Německý
volební
rok
Konec
podtitulku
Lubomír
Brokl
Sociolog
a
politolog
Letošní
rok
je
pro
sousední
Německo
rokem
voleb.
13.
března
proběhly
volby
do
Zemského
sněmu
v
Dolním
Sasku,
20.
března
komunální
volby
ve
Šlesvicku-Holštýnsku.
23.
května
budou
Němci
volit
nového
spolkového
prezidenta,
12.
června
proběhnou
celoněmecké
volby
do
Evropského
parlamentu
a
současně
komunální
volby
v
8
spolkových
zemích,
11.
září
volby
do
zemského
sněmu
v
Braniborsku
a
Sasku,
25.
září
do
zemského
sněmu
v
Bavorsku,
v
říjnu
volby
do
zemského
sněmu
v
Meklenbursku,
Durynsku
a
Severním
Porýní-Westfálsku,
16.
října
budou
volby
do
německého
spolkového
sněmu.
Těmito
osmnácti
volbami
je
letošní
rok
pro
Německo
vnitropoliticky
mimořádně
významný
a
je
zřejmé,
že
různé
zahraničněpolitické
události,
v
nichž
se
angažují
politické
subjekty
Německa,
mohou
mít
vliv
na
rozhodování
voličů,
budoucnost
jednotlivých
spolkových
zemí,
případně
Německa,
a
že
tu
budou
snahy
je
různým
způsobem
využít.
Jeden
z
takových
pokusů
jsme
mohli
zaznamenat
již
vloni.
V
reakci
Jana
Obermanna
a
Jiřího
Pehe
na
odmítnutí
návrhu
předsedkyně
parlamentu
Rity
Süssmuthové
(meziparlamentní
dialog
o
sudetských
Němcích),
který
při
návštěvě
české
parlamentní
delegace
v
Bundestagu
odmítl
předseda
českého
parlamentu
Milan
Uhde,
jsme
3.
12.
1993
mohli
na
vlnách
hojně
sledované
Svobodné
Evropy
slyšet:
"Odmítnutí
návrhu
Rity
Süssmuthové
je
jistě
právem
české
republiky,
které
Německo
prozatím
respektuje..."(!?)
Oba
autoři
dále
velmi
otevřeně
definovali
důsledky
takového
dialogu
pro
mladou
Českou
republiku:
"...Otázka
sudetských
Němců
je
i
otázkou
politickou...
Otevření
sudetoněmecké
otázky
by
mohlo
vést
k
třenicím
v
české
vládní
koalici...
Česká
politická
reprezentace
má
pochopitelně
obavy
i
ekonomického
rázu.
Otevření
dialogu
se
sudetskými
Němci
by
mohlo
znamenat
otevření
diskuse
o
prolomení
restituční
bariéry
roku
1948.
V
neposlední
řadě
tady
jde
o
samotnou
historickou
legitimitu
českého
státu.
Otevření
diskuse
o
vyhnání
by
zákonitě
vedlo
k
otevření
diskuse
o
takových
historických
meznících,
jako
byl
rok
1945,
1938
a
1918.
"
Naprosto
přesně
zde
byly
formulovány
důsledky
takového
kroku
pro
Českou
republiku,
nicméně
se
oba
autoři
domnívají,
že
mladá
Česká
republika
by
sebevražedný
krok,
který
popsali,
měla
učinit,
aby
pomohla
garnituře
spolkového
kancléře
v
nadcházejících
letošních
volbách:
"Český
postoj
je
pro
současnou
politickou
reprezentaci
v
Bonnu
stále
nepřijatelnější,
neboť
staví
kancléře
Kohla
do
téměř
bezvýchodné
pozice.
Pokud
přistoupí
na
české
stanovisko,
odcizí
si
nejen
sudetoněmecké
organizace,
ale
též
celou
řadu
bavorských
voličů,
a
může
dokonce
ohrozit
své
spojenectví
s
CSU,
v
níž
mají
sudetští
Němci
silné
zastoupení.
Pokud
Kohl
otevřeně
začne
českou
stranu
tlačit
ke
změně
jejího
postoje,
může
sice
tyto
voliče
získat,
ale
zase
může
ztratit
celou
řadu
těch,
pro
něž
sudetoněmecká
otázka
není
prioritní
a
kteří
mohou
mít
pocit,
že
na
její
úkor
jsou
zanedbávány
jejich
zájmy.
Tím
nejlepším,
co
by
česká
politická
reprezentace
mohla
v
současnosti
udělat,
je
nabídnutí
vstřícného
gesta,
například
právě
takového
dialogu,
který
navrhla
Rita
Süssmuthová.
Neboť
takové
gesto
by
pomohlo
kancléři
Kohlovi
zachránit
si
politickou
tvář
a
předešlo
by
možné
radikalizaci
postojů
Bonnu
vůči
české
republice...
Kdyby
česká
politická
reprezentace
byla
sama
iniciovala
dialog
o
sudetoněmecké
otázce,
byla
by
nejen
učinila
důležité
morální
gesto,
ale
především
si
mohla
sama
diktovat
podmínky
tohoto
dialogu...
Až
bude
dialog
o
tomto
problému
otevřen,
bude
vnímán
již
nikoliv
jako
dobrovolný
akt
politické
vůle,
ale
spíše
jako
akt
vynucený
tlakem
zvenčí."
Pozoruhodná
slova,
obsah
i
dikce.
Připomínají
algoritmus
Mnichova
i
srpna
1968.
Podle
určité
politické
logiky
je
zřejmě
Český
stát
předurčen
k
tomu,
aby
morálními
gesty
sebeobětování,
vždy
ve
vlastním
zájmu
"záchrany
své
vlastní
politické
tváře"
nebo
předcházení
"nedozírným
následkům"
(to
byl
zase
sovětský
tlak
roku
1968),
vždy
aktivně
a
dobrovolně
sloužil
cizím
politickým
zájmům.
Termíny
voleb,
o
něž
jde,
se
blíží.
Konají
se
25.
září
a
16.
října.
Vzhledem
k
tomu,
že
spolková
vládní
koalice
v
poslední
době
ztratila
20
až
30
%
voličských
sympatií
a
také
reputace
bavorského
premiéra
a
jeho
CSU
je
narušena
aférou
napomáhání
obrovskému
daňovému
úniku
z
doby,
kdy
premiér
Steuber
působil
jako
Straussův
nejvyšší
osobní
poradce,
začíná
i
v
Bavorsku
CSU
vážně
konkurovat
SPD.
Jestliže
se
očekává,
že
18
letošních
německých
voleb
může
řetězovým
efektem
proměnit
spolkovou
politickou
scénu,
mohli
bychom
v
předvolebním
boji
ještě
s
lecčím
počítat.
Tím
spíš,
že
předsedou
Svazu
vyhnanců
se
právě
stal
náměstek
předsedy
Sudetoněmeckého
krajanského
sdružení
Neubauera
a
poslanec
Bavorského
spolkového
sněmu
za
CSU,
jehož
politickou
předností
při
kandidatuře
na
tuto
funkci
byla
skutečnost,
že
jako
poslanec
spolkového
sněmu
působil
proti
přijetí
smlouvy
o
uznání
nynějších
hranic
mezi
Polskem
a
Německem
i
proti
smlouvě
o
dobrém
sousedství
s
Československem.
Praporek
Letošní
rok
je
pro
sousední
Německo
rokem
voleb
-
Série
osmnácti
voleb
začala
v
polovině
března
a
skončí
v
polovině
října.
Očekává
se,
že
osmnáct
letošních
německých
voleb
může
řetězovým
efektem
proměnit
spolkovou
politickou
scénu.