ak_138.03

ak_138.03

ProjectPDTSC
Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Byla tam taky po válce zřízená textilní škola . Tam byly studentky samá děvčata . Na textilní bylo zase ze dvou ročníků pět děvčat , jinak to byli samí chlapci . Bylo to v Sudetech , v zabraném území . České školy tam nebyly , takže do textilní školy docházeli i starší chlapci i nad dvacet let . Bylo to rozdělené . Vzpomněli si , že když tam jsou samí chlapci , a u nás zase děvčata , že by se mezi nimi mohla utvořit družba . Nejdřív to byl ples . Udělali společný ples . Chtěli , abychom my , jako ženská škola , s nimi nacvičili besedu . Zatančili by . Tak jsem učila besedu . Ke konci druhého roku , když budou textiláci končit , se udělal majáles . Ujali se celého řízení . Vymysleli celý program . Chodili obstarávat potraviny . Vymysleli si takový vůz a vtipy a jezdili , abych tak řekla , prosit o příspěvek na potraviny . Nás , jako Odbornou školu ženských povolání , která vlastně vychovávala děvčata k vedení domácnosti , vaření a šití , prosili , abychom pro ně udělali do tomboly a do kiosku pohoštění . Nacvičovala se moravská beseda . Nacvičovala jsem to já . I když jsem tělocvik neměla nikdy ve velké lásce , tak jsem nakonec na té škole tělocvik vyfasovala . Děvčata i ty chlapce jsem naučila besedu . Toto je průvod městem na majáles . Byli tam poprvé česky předvedené krojované české a moravské tance . Jak takový majáles probíhal ? Nejdřív , den před tím , tam byla přehlídka , kde naše žákyně předváděly výrobky , které ušily . Chlapci z textilky zase dělali , i s našimi děvčaty , besídku , kde vystupovali . Druhý den , byla neděle , byl průvod městem . Odpoledne byl v parku za Národním výborem velký majáles , velké tančení . Večer byla veselice . Jak jste se k učení na škole dostala ? Když jsem chodila tady v Praze , tak jsme neměli pedagogiku . Slibovali nám , že pro nás uspořádají po několika letech kurz pedagogiky . Když jsme vystudovali školu , bylo to v roce 1944 , tak nám po maturitě řekli : " Musíte si najít sami zaměstnání , nebo vás celou třídu pošleme do Německa do rajchu na práci . " Přišli od sociální péče , tenkrát to bylo ještě soukromé , jestli bychom nešli dělat tam . Půl třídy jsme se hlásili , že půjdeme dělat sociální pracovnice . Nakonec jsem se potom po praxi dostala do Chotěboře . Bylo to hodně daleko domů . Chtěla jsem se dostat blíž k rodičům . Řekli mně : " Ne . Počítáme s vámi jako s vrchní vedoucí , tajemnicí . " Říkala jsem : " To dělat nebudu . " Vrchní tajemník , pod kterým jsem pracovala , byl nezodpovědný . Bylo tam hodně restů , které nebyly po kolik let vyřízené . Říkala jsem : " Ne , nic . " Doslechla jsem se , že ve Svitavách a v Lanškrouně se otvírá Škola pro ženská povolání . Zažádala jsem si na ministerstvo , jestli by mě nepřijali . Tím pádem jsem se dostala do Svitav . Od malinka jsem chtěla dělat učitelku . To se mně nepodařilo .

Download Source Data • Download text • Dependencies • PML View • PML-TQ Tree View