ak_147.07

ak_147.07

Date19
Year19

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Zahrada byla velikánská k náhonu . Tam jsem udělala lavičku . Seděli jsme na lavičce jak milenci , široko daleko nikdo a hádali jsme se o politice . tehdy v sedmnácti jsem byla členkou Národně sociální strany . Jmenovala se Národně socialistická . Ano . Dokonce jsem byla v Okresním výboru mladých národních socialistů . Můj muž byl zase ze staré Sociálně demokratické rodiny ještě z doby , kdy babička chodila demonstrovat proti Rakousku a byly všelijaké hladové bouře . Její manžel , dědeček mého muže , a mého tchána čtyři bratři byli všechno škodováci . Všichni byli škodováci , čili dělníci . Bojovalo se za osmihodinovou pracovní dobu , za nemocenskou , za pojištění , za podpory v nezaměstnanosti . To všechno spolu s odbory Sociálně demokratická strana dělala . Místo jiných lepších věcí jsme se takhle hádali . To se s námi táhlo . Mezitím po únoru všem partajím zatli tipec , takže s tím byl pokoj . Člověka zas ale štvalo jiné . Můj muž byl , zřejmě i dost uznávaný , ekonom . I když byl jednou v roce 1958 vyhozený , to byly ty první čistky , tak pak to dotáhl na ekonomického ředitele . Strašně fandil Šikově ekonomické reformě , kdy se více méně měla spojit tržní ekonomika s plánovanou . Teďka se jde holt ode zdi ke zdi . Říct " stát " je sprosté slovo . Zrovna tak " plánování " . Tehdy se nesmělo mluvit o trhu . Šikova reforma byla založená na tom , aby se vycházelo z nabídky a poptávky , a na tržních vztazích . Asi v tomhle smyslu nám to vadilo nebo nás to štvalo . Všelijaké kotrmelce . Když mám ale tady před sebou ještě tu svatební fotografii . . . Manžel dcery tetu , jejíž manžel byl zavřený a v první vlně brzo po únoru ve vězení zemřel . Byl v nějaké společnosti , která obchodovala asi s Holandskem nebo taky s Belgií a všemi těmi státy tam , nevím , s porcelánem . Znal několik jazyků včetně holandštiny a tak . Zavřeli ho . Nikdo neví proč . Teta pak dostala jenom oznámení , a ještě s měsíčním zpožděním , že manžel zemřel na infarkt . Tehdy mu bylo asi 32 roků . Je to dost málo pravděpodobné . Nevěděla ani , kde je pohřbený , natož aby ji pozvali na pohřeb . Vozili ji na výslechy . Všechno to vím z doslechu . Tetičku znám dobře , ale tehdy jsem ji neznala . Někam ji přivezli . Zavřeli ji do místnosti . Vůbec nevěděla , co , proč , jak , jak tam bude dlouho . Nikdo nic neřekl . Prostě byla zavřená v nějakém cizím bytě . Víc trápilo to , co se dělo kolem . Nechápali jsme to . Když v padesátých letech v rádiu běžely ty procesy , tak co jedině napadlo , bylo , že jim dali nějaké drogy , když ti lidi na sebe povídají takové hrozné věci a přiznávají se k naprosto nepravděpodobným věcem . Navíc ta jediná popravená , Milada Horáková , byla členka Národně socialistické strany , což jsem byla taky . V tomto smyslu jsem to všechno prožívala . Člověk si zvykne na všechno .

Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View