ln95048_062

ln95048_062

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-1
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Dějiny církve jsou dějinami jejího majetku

Snad všechna církevně reformní hnutí minulosti čerpala svou ideologii z faktu, že Písmo hovoří o majetku a bohatství takřka výhradně v negativních souvislostech. Boháči, stejně jako celníci, penězoměnci a další lidé zabývající se finančnictvím, nalézají jen zřídka milost v Ježíšových očích ("Spíše projde velbloud uchem jehly, nežli bohatec do království mého Otce"). Cesta ke spáse existuje jediná: rozdat majetek chudým a následovat pastýře.

V praxi tento model samozřejmě nefungoval nikdy a nikde. Stačí vzpomenout na proslulé táborské kádě, jež byly asi nejdůslednějším pokusem o skutečný komunismus v našich dějinách. Peníze a šperky do nich vhazovali všichni, vybírali a rozdělovali však jen někteří. Prvotní apoštolská církev byla chudá. Přesto i ona měla jakousi finanční organizaci, dokonce svého pokladníka. Problémem je, že tímto prokazatelně prvním křesťanským ekonomem byl Jidáš Iškariotský. Neblahé stigma Neblahé stigma Ježíšova zrádce jako by se nad církevním majetkem vznášelo dodnes. Široké spektrum názorů je tu vymezeno dvěma extrémy. Zastánci prvého z nich říkají, že římskokatolická církev (o jiných zde není řeč) vlastně žádný majetek nepotřebuje, neboť její poslání se neslučuje se správou rozsáhlejšího vlastnictví. Přívrženci druhého krajního názoru naopak volají po navrácení veškerého sekularizovaného majetku církvi, neboť zloděj musí vrátit, co ukradl. Skutečnost, jak to bývá, je mnohem složitější. Historie církve je od prvopočátku též historií církevního majetku. Ten vždy sloužil v souladu se zájmy svých správců. Nebýt církevních beneficií, nevznikly by v minulosti mnohé umělecké skvosty, nemohla by se rozvíjet vzdělanost a školství, nebylo by čím financovat rozsáhlé charitativní a sociální akce, založené na postulátech křesťanské etiky. Současně by však nebylo mnohých válek, politických intrik či krvavých projevů duchovního násilí. Nikoliv chudoba - nesvoboda Proces emancipace středověké církve byl nerozlučně spojen s bojem o autonomii církevního majetku. Nešlo o to, že by klérus byl chudý, nýbrž o to, že nemohl s donacemi svobodně disponovat. Zakladatel kostela či kláštera (zprvu panovník, později i významní velmožové) sice nadal svou fundaci četnými pozemky a dary, jejich příjemcem však nebyli klerikové, nýbrž sám světec, jemuž byl kostel zasvěcen a který tu byl zpravidla i pohřben. Majetek tím byl účelově vázán, patřil však dále původnímu fundátorovi a přecházel i na jeho dědice. Na tomto vlastnickém principu vznikl přirozeně i biskupský kostel v Praze a přemyslovský kníže odtud logicky odvozoval své právo jmenovat biskupy. Papežská kurie měla tedy o majetkoprávních vztazích v církvi jiné představy, které často dramaticky prosazovala v konfliktech se světskou mocí. S vlastnickými otázkami souvisí i tak závažná opatření, jakým bylo třeba definitivní prosazení kněžského celibátu v 11. -12 . století, díky čemuž nemohl být církevní majetek dědičný. U nás se bezženství kleriků prosazovalo velmi zdlouhavě, stačí připomenout, že ještě první český kronikář a děkan svatovítské kapituly Kosmas žil v požehnaném manželství s paní Božetěchou a měl i syna Jindřicha. Spojenectví s králem S tímto Kosmovým potomkem někteří historikové ztotožňovali olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka, který učinil důležité kroky na cestě k vyjmutí církevního majetku z pravomoci světských vlastníků. Jím založená moravská arcijáhenství byla prvními beneficiemi, o nichž směla rozhodovat církev nezávisle na původním dárci (jímž byl přirozeně opět panovník). Ve 13. století se církev, podobně jako měšťanstvo, stává důležitým spojencem krále v jeho zápase s partikularistickými tendencemi mocných panských rodů. Pražský biskup proto získává r. 1222 od Přemysla I. Otakara důležitá privilegia, mimo jiné i v hospodářské oblasti. Sekulární donátor napříště není vlastníkem kostela, nýbrž pouhým patronem. Smí sice za určitých podmínek disponovat s beneficiem, nenáleží mu však právo dosazovat duchovní bez biskupova potvrzení. Efektivní systém Předhusitská církev si k obhospodařování darovaného majetku postupně vybudovala rozsáhlý správní aparát, v němž připadla důležitá role výběrčím desátků - děkanům. Tehdy se také definitivně oddělila správa ekonomická (in temporalibus, tj. ve věcech časných) od duchovní (in spiritualibus). Díky vzdělání a organizačním schopnostem vytvořili klerikové na svých panstvích velmi efektivní administrativní systém, který značně předstihl světskou vrchnostensk


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View