lnd94103_090

V televizní zábavě dominují skládačky Ve švýcarském Montreux minulý týden skončil 34. ročník prestižního televizního festivalu. Jedním z členů poroty v kategorii zábavných pořadů byl letos šéfproducent České televize Jiří Balvín. Jan Foll Když zdůrazňujeme význam filmové nové vlny let šedesátých, občas zapomínáme, že světové renomé nám tehdy přinášela i tvorba televizní. Hned první festival v Montreux (v roce 1961) znamenal Bronzovou růži pro pořad Tisíc pohledů za kulisy. V následujících dvou ročnících byly oceněny legendární Ztracená revue a Ticho, ticho, ticho... V roce 1991 získal Stříbrnou růži osobitý Smyczkův snímek o Originálním pražském synkopickém orchestru, vloni byl Bronzovou růží oceněn jeden díl z cyklu židovských anedkot Uctivá poklona, pane Kohn. Letos naše pořady neuspěly. "V hudební kategorii, kde soutěžil i náš pořad staropražských písniček, dala porota zřejmě přednost slavným jménům," říká Jiří Balvín. "A to jak u interpretů - byly tam programy s takovými hvězdami jako Billy Joel, Jean-Michel Jarre či Stevie Wonder -, tak u tvůrců. Příkladem je vítězný pořad celého festivalu Sevillanas, který jako svou první práci pro televizi natočil slavný Carlos Saura. Zmapoval všechny typy flamenca sice technicky dokonale, na můj vkus však trochu studeně. " Co z pořadů, které letos v Montreux uspěly, uvidíme na našich obrazovkách? "Určitě bychom chtěli koupit vítězné dílo zábavné kategorie, půlhodinovou norskou parodii o vesničce jménem Lillehammer a o olympijském výboru včetně pana Samaranche. Rozhodně koupíme také pořad televize BBC s vynikajícím komikem Alexeiem Saylem. Ten byl druhým nejvážnějším kandidátem na Stříbrnou růži," tvrdí šéfproducent Balvín. "Při srovnávání naší zábavy se světovou rozhodně nemusíme mít komplexy. Třeba parodie na zpravodajství, které v Montreux předvedly americká i kanadská televize, se podobaly České sodě nebo předloňskému silvestrovskému Co týden dal. Pokud jde o estrády, britská Noel's House Party se opírá o světoznámé hosty, ale stojí obrovské peníze. Dramaturgická stavba některých našich estrád se mi ovšem zdá pevnější - třeba Šance s Josefem Dvořákem nebo Televarieté, když ho ještě dělal Vladimír Dvořák. Za autorskou invenci se tedy stydět rozhodně nemusíme. Ve světové televizní produkci převládají skládačky různorodých skečů. Problém je v tom, že značné procento humoru vychází ze specifik té které země a do jiného jazyka či teritoria je nepřenosné," dodává Balvín.