lk_796.02

lk_796.02

Date19
Year19
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Čekali jsme tam přes noc na vagóny a ráno vagóny přijely . Přijely pro nás vagóny , které nebyly pro kanóny , představte si to . Asi to dělali na vlastní pěst , byla to jiná firma , čert se v tom vyznal . Stalo se nečekané , nám bylo jasné , že tam zůstaneme . Říkali jsme si : " Tady kanóny . Myslím , že nás nepostřílí , že jim to strach nedá , že zdrhnou . " Přijely vagóny . Naložili nás do vagonů , byly to dobytčáky , nafasovali jsme nějaký chleba . V těch vagónech jsme jeli asi týden , Göring nás dopravil do Mauthausenu . Zřejmě nám neřekl kam , ale určený byl Mauthausen a on nás tam dovedl . Vždycky jsme jeli a pak jsme jeli zase kus zpět , protože to tam bylo vybombardované , trať byla zničená . Ten chlap tam s námi dojel . Kdy asi jste dorazili do Mauthausenu ? Odhaduji , asi kolem 15 . ledna jsme byli v , potom týden na cestě , takže jsme takového 23 . , 24 . ledna 1945 dorazili do Mauthausenu . Nebylo to jednoduché , jídlo jsme snědli během dvou tří dnů . Pak jsme cestou vyrazili nějaké okénko , ale někdo vyskočil , tak nám je zabednili . Potom nám ještě dali do vagónu stráže s automaty . Vagón nechali otevřený , zamkli ho jenom zvenku . Museli jsme se stáhnout , dřív jsme měli dobytčák celý , ale teď jsme ho měli půl . Kolem postů musel být půlkruh , aby tam mohli volně stát a také kvůli jejich bezpečnosti . Takže jsem jenom viděl , jak jsme projížděli Hodonínem , a viděl jsem Gayo , to byl Kyjov . Dvacet kilometrů . Tehdy jsem plakal , nejenom já . Dovedl nás do té . . . Potom jsme cestou jedli , když jsme potřebovali na záchod , šli jsme močit ven . Hlídali nás s automaty , nabrali jsme si honem trochu sněhu a jedli jsme sníh . Měli jsme žízeň , neměli jsme ani co pít . Byli jsme úplně vyhladovělí a tehdy mně Gustav Bok z Uherského Brodu říkal . . . Během toho , kdy jsem míval horečky , se velitel Vloka ptal , jestli mě poslali do Osvětimi sputum , jestli to mám . Doktoři řikali , že ano , že to je negativní . Mně to neřekli . Ale podle toho jsem poznal , že i oni se domnívali , že mám tuberkulózu . Dalo se to udělat , mohl do toho plivnout někdo jiný . Měl jsem zase horečky , šli jsme vyhladovělí od vagonů , kde jsme vylezli , do prudkého kopce do lágru v Mauthausenu . Došel jsem těžko , ale došel . Ještě než jsme tam přišli , na nás volali : " Seřadit ! " Tak jsme se seřadili . Jak jsme přicházeli , viděli jsme tam pomrzlé nahé vězně . Hned nám o nich prohlásili , že byli neukáznění , že šli jako stádo , tak je tam nechali vysvléct a zmrznout . Bok mně tehdá říkal : " Ručím ti za to , že tuberu nemáš , protože toto bys nevydržel . " Když jsem ho po válce poprvé viděl , řekl jsem mu , že to nebyla tubera , že to byl několikrát opakovaný zápal pohrudnice . Říkal : " Vidíš , já jsem to poznal i bez doktorů . " Dobře , že se zmýlili . V Mauthausenu měli zařízení , úřad , který v osvětimských lágrech nebyl , a to policii z vězňů , lágr policii . Říkali : " Kdo jste tady kápové ? " Kdo byli kápové , Unterkápové , Blockeltestři , Vorarbeitři , všichni , co jeli s námi , vystoupili . Mysleli si , že budou mít zase melouch . Obklopili je , vytáhli býkovce a začali je řezat . Řekli jsme si : " Dobře vám tak , ať vás taky jednou někdo zřeže . " Začali s takovou : " Vy jste bili naše německé vězně . "

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View