ln95048_038

ln95048_038

Date19
Source typenws
Year19
Annotation statustamw
Subsettrain-8
Genreessay
Text typepub

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.

Krupička štěstí

Když mi Jiří Krupička poslal rukopis své Renesance rozumu, která nyní vyšla v Českém spisovateli, a do napoprvé nahlédl, rozklepala se mi nejen kolena, ale i nitro. A to hned z mnoha důvodů: za prvé jsem se naprosto polekal, že na to se svou filozofickou erudicí nebudu mít, za druhé jsem se ocitl tváří v tvář goethovské velikosti ducha, která mi ubírala odvahu k posuzování, za třetí na čišela životní zkušenost, před níž jsem si s tou vlastní ( také přebohatou) připadal jako zelenáč. A za čtvrté jsem se nemohl ubránit skoku o několik desítek let zpátky, kdy vězeň Jiří Krupička vězně Jiřího Stránského učil nejdůležitějším slovům ve slabikáři života.

Čas od času se mi stane, že někdo slovem či písmem označí za doktora. Protože si nemyslím, že by to bylo z důvodu, že tak vypadám, přisuzuji to svému postavení. I tak mi to nedělá moc dobře a každému říkám, že nikdo takový nejsem, že jsem to jako jeden z miláčků strany a vlády se štěstím dotáhl jen těsně k maturitě. Ale často dodávám, že pokud jsem něčeho doktor, pak jedině vězeňských věd, k čemuž jedině opravňuje téměř deset let tam absolvovaných. Na téhle univerzitě byl mým hlavním profesorem a vedoucím katedry svěžesti ducha a nauky o rovné páteři Jirka Krupička. Bylo mi nějakých čtyřiadvacet, byl jsem plný vzteku a zatrpklosti a nenávisti k těm, co pro nic a za nic "šoupli" do uranového lágru; plný touhy se pomstít, každou chvíli trestaný, protože jsem si hrál na hrdinu.

jsem se díky jiným moudrým lidem ocitl před člověkem, který dostal zabrat víc než , seděl déle než , a přesto z něj čišela pohoda, klid a jistota, které hned "dostaly". on pádně přesvědčil, že je pravda to, co mi předtím říkali Jan Zahradníček a Josef Knap: že první obětí nenávisti a touhy po pomstě je její nositel. To on naučil, jak i v hlubině zoufalství najít alespoň kousíček modrého nebe; to od něj vím, že není místa na světě, kde nelze objevit krůpěj (nebo krupičku?) štěstí. Například na jeho semináře o nezničitelnosti svobodné vůle nikdy nezapomenu. O nezničitelnosti svobodné vůle vlastně nepojednávaly, protože Jiří je celý život především geolog s pevnou půdou pod nohama a pak filozof - a bližší než levitace v oparech filozofických pojmů a protipojmů je mu příklad o hlavě a patě.

A tak je tomu v Renesanci rozumu. Poprvé v životě jsem porozuměl i mnohému z filozofie. Tak jsem ale pochopil, že v téhle knížce o filozofii nejde. Že je to především veliké varování. A burcování. Že je nejvyšší čas použít rozumu na záchranu - a ne na zdůvodňování čehokoli, i vlastního sebezničení.

Jsem hrdý a blažený, že jsem i trochu přispěl k tomu, že vyšla. A že mi její vydání poskytlo důvod, abych Jiřímu Krupičkovi poděkoval nejen za ni.


Download Source DataDownload textDependenciesPML ViewPML-TQ Tree View