mf920922_008

mf920922_008

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-5
Genrecomment
Text typeinf

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

komentáře

Napětí kolem bankrotů Celý minulý týden se diskutovalo o zákonu o konkursu a vyrovnání. Po dlouhé době některý v podstatě ekonomický problém převážil nad politikou. Mimochodem, obratem se začal, i když mírně, politizovat. Podstata věci je všeobecně známa. Od 1. října vstoupí v platnost zákon o bankrotu v kompletním znění. Jeho text je koncipován velmi tvrdě a vůči dlužníkům a firmám v potížích daleko ostřeji, než je běžná norma vyspělých zemí. V našich podmínkách by jeho neomezená platnost znamenala nejen úpadek podniků zavlékajících do ekonomiky prvotní platební neschopnost, ale i těžko odhadnutelné množství dalších v návazných řetězcích. Vládní koalice i opozice se v podstatě shoduje v jednom - zákon je třeba uložit na čas k ledu a během doby blokace připravit zásadní přepracování celé legislativní úpravy. Uspokojení vlád nad tím, že novelu podpoří i opozice, je sice hezká věc, ale vzhledem k pozdnímu času, kdy se vůbec o její nutnosti začalo jednat, se stejně do 1. října nestihne uvést v platnost. I kdyby totiž byla nová úprava včas schválena, není moci, která by zajistila její včasnou publikaci ve Sbírce zákonů. "Tvrdá" bankrotářská verze tedy vstoupí přinejmenším na několik dní v platnost a soudy budou přijímat podněty věřitelů k vyhlášení řízení proti dlužníkům. Co s těmito případy? Legislativci jistě vymyslí nějakou krkolomnou kombinaci, která umožní jejich zastavení. Ale že by takový postup zrovna svědčil o ukončení doby "revolučního" práva, se říci určitě nedá. Navíc není třeba si zakrývat, že z hlediska vládní hospodářské politiky existují podniky, které se nemohou prostě jen tak položit. Evidentní příklad pochází z posledních dní v podobě koncernu Škoda Plzeň.

Proto je obzvlášť tristní poznání, že vlády na krátící se termín blokace zákona o bankrotu zřejmě jednoduše zapomněly. Nebo mu nevěnovaly dostatečnou pozornost. A poněkud humorným dojmem nyní působí poslanci vládní koalice, kteří se třesou, aby opozice nezačala protestovat proti poklusovým termínům projednávání novely. Další kolo se odehraje dnes od deseti hodin v hospodářských výborech, které by měly zformulovat přesnou verzi novely k předložení plénu.

TOMÁŠ MAREK

Kuriózní tiskový zákon Vláda ČSFR připravila skutečně kuriózní návrh nového zákona "o hromadných sdělovacích prostředcích". Nicméně ve čtvrtek 17. 9. 1992 jej doporučily ústavněprávní výbory Federálního shromáždění sněmovnám ke schválení. V důvodové zprávě návrhu se uvádí, že k jeho vypracování bylo využito poznatků z evropského zákonodárství. Zdůrazňuje se rovněž soulad s Evropskou konvencí o lidských právech a příslušnými doporučeními Rady Evropy. Vzhledem k těmto skutečnostem by bylo přirozené předpokládat, že návrh "tiskového" zákona se opírá o praxi západního světa a nemá sporná místa. Skutečnost je ale jiná. Paragraf 6, který hovořil o právu redaktora odmítnout napsat komentář, s nímž nesouhlasí, poslanci vypustili. Paragraf 7 naopak dává právo osobě, k níž novinář vznesl dotaz, aby si "zkontrolovala" svou odpověď ještě před jejím zveřejněním. Tento postup by nejen technicky brzdil tvorbu aktuálního zpravodajství, ale de facto opět zaváděl cenzuru. Veřejní činitelé by totiž mohli korigovat podle tohoto ustanovení veškeré své výroky a stanoviska. Paragraf 11 dále umožňuje fyzické a právnické osobě domáhat se zveřejnění své odpovědi na názor, jenž o noviny publikovaly - pokud se přímo dotýká. Podle paragrafu 14 mít odpověď mj. stejnou formu a přiměřený obsah. Deník, který by komentoval jednání ústavního činitele, by tedy musel otisknout nejen jeho repliku, ale možná, s trochou nadsázky, i mínění kohokoli, jehož se komentář o veřejném činiteli osobně "dotýká". Představa, že v čs. novinách komentují vedle novinářů rovným dílem politici, podnikatelé a jiní, je asi přece jenom dost neevropská. Navíc, k tzv. odpověďi "dotčeného" nesmí deník poznamenat v témže čísle ani slovo. Při striktním dodržování zákona by se tak deníky mohly změnit v bulletiny, v nichž by se v nekonečné řadě střídaly názory politiků se stanovisky redakce. Tento styl redakční práce by pochopitelně také zavdával příčinu pro vznik ohromného množství soudních sporů. Čvrtá část návrhu zákona, jež se věnuje odpovědnosti vydavatele (provozovatele) za činnost hromadných sdělovacích prostředků, obsahuje některé další kuriozity. Podle paragrafu 21 není mj. dovolena v novinách skrytá reklama. Bohužel již není řečeno, co se tím míní. Je např. informace o možnosti nákupu v Praze za nízké ceny skrytou reklamou? A není snad spíše věcí majitele deníku, přichází-li tímto způsobemem o peníze za inzerci? Nadbytečný se rovněž jeví paragraf 23, který ukládá vydavatelům povinnost zveřejnit neodkladná sdělení státních orgánů - vyžaduje-li to veřejný zájem. O "neodkladné" situace totiž tisk jaksi přirozený interes. Podobně paragraf 28, který mj. zakazuje, aby vydavatelé deníků vlastnili televizní nebo rozhlasové stanice či zpravodajské agentury z více než 15 procent. Tuto otázku již dostatečně řeší zákon o hospodářské soutěži. Paragraf 28, jako ustanovení speciálního zákona, omezuje svobodu podnikání, a je proto v rozporu s Listinou lidských práv a svobod. Nezávislé působení tisku je jednou ze základních podmínek pro rozvoj demokracie. Navrhovaný zákon "o hromadných sdělovacích prostředcích" je třeba posuzovat z tohoto hlediska. V případě, že by jej parlament schválil v nynější podobě, byla by to pro čs. tisk doslova katastrofa. Návrh zákona je proto nutné za účasti laické i odborné veřejnosti přepracovat.

IVAN JEMELKA


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View