ml_795.02
ml_795.02
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Židé
měli
zřídka
možnost
.
Já
jsem
psal
jenom
jednou
-
Schreibtag
für
Juden
byl
málokdy
,
ale
Schreibtag
für
alle
byl
"
psací
den
pro
všechny
"
.
Když
jsem
tehdy
psal
,
tak
jsem
napsal
lístek
,
koresponďák
,
a
obsah
všech
koresponďáků
byl
asi
velmi
podobný
.
Každý
psal
:
"
Daří
se
mně
dobře
,
pracuji
na
zdravém
vzduchu
a
chutná
mně
.
"
To
znamená
"
mám
hlad
"
.
Ten
obsah
psal
asi
zhruba
každý
.
Po
válce
byl
zubní
lékař
Šental
,
který
se
pak
přejmenoval
na
Šáda
,
stanoven
mým
poručníkem
.
U
něho
jsem
taky
vykonal
první
kroky
a
asistoval
jsem
zubním
operacím
.
I
v
laboratoři
a
v
technice
jsem
se
u
něho
zaučoval
.
Jelikož
byl
Žid
ze
smíšeného
manželství
,
tak
jsem
předpokládal
,
že
ještě
bude
doma
.
Dostal
jsem
od
něho
jeden
pěkný
balík
,
samozřejmě
do
určitého
kila
,
ale
bylo
tam
málo
chleba
a
výživných
věcí
.
Nemohl
jsem
ale
odpovědět
,
tak
příště
došel
obyčejný
-
jenom
chleba
.
Když
jsem
zase
neodpověděl
,
tak
došel
ještě
jednou
chleba
a
pak
to
skončilo
.
Pochopitelně
,
já
bych
taky
nikomu
nic
neposílal
,
když
nemám
potvrzení
,
že
to
dostane
.
Chleba
se
tradičně
rozřezával
,
to
dělala
balíčková
kontrola
.
Kdyby
v
balíčcích
byly
cigarety
nebo
něco
takového
,
tak
se
to
ukradlo
cestou
.
To
by
bylo
o
balíčcích
.
Ještě
byla
jedna
věc
.
V
některých
lágrech
byly
jako
odměna
za
práci
bony
,
ale
ty
dostávali
jenom
Němci
.
V
Osvětimi
byl
obchod
,
kde
se
za
bony
dostaly
toaletní
potřeby
.
Taky
se
tím
platilo
v
bordelu
.
To
byly
ovšem
jenom
Němky
pro
Němce
.
Pro
vězně
Němce
.
K
tomu
jsme
ovšem
nepřišli
.
Pochopitelně
.
Měl
bych
pokračovat
v
Świętochłovicích
.
Ještě
bych
měl
říct
něco
o
výrobě
,
což
pokládám
za
velmi
důležité
.
Ta
ajntrachite
byla
dřív
polská
vagónka
,
kde
se
dělaly
vagóny
.
Potom
to
bylo
Hornoslezsko
,
pak
se
z
nich
stali
Volksdeutsche
,
.
Takže
ve
fabrice
jsme
pracovali
my
,
vězni
,
na
dvě
směny
,
na
opačné
směně
byli
ruští
zajatci
.
Zaměstnávali
se
,
dělali
malé
prstýnky
a
tím
si
přivydělávali
.
Byli
velice
zruční
.
Měli
malý
pilníček
a
vykouzlili
z
toho
krásné
věci
.
Potom
tam
dělali
civilové
,
Volksdeutsche
,
to
byli
většinou
mistři
a
nebo
dozor
-
dohlíželi
.
Pak
tam
v
mojí
blízkosti
dělali
totálně
nasazení
na
práci
,
která
předcházela
mojí
práci
.
Pracoval
tam
i
jeden
Francouz
a
vždycky
když
mě
viděl
,
tak
říkal
:
"
Ça
va
.
"
Dodnes
nevím
,
co
je
to
"
ça
va
"
.
Jestli
"
zdráv
"
,
nebo
"
dobrý
"
,
nebo
něco
takového
.
Teď
jsem
si
vzpomněl
-
ta
práce
,
ke
které
jsem
se
dostal
,
byla
takzvaný
Vorlauf
.
Napřed
ještě
řeknu
,
co
se
vyrábělo
.
Vyráběla
se
u
nás
celá
lafeta
-
to
je
ta
část
,
která
drží
dělo
.
Pak
jsme
dostávali
hotové
roury
a
hotová
péra
,
která
se
montovala
na
ty
roury
.
Závěru
se
říkalo
"
Bodenstück
"
.
Bodenstück
byl
úplný
konec
roury
,
kerý
se
u
nás
na
to
montoval
.
V
konci
roury
byl
takzvaný
"
Verschlusskajl
"
,
který
se
skládal
,
tuším
,
z
35
nebo
čtyřiceti
součástek
,
které
byly
lícované
.
Práce
,
co
jsem
dělal
já
,
byla
,
když
byl
kanón
hotový
.
Dělaly
se
dva
druhy
:
buď
lafeta
,
která
byla
do
pevností
,
to
se
kanon
přišrouboval
k
betonu
,
anebo
do
terénu
.
Tehdy
měla
lafeta
takový
kříž
,
který
se
rozevřel
a
byly
v
něm
kůly
,
takové
trojboky
,
které
se
potom
vnořily
do
země
.
V
našem
případě
jsme
takový
kanon
dovezli
jeřábem
a
spustili
jsme
ho
.
Když
měl
ten
křížák
,
tak
se
ve
fabrice
udělaly
do
betonu
díry
a
tam
se
to
upevnilo
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View