hs_048.11
hs_048.11
View options
Tags:
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Vzít
si
s
sebou
buřty
,
to
byla
podmínka
.
Opekli
jsme
si
buřty
,
posvačili
.
Dál
jsme
pak
pokračovali
pěšky
na
Kozel
.
Tam
jsme
si
vždycky
sedli
do
restaurace
na
kávičku
nebo
zmrzlinu
,
kdo
co
chtěl
.
Pak
jsme
vždycky
prošli
areál
.
Právě
na
konci
května
tam
už
dokvétaly
azalky
a
kvetly
rododendrony
.
To
tam
je
skutečně
jak
v
pohádce
.
To
je
nepřeberné
množství
barev
rododendronů
i
azalek
.
Kozel
je
prostě
nádherně
udržovaný
.
To
muselo
být
fajn
.
Skutečně
krásné
.
Pak
jsme
šli
pěšky
na
motoráček
do
Lhůty
.
Jeli
jsme
přes
Nezvěstice
do
Rokycan
a
přijeli
jsme
vždycky
ve
tři
odpoledne
.
Když
jsme
šli
po
obědě
na
půl
jednou
na
motorák
,
bylo
většinou
vedro
.
Měli
jsme
skutečně
štěstí
,
že
bylo
vždycky
strašné
vedro
.
K
vlaku
se
jde
z
Kozlu
právě
přes
takovou
dlouhou
louku
a
tam
to
vždycky
tak
pražilo
,
že
to
byla
skutečně
výheň
.
Vždycky
jsme
úplně
padali
,
než
jsme
došli
k
vlaku
.
Ale
bylo
to
krásné
.
Každý
rok
,
prostě
jsme
si
to
nenechali
ujít
.
Teď
v
neděli
se
tam
byla
právě
podívat
neteř
a
říká
:
"
Teto
,
ještě
to
nekvete
.
"
Prý
ani
azalky
,
je
ještě
brzo
.
Až
tak
ke
konci
května
to
tam
začíná
kvést
.
Nejsou
pochoďáky
ani
výlety
.
Různé
zájezdy
vždycky
sjednávala
ta
paní
.
Jenomže
ono
to
dá
práci
,
obvolávat
zámky
,
aby
vám
na
určitou
hodinu
objednali
prohlídku
.
Nějak
skloubit
trasu
,
aby
se
toho
objelo
co
nejvíc
.
Tu
paní
to
strašně
bavilo
.
Teď
se
toho
nikdo
neujal
,
takže
všecko
padlo
.
Ti
lidi
už
taky
stárnou
,
to
je
jasné
,
už
na
to
taky
nestačí
.
Rozumím
.
Je
konec
.
Všecko
se
holt
mění
,
někdy
k
horšímu
.
Která
na
té
fotce
jste
vlastně
vy
?
Já
jsem
ta
první
zprava
,
v
tom
strakatém
.
Vzpomenete
si
,
kdo
vás
takhle
vyfotil
?
Vyfotila
nás
další
paní
,
která
tam
chybí
.
Ta
už
taky
nežije
.
To
byla
strašně
hodná
paní
,
z
Nevida
.
Teď
mám
její
dceru
za
sousedku
,
takže
na
maminku
často
vzpomínáme
.
Byla
hrozně
hodná
.
Často
se
mi
o
ní
zdá
,
nevím
proč
.
Dneska
si
na
ni
vzpomenu
,
poněvadž
ona
vždycky
říkala
:
"
Bohunko
,
denně
v
jednu
hodinu
nebo
ve
dvě
,
to
bych
mohla
řídit
budíka
,
se
vzbudím
a
mám
šílenou
bolest
hlavy
a
nemůžu
usnout
.
"
Já
vždycky
říkala
:
"
Liduš
,
prosím
tě
,
jak
je
to
možné
?
"
Dneska
už
to
mám
kolik
let
.
Buď
v
jednu
nebo
ve
dvě
,
to
byste
mohla
řídit
budíka
,
se
vzbudím
,
musím
si
ulevit
a
pak
neusnu
.
Převracím
se
zprava
doleva
a
neusnout
a
neusnout
.
Říkám
si
:
"
Bože
,
já
jsem
Liduš
nevěřila
,
když
říkala
,
že
se
každou
noc
budí
v
určitou
hodinu
.
"
S
přibývajícím
věkem
jsou
holt
i
neduhy
.
Dneska
už
jí
dám
za
pravdu
.
Mám
tohle
buzení
skutečně
obdobné
.
Download Source Data • Download text
• Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View