol . Úkol se splnil , a řeknu to rovnou , s odřenými zády . Když jsme potom organizovaně ustupovali , tak rozhodovalo možná pár minut a byli bychom se na té komunikaci čelně střetli s německými tanky . Měli jsme tehdy odpoledne šílenou kliku , že tam byl lesík . Když někdo zdálky viděl , že tam jsou tanky , věděli jsme , že to můžou být pouze německé tanky , tak jsme zalezli do toho lesíka včetně naší polní kuchyně a všeho . Tanky přejely silnici , naštěstí už se stmívalo . Všechno jsme tam nechali a terénem jsme šli pouze podle azimutu směr východ , až jsme k Donci ráno došli . Na Donci stála zbrusu nová armáda sibiřských divizí , které nás úžasně vítaly . Děkovali nám , že jsme zadrželi nástup Němců do doby , než mohli vybudovat bezpečná obranná postavení . Takže úkol splněn byl . A váš dojem z toho celého ? Náš dojem . . . Váš osobní dojem . Můj osobní dojem byl , že jsme tam nebyli zbytečně , že jsme něco dokázali . Byl jsem hrdý na ty lidi , třeba i na Jaroše , kterého jsem já osobně v lásce neměl . Byl hrozně tvrdý velitel a na lidi v první rotě byl při výcviku nekompromisní a nerozeznával ani nebral v úvahu věk . I když já jsem byl proti němu možná trošku negativně naladěný , ale ocenil jsem jeho statečnost . Taky jsem během usilovných nočních pochodů na frontu ocenil , viděl jsem to na vlastní oči , že když nějaký starší člověk nemohl , tak mu vzal samopal a sám mu ho nesl . To je fakt , čili klobouk dolů . Je to hrdina , byl to hrdina . Jak jste prožil všechny tyto trampoty včetně ústupu , byl jste fyzicky fit ? Neměl jsem žádné problémy , byl jsem zdravý , zaplať pánbůh . Tehdy jsem byl úplně zdravý , prožil jsem to tedy , dá se říct , dobře . Bylo mně taky zima , bylo mně horko . Některá cvičení , která jsem musel absolvovat , byla skutečně tak namahavá , že když si lidé potom v tom mrazu v Buzuluku směli udělat ohýnek , tak si propálili boty . Pak je museli zaplatit , aby dostali nové . To všechno se stalo . Kam jste se vrátili po té bitvě ? Po bitvě , to bylo jedno z nejtěžších období naší anabáze , jsme přišli do velké ukrajinské vesnice , která se jmenovala Veseloje . Ten název skutečně seděl . Ta vesnice byla nekonečně dlouhá . Tam samozřejmě byl pár dní úplný oddych , ale potom začla fungovat rychlokvasná důstojnická škola , kam jsem se dostal . Byla zde důstojnická škola . Měli jsme usilovná cvičení v tom , co důstojník musí všechno znát , pochopitelně . Byl na to zhruba jeden měsíc a byli jsme tam přijati skutečně jako od vlastních . Byly dny , kdy už jsme vůbec nechodili pro menáž , protože tamní domorodci nás živili přepychově . Dělali kvůli nám zabijačky a já nevím , co všechno možného , a my jsme ani nechodili do naší kuchyně . Ani do té kuchyně jsme nechodili . Z pohodlnosti . Tu školu vedli vaši důstojníci ? Ano , pochopitelně . Také tam byli pochopitelně nějací sovětští instruktoři . Když jsme potom ve Veseloje slavili První máj , tak v Sovětském svazu byl takový zvyk , že civilní obyvatelstvo posílalo vojákům na frontu dárky . Tak jsme tam dostávali dárky . Je to trošku sentimentální vzpomínka , ale člověka potěšilo , když od neznámé děvčice dostal třeba nějaké psaníčko . Tím chcete říct , že jste si tam namluvil nějakou holku ? Tam ne , tam na to nebyl čas , výcvik byl dosti tvrdý . Ale řikáte , že jste tam byli na Prvního máje , to znamená už zase pět měsíců . Ne . Nebo dva měsíce , pardon .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View