lk_713.00

lk_713.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Třetí kazeta , vypráví paní Berta Čermáková , 14 . února 1997 , Brno . Dostali jste se do Bergen - Belsenu . Ano , velké překvapení . Začátek jsem už vykládala , nádraží a tak dále . Teď jenom samí váleční zajatci , tam nevěděli vůbec ještě o vězních . Potom jsem se dozvěděla , že to byl jeden z velice obávaných táborů . Vedli nás na obrovskou louku , krásná louka . Tam byly stany . Tuhle jsem se spletla , byly to stany velké ne pro 800 lidí , ale pro 200 lidí , vždycky bylo 200 lidí v jednom stanu . Nevím , jestli byly ve stanu matrace nebo co , to si nevzpomínám . Jenom si vzpomínám , že venku byla dlouhá koryta na mytí . Mohli jsme se mýt , jak dlouho jsme chtěli . Já jsem se věčně čvachtala , protože člověk celou dobu v Osvětimi a tak dále se nemohl vůbec mýt a nic . Nevím , jaké tam byly záchody . Vím ale , že se mohlo na té louce jít , kdy se chtělo . Bylo to obehnané drátěným plotem . Vím o jedné věži , ale nevím , jestli byly kolem dokola . Esesák z věže se s námi normálně bavil . Chtěl vědět co a jak , vysvětlit jak to , že to nemáme a tak dále , byl velice slušný . Jednou za den tam přišel nějaký Němec spočítat , jestli jsme všichni . To znamená , že jsem strávila na té louce svoje narozeniny , a to je hezký zážitek . Dostala jsem k narozeninám lžíci marmelády , kterou děvčata sesbírala , což byl nádherný dárek . Jak to bylo s jídlem , nevím , ale určitě ho nebylo moc . Vím ale , že trochu marmelády , jedna lžíce , udělalo strašnou radost . Musela být ohromně vzácná , nějaká řepná marmeláda , pochopitelně , ale to je jedno , byla to pochoutka . Za nějakou dobu nás odstěhovali do baráku a to už začal režim , sice ne jako v Osvětimi , ale začal ostrý režim na pryčnách . Nesmělo se jít ven , sedělo se celý den v baráku na pryčnách . Každou chvíli přišel nějaký esesák , člověk musel vyskočit , stát v pozoru . Tam jsem byla na pryčně právě s paní Elsou Stránskou , se kterou jsme si řekly , že půjdeme všude spolu . Měla jít . . . Nevím , jak tam bylo vybírání , to si nevzpomínám . Přišel nějaký chlapík a řikala jsem : " Tebe už jsem někde viděla . " Pak jsem si vzpomněla , že to byl v uvozovkách pan Krámer z Osvětimi , ne Mengele , ale Krámer , to tam byla také známá figura . Slušně jsem se hlásila o slovo a řekla jsem mu , že byla vybraná do nějakého transportu . To bylo poprvé , kdy tam něco takového bylo . Požádala jsem ho , určitě slušně , jestli by mě mohl do toho transportu také zařadit . Místo odpovědi mně dal příšernou facku . Musela být hrozná , protože jsem doslova spadla . Byla to moje první facka , před tím jsem tam od nikoho facku nedostala . Jít jsem nesměla . Nakonec to ale dopadlo tak , že ona taky nešla , že zůstala a zůstaly jsme spolu . Nevím , jak dlouho jsme tam ještě byli , kolik dnů , ale mám dojem , že jsme z Bergen - Bersenu odjížděli , podle paměti , koncem listopadu , začátkem prosince . Jeli jsme , nebylo to tak daleko , do Braunschweigu . Zase žádný známý tábor , odvezli nás do jezdecké školy . Budova jezdecké školy , jedna velká místnost a cosi vzadu . Nevím , jestli tam měly velitelky místnost , byla tam jakoby ošetřovna . Vím , že tam byl nějaký stolek a na něm byly nějaké vaty , ležely tam nože , skalpely , nebo co . Shodou okolností vedoucí Braunschweigovského lágru , nebo jak bychom tomu řikali , té jezdecké školy , byla Edita Donátová . Vzpomněla jsem si , že jeden tatínkův zástupce ze Slovenska se jmenoval Donát . Zeptala jsem se jí na to , byla to jeho neteř .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View