hg_783.00

hg_783.00

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Nyní o tom , jak to vypadalo v tom Švýcarsku . Končili jsme tím , že jste coby osmiletý poprvé v životě viděl pomeranč . Měl jste k tomu vůbec důvěru , co to je za podivnou věc ? To víte , že nás řádně informovali . Už než jsme tam jeli , maminka říkala , že tam se budeme mít dobře . Tam budeme mít čokoládu a všechno , to už věděli , protože . . . Ale vy jste říkal : " Co je to čokoláda , " ne ? Ne , to mně řekli . To už jste slyšel předtím ? To slovo už jsem slyšel , protože se občas taky mluvilo o věcech , které nám byly nedostupné . Abychom aspoň měli ponětí , že o nich víme . Takže když jsme přijeli , tak nám dali na slavnostní uvítání pomeranč u talíře , čokoládu , najedli jsme se polívky a všeho , oběda . Každý dostal jenom kousek a doopravdy jsme se ptali mezi sebou , proč nám toho dávají tak málo . Naši pečovatelé nám říkali : " Když vám dáme víc , tak byste z toho mohli být nemocní . Nebojte , za nějakou dobu dostanete všechno , co budete potřebovat , aby si vaše tělo na tyhle věci zvyklo . " Rybičky , sardinky , jsme měli a všechno možné , co jsme celou válku neviděli a nemohli vidět . Ten pobyt byl zhruba dvě hodiny vlakem od hlavního města Bernu , vlastně Ženeva je hlavní město . Tak od města Bernu na úpatí Alp v nádherném prostředí a tam jsme prvně viděli krásnou , nedotčenou přírodu . Nikdo nám nic nezakazoval , volný pobyt mezi dětmi , veškeré hry a všechno možné a hlavně čistý vzduch a stravování . Přivezl sem si odtamtud vážný úraz , byli jsme na louce s dětmi a viděli jsme tam pást se krávy . Někdo řekl , že to jsou býci , abychom honem utíkali pryč . Jak jsme utíkali po cestě , tak jsem se natáhl jak dlouhý tak široký na kamenité cestě a celé pravé koleno bylo odřené až do masa . To je nejbolavější vzpomínka na pobyt ve Švýcarském rekreačním zařízení , dalo by se dneska říct . Tři měsíce utekly . . . Tam byly vesměs české děti ? Ano , byla to parta dětí z Československa . Jenom židovských dětí nebo i jiných ? Jako malého kluka mě nezajímalo , jestli jeden je takový nebo takový , byli jsme ty postižené děti , hubené na kost . A personál ? Personál byl český . S námi český , abychom jim rozuměli . Majitel toho byl samozřejmě mezinárodní Červený kříž a úhradu platil mezinárodní Červený kříž . Jak to pokračovalo dál ? Po absolvování pobytu , tří měsíců , jsme se vraceli k domovu . To jsem zažil další zajímavou část svého tehdy krátkého života , a sice to , jak jsem se zmínil , že se moji rodiče mezitím odstěhovali do Hanušovic na severní Moravě . Odjížděl jsem ještě z Pardubic , Studánky a během tří měsíců se přestěhovali . Dostal jsem dopisem písemnou zprávu , že se odstěhovali do Hanušovic . Dovolte mi malou otázku . Ano . Uměl jste číst ? Neuměl , ale . . . Jak jste tu zprávu dešifroval , abych tak řekl ? Nedešifroval jsem ji , to mně přečetli naši opatrovníci . Nemohl jsem umět číst , když jsem do školy začal chodit teprve až po válce . Ve Švýcarsku vás nijak nevzdělávali ? To nemůžu říct , protože to byl krátkodobý pobyt . Spíš bylo důležité , aby do nás dostali nějaké kalorie , abychom trošku přibrali , aby nám nebyla vidět žebra a abychom se trochu dostali ze zdravotního postižení , které jistě každý měl . Takže ve Švýcarsku jste se dověděl , že se vaše maminka přestěhovala do jakýchsi Hanušovic , což vám patrně nic neříkalo . Přestěhovala se do Hanušovic . Ne , mně to nic neříkalo .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View