Sochy
ze
sklepa
do
muzea
VÍTĚZ
ZÁVODU
MÍRU
1949
JAN
VESELÝ
ŠOKOVÁN
ZE
SOUČASNÝCH
PENĚZ
V
CYKLISTICE
"Když
tohle
slyším,
tak
je
to
pro
mne
šok
a
bolí
mě
z
toho
nohy,"
řekl
nám
Jan
Veselý
(69),
jeden
z
nejslavnějších
našich
cyklistů
všech
dob,
po
tiskové
konferenci
Velké
ceny
Krkonoš.
Vítěz
Závodu
míru
1949
se
tam
jako
čestný
host
dozvěděl
o
prémiích
pro
současné
cyklisty,
které
za
dva
trutnovské
dny
činily
celkem
120 000
Kčs.
"Já
to
nevyhrál
za
svých
šestnáct
let
závodění,
já
totiž
žádné
peníze
nikdy
nedostával.
Za
různé
prémie
a
etapová
vítězství
jsem
ovšem
měl
tolik
aktovek
a
necesérů,
že
bych
je
mohl
prodávat.
Také
nějaké
ty
tepláky
jsem
vyhrál,"
vzpomněl
Veselý.
"Na
jednu
stovku
si
ale
přece
jen
dobře
pamatuji.
To
když
se
jel
hned
po
válce
tradiční
závod
Český
Brod
-
Praha
o
putovní
pohár,
do
něhož
byla
vyryta
mnohá
slavná
jména
naší
cyklistiky.
A
Konárek
by
tenkrát
mohl
získat
ten
pohár
potřetí
a
byl
by
jeho.
A
tak
mě
požádal,
abych
ho
nechal
vyhrát,
a
když
se
tak
stalo,
dal
mi
stokorunu."
Z
některých
věcných
cen
byl
Veselý
někdy
až
zoufalý.
Na
závěr
jednoho
ročníku
Závodu
míru
dostal
motocykl
Sokol
125.
"Jenže
to
byla
taková
mrcha,
ne
a
ne
hodit
jiskru,
tak
jsem
se
jí
brzy
zbavil."
Co
ale
čert
nechtěl,
na
konci
dalšího
ročníku
opět
na
pódiu
Sokol
125.
"Požádal
jsem
tenkrát
jednoho
z
našich
funkcionářů,
zda
bych
nemohl
dostat
za
tuhle
motorku
třeba
tři
metry
látky.
To
prý
nejde,
řekl
mi.
Naštěstí
Sokola
ode
mne
někdo
koupil
ještě
na
pódiu."
Mezi
věcnými
cenami,
které
Veselý
získal,
zaujímaly
čestné
místo
tři
sochy.
"Byl
to
bizon,
nějakej
kovář
a
také
ta
žena,
symbol
Varšavy.
Uložil
jsem
je
všechny
do
sklepa
a
jsou
to
čtyři
roky,
co
jsem
je
prodal
do
jednoho
muzea.
Chtěli
ode
mne
také
žlutý
trikot
vítěze.
Byl
už
prožraný
moly,
měl
jsem
ho
v
garáži
a
občas
jsem
si
do
něho
utíral
ruce.
Vypral
jsem
ho,
vyspravil
a
je
v
muzeu."
Veselý
jezdil
na
zadním
kole
se
čtyřkolečkem
a
vpředu
měl
až
později
dvoupřevodník,
který
mu
na
kolo
namontovali
ve
Švýcarsku.
Ale
už
za
těchto
časů
poznal
doping.
"Někteří
cizinci,
kteří
viseli
v
pelotonu
jako
mrtvoly,
si
patnáct
kilometrů
před
cílem
sáhli
do
kapsičky
a
najednou
ožili.
Takže
jsem
s
nimi
ve
spurtech
míval
někdy
dost
práce."
Slavný
cyklista,
stále
plný
energie
a
životní
pohody,
se
ve
svém
sportu
už
neangažuje.
Žije
ze
skromného
důchodu
a
dvakrát
týdně
si
přivydělává
ve
vrátnici
Geoindustrie.
"To
proto,
abych
měl
na
benzín,"
řekl.